8 As 217/2023 – Nejvyšší správní soud

8 As 217/2023- 31 - text

8 As 217/2023-33 pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: JUDr. Ing. D. P., Ph.D., zast. JUDr. Pavlem Dostálem, advokátem se sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023, čj. 147536/2022/KUSK, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023, čj. 44 A 5/2023-49,

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

[1] Městský úřad Votice (správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 13. 10. 2022, čj. 39064/2022/SD-Hom, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Toho se měl dopustit tím, že jako řidič motorového vozidla v uvedeném místě a čase překročil nejvyšší povolenou rychlost o 20 km/hod. Za to mu uložil pokutu 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Odvolání žalobce žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutí zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, které Krajský soud v Praze výše označeným rozsudkem vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud neshledal důvodnými okruhy žalobních námitek týkající se proškolení policistů k obsluze radaru, nevhodného stavu pneumatik policejního vozidla a neprovedení dokazování návodem k obsluze k příslušného rychloměru. S žalobcem se neztotožnil ani v otázce námitky podjatosti oprávněné úřední osoby. Správním orgánům nicméně vytkl, že nesprávně přistoupily k žalobcově argumentaci ohledně jednání v krajní nouzi včetně vypořádání souvisejícího návrhu na předvolání dalšího svědka. V tomto ohledu soud připomněl, že žalobce ve vyjádření k podkladům rozhodnutí správnímu orgánu I. stupně předestřel, proč měl jednat v krajní nouzi. Mělo se k němu vysokou rychlostí přibližovat vozidlo rychlé záchranné služby (RZS) se zapnutými majáky, a tak musel dočasně zvýšit rychlost, aby předjel kolonu vozidel v čele s policejním vozidlem a umožnil tak průjezd vozidla RZS. Správní orgány tuto argumentaci nepřijaly jednak pro její účelovost a jednak s tím, že popsané jednání nemůže být krajní nouzí. Krajský soud s odkazem na právní úpravu i judikaturu předně vysvětlil, co znamená jednání v krajní nouzi. Zdůraznil, že zájem na ochraně života a zdraví může v konkrétní situaci ospravedlnit porušení pravidel silničního provozu (včetně překročení nejvyšší dovolené rychlosti). Situace popisovaná žalobcem může znaky krajní nouze naplňovat. Ostatně i zákon o silničním provozu (§ 41 odst. 7) přímo přikazuje, aby řidiči ostatních vozidel umožnili vozidlům s právem přednostní jízdy bezpečný a plynulý průjezd. Výklad zastávaný správními orgány je v přímém rozporu s tímto ustanovením. Konstatování správního orgánu I. stupně, že by vozidlo záchranné služby bylo pouze dočasně zdrženo, nelze pokládat za souladné s povinností umožnit takovým vozidlům bezpečný a plynulý průjezd. Žalovaný se mýlí, pokud se domnívá, že za tím účelem nelze porušit jiné zákonné ustanovení, neboť budou-li splněny podmínky pro aplikaci institutu krajní nouze, nebude takové jednání protiprávní.

[3] Pokud by tedy podle krajského soudu bylo žalobcovo jednání skutečně vyvoláno nutností umožnit plynulý průjezd vozidla RZS, mohlo by se jednat o případ krajní nouze. Na základě dosud shromážděných podkladů nicméně takový závěr nelze učinit, neboť k tomu správní orgány zcela rezignovaly na vedení dokazování. Zaujaly nesprávný názor, že by jednání žalobce nemohlo být krajní nouzí. Pokud pak posoudily tvrzení žalobce jako účelová, nemohly k tomuto závěru dospět, aniž by se předtím řádně vypořádaly s důkazními návrhy žalobce (navrženou svědeckou výpovědí osoby, jež měla s žalobcem cestovat ve vozidle). Sám žalovaný připouští, že navržený svědek se ve vozidle mohl nacházet. Odmítnout jeho předvolání nebylo možné jen s tím, že přestupek žalobce byl dostatečně prokázán podklady ve správním spisu. Správní orgány v dané věci nepostupovaly tak, aby byl skutkový stav zjištěn bez důvodných pochybností. Tvrzení o krajní nouzi má relevantní souvislost s předmětem řízení. Spolucestující ve vozidle by mohl i argumentaci žalobce potvrdit. Krajský soud připustil, že uvedenou okolnost by měl žalobce tvrdit nejlépe již při zastavení, a pokud tak neučinil, věrohodnost jeho tvrzení se do jisté míry snižuje. Nicméně žalobce krajní nouzí začal argumentovat již v řízení před správním orgánem I. stupně. Poukázal na to, že tuto okolnost chtěl sdělit při svém výslechu, ke kterému do té doby nedošlo. Nelze tedy bez dalšího označit daná tvrzení za účelová v situaci, kdy žalobce k jejich prokázání navrhl i provedení důkazu. Předestřená verze skutkového děje se přitom nejeví na první pohled jako krajně nepravděpodobná. Správní orgány přesto k této otázce žádné dokazování nevedly. Přitom v okamžiku uplatnění této argumentace ani ještě neohrozilo brzké promlčení přestupku. Zbývalo dost času k provedení řádného dokazování. Krajský soud nevyloučil, že se skutečně může jednat o účelovou procesní obranu. Avšak k takovému závěru lze dospět až tehdy, pokud se správní orgány řádně vypořádají s důkazními návrhy. Hodnotit svědeckou výpověď správní orgány budou moci až poté, co ji řádně provedou. V případě, že by zjistily, že v daném místě a čase projíždělo vozidlo RZS, bude třeba hodnotit, zda byly splněny všechny podmínky krajní nouze. Předčasný, resp. nepodložený je i závěr žalovaného, že by uvedené jednání bylo žalobci spíše k tíži, neboť se dostatečně nevěnoval řízení a nesledoval provoz i za sebou, aby mohl včas reagovat na přijíždějící vozidlo záchranné služby. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

[4] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Má za to, že kasační stížnost je přijatelná, přičemž předně vytýká krajskému soudu nesprávné posouzení právní otázky a nepřezkoumatelnost odůvodnění jeho rozsudku. Stěžovatel též předeslal, že krajský soud v dalších skutkově a věcně shodných případech rozhodoval jinak.

[5] Stěžovatel dále shrnul části odůvodnění svého rozhodnutí, odůvodnění napadeného rozsudku a poukázal na znění relevantní právní úpravy. Ze spisového materiálu (ani z výpovědí svědků) podle něj nevyplývá, že by žalobcem uvedená situace nastala. Z toho důvodu považoval stěžovatel další výslech osoby žalobci blízké za nadbytečný. Ze správního spisu plyne popis skutku i postupu zasahujících policistů. Z výpovědí svědků neplyne, že by v době zastavení vozidla žalobce v daný moment projíždělo či bylo v dosahu vozidlo RZS. V případě takového projíždějícího vozu by pak samotná následně předjíždějící hlídka bránila v jeho projetí. Tvrzení o krajní nouzi žalobce uvedl až po provedeném dokazování výslechem svědků (jehož se účastnil jeho zmocněnec), nic takového netvrdil ani při samotném zastavení hlídkou. To, že až po celých 9 měsících přišel s takovým tvrzením, se jeví jako zcela účelové. Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem ani v tom, že nelze na základě dosud shromážděných podkladů závěr o účelovosti učinit. Pokud by žalobce skutečně prováděl manévr k umožnění projetí záchranné službě, mohl postupovat tak, že mohl vozidlo zpomalit a zařadit se před vozidlo zasahující hlídky (vozidlo RZS s majáky je viditelné a slyšitelné na delší úsek právě proto, aby řidiči měli dost času na situaci reagovat). Situace popisovaná žalobcem znaky krajní nouze mohla naplňovat, avšak jeho popis neodpovídá realitě a dokazování.

[6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost případně její zamítnutí. Z kasační stížnosti podle něj není zřejmé, v čem stěžovatel spatřuje tvrzenou nepřezkoumatelnost rozsudku. Žalobce má i pochybnosti o tvrzení stěžovatele o přijatelnosti kasační stížnosti. K námitce, že o projíždějícím vozidle RZS nic svědci (policisté) neuvedli, žalobce poznamenal, že na tom není nic překvapivého, neboť na to nebyli dotazováni. Nesouhlasí ani s tím, že by v dané věci vyplynulo, že jej hlídkové vozidlo okamžitě předjelo zpět. Od spisového materiálu je „odtržen“ i „návod“ stěžovatele, podle něhož měl žalobce zpomalit a zařadit se například před vozidlo policistů. Manévr, kdy by měl žalobce zpomalovat a vměstnávat se mezi vozidla v pravém pruhu by byl zcela nesmyslný. Žalobce vždy tvrdil, že vozidlo RZS mělo zapnutou jen světelnou signalizaci (nikoliv zvukovou). Považuje dále za lidsky zcela pochopitelné, pokud se „zjevně rozlazený“ (cítil se být neprávem zastaven) věnoval po zastavení hlídkou stavu policejního vozidla a neupozornil na průjezd vozidla RZS. Ohrazuje se i vůči tomu, že měl informaci o průjezdu vozidla RZS uvést až po 9 měsících. Učinil tak 2 měsíce po výslechu policistů, kteří se o uvedené skutečnosti nezmínili. Za absurdní považuje argumentaci, podle níž řidiči nemohou nikdy za žádných okolností překračovat v místě povolenou rychlost. Správní orgány se námitkou žalobce stran krajní nouze původně meritorně vůbec nezabývaly. III. Přijatelnost kasační stížnosti

[7] S ohledem na podobu uplatněné kasační argumentace se i vzhledem k vyjádření žalobce Nejvyšší správní soud nejprve zabýval její přípustností. Kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Aby byla kasační argumentace přípustná, musí stěžovatel na rozhodnutí krajského soudu reagovat a konkrétně a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě jeho závěry. Míjí-li se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského soudu, nebo jde-li o námitky nové, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, přestože tak učinit mohl, je kasační argumentace nepřípustná dle § 104 odst. 4 s.

ř. s. (aktuálně viz např. rozsudek NSS z 15. 2. 2024, čj. 8 As 224/2023-64, bod 25. a násl.). Je třeba dodat, že uvedené platí i pro situaci, kde je stěžovatelem žalovaný (usnesení NSS z 12. 1. 2023, čj. 8 Afs 308/2020-40, bod 15, či rozsudek NSS z 21. 4. 2023, čj. 8 Ads 136/2021-34, bod 16). I ten musí reagovat na argumentaci krajského soudu a konkrétně uvádět, z jakých důvodů považuje jeho závěry za nesprávné. Stejně tak je třeba připomenout požadavek, podle něhož má-li určitá argumentace vůbec představovat kasační námitku, musí být dostatečně konkrétní (rozsudek NSS z 26.

4. 2023, čj. 8 As 163/2021-59 či usnesení NSS z 25. 8. 2023, čj. 8 As 5/2022-44).

[8] S ohledem na výše uvedené tedy především nelze za přípustnou (projednatelnou) kasační argumentaci považovat tu část kasační stížnosti, v níž stěžovatel pouze reprodukuje text právních předpisů, cituje části soudních rozhodnutích a bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění obecně tvrdí, že rozsudek krajského soudu v nynější věci je oproti „dalším skutkově a věcně shodným věcem“ překvapivý.

[9] Za přípustnou pak nelze považovat ani tu část kasační argumentace, v níž stěžovatel vysvětluje, z jakého důvodu považuje tvrzení žalobce o krajní nouzi za účelové s ohledem na okamžik uplatnění takového tvrzení (žalobce tak měl podle stěžovatele učinit až po 9 měsících a po výslechu svědků – policistů, přičemž při zastavení vozidla nic takového netvrdil). Krajský soud se nicméně v této souvislosti všemi těmito (opakovaně uváděnými) okolnostmi v napadeném rozsudku zabýval a vysvětlil, jak je při svém posouzení hodnotil.

Stěžovatel pak nyní v kasační stížnosti nejenže na takové vypořádání nijak blíže nereaguje, ale nezohlednil ani další okolnosti, na které v souvislosti s okamžikem uplatnění tvrzení o krajní nouzi krajský soud v napadeném rozsudku poukázal. Ten totiž mimo jiné zdůraznil, že žalobce podle svých tvrzení chtěl danou okolnost zmínit až při jeho výslechu (viz bod 59 napadeného rozsudku). Lze tedy uzavřít, že část kasační argumentace týkající se účelovosti tvrzení žalobce o krajní nouzi, v níž stěžovatel poukazuje na zpětné (pozdní) uplatnění takového tvrzení, nereaguje na vypořádání krajského soudu a nenaplňuje požadavky výše citované judikatury na přípustnost kasačních námitek.

[10] Jde-li o zbývající (přípustnou) kasační argumentaci, zkoumal Nejvyšší správní soud předně její přijatelnost ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. (v dané věci totiž u krajského soudu rozhodoval samosoudce). Nejvyšší správní soud se tedy zabýval tím, zda kasační stížnost (ve smyslu výše uvedeného ustanovení) svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti lze odkázat na usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, (jehož závěry se použijí i mimo oblast mezinárodní ochrany, viz usnesení NSS ze 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021

28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost tedy bude přijatelná, pokud: (i) se dotýká zatím judikaturou neřešených právních otázek; (ii) se týká právních otázek řešených rozdílně; (iii) je třeba judikaturního odklonu; či (iv) došlo k zásadnímu pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (k aplikaci těchto důvodů na kasační stížnost podanou žalovaným správním orgánem viz např. usnesení NSS z 29. 11. 2023, čj. 1 Azs 203/2023-48, bod 9).

[11] Žádná část kasační argumentace uplatněné v nyní projednávané věci podle Nejvyššího správního soudu přijatelnost kasační stížnosti nezakládá. Kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. Nejedná se ani o případ zásadního pochybení krajského soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva.

[12] S ohledem na stěžovatelem uplatněné (přípustné) důvody kasační stížnosti z hlediska přijatelnosti kasační stížnosti v nynější věci přichází v podstatě v úvahu jen důvod shora vymezený ad (iv), který je však jen výjimečným nástrojem pro řešení zásadních pochybení. Sestává především ze dvou typizovaných situací: (a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování bude docházet i v budoucnu, či (b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (viz výše zmíněné usnesení čj.

1 Azs 13/2006-39). Na přijatelnost dle situace (a) v dané věci zde s ohledem na uplatněné námitky usuzovat nelze. V úvahu tedy přichází jen situace (b), u níž je však třeba, aby se jednalo skutečně o zásadní pochybení krajského soudu. Případná nevýrazná pochybení zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby založila přijatelnost kasační stížnosti (opět viz usnesení čj. 1 Azs 13/2006-39, jakož i řadu navazujících rozhodnutí, například usnesení NSS z 31. 1. 2018, čj. 1 Azs 379/2017-26 či z 15.

12. 2022, čj. 8 Azs 195/2022-28).

[13] Závěry krajského soudu týkající se krajní nouze a neprovedení navržené svědecké výpovědi, stejně tak jako vypořádání otázky účelovosti tvrzení žalobce, které v kasační stížnosti stěžovatel zpochybňuje, jsou přezkoumatelné a logické. Krajský soud tyto závěry navíc velmi detailně zdůvodnil, a to s odkazem na příslušnou právní úpravu a za použití existující judikatury i odborné literatury. Nejvyšší správní soud v projednávané věci proto k podstatě a východiskům odůvodnění napadeného rozsudku nemá výhrady svědčící přijatelnosti kasační stížnosti. I kdyby snad krajský soud z hlediska sporných otázek dílčím způsobem pochybil, rozhodně by nešlo o hrubé pochybení při výkladu způsobem, který by vyžadoval zásah kasačního soudu (usnesení NSS z 11. 8. 2023, čj. 8 As 120/2022-28). K tomu je třeba připomenout, že je to především krajský soud, který je oproti Nejvyššímu správnímu soudu povolán zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek (rozsudky NSS z 1. 3. 2017, čj. 6 As 256/2016 79, bod 21, či z 13. 5. 2020, čj. 6 Afs 7/2020 52, bod 23).

[14] Stěžovatel proti závěrům krajského soudu staví svou argumentaci založenou na zdůraznění některých skutkových okolností a jejich vyhodnocení. Konkrétně poukazuje na to, že z výpovědí policistů v dané věci nevyplynulo, že by v daný moment projíždělo (bylo v dosahu) vozidlo RZS, resp. že v takovém případě by sama hlídka bránila projetí uvedeného vozidla. Vedle toho pak zmiňuje, že žalobce mohl zpomalit a zařadit se před vozidlo policie (s ohledem na viditelnost a slyšitelnost vozidla RZS). Podstata této argumentace se tedy týká hodnocení dílčích skutkových otázek. K tomu je však třeba uvést, že detailní posuzování takových dílčích otázek a hodnocení toho, zda některou z výše popsaných okolností krajský soud zohlednil dostatečně či nikoli, by popíralo samotný smysl institutu přijatelnosti kasační stížnosti, jak byl popsán výše.

[15] Nejvyšší správní soud současně nepřehlédl, že stěžovatel v kasační stížnosti oproti odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí výslovně připustil, že situace popisovaná žalobcem znaky krajní nouze mohla naplňovat. K tomu je nicméně třeba poukázat na to, že žalovaný správní orgán v kasační stížnosti nemůže doplňovat či nahrazovat odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (např. rozsudek NSS z 25. 6. 2021, čj. 8 As 277/2019-48, bod 13). IV. Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dle § 104a odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, bod 18). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalobci se přiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti spočívajících v odměně jeho zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč a náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč [§ 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Odměnu (zvýšenou o 21 % DPH v částce 714 Kč) v celkové výši 4 114 Kč je stěžovatel povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 16. srpna 2024 Milan Podhrázký předseda senátu

Plný text rozhodnutí