kon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. a nálezu č. 96/2000 Sb.* I. Úvaha, zda je ve věci dán závažný veřejný zájem ($ 66 odst. 2 s. ř. s.), nepodléhá přezkumu správními soudy. II. Pojem sousedních pozemků je nutné vykládat v rámci stavebního řízení ex- tenzivně a není možné omezit jej na nemovitosti, které bezprostředně hraničí se sta- vebním pozemkem.
kon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. a nálezu č. 96/2000 Sb.* I. Úvaha, zda je ve věci dán závažný veřejný zájem ($ 66 odst. 2 s. ř. s.), nepodléhá přezkumu správními soudy. II. Pojem sousedních pozemků je nutné vykládat v rámci stavebního řízení ex- tenzivně a není možné omezit jej na nemovitosti, které bezprostředně hraničí se sta- vebním pozemkem.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadené- ho rozsudku [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Důvodnost takové námitky by totiž z podstaty věci musela sama o sobě vést ke zrušení roz- sudku krajského soudu. €...) Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani stížní námitce, podle níž se krajský soud do- statečně nevypořádal s námitkami o nedo- statku žalobní legitimace žalobkyně. Krajský soud uvedl, že žalobkyně vysvětlila důvody, pro které podala žalobu, v bodu VI. žaloby a krajský soud se s uvedenými skutečnostmi ztotožňuje. Podle $ 66 odst. 2 s. ř. s. je Nejvyš- ší státní zástupce oprávněn podat žalobu pro- ti rozhodnutí správního orgánu, jestliže shle- dá závažný veřejný zájem k jejímu podání. Úvaha, zda je v konkrétní věci dán „závažný veřejný zájem“, je vyhrazena Nejvyššímu státnímu zástupci, nepodléhá přezkumu správními soudy a záleží na žalobkyni, zda svého práva využije (k tomu srov. Vopálka V., Mikule V., Šimůnková V., Šolín M.: Soudní řád správní. Komentář. 1. vydání, C. H. Beck, str. 158). Krajskému soudu proto nelze vyčí- tat, že se danou otázkou nezabýval a do odů- vodnění svého rozhodnutí tuto úvahu neza- Sxí hrnul. Nejvyšší správní soud dále dodává, že závažné ohrožení veřejného zájmu, zakládají- cí žalobní legitimaci Nejvyššího státního zá- stupce, není omezeno pouze na případy po- rušení právního řádu ve prospěch konkrétní osoby a podání žaloby nebrání ani to, že v do- bě jejího podání lze ještě využít mimořád- ných opravných prostředků podle předpisů o řízení před správními orgány (např. zde na- mítaná obnova kolaudačního řízení). Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti podle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu není důvodná. Co do namítaného nesprávného posouze- ní právní otázky krajským soudem stěžovatel především tvrdil nesprávný výklad pojmu „pozemek se stavbou rodinného domu“ a ne- správné posouzení otázky, kdy lze považovat určitý pozemek za pozemek se stavbou ro- dinného domu ve smyslu $ 50 odst. 8 vyhláš- ky, resp. zda se v daném případě jednalo o druh pozemku, pro který citovaná vyhláška stanovuje omezení pro umísťování staveb. Krajský soud ve shodě se žalobkyní zastává názor, že při hodnocení předmětného po- zemku je třeba sledovat především skutečný stav v území, jeho stísněné poměry, napojení inženýrských sítí stavby na sítě rodinného domu a je třeba přihlédnout i k samotnému vymezení stavby podle stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí. Podle stěžovatele nejsou tyto skutečnosti rozhodné a jedinou relevantní okolností pro posouzení charakte- ru pozemku je faktický stav rozdělení pozem- ku podle geometrického plánu. Nejvyšší správní soud se přiklonil k závě- rům krajského soudu, které považuje za souladné jak se stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy, tak se spravedlivým uspořádáním vztahů v daném území. Obsah termínu „pozemek se stavbou ro- dinného domu“ není stanoven zákonem a v kontextu stavebního zákona ani českou ju- dikaturou. Podle $ 50 odst. 8 vyhlášky, v teh- dy účinném znění, platilo, že „na pozemku se stavbou rodinného domu se mohou umísťo- vat také garáže a drobné stavby, které plní 97 1455 doplňkovou funkci k němu, popřípadě jed- na stavba pro podnikatelskou činnost o za- stavěné ploše do 16m? a 4,5 m výšky, není-li z prostorových důvodů možno zabezpečit uvedené funkce v rodinném domě. Tyto stav- by se musí umístit tak, aby svým vzhledem a účinky na okolí nenarušovaly obytné a ží- votní prostředí a podle charakteru podnika- telské činnosti splňovaly též požadavky na dopravní obslužnost a parkování“ Argumentace stěžovatele je založena na tvrzení, že v době jeho rozhodování se jedna- lo o dva odlišné pozemky. Pozemek se stav- bou rodinného domu byl rozdělen geome- trickým plánem na několik parcel a podle stěžovatele lze usuzovat na jejich samostat- nou povahu. Nejvyšší správní soud v tomto kontextu zdůrazňuje nutné rozlišování pojmů „parcela“ a „pozemek“ Jejich rozlišení se věnuje zejmé- na $ 27 katastrálního zákona, podle něhož se pozemkem rozumí část zemského povrchu, oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou či hranicí držby [$ 27 písm. a) katastrálního zákona], zatímco parcelou se rozumí pozemek, který je geome- tricky a polohově určen, zobrazen v katastrál- ní mapě a označen parcelním číslem [$ 27 písm. b) katastrálního zákona]. Vymezení parcely pomocí parcelních čísel je proto pře- devším nástrojem sloužícím jejímu zachycení v katastrálním operátu, nikoliv však prostřed- kem, který by sám o sobě měnil její charakter. Stěžovatel tvrdí, že by nerespektováním provedeného „dělení pozemků“ porušil po- vinnost vycházet při vydání rozhodnutí ze stavu, který tu byl v době rozhodnutí ($ 46 správního řádu), a také $ 20 zákona katastrál- ní zákona, podle kterého „údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemo- vitosti, název a geometrické určení katast- rálního území, jsou závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v ka- tastru“. Z posledně citovaného ustanovení stěžovatel dovozuje samostatnou povahu po- zemků, na nichž je umístěna stavba prodejny a stavba rodinného domu, přestože jejich těs- ná vazba byla od počátku stavebního řízení, 98 v rámci řízení o stavebním povolení, deklaro- vána samotnou stavebnicí. V souhrnné zprá- vě projektové dokumentace, předložené ve stavebním řízení, bylo uvedeno, že stavba má vazbu na stávající rodinný důrm, jehož užívání má nový objekt rozšířit a má doplnit stavební čáru ulice. Těsný vztah s rodinným domem je dán i napojením rozvodů inženýrských sítí objektu prodejny na rodinný dům (přípojky elektřiny, vodovod, kanalizace). Nejvyšší správní soud pak nepřisvědčil názoru, že par- celním dělením pozemku lze změnit jcho charakter, a tím redefinovat podmínky stano- vené pro umístění objektu. Katastrální ozna- čení, z nějž stěžovatel dovozuje existenci nového pozemku, je tedy pouze otázkou identifikace, nikoliv nástrojem měnícím po- vahu pozemku. Namítáli stěžovatel povin- nost zohlednit při posuzování povahy po- zemku $ 20 katastrálního zákona, lze mu přisvědčit, avšak postup, který stěžovatel zvo- lil, se této povinnosti vymyká. Citované usta- novení totiž stanoví závaznost parcelního označení pozemků pro právní úkony ve smyslu údajů evidovaných v katastru nemovi- tostí, tj. výše zmíněné identifikace pozemků. Výklad zvolený stěžovatelem je ovšem ne- správný, neboť posuzuje charakter pozemku izolovaně a bez dalších souvislostí pouze na základě citovaného ustanovení. Nejvyšší správní soud podotýká, že nelze trvat na for- málním výkladu sporného pojmu při vědomí, že odpovídá jeho textu, nikoliv však smyslu. Při posouzení, zda se jedná o pozemek se stavbou rodinného domu, je nutné vedle identifikace pozemku pomocí jeho parcelní- ho čísla zohlednit další skutečnosti. Ze spiso- vého materiálu, zejména z předložených lis- tin Katastrálního úřadu v Hradci Králové, vztahujících se k dané stavbě, vyplývá, že na stavební parcele č. 2934 v k. ú. Nový Hradec Králové je stavba rodinného domu Pavlíny H. se zahradou p. č. 934/34. Tato zahrada byla rozdělena geometrickým plánem na parcely p. č. 934/34, p. č. 934/112 a p. č. 934/113. Na parcele p. č. 934/112 byla umístěna stavba prodejny s barem, přičemž od zbývající části původní parcely p. č. 934/34 byla oddělena ze tří stran novou parcelou p. č. 934/113 ve . tvaru písmene „U“, o šíři pruhu 40 cm, ve vlastnictví Aleše H. Stěžovatel zohlednil tuto skutečnost při výkladu pojmu „sousední po- zemky a stavby na nich“, svoji argumentaci opřel o tehdy účinné znění 6 139 písm. c) stavebního zákona, a omezil tak okruh účast- níků řízení. Tento nepřípustně restriktivní přístup krajský soud kritizoval v napadeném rozsudku již v odkazu na řízení o zrušení sta- vebního povolení. Nejvyšší správní soud se s názorem krajského soudu plně ztotožňuje. Ostatně, povinnost extenzivního výkladu po- jmu sousedních pozemků dovodil i Ústavní soud, podle nějž „jedině extenzivní výklad S 34 odst. 1 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Je ústavně konformní; tomu nasvědčuje i sa- molným | zákonodárcem | předpokládaná pouhá možnost dotčení práv. Omezení po- Jjmu soused jenom na vlastníky nemovítos- tí, které spolu bezprostředně souvisí, resp. mají společnou (mezující) hranici se staveb- ním pozemkem, není v souladu s ústavními principy ochrany základních práv“ (nález ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. III. ÚS 609/2004, www.judikatura.cz). Nejvyšší správní soud podotýká, že povinnost ústavně souladného výkladu právních norem se v plném rozsahu vztahuje i na orgány státní správy, které mají povinnost dát takovému výkladu přednost při existenci více v úvahu přicházejících in- terpretací. Stěžovatel z této povinnosti zjevně vybočil. Neobstojí ani stížní námitka, podle níž krajský soud nerespektoval právní stav, resp. rozdělení pozemků. V této souvislosti nelze přehlédnout jednoznačně nezákonný postup stavebnice v průběhu stavebního řízení, kte- rý krajský soud konstatoval již v řízení o zru- šení stavebního povolení. Neobstojí-li přitom při přezkumu zákonnosti správní rozhodnu- tí, na jehož základě byla stavba do území vpuštěna, tj. stavební povolení, může jen ob- tížně obstát rozhodnutí, jímž bylo povoleno takovou stavbu užívat. Nejvyšší správní soud ostatně vyslovuje pochybnost i o samotném rozdělení pozemku, jehož se stěžovatel dovo- lává, neboť z obsahu správního spisu nevy- plývá existence předchozího územního roz- hodnutí [$ 32 odst. 1 písm. e) stavebního zákona]. Tato skutečnost však nebyla před- mětem řízení před krajským soudem, proto ji ani Nejvyšší správní soud blíže nezkoumal a při svém rozhodování k ní nepřihlížel, jak- koliv se i v jejím světle jeví argumentace stě- žovatele značně účelová. (...) 1456 Řízení před soudem: nepřípustnost kasační stížnosti k $ 78 odst. 3 a $ 104 odst. 2 soudního řádu správního Domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které před- cházelo napadenému správnímu rozhodnutí, není procesním právem žalobce, je- muž by odpovídala povinnost soudu o takovém návrhu výrokem rozhodnout. Ka- sační stížnost spočívající pouze v tvrzení, že krajský soud rozhodující o žalobě měl kromě rozhodnutí správního orgánu druhého stupně zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo, je nepřípustná. x% xx
Nejvyšší státní zástupkyně proti Magistrátu města Hradec o vydání stavebního povolení, o kasační stížnosti žalovaného.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu
8 As 27/2006 - 79