č. 304/1997 Sb., č. 150/2000 Sb., č. 103/2004 Sb. a č. 186/2004 Sb. Trestnost správních deliktů se řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů. Je proto např. vyloučen souběh správních deliktů tam, kde se jedná o pokra- čující, hromadný nebo trvající delikt, pro trestnost jednání musí být naplněna i ma- teriální stránka deliktu a krajní nouze je stavem vylučujícím protiprávnost jednání naplňujícího formální znaky deliktu.
č. 304/1997 Sb., č. 150/2000 Sb., č. 103/2004 Sb. a č. 186/2004 Sb. Trestnost správních deliktů se řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů. Je proto např. vyloučen souběh správních deliktů tam, kde se jedná o pokra- čující, hromadný nebo trvající delikt, pro trestnost jednání musí být naplněna i ma- teriální stránka deliktu a krajní nouze je stavem vylučujícím protiprávnost jednání naplňujícího formální znaky deliktu.
Dopravce, který má koncesi nebo povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby a hodlá provozovat linkovou osobní dopravu, může zahájit její provoz pouze na základě licen- ce k provozování linkové osobní dopravy, udě- lené dopravním úřadem nebo Ministerstvem dopravy, jedná-li se o mezinárodní linkovou do- pravu ($ 10 odst. 1 zákona o silniční dopravě). Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy při porušení tohoto zákona uloží dopravci, který provozuje linkovou osobní dopravu bez licen- ce, pokutu až do výše 750 000 Kč [$ 35 odst. 3 písm. j) zákona o silniční dopravě]. 920 C) Správním deliktem je protiprávní jed- nání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, správní orgán za ně pak ukládá zákonem sta- novený trest. Jedná se o protiprávní jednání bez ohledu na zavinění, zpravidla výslovně označené zákonem jako správní delikt. Věcný rozdíl mezi trestnými činy a správními delik- ty bývá i velmi mlhavý, může být i výsledkem politického rozhodnutí („dekriminalizace“), a je běžné, že skutky trestané právním řádem jednoho státu nebo v určité době jako trestné činy jsou podle právního řádu jiného státu nebo v jiné době „pouze“ správními delikty a naopak. Pro ilustraci lze vzpomenout i ně- kdy převrácený poměr u peněžitých sankcí: stamilionové pokuty, které hrozí za některé správní delikty a více než desetinásobně pře- sahují možnou výměru peněžitého trestu po- dle trestního zákona. Také proto pro trest nost správních deliktů musí platit obdobné principy a pravidla jako pro trestnost trest- ných činů. V tomto směru lze odkázat i na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení federálního Ministerstva za- hraničních věcí č. 209/1992 Sb.), která podle stabilní judikatury Evropského soudu pro lid- ská práva „trestním obviněním“ ve smyslu svého čl. 6 odst. 1 rozumí i řízení o sankcích ukládaných správními úřady za přestupek ne- bo jiný správní delikt (jakkoliv si je Nejvyšší správní soud při této argumentaci vědom skutečnosti, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy zakotvuje procesní, nikoliv hmotněprávní garance). Při trestání správních deliktů se v návaz- nosti na argumentaci shora přiměřeně uplat- ní i principy ovládající souběh trestných či- nů. Souběh je vyloučen tam, kde se jedná o pokračující, hromadný nebo trvající delikt. Trvající trestný čin je podle teorie trestní- ho práva hmotného takový čin, kterým pa- chatel vyvolá protiprávní stav a ten pak udr- žuje, nebo udržuje protiprávní stav, aniž zákon vyžaduje, aby jej také vyvolal. Trvající trestný čin se posuzuje jako jediné jednání, které trvá tak dlouho, dokud je protiprávní stav udržován. Jeho podstatným znakem je, že se postihuje právě ono udržování proti- právního stavu. Tím se tento trestný čin odli- šuje od poruchového deliktu, jímž se také způsobuje protiprávní stav, který může trvat delší dobu, ale nepostihuje se jeho udržování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 8 Tdo 1161/2006, dostup- né na www.nsoud.cz). Provozování linkové osobní dopravy bez licence představuje svojí charakteristikou de- likt obdobný trvajícímu trestnému činu. Za- hájením provozování dopravy je nastolen protiprávní stav, který trvá po celou dobu, kdy provozovatel nedisponuje licencí. Otáz- ka, zda je provozována linka jediná, či zda je linek více, a doba, po kterou je protiprávní stav udržován (tj. po kterou je doprava pro- vozována) může mít vliv na výši ukládané sankce, nemění však charakteristiku správní- ho deliktu. Tomuto závěru nasvědčuje mj. gramatický výklad $ 35 odst. 3 písm. j) zákona o silniční dopravě, kdy užití nedokonavého vidu slovesa „provozuje“ nasvědčuje trvající- mu deliktu. Pro srovnání s trestním právem lze poukázat na trestný čin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami ($ 193 trestního zákona) tím, že je má pacha- tel na prodej, který je rovněž považován za trestný čin trvající. Z pohledu základní práv- ní kvalifikace závadného jednání přitom není relevantní, zda má pachatel potraviny na pro- dej po dobu několika dní, či měsíců, a jakému množství zákazníků zboží prodal (příp. zda je vůbec prodal). O trvajícím deliktu má být meritorně roz- hodnuto jedním rozhodnutím. V posuzova- ných případech správní orgány pouze kon- statovaly, že došlo k naplnění skutkové podstaty deliktu provozování linkové osobní dopravy bez licence [$ 35 odst. 3 písm. j) zá- kona o silniční dopravě]. Nijak se přitom ne- zabývaly otázkou, resp. z jejich rozhodnutí není zřejmé, že by tak učinily, zda protiprávní jednání zjištěné v rámci kontroly představuje trvající delikt spočívající v nastolení a udržo- vání protiprávního stavu, nebo zda se jedná o samostatné skutky. Zodpovězení této otáz- ky je přitom určující pro úvahu, zda byly spl- něny podmínky pro paralelní vedení čtrnácti správních řízení o čtrnácti skutcích, z nichž každý byl představován provozováním osob- ní linkové dopravy bez licence na jedné kon- krétní lince, nebo zda byly splněny podmín- ky pro vedení pouze jednoho správního říze- ní, v jehož rámci mělo být zohledněno, že ke (zjištěnému) provozování osobní linkové do- pravy bez licence docházelo celkem na čtr- nácti linkách. Z rozhodnutí správních orgánů nevyplývá, že by charakter předmětného jed- nání jakkoliv zvážily. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, která se s uvedenými otázkami vůbec nevy- pořádala a zcela je pominula, jsou nepřezkou- matelná pro nedostatek důvodů [$ 76 odst. 1 písm. 4) s. ř. s.], a městský soud je měl tedy zrušit, a to i bez návrhu. Pokud tak neučinil, pochybil a jeho rozhodnutí jsou zatížena va- dami, které měly za následek nezákonná roz- bodnutí o věci samé [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. K těmto vadám musel Nejvyšší správ- ní soud přihlížet z úřední povinnosti [$ 109 odst. 3 s. ř. s.]. Shora uvedené pochybení samo o sobě představuje důvod pro zrušení napadených rozsudků městského soudu a Nejvyšší správ- ní soud pouze obiter dictum doplňuje: Stěžovatelka v kasační stížnosti zpochyb- ňuje závěr městského soudu, že míra spole- čenské nebezpečnosti protiprávního jednání je vyjádřena ve formulaci skutkové podstaty správního deliktu, tj. pokud zákonodárce s určitým protiprávním jednáním spojuje oprávnění správního orgánu trestat, vyjadřu- je tím, že takovéto jednání automaticky dosa- huje společenské nebezpečnosti nezbytné pro uložení sankce. Jak bylo shora uvedeno, správní delikty představují ve srovnání s trestnými činy jinou formu protiprávního společensky nebezpeč- ného jednání a pro jejich trestnost mají platit podobné principy a pravidla jako v případě trestných činů. Upravují-li zásady soudního trestání situaci, v níž formálně trestný skutek nelze považovat za trestný čin, je-li jeho spo- lečenská nebezpečnost nižší než nepatrná, musí obdobná pravidla platit i pro správní delikty. Podstatou správních deliktů je postih za jednání v rozporu s právem. K jeho trest- nosti však nepostačuje, že jednání po formál- 921 1338 ní stránce vykazuje znaky skutkové podstaty deliktu, pokud zároveň není jednáním spole- čensky nebezpečným (škodlivým). Jinými slovy, aby mohlo být určité protiprávní jedná- ní kvalifikováno jako správní delikt, musí být kromě formálních znaků deliktního jednání naplněna i materiální stránka deliktu, a jed- nání musí vykazovat určitou míru společen- ské nebezpečnosti ve vztahu k porušené po- vinnosti, stanovené zákonem na ochranu odpovídajících hodnot. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit skutečnost, že zákony upravující správní delikty stricto sensu mate- riální stránku deliktu neupravují (na rozdíl od právní úpravy trestných činů a přestupků - srov. $ 3 odst. 1 trestního zákona a $ 2 odst. 1 zákona o přestupcích). Materiální stránka pro- tiprávního jednání se tak i v případě správních deliktů musí projevit nejen při stanovení výše sankce, ale již při posuzování trestnosti právně závadného jednání. Nejvyšší správní soud pro- to uzavírá, že i u správních deliktů je nezbytné posuzovat materiální stránku deliktu a měst- ský soud neposoudil tuto otázku správně [$ 103 odst. 1 písm. a) s. ř.s.]. I prosté porušení administrativního po- řádku, jako např. provozování licencované činnosti bez povolení, přitom může bez další- ho naplnit typovou společenskou nebezpeč- nost. Vždy je proto třeba zkoumat, jaký zájem společnosti je porušeným ustanovením chrá- něn, zda byl posuzovaným jednáním poru- šen, popř. v jaké intenzitě se tak stalo. K této argumentaci srov. i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 1998, čj. 5 A 37/96-30 (publikace MŽP „Judikatura v právu životní- ho prostředí 1990 — 1999“, č. II/A/28). Městský soud ani správní orgány podle stěžovatelky dostatečně nevyvrátily její ná- zor, že k protiprávnímu, ale společensky pro- spěšnému jednání došlo s vědomím nalézací- ho správního orgánu a nelze v něm spatřovat společenskou nebezpečnost jen proto, že po formální stránce naplňuje znaky skutkové podstaty správního deliktu. xx 4 Nejvyšší správní soud již shora uvedl, že i prosté porušení administrativního pořádku může naplnit materiální znaky deliktu. Podle $ 10 odst. 1 zákona o silniční dopravě lze za- 922 hájit provoz linkové osobní dopravy pouze na základě licence. Zájem vyjádřený tímto ustanovením a uložená povinnost (absolvo- vat před zahájením činnosti licenční řízení a vyčkat na udělení povolení k této činnosti) odráží mj. zájem na ochraně bezpečnosti pra- videlně poskytované hromadné dopravy, při jejímž provozování může dojít k ohrožení většího počtu osob a majetkových hodnot. Zákon o silniční dopravě přitom chápe pro- vozování linkové dopravy bez licence jako je- den z nejzávažnějších správních deliktů, za který stanoví druhou nejvyšší sankci [pokutu ve výši až 750 000 Kč - srov. $ 35 odst. 3 písm. j) citovaného zákona]. Stěžovatelka nesporně provozovala vnit- rostátní linkovou osobní dopravu, přičemž neměla licenci, opravňující ji k této Činnosti. Její jednání naplňuje typovou společenskou nebezpečnost správního deliktu a bylo třeba zabývat se otázkou, zda naplňuje také kon- krétní společenskou nebezpečnost, pojící se s konkrétním deliktním jednáním. V posuzo- vané věci je rovněž nutno zohlednit, že je právním nástupcem původního držitele li- cence k provozování linkové osobní dopravy na předmětných linkách a přešel na ni záva- zek veřejné služby. Mimo jiné lze předpoklá- dat, že provozovala předmětnou činnost za stejných podmínek jako původní držitel li- cence (tzn. dopravu provozovala stejnými vo- zy, se stejnými řidiči, se stejnými jízdními řá- dy a dopravními podmínkami atd.). Tyto okolnosti by významně snižovaly společen- skou nebezpečnost protiprávního jednání v konkrétní věci. Na druhé straně nelze připustit porušová- ní zákonných podmínek na základě pouhého poukazu na skutečnost, že stěžovatelka pro- vozovala linkovou dopravu ve prospěch spo- lečnosti. Na odpovědnost za správní delikt pak nemůže mít vliv ani případné vědomí správního orgánu © protiprávním jednání stěžovatelky. Není-li správní orgán omezen zákonem stanovenou lhůtou [zákony upravu- jící správní delikty zpravidla stanoví objektiv- ní lhůty pro zahájení sankčního řízení (srov. např. $ 88 odst. 4 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozděj- ších předpisů), popř. kombinace lhůt subjek- tivních (zpravidla ne kratších než jeden rok) a objektivních (srov. $ 48 odst. 4 zákona č. 220/1990 Sb., o loteriích a jiných podob- ných hrách, ve znění pozdějších předpisů)], nelze dovodit, že by nemohl zahájit sankční řízení později než bezprostředně poté, kdy se o protiprávním jednání dozví. Za neexis- tence lhůty pro zahájení řízení může být správní orgán omezen pouze obecnými práv- ními zásadami, jako je např. princip legitim- ního očekávání, zásada proporcionality apod. Posouzení konkrétních skutkových okolností v této souvislosti by však, i s ohledem na rela- tivně obecně obiter dictum vyjádřený názor, Nejvyšší správní soud považoval za překraču- jící rámec jeho přezkumné činnosti. C.. Nejvyšší správní soud opakuje, že pro trestnost správních deliktů musí platit ob- dobné principy a pravidla jako v případě trestných činů. Správním deliktem proto ne- může být jednání, které formálně odpovídá správnímu deliktu, ale není dána jeho proti- právnost. Okolnosti vylučující protiprávnost mohou vyplývat přímo ze zákona nebo z obecných právních principů. Správní orgán rozhodující o uložení sankce za správní de- likt přitom musí přihlížet k okolnostem, kte- ré protiprávnost sankcionovaného jednání vylučují, včetně např. skutečností zakládají- cích stav krajní nouze (k této argumentaci srov. i shora cit. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 1998, čj. 5 A 37/96-36). Samotná skutečnost, že zákon o silniční do- pravě výslovně neupravuje jednání v krajní nouzi, nemůže vést bez dalšího k závěru, že je její existence v případě deliktů podle citova- ného zákona vyloučena. Za jednání v krajní nouzi se považuje ji- nak protiprávní jednání, kterým je odvrace- no nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněné- mu zákonem. O krajní nouzi se nejedná, byloli možno nebezpečí odvrátit jinak nebo je způsobený následek zřejmě stejně závažný jmem, který byl podle stěžovatelky v posuzo- vané věci ohrožen, byla přeprava cestujících v rámci základní dopravní obslužnosti. Nej- vyšší správní soud ovšem zdůrazňuje, že ni- koliv každé způsobení komplikací při zajišťo- vání záležitostí veřejného zájmu dosahuje takové intenzity, aby vyvolalo stav krajní nou- ze, Jednáním stěžovatelky byl totiž naopak porušen např. zájem na dodržování administ- rativního pořádku a na bezpečnosti hromad- né osobní dopravy. 1339 Důchodové pojištění: výkon práce v pracovním poměru uzavřeném na ..“ dobu určitou k $ 37 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákonů č. 425/2003 Sb. a č. 436/2004 Sb. k $ 131 odst. 1 a $ 166 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon“ k $ 27 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákonů č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb. a č. 74/1994 Sb.** Ředitel základní školy je podle $ 131 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, statutárním orgánem této školské právnické osoby. Jako zaměstnanec jmenovaný zřizovatelem školy do funkce ředitele na dobu neurčitou však nemůže platně uza- vřít dohodu o změně trvání pracovního poměru na dobu určitou sám se sebou jako učitelem, jehož pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou. v S účinností od 30. 12. 2006 bylo ustanovení novelizováno zákonem č. 624/2006 Sb. "S účinností od I. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 923 Na základě takové neplatné dohody proto nedochází ke změně doby trvání pra- covního poměru tak, aby splňoval podmínku výkonu práce v pracovním poměru uza- vřeném na dobu určitou podle $ 37 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Akciová společnost D. proti Ministerstvu dopravy o uložení pokuty, o kasační stížnosti