Předpokladem pro uložení pokuty za přestupek na úseku bezpečnosti práce podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, je bezpečné skutkové zjištění, kdo vystupoval v pozici zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu k poškozenému. Za situace, kdy nebyla písemně uzavřena pracovní smlouva nebo
dohoda o provedení práce či pracovní činnosti, bylo třeba, aby byl zaměstnavatel
poškozeného zjištěn jinými důkazními prostředky. Zda jím byla obchodní společnost, která byla uvedena jako zhotovitel stavby ve stavebním povolení, nebo její jednatel jako fyzická osoba, lze zjistit vedle svědeckých výpovědí též např. hodnocením
stavebního povolení, záznamu o pracovním úrazu poškozeného, údajů ve stavebním deníku či účetnictví obchodní společnosti.
Předpokladem pro uložení pokuty za přestupek na úseku bezpečnosti práce podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, je bezpečné skutkové zjištění, kdo vystupoval v pozici zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu k poškozenému. Za situace, kdy nebyla písemně uzavřena pracovní smlouva nebo
dohoda o provedení práce či pracovní činnosti, bylo třeba, aby byl zaměstnavatel
poškozeného zjištěn jinými důkazními prostředky. Zda jím byla obchodní společnost, která byla uvedena jako zhotovitel stavby ve stavebním povolení, nebo její jednatel jako fyzická osoba, lze zjistit vedle svědeckých výpovědí též např. hodnocením
stavebního povolení, záznamu o pracovním úrazu poškozeného, údajů ve stavebním deníku či účetnictví obchodní společnosti.
15. 9. 2011 uložil žalobci pokutu ve výši
240 000 Kč za spáchání přestupku na úseku
bezpečnosti práce podle § 17 odst. 1 písm. q)
zákona o inspekci práce, kterého se dopustil
tím, že jako zaměstnavatel na staveništi stavby „4 řadové rodinné domy při ulici V Hájku
v Plzni – Červeném Hrádku u Plzně“ neorganizoval práci a nestanovil pracovní postupy
tak, aby byly dodrženy zásady bezpečného
chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli
chráněni proti pádu nebo zřícení. Tím žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. c) zákona
č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a § 3
odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb.,
o bližších požadavcích na bezpečnost
a ochranu zdraví při práci na pracovištích
s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
Žalobce podle uvedeného rozhodnutí dále spáchal přestupek podle § 17 odst. 1 písm. f)
zákona o inspekci práce, neboť v rozporu
s § 103 odst. 1 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb.,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
zákoníku práce, nesplnil povinnost zajistit
podle potřeb vykonávané práce dostatečně
a přiměřeně informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci svému zaměstnanci Fediru R.
Dále žalobce spáchal přestupek podle § 17
odst. 1 písm. n) zákona o inspekci práce, neboť porušil § 105 odst. 4 zákoníku práce z roku 2006 a § 3 odst. 1 písm. e) a § 4 písm. a)
nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu
a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje
pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, tím, že
jako zaměstnavatel neohlásil pracovní úraz
Fedira R. a nezaslal o něm záznam stanoveným orgánům a institucím.
Na základě odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2011 snížil uloženou
pokutu na 130 000 Kč.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného
žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 14. 1. 2014, čj. 78 Ad
13/2011-82.
Krajský soud nejprve zrekapituloval obsah jednotlivých podkladů, z nichž vycházely
správní orgány. K námitce, že žalobce nebyl
zaměstnavatelem poškozeného Fedira R.,
soud uvedl, že v rozporu s tímto tvrzením žalobce vlastnoručně činil záznamy do stavebního a montážního deníku, včetně záznamu
ze dne 18. 10. 2010 „jeden pracovník R. Feďa
dohoda na úklidové a kopáčské práce“
a „pracovní úraz pád pracovníka R. Feďa
z opěrné zdi“. Pro závěr, že žalobce zaměstnal
poškozeného, svědčí i záznam o podaném vysvětlení Policii ČR ze dne 26. 10. 2010,
v němž žalobce uvedl, že v polovině října
2010 najal Fedira R. na pomocné kopáčské
a úklidové práce. Také svědci Vasyl H. a Mykola H. vypověděli, že si je žalobce najal na
stavební práce. Ze záznamu o poskytnutí informace oblastnímu inspektorátu práce ze
dne 18. 11. 2010 vyplývá, že žalobce jménem
společnosti MENE INDUSTRY s. r. o. uvedl, že
Vasyl H. dne 17. 10. 2010 přivedl Fedira R. na
stavbu s tím, že by potřeboval na určitou dobu zaměstnat. Tomuto záznamu odpovídá
i vyjádření Vasyla H. před oblastním inspektorátem práce ze dne 30. 11. 2010.
S ohledem na uvedené měl soud za prokázané, že to byl žalobce a nikoliv Vasyl H. kdo
vystupoval v pozici zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích k poškozenému Fediru R.
i ostatním jmenovaným stavebním dělníkům.
Na tom nic nemění ani žalobcova námitka, že
s Fedirem R. neuzavřel pracovní smlouvu ani
dohodu o pracích konaných mimo pracovní
poměr. Tvrzení, že žalobce prováděl záznamy
ve stavebním deníku proto, že pro zhotovitele stavby Vasyla H. je psaní v českém jazyce
obtížné, je podle krajského soudu v rozporu
s protokolem o jeho výslechu před Policí ČR.
Vasyl H. v něm vypověděl, že v češtině rozumí
ústnímu i písemnému projevu. Jestliže žalobce označil Vasyla H. jako „vedoucího“, není
tím vyloučeno, že jej pověřil vedením dalších zaměstnanců, příp. že jeho prostřednictvím vyplácel zaměstnancům odměny za vykonanou
práci. Ani námitka, že nemůže jít k tíži žalobce, že kontroloval doklady dělníků, které najímal Vasyl H., nemůže podle krajského soudu
zvrátit závěr, že zaměstnavatelem poškozeného Fedira R. byl právě žalobce.
Krajský soud pochyboval, že si žalobce
neuvědomoval význam pojmu „najímání dělníků na stavby“, a to za situace, kdy podniká
s živnostenským oprávněním a již od roku
1994 je též jednatelem společnosti MENE
INDUSTRY. Žalobce začal popírat, že zaměstnával poškozeného od okamžiku, kdy jej začal zastupovat jeho právní zástupce. Žalobce
prostřednictvím svého zástupce ve vyjádření
k záznamu oblastního inspektorátu práce ze
dne 11. 1. 2011 uvedl, že uvedená společnost
není stavebníkem, neuzavřela žádnou smlouvu vztahující se k předmětné stavbě a žádný
ze zaměstnanců společnosti se na stavbě nepodílel; řízení je proto nutné vést s Vasylem H.,
který stavbu realizoval. Krajský soud ve shodě s žalovaným tato tvrzení vyhodnotil za ryze účelová. Podle stavebního povolení měla
předmětnou stavbu dodavatelsky provádět
právě uvedená společnost. Byl to žalobce,
kdo dne 18. 11. 2010 za tuto společnost správnímu orgánu sdělil, že zaměstnal Fedira R.,
a byl to také on, kdo vyplnil a podepsal hlášení
o pracovním úrazu Fedira R. Žalobcovo tvrzení, že tato společnost vydala záznam o úrazu
na nátlak správního orgánu prvního stupně,
nemá oporu v provedených důkazech.
Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (stěžovatel) bránil kasační stížností, v níž
trval na tom, že nebyl zaměstnavatelem poškozeného Fedira R. Záznam Policie ČR o podaném vysvětlení ze dne 26. 10. 2010, záznam
o poskytnutí informace oblastnímu inspektorátu práce ze dne 18. 11. 2010, záznam o vyjádření Vasyla H. ze dne 30. 11. 2010 a výpovědi svědků Vasyla H. a Mykoly H. před Policií ČR
ze dne 26. 10. 2010 nelze použít jako důkaz ve
správním řízení, jelikož při realizaci záznamu
o podaném vysvětlení či informace není zajištěna možnost účastníka řízení být o něm
vyrozuměn a není zaručena možnost právní
pomoci ve smyslu čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod. Výpovědi
svědků Vasyla H. a Mykoly H. před Policií ČR
nejsou relevantními důkazy také z toho důvodu, že se nejednalo o neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Tyto úkony byly zpracovány pro účely trestního řízení, a nebyly tak
provedeny v souladu se správním řádem za
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
možné účasti stěžovatele. V důsledku toho je
za důkaz označen prostředek, který správní řád
nepředpokládá. Tyto podklady proto nelze užít
jako důkaz ve správním řízení. Krajský soud se
s těmito námitkami nevypořádal ani neodůvodnil, proč je považuje za mylné či liché.
Pokud by Nejvyšší správní soud shledal,
že předmětné záznamy lze užít, nelze podle
stěžovatele opomenout, že záznam o poskytnutí informace ze dne 18. 11. 2010 je záznamem kontrolované osoby společnosti MENE
INDUSTRY a nikoli fyzické osoby – stěžovatele. Před provedením jednotlivých úkonů
v průběhu kontrolního řízení nebyli kontrolovaná osoba ani stěžovatel poučeni o svých
právech. Krajský soud podle stěžovatele zaměnil správní a kontrolní řízení, což má za
následek nesprávné hodnocení věci i posouzení relevance jednotlivých důkazů. K tvrzení soudu, že stěžovatel nepopíral, že byl zaměstnavatelem, až do doby, než jej začal
zastupovat jeho právní zástupce, stěžovatel
uvedl, že svého zástupce zmocnil v době, kdy
probíhalo kontrolní řízení se společností MENE INDUSTRY. Správní řízení se stěžovatelem bylo zahájeno až dne 9. 6. 2011. Krajský
soud bez opory v dokazování konstatoval, že
to byl stěžovatel, kdo vyplnil prohlášení
o úrazu. Stěžovatel jej podepsal jako statutární orgán uvedené společnosti, nikoliv jako fyzická osoba.
Krajský soud se dle stěžovatele nevypořádal ani s tvrzením kontrolované osoby společnosti MENE INDUSTRY, že zaměstnavatelem poškozeného byl Vasyl H. Výpověď
Vasyla H. je jedinou relevantní svědeckou výpovědí před správním orgánem. Správní orgán nevyslechl ostatní osoby, ačkoliv je jejich
výpověď ve věci zásadní. Přestože stěžovatel
tuto vadu namítl, krajský soud se jí nezabýval.
Stěžovatel poukázal na § 137 odst. 4 správního řádu, který lze užít i pro případy záznamů
provedených kontrolním nebo policejním
orgánem.
Stěžovatel namítl, že správní orgán postupoval v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu,
neboť zohlednil jen ty skutečnosti, které jdou
v neprospěch stěžovatele, a ty, které jdou v jeho prospěch, vyloučil jako nevěrohodné či
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
účelové. Jelikož takto bez bližšího odůvodnění postupoval i krajský soud, je jeho rozsudek
jako
nepřezkoumatelný. Soud vyhodnotil
účelový důkaz kopií stavebního deníku, podle něhož Vasyl H. převzal staveniště. Soud
přehlédl, že stěžovatel navrhoval tento důkaz
již v odůvodnění odporu proti příkazu ze dne
15. 9. 2011 uložil žalobci pokutu ve výši
240 000 Kč za spáchání přestupku na úseku
bezpečnosti práce podle § 17 odst. 1 písm. q)
zákona o inspekci práce, kterého se dopustil
tím, že jako zaměstnavatel na staveništi stavby „4 řadové rodinné domy při ulici V Hájku
v Plzni – Červeném Hrádku u Plzně“ neorganizoval práci a nestanovil pracovní postupy
tak, aby byly dodrženy zásady bezpečného
chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli
chráněni proti pádu nebo zřícení. Tím žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. c) zákona
č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a § 3
odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb.,
o bližších požadavcích na bezpečnost
a ochranu zdraví při práci na pracovištích
s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
Žalobce podle uvedeného rozhodnutí dále spáchal přestupek podle § 17 odst. 1 písm. f)
zákona o inspekci práce, neboť v rozporu
s § 103 odst. 1 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb.,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
zákoníku práce, nesplnil povinnost zajistit
podle potřeb vykonávané práce dostatečně
a přiměřeně informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci svému zaměstnanci Fediru R.
Dále žalobce spáchal přestupek podle § 17
odst. 1 písm. n) zákona o inspekci práce, neboť porušil § 105 odst. 4 zákoníku práce z roku 2006 a § 3 odst. 1 písm. e) a § 4 písm. a)
nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu
a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje
pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, tím, že
jako zaměstnavatel neohlásil pracovní úraz
Fedira R. a nezaslal o něm záznam stanoveným orgánům a institucím.
Na základě odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2011 snížil uloženou
pokutu na 130 000 Kč.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného
žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 14. 1. 2014, čj. 78 Ad
13/2011-82.
Krajský soud nejprve zrekapituloval obsah jednotlivých podkladů, z nichž vycházely
správní orgány. K námitce, že žalobce nebyl
zaměstnavatelem poškozeného Fedira R.,
soud uvedl, že v rozporu s tímto tvrzením žalobce vlastnoručně činil záznamy do stavebního a montážního deníku, včetně záznamu
ze dne 18. 10. 2010 „jeden pracovník R. Feďa
dohoda na úklidové a kopáčské práce“
a „pracovní úraz pád pracovníka R. Feďa
z opěrné zdi“. Pro závěr, že žalobce zaměstnal
poškozeného, svědčí i záznam o podaném vysvětlení Policii ČR ze dne 26. 10. 2010,
v němž žalobce uvedl, že v polovině října
2010 najal Fedira R. na pomocné kopáčské
a úklidové práce. Také svědci Vasyl H. a Mykola H. vypověděli, že si je žalobce najal na
stavební práce. Ze záznamu o poskytnutí informace oblastnímu inspektorátu práce ze
dne 18. 11. 2010 vyplývá, že žalobce jménem
společnosti MENE INDUSTRY s. r. o. uvedl, že
Vasyl H. dne 17. 10. 2010 přivedl Fedira R. na
stavbu s tím, že by potřeboval na určitou dobu zaměstnat. Tomuto záznamu odpovídá
i vyjádření Vasyla H. před oblastním inspektorátem práce ze dne 30. 11. 2010.
S ohledem na uvedené měl soud za prokázané, že to byl žalobce a nikoliv Vasyl H. kdo
vystupoval v pozici zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích k poškozenému Fediru R.
i ostatním jmenovaným stavebním dělníkům.
Na tom nic nemění ani žalobcova námitka, že
s Fedirem R. neuzavřel pracovní smlouvu ani
dohodu o pracích konaných mimo pracovní
poměr. Tvrzení, že žalobce prováděl záznamy
ve stavebním deníku proto, že pro zhotovitele stavby Vasyla H. je psaní v českém jazyce
obtížné, je podle krajského soudu v rozporu
s protokolem o jeho výslechu před Policí ČR.
Vasyl H. v něm vypověděl, že v češtině rozumí
ústnímu i písemnému projevu. Jestliže žalobce označil Vasyla H. jako „vedoucího“, není
tím vyloučeno, že jej pověřil vedením dalších zaměstnanců, příp. že jeho prostřednictvím vyplácel zaměstnancům odměny za vykonanou
práci. Ani námitka, že nemůže jít k tíži žalobce, že kontroloval doklady dělníků, které najímal Vasyl H., nemůže podle krajského soudu
zvrátit závěr, že zaměstnavatelem poškozeného Fedira R. byl právě žalobce.
Krajský soud pochyboval, že si žalobce
neuvědomoval význam pojmu „najímání dělníků na stavby“, a to za situace, kdy podniká
s živnostenským oprávněním a již od roku
1994 je též jednatelem společnosti MENE
INDUSTRY. Žalobce začal popírat, že zaměstnával poškozeného od okamžiku, kdy jej začal zastupovat jeho právní zástupce. Žalobce
prostřednictvím svého zástupce ve vyjádření
k záznamu oblastního inspektorátu práce ze
dne 11. 1. 2011 uvedl, že uvedená společnost
není stavebníkem, neuzavřela žádnou smlouvu vztahující se k předmětné stavbě a žádný
ze zaměstnanců společnosti se na stavbě nepodílel; řízení je proto nutné vést s Vasylem H.,
který stavbu realizoval. Krajský soud ve shodě s žalovaným tato tvrzení vyhodnotil za ryze účelová. Podle stavebního povolení měla
předmětnou stavbu dodavatelsky provádět
právě uvedená společnost. Byl to žalobce,
kdo dne 18. 11. 2010 za tuto společnost správnímu orgánu sdělil, že zaměstnal Fedira R.,
a byl to také on, kdo vyplnil a podepsal hlášení
o pracovním úrazu Fedira R. Žalobcovo tvrzení, že tato společnost vydala záznam o úrazu
na nátlak správního orgánu prvního stupně,
nemá oporu v provedených důkazech.
Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (stěžovatel) bránil kasační stížností, v níž
trval na tom, že nebyl zaměstnavatelem poškozeného Fedira R. Záznam Policie ČR o podaném vysvětlení ze dne 26. 10. 2010, záznam
o poskytnutí informace oblastnímu inspektorátu práce ze dne 18. 11. 2010, záznam o vyjádření Vasyla H. ze dne 30. 11. 2010 a výpovědi svědků Vasyla H. a Mykoly H. před Policií ČR
ze dne 26. 10. 2010 nelze použít jako důkaz ve
správním řízení, jelikož při realizaci záznamu
o podaném vysvětlení či informace není zajištěna možnost účastníka řízení být o něm
vyrozuměn a není zaručena možnost právní
pomoci ve smyslu čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod. Výpovědi
svědků Vasyla H. a Mykoly H. před Policií ČR
nejsou relevantními důkazy také z toho důvodu, že se nejednalo o neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Tyto úkony byly zpracovány pro účely trestního řízení, a nebyly tak
provedeny v souladu se správním řádem za
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
možné účasti stěžovatele. V důsledku toho je
za důkaz označen prostředek, který správní řád
nepředpokládá. Tyto podklady proto nelze užít
jako důkaz ve správním řízení. Krajský soud se
s těmito námitkami nevypořádal ani neodůvodnil, proč je považuje za mylné či liché.
Pokud by Nejvyšší správní soud shledal,
že předmětné záznamy lze užít, nelze podle
stěžovatele opomenout, že záznam o poskytnutí informace ze dne 18. 11. 2010 je záznamem kontrolované osoby společnosti MENE
INDUSTRY a nikoli fyzické osoby – stěžovatele. Před provedením jednotlivých úkonů
v průběhu kontrolního řízení nebyli kontrolovaná osoba ani stěžovatel poučeni o svých
právech. Krajský soud podle stěžovatele zaměnil správní a kontrolní řízení, což má za
následek nesprávné hodnocení věci i posouzení relevance jednotlivých důkazů. K tvrzení soudu, že stěžovatel nepopíral, že byl zaměstnavatelem, až do doby, než jej začal
zastupovat jeho právní zástupce, stěžovatel
uvedl, že svého zástupce zmocnil v době, kdy
probíhalo kontrolní řízení se společností MENE INDUSTRY. Správní řízení se stěžovatelem bylo zahájeno až dne 9. 6. 2011. Krajský
soud bez opory v dokazování konstatoval, že
to byl stěžovatel, kdo vyplnil prohlášení
o úrazu. Stěžovatel jej podepsal jako statutární orgán uvedené společnosti, nikoliv jako fyzická osoba.
Krajský soud se dle stěžovatele nevypořádal ani s tvrzením kontrolované osoby společnosti MENE INDUSTRY, že zaměstnavatelem poškozeného byl Vasyl H. Výpověď
Vasyla H. je jedinou relevantní svědeckou výpovědí před správním orgánem. Správní orgán nevyslechl ostatní osoby, ačkoliv je jejich
výpověď ve věci zásadní. Přestože stěžovatel
tuto vadu namítl, krajský soud se jí nezabýval.
Stěžovatel poukázal na § 137 odst. 4 správního řádu, který lze užít i pro případy záznamů
provedených kontrolním nebo policejním
orgánem.
Stěžovatel namítl, že správní orgán postupoval v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu,
neboť zohlednil jen ty skutečnosti, které jdou
v neprospěch stěžovatele, a ty, které jdou v jeho prospěch, vyloučil jako nevěrohodné či
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
účelové. Jelikož takto bez bližšího odůvodnění postupoval i krajský soud, je jeho rozsudek
jako
nepřezkoumatelný. Soud vyhodnotil
účelový důkaz kopií stavebního deníku, podle něhož Vasyl H. převzal staveniště. Soud
přehlédl, že stěžovatel navrhoval tento důkaz
již v odůvodnění odporu proti příkazu ze dne
24. 6. 2011. Soud ale současně na s. 7 odst. 2
rozsudku uvedl, že „k témuž odůvodnění odporu byl připojen výňatek ze stavebního deníku, kde Vasyl H. podepsal jako přejímací
převzetí staveniště“. Odůvodnění rozsudku
je tudíž rozporné.
Krajský soud podle stěžovatele posoudil
jak právní vztahy mezi investorem, zhotovitelem stavby, jeho zaměstnanci a stěžovatelem,
tak i samotné postavení stěžovatele v rozporu
s hmotným právem. Stěžovatel s investorem
stavby neuzavřel smlouvu na realizaci díla.
Zhotovitelem stavby byl Vasyl H., který zaměstnával poškozeného Fedira R. Stěžovatel
doložil, že smluvní vztah byl uzavřen mezi
Monikou P. a Vasylem H. Úkolem stěžovatele
bylo kontrolovat, zda zhotovitel provádí dílo,
případně upozorňovat zhotovitelovy zaměstnance na nevhodný postup.
Krajský soud se nezabýval ani námitkou,
podle které stěžovatel ve správním řízení doložil záznam o úrazu vystavený Vasylem H. Nevypořádal se ani se skutečností, že stěžovatel
jako fyzická osoba nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a nikoho nezaměstnával.
Stěžovatel nepoužil pojem „zaměstnal“ nebo
„najal“ ve smyslu pracovněprávním. Termín
„najal“ použil v listinách pořízených mimo
správní řízení, a proto se jedná o irelevantní
důkazy. Správní orgány ani krajský soud se
dostatečně nevypořádaly s důvody, pro které
stěžovatel vyhotovoval zápisy do stavebního
deníku místo Vasyla H. To, že rozumí ústnímu
i písemnému projevu neznamená, že umí česky psát.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti
uvedl, že ve správním řízení bylo dostatečně
prokázáno, že stěžovatel zaměstnával poškozeného Fedira R. Žalovaný si je vědom, že stěžovatel coby fyzická osoba neprovádí podnikatelskou činnost. Jelikož předmětem řízení
bylo spáchání přestupku, ve věci nemuselo
být postupováno podle § 35 odst. 2 zákona
o inspekci práce. K námitce, že stěžovatel není
schopen rozlišit význam slov „najal“ a „zaměstnal“, poukázal na bohatou podnikatelskou činnost stěžovatele. Žalovaný ve zbytku odkázal na
své rozhodnutí a vyjádření k žalobě.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského
soudu v Ostravě a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V.
(...) [22] Podstatu posuzované věci představuje otázka, zda byl stěžovatel osobou odpovědnou za shora vymezené přestupky na
úseku bezpečnosti práce. Subjektem skutkové podstaty přestupků, za které správní orgán uložil stěžovateli pokutu, tedy jejich pachatelem, je fyzická osoba – zaměstnavatel.
Zákon o inspekci práce pojem zaměstnavatele nevymezuje, pročež je třeba vycházet z jeho definice obsažené v § 7 zákoníku práce
z roku 2006. Podle tohoto ustanovení je zaměstnavatelem osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu,
vznikajícím při výkonu závislé práce (viz § 2
odst. 4 zákoníku práce z roku 2006).
[23] Správní orgán je v souladu se zásadou materiální pravdy povinen náležitě zjistit
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tím účelem si opatřit dostatečné
množství podkladů pro vydání rozhodnutí.
Jak vyplývá z předloženého správního spisu,
poškozený Fedir R. pracoval na předmětné
stavbě, aniž by s ním byla na základě § 34
odst. 3 či § 77 odst. 1 zákoníku práce z roku
2006 písemně uzavřena pracovní smlouva
nebo dohoda o provedení práce či pracovní
činnosti. Za takové situace pak bylo třeba, aby
byl zaměstnavatel poškozeného zjištěn jinými důkazními prostředky. Správní orgány této povinnosti nedostály. Nejvyšší správní
soud proto přisvědčil stěžovateli, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[24] Nejvyšší správní soud považuje za
vhodné nejprve uvést, že ve správním spisu
je založeno stavební povolení, vydané staveb-
níkovi Monice P. – dceři stěžovatele, na stavbu „4 řadové rodinné domy při ulici V Hájku, v Plzni – Červeném Hrádku u Plzně“, podle kterého měla být stavba prováděna
dodavatelsky odbornou stavební společností
MENE INDUSTRY, jejímž společníkem a jednatelem je stěžovatel. Stavebník byl ve stavebním řízení zastupován na základě plné moci
stěžovatelem. K pracovnímu úrazu Fedira R.
došlo dne 25. 10. 2010. Poškozený si při něm
vážně poranil dolní krční páteř a krční míchu. V ten den byl na staveništi dále přítomen
Vasyl H. a Mykola H. Jak vyplývá z úředního
záznamu o podaném vysvětlení dle § 158
odst. 5 trestního řádu ze dne 26. 10. 2010, stěžovatel před policejním orgánem vypověděl,
že v průběhu dubna 2010 na uvedenou stavbu najal stavební dělníky Vasyla H. a Mykolu
H. a v druhé polovině října 2010 Fedira R. Stěžovatel při najmutí uvedených dělníků překontroloval jejich osobní doklady, živnostenské listy a zdravotní pojištění. Z protokolu
Policie ČR o výslechu svědka Vasyla H. ze dne
24. 6. 2011. Soud ale současně na s. 7 odst. 2
rozsudku uvedl, že „k témuž odůvodnění odporu byl připojen výňatek ze stavebního deníku, kde Vasyl H. podepsal jako přejímací
převzetí staveniště“. Odůvodnění rozsudku
je tudíž rozporné.
Krajský soud podle stěžovatele posoudil
jak právní vztahy mezi investorem, zhotovitelem stavby, jeho zaměstnanci a stěžovatelem,
tak i samotné postavení stěžovatele v rozporu
s hmotným právem. Stěžovatel s investorem
stavby neuzavřel smlouvu na realizaci díla.
Zhotovitelem stavby byl Vasyl H., který zaměstnával poškozeného Fedira R. Stěžovatel
doložil, že smluvní vztah byl uzavřen mezi
Monikou P. a Vasylem H. Úkolem stěžovatele
bylo kontrolovat, zda zhotovitel provádí dílo,
případně upozorňovat zhotovitelovy zaměstnance na nevhodný postup.
Krajský soud se nezabýval ani námitkou,
podle které stěžovatel ve správním řízení doložil záznam o úrazu vystavený Vasylem H. Nevypořádal se ani se skutečností, že stěžovatel
jako fyzická osoba nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a nikoho nezaměstnával.
Stěžovatel nepoužil pojem „zaměstnal“ nebo
„najal“ ve smyslu pracovněprávním. Termín
„najal“ použil v listinách pořízených mimo
správní řízení, a proto se jedná o irelevantní
důkazy. Správní orgány ani krajský soud se
dostatečně nevypořádaly s důvody, pro které
stěžovatel vyhotovoval zápisy do stavebního
deníku místo Vasyla H. To, že rozumí ústnímu
i písemnému projevu neznamená, že umí česky psát.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti
uvedl, že ve správním řízení bylo dostatečně
prokázáno, že stěžovatel zaměstnával poškozeného Fedira R. Žalovaný si je vědom, že stěžovatel coby fyzická osoba neprovádí podnikatelskou činnost. Jelikož předmětem řízení
bylo spáchání přestupku, ve věci nemuselo
být postupováno podle § 35 odst. 2 zákona
o inspekci práce. K námitce, že stěžovatel není
schopen rozlišit význam slov „najal“ a „zaměstnal“, poukázal na bohatou podnikatelskou činnost stěžovatele. Žalovaný ve zbytku odkázal na
své rozhodnutí a vyjádření k žalobě.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského
soudu v Ostravě a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V.
(...) [22] Podstatu posuzované věci představuje otázka, zda byl stěžovatel osobou odpovědnou za shora vymezené přestupky na
úseku bezpečnosti práce. Subjektem skutkové podstaty přestupků, za které správní orgán uložil stěžovateli pokutu, tedy jejich pachatelem, je fyzická osoba – zaměstnavatel.
Zákon o inspekci práce pojem zaměstnavatele nevymezuje, pročež je třeba vycházet z jeho definice obsažené v § 7 zákoníku práce
z roku 2006. Podle tohoto ustanovení je zaměstnavatelem osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu,
vznikajícím při výkonu závislé práce (viz § 2
odst. 4 zákoníku práce z roku 2006).
[23] Správní orgán je v souladu se zásadou materiální pravdy povinen náležitě zjistit
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tím účelem si opatřit dostatečné
množství podkladů pro vydání rozhodnutí.
Jak vyplývá z předloženého správního spisu,
poškozený Fedir R. pracoval na předmětné
stavbě, aniž by s ním byla na základě § 34
odst. 3 či § 77 odst. 1 zákoníku práce z roku
2006 písemně uzavřena pracovní smlouva
nebo dohoda o provedení práce či pracovní
činnosti. Za takové situace pak bylo třeba, aby
byl zaměstnavatel poškozeného zjištěn jinými důkazními prostředky. Správní orgány této povinnosti nedostály. Nejvyšší správní
soud proto přisvědčil stěžovateli, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[24] Nejvyšší správní soud považuje za
vhodné nejprve uvést, že ve správním spisu
je založeno stavební povolení, vydané staveb-
níkovi Monice P. – dceři stěžovatele, na stavbu „4 řadové rodinné domy při ulici V Hájku, v Plzni – Červeném Hrádku u Plzně“, podle kterého měla být stavba prováděna
dodavatelsky odbornou stavební společností
MENE INDUSTRY, jejímž společníkem a jednatelem je stěžovatel. Stavebník byl ve stavebním řízení zastupován na základě plné moci
stěžovatelem. K pracovnímu úrazu Fedira R.
došlo dne 25. 10. 2010. Poškozený si při něm
vážně poranil dolní krční páteř a krční míchu. V ten den byl na staveništi dále přítomen
Vasyl H. a Mykola H. Jak vyplývá z úředního
záznamu o podaném vysvětlení dle § 158
odst. 5 trestního řádu ze dne 26. 10. 2010, stěžovatel před policejním orgánem vypověděl,
že v průběhu dubna 2010 na uvedenou stavbu najal stavební dělníky Vasyla H. a Mykolu
H. a v druhé polovině října 2010 Fedira R. Stěžovatel při najmutí uvedených dělníků překontroloval jejich osobní doklady, živnostenské listy a zdravotní pojištění. Z protokolu
Policie ČR o výslechu svědka Vasyla H. ze dne
26. 10. 2010 vyplynulo, že byl na stavbu najat
stěžovatelem v průběhu června 2010 a od té doby zde vykonával stavební práce. Za vykonanou
práci mu platil stěžovatel. Svědek Mykola H. téhož dne před Policií ČR vypověděl, že na práci
na předmětné stavbě jej najal stěžovatel.
[25] Stěžovatel jménem společnosti MENE
INDUSTRY před správním orgánem prvního
stupně (viz záznam o poskytnutí informace
ze dne 18. 11. 2010) uvedl, že Fedira R. přivedl na stavbu dne 17. 10. 2010 Vasyl H. Stěžovatel jej zaměstnal na ústní dohodu jako pomocnou pracovní sílu. Úkoly mu nezadával,
řídil jej vedoucí Vasyl H. Ten do záznamu ze
dne 30. 10. 2010 uvedl, že si jej stěžovatel najal na stavbu v průběhu června 2010 a že pro
společnost MENE INDUSTRY pracoval i v dřívějších letech. Dále potvrdil, že Fedira R. si
stěžovatel najal na pomocné práce na stavbě
v polovině října.
[26] Záznam o pracovním úrazu Fedira R.
sepsal stěžovatel dne 22. 11. 2010 jménem
společnosti MENE INDUSTRY. Je v něm uvedeno, že postižený je zaměstnanec této společnosti na základě dohod konaných mimo
pracovní poměr. V zápisu o přijatém opatření
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
k mimořádné události učiněném vlastnoručně stěžovatelem je uvedeno, že „s pracovníky
byla provedena prohlídka stavby a upozorněno na riziková místa stavby s důrazem na
opatrnost“; záznam byl podepsán pracovníky
Vasylem H., Mykolou H. a Mykhailem A.
[27] Nově zmocněný zástupce stěžovatele i společnosti MENE INDUSTRY podáním
ze dne 11. 1. 2011 jménem této společnosti
uvedl, že se domnívá, že zřejmě z důvodu ceny nikdy nedošlo k uzavření smluvního vztahu mezi společností a investorem stavby a investor si pro realizaci vybral jiný subjekt,
který převzal staveniště a stavbu realizuje.
Uvedená společnost nemá se stavbou nic
společného, nikdy nepřevzala staveniště
a pouze zpracovala projektovou dokumentaci a má za to, že osobou, která zajišťovala realizaci stavby v době úrazu, a byla tak zaměstnavatelem Fedira R., byl Vasyl H.
[28] Stěžovatel v průběhu správního řízení posléze předložil záznam o úrazu, sepsaný
dne 7. 2. 2011 Vasylem H., a dále prohlášení
Vasyla H., že zaměstnal Fedira R., převzal staveniště pro realizaci stavby a byl zhotovitelem stavby. Stěžovatel doložil také výňatek ze
stavebního deníku, v němž Vasyl H. dne 7. 5.
2010 podepsal jako přejímající předání předmětného staveniště od stěžovatele jako předávajícího. Správní orgán prvního stupně následně uskutečnil dne 19. 7. 2011 svědeckou
výpověď Vasyla H. Ten vypověděl, že přivedl
Fedira R. na staveniště a oznámil to stěžovateli. Řídil práci na staveništi, od stěžovatele dostával peníze, které následně rozděloval mezi
ostatní pracovníky.
[29] Nejvyšší správní soud na základě
shora uvedených skutkových zjištění neshledal, že by správní orgány v dané věci náležitě
prokázaly, kdo byl skutečně zaměstnavatelem poškozeného; konkrétně zda to byl stěžovatel coby fyzická osoba anebo to byla společnost MENE INDUSTRY, jejímž jménem
stěžovatel vystupoval. Nejvyšší správní soud
naopak souhlasí s krajským soudem i žalovaným v tom, že stěžovateli se nepodařilo prokázat, že zaměstnavatelem poškozeného byl
Vasyl H. Soud tuto stěžovatelovu obranu považuje za účelovou.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
[30] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z výpovědí samotného stěžovatele, Vasyla H. a Mykoly H. učiněných před policejními orgány a v počátku správního řízení, tedy
předtím, než společnost MENE INDUSTRY
popřela svá dosavadní tvrzení. Právě krátký
časový odstup od úrazu pana R. hraje podstatnou roli při hodnocení věrohodnosti uvedených výpovědí. Nejvyšší správní soud neshledává logiku v tom, proč by stěžovatel
nejprve tvrdil, že zaměstnával („najal“) uvedené dělníky, kontroloval jejich doklady,
když, jak později tvrdil, pouze kontroloval
průběh prací na stavbě, jejímž zhotovitelem
měl být „vedoucí pracovník“ Vasyl H.
[31] Stěžovatel v tomto směru argumentoval, že před policejními orgány neužil termíny
„zaměstnal“ nebo „najal“ ve smyslu pracovněprávním. Těmito termíny podle svých slov
chtěl vyjádřit, že vzal na vědomí, že zhotovitel
stavby přijal postiženého jako svého zaměstnance. Tyto pojmy nelze ztotožňovat s běžnou slangovou mluvou na stavbách ani s dokonalou znalostí právního prostředí,
jak
namítal stěžovatel. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že nelze „najmout“
zaměstnance a tento termín byl použit chybně z hlediska přesného právního vyjádření.
Soud nicméně nepochybuje o významu, který stěžovatel těmto pojmům přiřadil, a sice že
poškozeného a ostatní dělníky přijal na stavbu, aby vykonávali smluvené stavební práce.
[32] Správní orgány ovšem náležitě
nezjistily, zda stěžovatel hovořil o „najímání“
dělníků z pozice jednatele společnosti MENE
INDUSTRY, které měla podle stavebního povolení zhotovit stavbu, nebo z pozice fyzické
osoby. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že
je třeba důsledně odlišovat vyjádření stěžovatele jako fyzické osoby a jako jednatele či společníka společnosti a na takto učiněná prohlášení je třeba pohlížet jako na vyjádření
samotné společnosti. To, že se stěžovatel vyjadřoval v ich-formě („najal jsem“), neznamená, ale ani nevylučuje, že takto hovořil z pozice jednatele stavební společnosti. Stejně tak
platí, že na základě vyjádření Vasyla H. a Mykoly H., že si je na stavbu najal stěžovatel, nelze rozhodně vyloučit, že tyto osoby měly na
mysli, že je zaměstnala uvedená společnost,
jejímž jménem stěžovatel vystupoval. Tomu
nasvědčuje i to, že Vasyl H. před správním orgánem dne 30. 10. 2010 vypověděl, že si jej na
stavbu najal stěžovatel s tím, že pro společnost MENE INDUSTRY již dříve pracoval.
[33] Správní řízení bylo zpočátku vedeno
se společností MENE INDUSTRY a stěžovatel,
který po celou dobu vystupoval jejím jménem, nepopíral, že zaměstnal poškozeného.
V průběhu správního řízení však tato společnost i stěžovatel zplnomocnili advokáta,
který poté popřel, že uvedená společnost zaměstnávala poškozeného a vyjádřil domněnku, že jeho skutečným zaměstnavatelem byl
Vasyl H. Právní zástupce ve svém vyjádření
dále uvedl, že společnost se domnívá, že zřejmě z důvodů ceny nedošlo k uzavření smlouvy mezi společností a investorem a investor si
pro realizaci vybral jiný subjekt, který stavbu
realizuje, patrně Vasyla H. Toto prohlášení
považuje Nejvyšší správní soud za nepřesvědčivé. Je zvláštní, aby společnost (jejíž společník je otcem a zmocněncem stavebníka) neznala důvody, pro které neuzavřela smlouvu
se stavebníkem a nerealizovala předmětnou
stavbu. Stěžovatel tvrdil, že na stavbě vykonával dozor. Proto měl mít povědomí o tom,
kdo stavbu realizuje.
[34] Aniž by k tomu společnost MENE INDUSTRY či stěžovatel předložili jakýkoliv
přesvědčivý důkaz, správní orgán prvního
stupně toto prosté sdělení bez dalšího akceptoval a za podezřelého ze spáchaných přestupků označil stěžovatele coby fyzickou osobu s odůvodněním, že v průběhu kontroly
bylo zjištěno, že zaměstnával poškozeného.
Možnost vyvinění se společnosti jen na základě prostého konstatovaní je ovšem v rozporu
se zásadou materiální pravdy a se skutkovým
stavem doposud zjištěným v řízení. Správní
orgán se následně zaměřil na popření stěžovatelova tvrzení, že poškozeného zaměstnal
Vasyl H., ale již přesvědčivě nezdůvodnil, že
tak učinil právě stěžovatel a nikoliv uvedená
společnost.
[35] Ze správního spisu vyplývá, že správní orgán prvního stupně dne 28. 3. 2011 zjistil, že se poškozený Fedir R. nachází na oddě-
lení dlouhodobé intenzivní péče anesteziologicko-resuscitačního oddělení a jeho zdravotní stav je vážný. V úředním záznamu ze dne
26. 10. 2010 vyplynulo, že byl na stavbu najat
stěžovatelem v průběhu června 2010 a od té doby zde vykonával stavební práce. Za vykonanou
práci mu platil stěžovatel. Svědek Mykola H. téhož dne před Policií ČR vypověděl, že na práci
na předmětné stavbě jej najal stěžovatel.
[25] Stěžovatel jménem společnosti MENE
INDUSTRY před správním orgánem prvního
stupně (viz záznam o poskytnutí informace
ze dne 18. 11. 2010) uvedl, že Fedira R. přivedl na stavbu dne 17. 10. 2010 Vasyl H. Stěžovatel jej zaměstnal na ústní dohodu jako pomocnou pracovní sílu. Úkoly mu nezadával,
řídil jej vedoucí Vasyl H. Ten do záznamu ze
dne 30. 10. 2010 uvedl, že si jej stěžovatel najal na stavbu v průběhu června 2010 a že pro
společnost MENE INDUSTRY pracoval i v dřívějších letech. Dále potvrdil, že Fedira R. si
stěžovatel najal na pomocné práce na stavbě
v polovině října.
[26] Záznam o pracovním úrazu Fedira R.
sepsal stěžovatel dne 22. 11. 2010 jménem
společnosti MENE INDUSTRY. Je v něm uvedeno, že postižený je zaměstnanec této společnosti na základě dohod konaných mimo
pracovní poměr. V zápisu o přijatém opatření
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
k mimořádné události učiněném vlastnoručně stěžovatelem je uvedeno, že „s pracovníky
byla provedena prohlídka stavby a upozorněno na riziková místa stavby s důrazem na
opatrnost“; záznam byl podepsán pracovníky
Vasylem H., Mykolou H. a Mykhailem A.
[27] Nově zmocněný zástupce stěžovatele i společnosti MENE INDUSTRY podáním
ze dne 11. 1. 2011 jménem této společnosti
uvedl, že se domnívá, že zřejmě z důvodu ceny nikdy nedošlo k uzavření smluvního vztahu mezi společností a investorem stavby a investor si pro realizaci vybral jiný subjekt,
který převzal staveniště a stavbu realizuje.
Uvedená společnost nemá se stavbou nic
společného, nikdy nepřevzala staveniště
a pouze zpracovala projektovou dokumentaci a má za to, že osobou, která zajišťovala realizaci stavby v době úrazu, a byla tak zaměstnavatelem Fedira R., byl Vasyl H.
[28] Stěžovatel v průběhu správního řízení posléze předložil záznam o úrazu, sepsaný
dne 7. 2. 2011 Vasylem H., a dále prohlášení
Vasyla H., že zaměstnal Fedira R., převzal staveniště pro realizaci stavby a byl zhotovitelem stavby. Stěžovatel doložil také výňatek ze
stavebního deníku, v němž Vasyl H. dne 7. 5.
2010 podepsal jako přejímající předání předmětného staveniště od stěžovatele jako předávajícího. Správní orgán prvního stupně následně uskutečnil dne 19. 7. 2011 svědeckou
výpověď Vasyla H. Ten vypověděl, že přivedl
Fedira R. na staveniště a oznámil to stěžovateli. Řídil práci na staveništi, od stěžovatele dostával peníze, které následně rozděloval mezi
ostatní pracovníky.
[29] Nejvyšší správní soud na základě
shora uvedených skutkových zjištění neshledal, že by správní orgány v dané věci náležitě
prokázaly, kdo byl skutečně zaměstnavatelem poškozeného; konkrétně zda to byl stěžovatel coby fyzická osoba anebo to byla společnost MENE INDUSTRY, jejímž jménem
stěžovatel vystupoval. Nejvyšší správní soud
naopak souhlasí s krajským soudem i žalovaným v tom, že stěžovateli se nepodařilo prokázat, že zaměstnavatelem poškozeného byl
Vasyl H. Soud tuto stěžovatelovu obranu považuje za účelovou.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
[30] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z výpovědí samotného stěžovatele, Vasyla H. a Mykoly H. učiněných před policejními orgány a v počátku správního řízení, tedy
předtím, než společnost MENE INDUSTRY
popřela svá dosavadní tvrzení. Právě krátký
časový odstup od úrazu pana R. hraje podstatnou roli při hodnocení věrohodnosti uvedených výpovědí. Nejvyšší správní soud neshledává logiku v tom, proč by stěžovatel
nejprve tvrdil, že zaměstnával („najal“) uvedené dělníky, kontroloval jejich doklady,
když, jak později tvrdil, pouze kontroloval
průběh prací na stavbě, jejímž zhotovitelem
měl být „vedoucí pracovník“ Vasyl H.
[31] Stěžovatel v tomto směru argumentoval, že před policejními orgány neužil termíny
„zaměstnal“ nebo „najal“ ve smyslu pracovněprávním. Těmito termíny podle svých slov
chtěl vyjádřit, že vzal na vědomí, že zhotovitel
stavby přijal postiženého jako svého zaměstnance. Tyto pojmy nelze ztotožňovat s běžnou slangovou mluvou na stavbách ani s dokonalou znalostí právního prostředí,
jak
namítal stěžovatel. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že nelze „najmout“
zaměstnance a tento termín byl použit chybně z hlediska přesného právního vyjádření.
Soud nicméně nepochybuje o významu, který stěžovatel těmto pojmům přiřadil, a sice že
poškozeného a ostatní dělníky přijal na stavbu, aby vykonávali smluvené stavební práce.
[32] Správní orgány ovšem náležitě
nezjistily, zda stěžovatel hovořil o „najímání“
dělníků z pozice jednatele společnosti MENE
INDUSTRY, které měla podle stavebního povolení zhotovit stavbu, nebo z pozice fyzické
osoby. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že
je třeba důsledně odlišovat vyjádření stěžovatele jako fyzické osoby a jako jednatele či společníka společnosti a na takto učiněná prohlášení je třeba pohlížet jako na vyjádření
samotné společnosti. To, že se stěžovatel vyjadřoval v ich-formě („najal jsem“), neznamená, ale ani nevylučuje, že takto hovořil z pozice jednatele stavební společnosti. Stejně tak
platí, že na základě vyjádření Vasyla H. a Mykoly H., že si je na stavbu najal stěžovatel, nelze rozhodně vyloučit, že tyto osoby měly na
mysli, že je zaměstnala uvedená společnost,
jejímž jménem stěžovatel vystupoval. Tomu
nasvědčuje i to, že Vasyl H. před správním orgánem dne 30. 10. 2010 vypověděl, že si jej na
stavbu najal stěžovatel s tím, že pro společnost MENE INDUSTRY již dříve pracoval.
[33] Správní řízení bylo zpočátku vedeno
se společností MENE INDUSTRY a stěžovatel,
který po celou dobu vystupoval jejím jménem, nepopíral, že zaměstnal poškozeného.
V průběhu správního řízení však tato společnost i stěžovatel zplnomocnili advokáta,
který poté popřel, že uvedená společnost zaměstnávala poškozeného a vyjádřil domněnku, že jeho skutečným zaměstnavatelem byl
Vasyl H. Právní zástupce ve svém vyjádření
dále uvedl, že společnost se domnívá, že zřejmě z důvodů ceny nedošlo k uzavření smlouvy mezi společností a investorem a investor si
pro realizaci vybral jiný subjekt, který stavbu
realizuje, patrně Vasyla H. Toto prohlášení
považuje Nejvyšší správní soud za nepřesvědčivé. Je zvláštní, aby společnost (jejíž společník je otcem a zmocněncem stavebníka) neznala důvody, pro které neuzavřela smlouvu
se stavebníkem a nerealizovala předmětnou
stavbu. Stěžovatel tvrdil, že na stavbě vykonával dozor. Proto měl mít povědomí o tom,
kdo stavbu realizuje.
[34] Aniž by k tomu společnost MENE INDUSTRY či stěžovatel předložili jakýkoliv
přesvědčivý důkaz, správní orgán prvního
stupně toto prosté sdělení bez dalšího akceptoval a za podezřelého ze spáchaných přestupků označil stěžovatele coby fyzickou osobu s odůvodněním, že v průběhu kontroly
bylo zjištěno, že zaměstnával poškozeného.
Možnost vyvinění se společnosti jen na základě prostého konstatovaní je ovšem v rozporu
se zásadou materiální pravdy a se skutkovým
stavem doposud zjištěným v řízení. Správní
orgán se následně zaměřil na popření stěžovatelova tvrzení, že poškozeného zaměstnal
Vasyl H., ale již přesvědčivě nezdůvodnil, že
tak učinil právě stěžovatel a nikoliv uvedená
společnost.
[35] Ze správního spisu vyplývá, že správní orgán prvního stupně dne 28. 3. 2011 zjistil, že se poškozený Fedir R. nachází na oddě-
lení dlouhodobé intenzivní péče anesteziologicko-resuscitačního oddělení a jeho zdravotní stav je vážný. V úředním záznamu ze dne
29. 6. 2011 uvedl, že ověří schopnost poškozeného vypovídat. Nejvyšší správní soud ve
spisu ovšem výsledek tohoto zjišťování nenalezl. Správní orgán ve svém rozhodnutí ze
dne 15. 9. 2011 uvedl, že výslech poškozeného nebyl třeba s ohledem na ostatní provedené důkazy a také z důvodu jeho vážného zdravotního stavu. Jak ovšem vyplývá z již
řečeného, skutkový stav nebyl ve věci zjištěn
dostatečně. Z obsahu správního spisu nelze
postavit najisto, zda správní orgán prvního
stupně nebo žalovaný během odvolacího řízení, i opakovaně, ověřoval, zda zdravotní
stav poškozeného nadále znemožňuje jeho
výslech. Jeho výpověď by přitom byla v dané
věci zcela zásadní.
[36] K prokázání skutečného stavu věci
mohly správní orgány dále vyslechnout Moniku P., neboť jako stavebník musela vědět,
jestli stavbu provádí v souladu se stavebním
povolením společnost MENE INDUSTRY, nebo v rozporu s ním její otec či jiná osoba. Ke
zjištění skutkového stavu mohlo napomoci
i účetnictví společnosti MENE INDUSTRY,
z něhož by správní orgán mohl dovodit, zda
společnost fakturovala stavebníkovi za provedené práce nebo zda uplatnila náklady spojené se zhotovováním stavby.
[37] Nejvyšší správní soud naopak nepochybuje, že zaměstnavatelem poškozeného
nebyl Vasyl H., jak se snažil prokázat stěžovatel. Toto tvrzení stěžovatele nejsou s to prokázat záznamy ve stavebním a montážním deníku. Ty po celou dobu prováděl stěžovatel
(opětovně však není zjevné z jaké pozice),
a to i poté, co dle jeho tvrzení dne 7. 5. 2010
převzal staveniště Vasyl H. To, že byl Vasyl H.
ve stavebním deníku označen jako vedoucí
pracovník, neprokazuje, že byl z hlediska pracovněprávního zaměstnavatelem ostatních
osob vyskytujících se na stavbě. V tomto směru Nejvyšší správní soud souhlasí s argumentací krajského soudu, podle které „vedoucí“
postavení Vasyla H. mohlo spočívat v tom, že
jej stěžovatel pověřil vedením dalších zaměstnanců, příp. že jim namísto stěžovatele vyplá-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
cel odměny za vykonanou práci. Nejvyšší
správní soud nepřisvědčil ani kasační argumentaci, že zápisy do stavebního deníku prováděl namísto Vasyla H. z důvodu, že ten neumí psát v češtině, a to za situace, kdy Vasyl H.
před policejním orgánem dne 26. 10. 2010
a před správním orgánem prvního stupně
dne 19. 7. 2011 vypověděl, že češtinu ovládá.
Nejvyšší správní soud neodhlédl ani od toho,
že ačkoliv měl Vasyl H. převzít staveniště
v květnu 2010, sám uvedl, že na stavbě začal
pracovat až v červnu 2010, a ani od toho, že
kopie tohoto záznamu, vztahující se ke květnu 2010, se nachází na listu č. 222185, zatímco údaje vztahující se k říjnu 2010 se nachází
na listu č. 222168.
[38] Stěžovateli lze dát za pravdu, že krajský soud ve svém rozsudku na jednu stranu
uvedl, že stěžovatel k odůvodnění odporu
připojil výňatek ze stavebního deníku z května 2010 a na stranu druhou tento důkaz odmítl, protože jej stěžovatel předložil až v rámci soudního řízení. Tato skutečnost by sama
o sobě nemohla mít za následek nezákonnost
či nepřezkoumatelnost rozsudku krajského
soudu, neboť záznamy ve stavebním deníku
přesvědčivě neprokazují, kdo byl skutečným
zaměstnavatelem poškozeného. K související
námitce, že krajský soud hodnotil důkazy
předložené stěžovatelem až v soudním řízení
jako účelové či nevěrohodné, Nejvyšší správní soud uvádí, že souhlasí s krajským soudem
v tom, že stěžovateli nic nebránilo, aby tyto
důkazy předložil již v průběhu správního řízení, do něhož je třeba primárně směřovat
zjišťování skutkového stavu věci. Čestná prohlášení Moniky P. a Mykhayla P. zhotovená
v roce 2013, tedy 3 roky po úrazu, nepovažuje
ani Nejvyšší správní soud za věrohodná, a nejsou s to prokázat, že zaměstnavatelem poškozeného byl Vasyl H. Ani faktura vystavená Vasylem H. na „provedení prácí na stavbě 4 RD
v Červeném Hrádku v Plzni“ neprokazuje, že
právě Vasyl H. zaměstnával poškozeného.
[39] Stěžovatel dále namítl, že krajský soud
opomenul, že v průběhu správního řízení doložil záznam o úrazu vystavený Vasylem H.
Jak ale vyplývá z části rozsudku, v němž je podrobně shrnut obsah jednotlivých podkladů,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 014
krajský soud tento podklad nepřehlédl. Současně ale nelze odhlédnout od toho, že záznam o pracovním úrazu již dříve vyplnila
společnost MENE INDUSTRY. Za takové situace
je zřejmé, že ani záznam vystavený Vasylem H.
nelze považovat za důkaz, který sám o sobě
prokazuje, že Vasyl H. zaměstnával poškozeného.
[40] Krajský soud podle stěžovatele nedůvodně požadoval předložení smlouvy o dílo mezi Monikou P. a Vasylem H., i když stěžovatel nebyl smluvní stranou tohoto vztahu.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel v kasační stížnosti na jiném místě uvedl, že
doložil existenci smluvního vztahu mezi těmito osobami. Pokud tedy měla zmíněná
smlouva svědčit o existenci právního vztahu
mezi stavebníkem a Vasylem H., lze rozumět
úvahám krajského soudu, pokud se dotázal
na existenci této smlouvy. Stěžovatel coby
zplnomocněný zástupce stavebníka a osoba
vykonávající dozor na stavbě měl mít povědomí o tom, zda tato smlouva existuje. Stěžovatel předložil fotokopii části stavebního deníku z května 2010, podle něhož dne 7. 5. 2010
předal staveniště Vasylu H. Měl-li stěžovatel
nadále působit na stavbě pouze jako stavební
dozor, lze předpokládat, že znal důvody, pro
které předává staveniště právě Vasylu H.
[41] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že správním orgánům i krajskému soudu se podařilo vyvrátit
tvrzení stěžovatele, že zaměstnavatelem poškozeného měl být Vasyl H. Naopak se jim ale
nepodařilo přesvědčivě prokázat, že zaměstnavatelem poškozeného byl právě stěžovatel
a nikoliv, jak zpočátku tvrdil správní orgán
prvního stupně, společnost MENE INDUSTRY.
Z tohoto důvodu je nepřezkoumatelný rozsudek krajského soudu i rozhodnutí správních
orgánů. (...)
[46] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší
správní soud uzavřel, že napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů,
protože postrádá přesvědčivé odůvodnění
o určení osoby odpovědné za předmětné
přestupky na úseku bezpečnosti práce. Jelikož soud shledal kasační stížnost důvodnou,
rozsudek krajského soudu zrušil. Současně
zrušil i rozhodnutí žalovaného, protože již
Josef M. proti Státnímu úřadu inspekce práce o uložení pokuty, o kasační stížnosti ža-