I. Z $ 54 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, plyne oprávnění provozovatele převzatého vysí- lání vlastními technickými prostředky bez úplaty převzít programy provozovatele celoplošného vysílání. Provozovatel celoplošného vysílání ale nemá povinnost tech- nicky zajistit přenos svých programů provozovatelům převzatého vysílání. II. Jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování, včetně povinnosti rozhodovat v obdobných případech obdobným způsobem.
I. Z $ 54 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, plyne oprávnění provozovatele převzatého vysí- lání vlastními technickými prostředky bez úplaty převzít programy provozovatele celoplošného vysílání. Provozovatel celoplošného vysílání ale nemá povinnost tech- nicky zajistit přenos svých programů provozovatelům převzatého vysílání. II. Jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování, včetně povinnosti rozhodovat v obdobných případech obdobným způsobem.
Věc: Společnost s ručením omezeným S. proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o ulo- žení pokuty za správní delikt, o kasační stížnosti žalobce. Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2003 uložila žalovaná žalobci podle $ 60 odst. 1 písm. £) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhla- sového a televizního vysílání a o změně dal- ších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“), pokutu ve výši 1 000 000 Kč. Své rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobce jako provozovatel převzatého vysílání v kabelovém systému nezajistil při zení vysílání celoplošného programu stanice Prima TV. Neučinil tak přesto, že byl podle $ 54 odst. 2 zákona o vysílání povinen zajistit, aby v nejnižší programové nabídce bylo zahrnuto zemské a nezakódované vysílání všech celo- plošných provozovatelů vysílání ze zákona a všech celoplošných provozovatelů vysílání s licencí, včetně místního vysílání na sdíle- 157 1062 ných kmitočtech s provozovatelem celoploš- ného vysílání s licencí kromě programů vysíla- ných pouze digitálně. Žalovaná dále uvedla, že zjistila na základě oznámení, že žalobce nezařa- zuje v některých lokalitách jižní Moravy pro- gram Prima TV do nejnižší programové nabídky. Žalobce ve správním řízení namítal, že v místě, odkud je signál rozváděn, nelze přijí- mat televizní program Prima TV zemského nezakódovaného vysílače v dostatečné kvali- tě; namísto něj distribuuje družicový zakódo- vaný digitální signál jako jedinou možnost. Žalovaná však dovodila, že technické obtíže žalobce nezbavují zákonné povinnosti, Z uve- deného důvodu uložila žalobci pokutu ve vý- ši 1 000 000 Kč z možného rozmezí 5000 - 2500 000 Kč. V žalobě podané u Městského soudu v Praze žalobce především vytknul, že v jeho případě byla sankcionována nemožná povin- nost. V kritických lokalitách jsou kabelové te- levizní systémy žalobce propojeny do jedno- ho funkčního celku a rozhlasový a televizní signál je šířen optickými kabely z hlavní sta- nice v I. Oblast některých měst a obcí nebyla a není pokryta pozemním nekódovaným ce- loplošným vysíláním stanice Prima TV v kva- litě, která by umožnila použití signálu v sou- ladu s právní a technickou normou pro televizní kabelové rozvody. Zákonem stano- venou povinnost proto nelze splnit pro ne- přítomnost signálu. Žalobce dále vytýkal porušení $ 33 odst. 2 správního řádu s tím, že žalovaná nedala ža- lobci možnost vyjádřit se k podkladům roz- hodnutí a ke způsobu jejich zjištění. Za před- pokladu, že by tak učinila, navrhl by žalobce doplnění dokazování, a to zprávou Českých radiokomunikací, a. s., o přijímači vysílače Prima TV v Oslavanech a znaleckým posud- kem o možnostech příjmu pozemního nekó- dovaného celoplošného a analogového signá- lu Prima TÝ v relevantních oblastech. Žalobce zároveň pod bodem II žaloby po- žádal o upuštění od uložení pokuty. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2004 žalobu zamítl. V důvodech uvedl zejména, že povinnost stanovená v $ 54 odst. 2 158 zákona o vysílání je stanovena bezvýjimečně a bezvýhradně a nepřipouští žádné omezení ani pro případy, kdy by z technických důvodů nebylo možné pozemské nekódované vysílání celoplošného provozovatele televizního vysílá- ní ze zákona anebo s licencí přijímat. Provozo- vatel kabelového vysílání je povinen pozemské nezakódované vysílání všech celoplošných provozovatelů zajistit K návrhu na moderaci výše uvedené pokuty městský soud konstato- val, že k němu nemohl přihlédnout, neboť byl uplatněn po uplynutí lhůty stanovené záko- nem pro podání žaloby (soud vyšel z toho, že návrh byl učiněn při jednání dne 2. 11. 2004). Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsud- ku kasační stížnost. Vytýkal rozhodnutí ne- přezkoumatelnost a tvrdil, že městský soud používal termínu „pozemské nekódované vy- sílání“ v souvislosti s povinností stanovenou v $ 54 odst. 2 zákona o vysílání. Žalobce však v kasační stížnosti tvrdí, že je třeba Činit roz- díl mezi termínem „zemské nekódované vysí- lání“ a „pozemské nekódované vysílání“, Dále konstatoval, že jeho povinností podle $ 54 odst. 2 zákona o vysílání je šíření programů získaných příjmem vysílání původních roz- hlasových a televizních programů. Zajištění tohoto příjmu je pak povinností provozovate- le rozhlasového a televizního vysílání sesta- vujícího program, v daném případě televizní stanice Prima. Ustanovení $ 54 odst. 3 zákona o vysílání ukládá provozovatelům celoplošné- ho vysílání povinnost bezplatně poskytnout své programy provozovateli převzatého vysí- lání, což v daném případě nedopravením sig- nálu do místa provozování převzatého vysílá- ní nebylo učiněno. Pochybení je proto přičitatelné společnosti FTV Prima, spol. s r. o., nikoliv žalobci. Zároveň je nutné konstatovat, že uložení povinnosti podle $ 54 odst. 2 zá- kona o vysílání je případem tzv. must carry, přičemž ve všech kulturních státech je toto možné pouze za náhradu placenou státem. Konečně zpochybnil závěr městského soudu o tom, že návrh na moderaci byl vznesen až u ústního jednání dne 2. 11. 2004; zdůraznil, že návrh byl již součástí žaloby. Žalovaná ve svém stanovisku ke kasační stížnosti uvedla, že povinnost stanovená v $ 54 odst. 2 zákona o vysílání je stanovena bezvýji- mečně a její plnění není nemožné, vyžaduje ale větší úsilí stěžovatele. Při ukládání výše pokuty se žalovaná řídila ustanovením $ 61 odst. 3 zákona o vysílání. Nejvyšší správní soud posoudil námitky kasační stížnosti jako nedůvodné s jedinou výjimkou, týkající se včasnosti uplatnění ná- vrhu na moderaci. Z tohoto důvodu také na- padený rozsudek městského soudu zrušil. Zodůvodnění: První kasační námitka spočívala v tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí městského soudu [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]; ta měla spočívat v záměně pojmů „zemské nekódova- né vysílání“ a „pozemské nekódované vysílá- ní“. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že takto vznesené rozlišení v rámci kasační stíž- nosti považuje za účelové; je to sám žalobce, kdo oba termíny v rámci žaloby užívá pro- miíscue. Argumentuje-li tedy žalobce v žalobě pod bodem IV odst. 2 odkazy k pozemnímu nekódovanému celoplošnému vysílání stani- ce Prima, stejně jako pod bodem IV odst. 1, a používá-li obdobný termín městský soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí, při- čemž z kontextu napadeného rozhodnutí je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že je myšleno zemské nezakódované vysílání ce- loplošných programů tak, jak je má na mysli $ 54 odst. 2 zákona o vysílání, neshledává Nej- vyšší správní soud takto vznesenou kasační námitku důvodnou. Stěžovatel dále městskému soudu vytýká nezákonnost jeho rozhodnutí spočívající V nesprávném posouzení právní otázky [$ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], a to při interpretaci, zejména pak systematické, $ 54 odst. 2 záko- na o vysílání. Citované zákonné ustanovení stanoví povinnost provozovatele převzatého vysílání v kabelovém