ve znění zákona č. 83/1998 Sb.» 24 Rozhodnutí o zastavení řízení [$ 35 odst. 3 stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.)] je rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s.
ve znění zákona č. 83/1998 Sb.» 24 Rozhodnutí o zastavení řízení [$ 35 odst. 3 stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.)] je rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s.
Ze správního spisu vyplývá, že Pozemko- vý fond České republiky podal dne 18. 9. 2002 návrh na vydání územního rozhodnutí na dělení pozemků, který obsahoval kromě označení navrhovatele a dalších formálních náležitostí podání i označení účelu navrhova- ného dělení pozemků jako „Investiční záměr - větrné elektrárny“ Ve věci bylo konáno úst- ní jednání, na jehož základě byl navrhovatel vyzván k doplnění návrhu o přesně specifiko- vané údaje a doklady a řízení bylo přerušeno (S 29 odst. 1 správního řádu).
Stavební úřad stanovil pro doplnění návrhu lhůtu do 31. 3. 2003 a výslovně poučil navrhovatele, že po- kud nebudou nedostatky návrhu ve stanove- né lhůtě odstraněny, řízení bude zastaveno. Dne 6. 1. 2003 navrhovatel předložil staveb- nímu úřadu žádost o zastavení územního ří- zení a stavební úřad požádal další účastníky řízení, aby se v souladu s $ 30 správního řádu k žádosti vyjádřili. S výjimkou jednoho všich- ni účastníci řízení vyjádřili svůj nesouhlas a požadovali, aby dělení pozemků bylo pro- jednáno v zahájeném územním řízení a byly tak vzaty v úvahu jejich argumenty.
Po mar- ném uplynutí lhůty stanovené k doplnění ná- vrhu bylo územní řízení rozhodnutím ze dne — < ——— O . .. . . . . . . . . . . . . . UŮ 20. 10. 2003 podle $ 35 odst. 3 stavebního zá- kona zastaveno. Mimo rámec zahájeného a do té doby pra- vomocně neukončeného územního řízení stavební úřad dne 21. 1. 2003 vyslovil souhlas s obsahem geometrických plánů na dělení pozemků, které byly předmětem tohoto územního řízení. Nejvyšší správní soud se především zabý- val otázkou, zda rozhodnutí žalovaného nava- zující na zastavení územního řízení ($ 35 odst.
3 stavebního zákona) podléhá soudní- mu přezkumu. Namítanou kompetenční výluku soudního přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení stěžo- vatel spatřoval v procesní povaze tohoto roz- bodnutí, kterým se pouze upravuje vedení ří- zení a které není aktem, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžo- vateli v názoru, že rozhodnutí o zastavení ří- zení není rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. Podle citovaného ustanovení je k podá- ní žaloby legitimován každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v dů- sledku porušení svých práv úkonem správní- ho orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti.
Podle smyslu a účelu citovaného ustanovení je ža- lobní legitimace dána ve všech případech, kdy se úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, dotýká právní sféry žalobce. Pojmem „roz- hodnutí“ ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. se ostat- ně zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správ- ního soudu v usnesení publikovaném pod č. 906/2006 Sb. NSS, na které se v nyní posu- zované věci pro stručnost odkazuje. Nutno dodat, že i když správní řízení není ukončeno konstitutivním rozhodnutím zakládajícím subjektivní hmotné právo, ale je skončeno např.
rozhodnutím o zastavení řízení, může se toto rozhodnutí zásadním způsobem do- tknout právní sféry účastníka řízení a nelze je bez dalšího podřadit pod rozhodnutí proces- ní povahy. Nepochybně totiž existuje rozdíl mezi rozhodnutím, kterým se upravuje pou- ze průběh správního řízení, a mezi rozhod- nutím, kterým se s konečnou platností rozho- duje o tom, zda jsou dány zákonné předpokla- dy pro projednání návrhu účastníka řízení. Pravomoc správních soudů je třeba vní- mat mj. ve světle čl. 36 odst.
2 Listiny základ- ních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tak, že Ize přezkoumat každé rozhodnutí správního orgánu, ledaže by je ze soudního přezkumu výslovně vyloučil zákon. Meze prá- va na přístup k soudu představují tzv. kompe- tenční výluky, při jejich používání je však nut- no klást si otázku, proč zákon určitou výluku obsahuje, a respektovat její smysl. Smyslem výluky podle $ 70 písm. c) s. ř. s. je, aby se soud zabýval až výsledným rozhodnutím ve věci samé a případnou nesprávnost postupu při vedení řízení, tj.
úkony, jimiž se upravuje vedení řízení, nečinil předmětem předběžné- ho dílčího přezkumu. Nezákonnost takových úkonů může být později namítána jako vada řízení vedoucí v případě vlivu na výrok roz- hodnutí ve věci až ke zrušení takového roz- hodnutí soudem. Z ústavních interpretačních pravidel současně plyne, že v pochybnostech o tom, zda žalobci svědčí právo na přístup k soudu či nikoliv, je nezbytné přiklonit se k výkladu svědčícímu ve prospěch výkonu tohoto práva. V posuzované věci tedy není podstatné, zda se jedná o rozhodnutí procesněprávní či hmotněprávní povahy, ale zda se může proje- vit v právní sféře účastníka řízení.
Dojde-li k zastavení řízení, děje se tak soudně pře- zkoumatelným rozhodnutím správního orgá- nu, spadajícím do rozsahu generální klauzule $ 65 odst. 1 s. ř. s., a nevyloučeným z přezku- mu ustanovením $ 70 s. ř. s. Co do namítaného nedostatku aktivní le- gitimace žalobců Nejvyšší správní soud kon- statuje, že úprava správního soudnictví zaklá- dá procesní žalobní legitimaci i pro osoby, které se staly účastníky řízení před správním orgánem, ale nemohou žalobu podat podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. (viz $ 65 odst.
2 s. ř. s.). Obec je účastníkem územního řízení ($ 34 odst. 3 stavebního zákona), v němž může uplatňovat svá práva, a jsou-li tato práva po- rušena způsobem, který mohl mít za násle- 477 2052 — -O dek nezákonné rozhodnutí, může se žalobou domáhat jejich soudní ochrany. Jak ze soudního spisu vyplývá, žalobci v žalobě namítali, že zvoleným procesním po- stupem, zejména vydáním opatření, kterým bylo schváleno dělení pozemků, došlo k po- škození jejich práv účastníků územního říze- ní, neboť stavební úřad jim tak odňal mož- nost, aby jejich (negativní) stanoviska k věci byla při rozhodnutí zohledněna.
Žalobci zdů- raznili, že stavební úřad přes vědomí jejich zamítavého postoje k věci připustil, aby za souběžně vedeného územního řízení týkající- ho se dělení pozemků bylo v téže věci vydáno opatření, které bylo zcela v rozporu s jejich stanoviskem uplatněným v územním řízení. Z citovaného vyjádření lze dovodit, že tvrze- ný zásah do právní sféry byl takové intenzity, že mohl mít za následek nezákonné rozhod- nutí ve věci. Formalistický přístup, jehož se stěžovatel ve své kasační námitce dovolává, a vyžadující po žalobcích doslovnou citaci zá- konného ustanovení, tedy že „účastník řízení byl postupem správního orgánu zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způ- sobem, že to mohlo mít za následek nezá- konné rozhodnutí“ Nejvyšší správní soud po- važuje za nepřijatelný (...).
2052 Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí o nařízení obnovy správního řízení k $ 65 odst. 1 soudního řádu správního k $ 100 odst. 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) Rozhodnutí, jímž se nařizuje (povoluje) obnova územního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby, je rozhodnutím správního orgánu podle $ 65 odst. 1 s. ř. s., které není vyloučeno ze soudního přezkoumání.
a) Obec Křimov, b) obec Výsluní proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o dělení po-
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 28. února 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu