Byla-li žaloba ($ 65 s. ř. s.) podána v zákonné lhůtě (6 72 odst. 1 s. ř. s.) u věcně ne- příslušného Nejvyššího správního soudu, není její včasnost ovlivněna tím, že ji ten- to soud postoupil věcně a místně příslušnému krajskému soudu ($ 7 odst. 6 s. ř. s.) až po lhůtě k jejímu podání.
Byla-li žaloba ($ 65 s. ř. s.) podána v zákonné lhůtě (6 72 odst. 1 s. ř. s.) u věcně ne- příslušného Nejvyššího správního soudu, není její včasnost ovlivněna tím, že ji ten- to soud postoupil věcně a místně příslušnému krajskému soudu ($ 7 odst. 6 s. ř. s.) až po lhůtě k jejímu podání.
Rozhodnutí žalovaného (stejně jako pře- cházející územní rozhodnutí) bylo stěžovate- li doručeno podle $ 42 odst. 2 stavebního zá- kona veřejnou vyhláškou. K podmínkám doručení územního rozhodnutí pomocí ve- řejné vyhlášky se Nejvyšší správní soud již v minulosti vyjádřil (viz např. rozsudek ze dne 4. 9. 2003, čj. 7 A 178/2002-36, č. 117/2004 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č. 950/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 26. 9. 2007, čj. 5 As 78/2006-95, www.nssoud.cz) a na svá předchozí rozhodnutí v podrobnostech pro stručnost odkazuje. V nyní posuzované věci se jednalo o stavbu silničního obchvatu, kte- rou Íze jejím charakterem podřadit pod kate- gorii liniových staveb, u nichž oznamování územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou stavební zákon výslovně předpokládá ($ 42 odst. 2 věta první stavebního zákona). Nejvyšší správní soud se již dříve vyjádřil i k účinkům doručení veřejnou vyhláškou (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nej- vyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, čj. 6 A 100/2002-74, č. 449/2005 Sb. NSS, sou- visející rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03, http://na- lus.usoud.cz, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, čj. 3 As 45/2006-87, www.nssoud.cz) a i zde v po- drobnostech pro stručnost na svou předcho- zí judikaturu odkazuje. V nyní posuzované věci ze správního spisu vyplývá, že rozhod- nutí žalovaného bylo na úřední desce vyvěše- no dne 7. 11. 2005 a sňato dne 24. 11. 2005. K účinkům doručení došlo dne 22. 11. 2005, lhůta pro podání žaloby uplynula dne 23. 1. 2006. Stěžovatel podal žalobu u věcně nepří- slušného Nejvyššího správního soudu, resp. k poštovní přepravě, dne 12. 12. 2005. Nej- vyšší správní soud postoupil (doručil) žalobu věcně a místně příslušnému Krajskému sou- du v Brně dne 27. 1. 2006. Žalobu proti rozhodnutí správního orgá- nu ($ 65 a násl. s. ř. s.) lze podat ve lhůtě po- dle $ 72 odst. 1 s. ř. s. a podle citovaného usta- novení je lhůta zachována i tehdy, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Zároveň je ve smyslu $ 40 odst. 4 s. ř. s. lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence. Zatímco v případě podání žaloby správnímu orgánu je zachová- ní lhůty vázáno na konkrétní správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, v případě soudu $ 40 odst. 4 s. ř. s. takové omezení ne- zná. Je tedy nutno uzavřít, že platí obecné pravidlo, podle nějž k zachování lhůty posta- čuje podání žaloby i jinému než věcně či míst- ně příslušnému soudu. Toto obecné pravidlo může být omezeno zvláštním ustanovením, ja- ko je tomu např. v případě kasační stížnosti, která musí být ve smyslu $ 106 odst. 4 s. ř. s. podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, a citované ustanovení zároveň výslovně stanoví zachování lhůty v případě podání ka- xs sační stížnosti u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud pro úplnost podotý- ká, že za zvláštní ustanovení ve vztahu k $ 40 odst. 4 s. ř. s., jakým je již zmiňovaný $ 106 odst. 4 s. ř. s., nelze považovat $ 7 s. ř. s., upra- vující příslušnost soudů. Otázka věcné a míst- ní příslušnosti představuje relativně samo- statnou procesní otázku, jejíž vyřešení může být i mezi jednotlivými soudy sporné a pro- cesní předpisy upravují postup soudu, který má za to, že není věcně či místně příslušný k vyřízení u něj podaného návrhu (srov. $ 7 odst. 6, 7 s. ř. s. pro postup soudů v rámci správního soudnictví, příp. $ 104b o. s. ř. pro postup soudů rozhodujících v občanském soudním řízení). Citované ustanovení však nijak neupravuje otázku důsledků, plynou- cích z podání adresovaného nepříslušnému soudu (takovéto důsledky upravuje např. $ 104b odst. 2 poslední věta o. s. ř.). V tomto směru je tedy třeba za neexistence jiného zvláštního ustanovení vycházet z obecného pravidla $ 40 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud pouze na okraj poukazuje na obdobný právní názor, který za 1065 1722 podobné procesní situace zaujal Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 4 Cdo 42/94, č. 6/1997 Sb. NS. Zároveň Nejvyšší správní soud konstatuje, že právní ná- zor vyslovený v jeho rozhodnutí ze dne 27. 8. 2003, čj. 2 Ads 10/2003-62 (www.nssoud.cz), na něž se odvolal krajský soud, není v posu- zované věci relevantní. Nejvyšší správní soud totiž v citovaném rozhodnutí aplikoval $ 250m odst. 2 o. s. ř. v tehdy účinném znění, podle kterého se návrh podává u příslušného sou- du. Na rozdíl od nyní posuzované věci tedy byla aplikována úprava, která podmínku pří- slušnosti výslovně stanovila. Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ža- lovaného v zákonné lhůtě, jakkoliv tak učinil u věcně nepříslušného Nejvyššího správního soudu. Skutečnost, že Nejvyšší správní soud po- stoupil věc krajskému soudu již po uplynutí lhů- ty pro podání žaloby, není z hlediska posouzení včasnosti žaloby relevantní. Krajský soud, který posoudil žalobu jako opožděnou, proto pochybil a zatížil své rozhodnutí nezákonností, proti níž stěžovatel důvodně brojil kasační stížností. (...) 1722 Řízení před soudem: aplikace předchozí soudní judikatury Ochrana přírody a krajiny: závazné stanovisko orgánů ochrany přírody; zásah do významného krajinného prvku Takzvaná právní věta, tedy shrnutí právního názoru obsaženého v rozhodnutí soudu vytvořené pro účely publikace ve sbírce soudních rozhodnutí, nepředstavuje obecně platné pravidlo schopné samostatné existence, nýbrž je třeba ji vnímat jed- nak v kontextu právní normy, kterou má vykládat, a jednak v kontextu skutkových a právních okolností rozhodnutí, z nějž pochází. Je proto chybou, pokud je právní věta absolutizována a je jí argumentováno bez ohledu na konkrétní okolnosti roz- hodovaného případu.
Občanské sdružení Obchvat proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje o umístění
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
8 As 2/2008 - 118