systému při vytváření nejnižší programové nabídky zajistit, aby v ní bylo zahrnuto zemské a nezakódované vysílá- ní všech celoplošných programů provozova- telů vysílání ze zákona a všech celoplošných provozovatelů vysílání s licencí, včetně míst- ního vysílání na sdílených kmitočtech s pro- vozovatelem celoplošného vysílání s licencí, kromě programů vysílaných pouze digitálně. Podle $ 2 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání se celoplošným vysíláním rozumí mimo jiné te- levizní vysílání, které může přijímat alespoň 70 % obyvatel České republiky, počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítá- ní lidu. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá povinnost subjektu zajišťujícího ce- loplošné vysílání pokrýt stanovený počet obyvatel, nikoliv však určité území. Je-li pak provozovateli celoplošného vysílání v $ 54 odst. 3 zákona o vysílání stanovena povinnost poskytnout své programy provozovateli pře- vzatého vysílání bezplatně, nelze tím rozu- mět povinnost provozovatele celoplošného vysílání technicky zajistit přenos svých pro- gramů provozovatelům převzatého vysílání. Je třeba vycházet z interpretace, podle které provozovatel převzatého vysílání svými vlast- ními technickými prostředky může progra- my celoplošného vysílání převzít, aniž by za to byl povinen poskytovat provozovateli ce- loplošného vysílání úplatu. V návaznosti na citované zákonné ustano- vení pak povinnost vyplývající z $ 54 odst. 2 zákona o vysílání je třeba chápat absolutně, tedy tak, že provozovatel převzatého vysílání je povinen k zahrnutí zemských a nezakódo- vaných vysílání všech celoplošných progra- mů provozovatelů vysílání ze zákona a všech celoplošných provozovatelů vysílání s licencí zajistit. Volba technického řešení, stejně jako zvážení možnosti tohoto zajištění při žádosti o licenci k provozu převzatého vysílání, je pak otázkou podnikatelského rizika a zvážení technických možností jednotlivých provozo- vatelů převzatého vysílání. Obdobným způ- sobem je třeba chápat žalobcem zmiňovanou povinnost must carry: povinnost zajištění shora zmiňovaných vysílání v rámci nejnižší programové nabídky je třeba chápat jako jed- nu z podmínek pro výkon provozu převzaté- ho vysílání v kabelovém systému. Licence k provozování převzatého vysílání v kabelo- vém systému není veřejným subjektivním právem, které by náleželo automaticky každé- mu jednotlivému subjektu. Tato licence je udělována za splnění stanovených podmí- nek, z nichž jednou je právě podmínka vyplý- 159 1063 vající z $ 54 odst. 2 zákona o vysílání. S ohle- dem na skutečnost, že otázku možnosti tech- nického zajištění povinnosti stanovené v $ 54 odst. 2 zákona o vysílání je provozovatel pře- vzatého vysílání v kabelovém systému povi- nen zvážit před zahájením své činnosti, v žád- ném případě se této povinnosti nelze vyhnout odkazem k neexistenci signálu v da- ném území. Z uvedeného důvodu ani tuto ka- sační námitku Nejvyšší správní soud neshle- dal důvodnou. Nejvyšší správní soud neshledal důvod- nou rovněž kasační námitku spočívající v tvr- zených vadách v řízení před správním orgá- nem [$ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.). Jak z obsahu správního spisu vyplývá, skutkový stav nebyl prakticky sporný, byl znám již v okamžiku zahájení správního řízení a byl obsažen již v oznámení ze dne 10. 6. 2003 ad- resovaném žalobci. Stěžovatel byl v uvede- ném oznámení vyrozuměn o svém právu vy- plývajícím z $ 33 odst. 2 správního řádu a bylo mu umožněno, aby toto právo uplatnil. Za situace, kdy žalovaný neprováděl další do- kazování a správní řízení se odvíjelo od ná- sledného posouzení právní otázky, nemůže kasační námitka stěžovatele obstát. Naproti tomu poslední kasační námitka spočívala v nepřihlédnutí ke stěžovatelovu návrhu na soudní moderaci uložené pokuty. Městský soud konstatoval, že návrh byl vzne- sen až u ústního jednání dne 2. 11. 2004, a proto k němu soud nemohl přihlédnout; návrh byl uplatněn po uplynutí lhůty stano- vené zákonem pro podání žaloby. Nejvyšší správní soud ale konstatuje, že již z žaloby po- dané u Městského soudu v Praze dne 29. 9. 2003 (konkrétně z jejího bodu ID) jednoznač- ně vyplývá, že se žalobce domáhá upuštění od uložení pokuty za spáchání správního de- liktu, tedy moderace uložené pokuty ve smys- lu $ 78 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že navrhl-li žalobce takový postup v ža- lobě, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí, ale trest byl uložen ve zjevně ne- přiměřené výši, od tohoto trestu upustit nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených. Ža- lobce tedy své moderační právo včas uplatnil. Městský soud, který tuto otázku neposou- dil, neboť dospěl k závěru, že návrh na mode- raci byl vznesen opožděně, pochybil a Nej- vyššímu správnímu soudu neumožnil, aby rozhodnutí bylo přezkoumáno. Poslední ka- sační námitka je tedy důvodná. Již nad rámec odůvodnění shora k posled- ní kasační námitce Nejvyšší správní soud uvá- dí, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán elementárními principy správního rozhodo- vání, včetně povinnosti rozhodovat v obdob- ných případech obdobným způsobem. Měst- ský soud v Praze se proto v dalším řízení zaměří na žalobní návrh mířící k moderaci uložené pokuty; vezme do úvahy obsah správ- ního spisu, včetně případných odkazů k po- kutám uloženým v obdobných případech. 1063 Rozhlasové a televizní vysílání: k pojmu sponzorování k $ 2 odst. I písm. I) a 0), $ 48 odst. 4 písm. a) a $ 53 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., o provo- zování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 341/2004 Sb.*) I. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, chá- pe jako reklamu každé sdělení, které kumulativně obsahuje následující tři prvky: musí se jednat o veřejné oznámení, dále musí být vysíláno za úplatu a konečně mu- sí sloužit zejména k podpoře prodeje či nákupu výrobků nebo služeb (srov. $ 2 odst. 1 písm. 1) tohoto zákona, před novelou provedenou zákonem č. 235/2006 Sb.]. Oproti tomu sponzorování [písm. o) tamtéž, před novelou provedenou zákonem * Po novele provedené zákonem č. 235/2006 Sb., s účinností od 31. 5. 2006, se v J 2 odst. I dosavadní písm. D označuje jako písm. n) a dosavadní písm. o) jako písm. s). 160 č. 235/2006 Sb.] má dle uvedeného zákona dva definiční znaky: existenci příspěvku na financování pořadů a účel vynaložení takovéhoto příspěvku, tj. propagace ob- chodní firmy, obrazového symbolu či ochranné známky, tedy buď identifikačních údajů podnikatele nebo fyzické osoby či jeho výrobků. II. Sponzorský vzkaz může obsahovat reklamní sdělení v širším slova smyslu, tj. sdělení veřejně propagující obchodní firmu, výrobek, zboží či službu, a dále i slo- gan, tj. určité slovní spojení charakterizující podnikatele či jeho výrobek, zboží ne- bo službu. Základním účelem sponzorování je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwilf). Tento účel proto musí sloužit jako odlišující kritérium pro reklamu a sponzorování, protože tam, kde by sponzorský vzkaz vybízel ke koupi určitého výrobku podnikatele, by se již nejedna- lo o sponzorský vzkaz, nýbrž o reklamu. III. Klasickým příkladem sponzorského vzkazu vytvořeného dle zákona o provo- zování rozhlasového a televizního vysílání tak bude grafická prezentace loga spon- zora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakterizujícím sponzora či výro- bek, spíše statického charakteru, s uvedením, že se jedná o sponzora konkrétního pořadu. V žádném případě však nemůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčení diváka o koupi určitého výrobku ($ 53 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání) zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými, či nějaký reklamní příběh, tj. dynamický charakter vysílaného sdělení.
Společnost s ručením omezeným S. proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o ulo- žení pokuty za správní delikt, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu