8 As 198/2024- 84 - text
8 As 198/2024-86
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Petra Mikeše ve věci žalobců: a) A. S., b) O. S., oba zastoupeni JUDr. Michaelem Zvárou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Eberlova 4, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 2, České Budějovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ing. R. B., , II) Ing. V. K., III) Ing. V. Š., všichni zastoupeni Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M., advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 36, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2024, čj. KUJCK 21917/2024, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2024, čj. 63 A 13/2024
69,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
1. Výklad pojmu proluka krajským soudem je nesprávný. Žádná proluka se na staveních pozemcích v době rozhodování správních orgánů nenacházela.
2. Studie oslunění a denního osvětlení chybně porovnávala původní a zamýšlenou zástavbu. Měla přitom porovnávat záměr s teoretickým modelem zaplnění proluky podle § 12 odst. 5 vyhlášky o technických požadavcích na stavby. Nemohla tak porovnávat záměr s dosud stojícími domy v budoucí proluce. Krajský soud na jedné straně připouští, že jde o stavbu v proluce a na druhé straně uvádí, že míra vlivu na sousední nemovitosti je posuzována dle stávající zástavby na pozemcích stavebníků. To je vnitřně rozporné.
2. Studie oslunění a denního osvětlení chybně porovnávala původní a zamýšlenou zástavbu. Měla přitom porovnávat záměr s teoretickým modelem zaplnění proluky podle § 12 odst. 5 vyhlášky o technických požadavcích na stavby. Nemohla tak porovnávat záměr s dosud stojícími domy v budoucí proluce. Krajský soud na jedné straně připouští, že jde o stavbu v proluce a na druhé straně uvádí, že míra vlivu na sousední nemovitosti je posuzována dle stávající zástavby na pozemcích stavebníků. To je vnitřně rozporné.
3. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud jsou splněny technické normy, není třeba posuzovat zhoršení podmínek ohledně oslunění a osvětlení v budově stěžovatelů. Nicméně dodržení limitů technických norem neznamená, že není negativně dotčena kvalita a pohoda bydlení stěžovatelů.
[8] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Má za to, že rozsudek krajského soudu je správný a netrpí žádnou vadou.
[9] Osoby zúčastněné na řízení rovněž navrhly kasační stížnost zamítnout. Kasační námitky považovaly za nedůvodné.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
III.1 Pojem „proluka“
[10] Stěžovatelé v prvé řadě zpochybňují, že záměr byl umístěn v proluce. To má význam z toho důvodu, že pro záměry umisťované v prolukách zakotvují příslušné prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu různé úlevy.
[11] Pojmem proluka se již judikatura Nejvyššího správního soudu zabývala. Podle ní pojem proluka může mít v zásadě dva významy – prostor po dřívější odstraněné zástavbě, nebo záměrně vynechané místo pro budoucí stavbu tam, kde dosud žádná nestála (rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2015, čj. 6 As 37/2015-25, bod 13; shodně rozsudek NSS ze dne 10. 4. 2024, čj. 8 As 35/2023-43, body 16-21). Tuto judikaturu krajský soud reflektoval a vyšel z ní.
[12] V tomto případě není sporu o tom, že záměr byl umístěn v ulici s existující řadovou zástavbou domů o zhruba stejné výšce cca 20 m. Stavebníci hodlali dva stávající domy zbourat a na jejich místě postavit nový bytový dům. Spor mezi účastníky je o tom, zda mohly správní orgány a krajský soud záměr považovat za záměr v proluce, pokud stávající domy dosud nebyly zbourány. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že ano.
[13] Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje výklad stěžovatelů, že proluka je volný prostor mezi stávající zástavbou. To však rozsudek krajského soudu také nepopírá. Krajský soud vysvětlil, že záměr stavebníků není možné realizovat, pokud by k odstranění původních budov nedošlo. Záměr je tak fakticky umisťován do proluky, byť tato v době rozhodování správních orgánů dosud nevznikla. Spor je tedy pouze o časovou souslednost. Krajský soud měl za to, že nevadí, že záměr je umisťován do proluky, která dosud neexistuje, ale má, či lépe řečeno musí, v budoucnu vzniknout.
[14] Nejvyšší správní soud takový závěr považuje za logický, přesvědčivý a nijak neodporující smyslu a účelu proluky. Smyslem speciálních úprav u proluky jsou menší požadavky nové výstavby ohledně vlivu na okolní stavby, pokud nová výstavba pouze zaplňuje proluky v zastavěném území. Cílem je umožnit doplnění stávající souvislé zástavby vhodnou stavbou při respektování všech urbanistických a architektonických zásad. K tomu právě dochází v tomto případě. Krajský soud ze spisové dokumentace ověřil, že záměr svými parametry – půdorysem i výškovou úrovní – odpovídá zástavbě sousedních budov.
[15] Nejvyšší správní soud má za to, že řízení o odstranění stávající stavby a umístění nové stavby na sebe mohou bezprostředně navazovat (stavební úřad v tomto případě rozhodl poté, co rozhodnutí o odstranění staveb nabylo právní moci), či probíhat částečně paralelně. Pokud záměr nelze realizovat bez odstranění existujících staveb, tak sousedům částečným překryvem dvou řízení (o odstranění existujících staveb a povolovacího řízení nové stavby) žádná újma nevzniká. Dle výkladu stěžovatelů by v pořádku bylo, kdyby nejdříve došlo k odstranění existujících staveb a následně byl povolen záměr stavebníků. Tím by však došlo pouze k prodloužení povolovacího procesu, tedy negativnímu dopadu pro stavebníky, bez reálného pozitivního dopadu na subjektivní práva stěžovatelů.
[16] Argumentace stěžovatelů týkající se územního plánování není v tomto případě relevantní. V tomto řízení šlo o umístění a povolení stavby. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl výše, krajský soud nijak nepopírá, že proluka je místo, kde se žádná stavba nenachází. Nijak tak výkladem krajského soudu nedochází k ohrožení územního plánování tím, že by prolukou měl být chápán i pozemek, na kterém stojí stavba.
[17] Tyto námitky jsou tedy nedůvodné.
III.2 Vliv záměru na stínění budovy stěžovatelů
[18] Podle § 12 odst. 5 vyhlášky o technických požadavcích na stavby platilo, že při doplňování stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popřípadě formou nástaveb a přístaveb, se posuzuje vliv na stínění okolních budov porovnáním se stavem při úplné souvislé zástavbě, zejména s výškovou úrovní zástavby a půdorysným rozsahem. To v praxi zpravidla znamená, že je třeba porovnat navrhovaný stav po realizaci záměru v proluce s hypotetickým stavem při doplnění souvislé zástavby. V tomto případě však správní orgány postupovaly tak, že porovnaly záměr s dosud existujícími stavbami na stavebních pozemcích.
[19] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že v tomto postupu nelze spatřovat nezákonnost.
[20] Důvod, proč se zpravidla porovnává záměr s hypotetickým stavem je ten, že na místě proluky žádná stavba nestojí. Nelze tedy postupovat jinak. V tomto případě však jiný postup byl možný. Krajský soud správně uvedl, že nynější případ je odlišný v tom, že Studie oslunění a denního osvětlení namísto teoretického modelu původní zástavby využila tehdy stojící původní budovy, které proluku zaplňovaly. Za tohoto stavu tudíž nebylo zapotřebí vytvářet teoretický model a bylo možno vyjít z tehdejšího stavu lokality a porovnat jej se stavem plánovaným.
[21] Právě citovaná vyhláška nevyžaduje, aby byl záměr porovnáván s teoretickým modelem. Vyžaduje, aby byl porovnáván se stavem při úplné souvislé zástavbě. K tomu došlo právě v tomto případě, neboť v místě záměru souvislá zástavba stále existovala. Tato zástavba byla souvislá s konstantní výškou. Byl tedy dodržen účel a smysl úpravy.
[22] Navíc stěžovatelé nijak nevysvětlují, jak by porovnání s teoretickým modelem původní zástavby mělo být pro ně výhodnější. Pokud původní domy na stavebním pozemku dodržovaly výšku a hmotu okolní řadové zástavby, jak uvedly správní orgány i krajský soud, tak by teoretický model musel být obdobný, či shodný.
[23] Rozsudek krajského soudu není ani vnitřně rozporný. Krajský soud, jak uvedeno výše, nevycházel z toho, že prolukou je již tehdejší stav, kdy na stavebních pozemcích ještě stály staré domy. Vyšel z toho, že na stavebních pozemcích proluka nutně musí vzniknout před začátkem realizace záměru.
[24] Ani tato námitka není důvodná.
III.3 Pohoda bydlení stěžovatelů
[25] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítají, že krajský soud při posuzování dopadu záměru na oslunění a osvětlení domu stěžovatelů chybně uvedl, že dostačuje, že byly dodrženy technické normy. Technické normy přitom v případě zástavby proluky nevyžadují standardně dodržovanou míru proslunění okolních domů. Podle stěžovatelů však dodržení technických norem nezbavuje stavební úřad povinnosti posoudit i dopad na pohodu bydlení stěžovatelů. Krajský soud se proto touto otázkou nezabýval.
[26] Tyto námitky jsou však nepřípustné. Podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního stížnost není přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[27] Stěžovatelé v žalobě namítali nedodržení § 12 odst. 4 vyhlášky o technických požadavcích na stavby a norem o osvětlení a oslunění místností v jejich domě a zpochybňovali studii oslunění předloženou ve správním řízení stavebníky. Porušení pohody bydlení v žalobě nenamítali.
IV. Závěr a náklady řízení
[28] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední soudního řádu správního).
[29] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 soudního řádu správního. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[30] Osobám zúčastněným na řízení nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s jejímž plněním by jim vznikly náklady, a proto Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 5 soudního řádu správního rozhodl tak, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. května 2025
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu