[18] Podstata věci spočívala v posouzení, zda se účastník správního řízení může dát ve smyslu § 33 odst . 1 správního řádu zastoupit osobou, která je nezletilá a nenabyla plné svéprávnosti .
[19] Krajský soud vyšel při řešení této otázky bez dalšího z § 29 odst . 1 správního řádu, který upravuje procesní způsobilost účastníků správního řízení . Podle tohoto ustanovení se procesní způsobilost odvíjí od svéprávnosti, jak ji upravuje občanský zákoník z roku 2012 . V případě nezletilých osob, které nenabyly plné svéprávnosti způsobem podle § 30 odst . 2 občanského zákoníku z roku 2012, se pak předpokládá způsobilost k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezleti-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 6/2 016
lých téhož věku (§ 31 občanského zákoníku z roku 2012) . Obdobně navazují procesní způsobilost na svéprávnost i další procesní předpisy – občanský soudní řád (§ 20 odst . 1 o . s . ř .) a soudní řád správní (§ 33 odst . 3 s . ř . s ., který ještě používá pojmosloví „starého“ občanského zákoníku z roku 1964; to ovšem překlenuje § 3029 odst . 1 „nového“ občanského zákoníku z roku 2012) .
[20] Co do vztahu mezi svéprávností a procesní způsobilostí je ovšem vždy na místě obezřetnost, aby nedošlo ke zkrácení na právech nezletilých účastníků řízení . Ve vztahu k § 20 odst . 1 o . s . ř . tuto skutečnost zřetelně vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 4 . 12 . 2014, sp . zn . I . ÚS 1041/14: „Podle Ústavního soudu je nutno činit rozdíl mezi chápáním řízení (nezbytným pro nutnost nezletilé dítě do řízení zapojit) a schopností jednat před soudem samostatně. Schopnost jednat před soudem samostatně vyžaduje mnohem vyšší nároky na vyspělost osoby než pouhé chápání podstaty řízení.“ Následně Ústavní soud podotkl, že navzdory odvození procesní způsobilosti od způsobilosti k hmotněprávnímu jednání procesními předpisy v praxi se tento vztah nepovažuje za zcela striktní a zpravidla je vyžadováno zastoupení nezletilého účastníka řízení jeho zákonným zástupcem i tehdy, je-li předmětem řízení právní jednání nezletilého, ke kterému byl bezpochyby způsobilý (v této souvislosti Ústavní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29 . 11 . 2005, sp . zn . 20 Cdo 2775/2004) . Ústavní soud vyslovil souhlas s popsanou praxí: „Ústavní soud se ztotožňuje s důvody, na kterých se tato praxe zakládá. Soudní řízení je mnohem komplexnější a komplikovanější proces než samotné právní jednání. [ . . .] Nelze tedy bez dalšího předpokládat, že pokud nezletilé dítě má hmotněprávní způsobilost k danému jednání, má také plnou procesní způsobilost v řízení, jehož předmětem je dané jednání. Z těchto důvodů se Ústavní soud domnívá, že v případě nezletilých dětí by pravidlem měl být závěr, že tyto nemají plnou procesní způsobilost ve smyslu § 20 odst. 1 o. s. ř., přičemž opačný závěr lze přijmout pouze v konkrétních zcela výjimeč-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 6 /2016
ných situacích a vždy je nutno jej řádně odůvodnit .“ S uvedenými závěry Ústavního soudu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a dodává, že je namístě vztáhnout je kromě § 20 odst . 1 o . s . ř . i na obdobná ustanovení týkající se procesní způsobilosti obsažená ve správním řádu a soudním řádu správním .
[20] Co do vztahu mezi svéprávností a procesní způsobilostí je ovšem vždy na místě obezřetnost, aby nedošlo ke zkrácení na právech nezletilých účastníků řízení . Ve vztahu k § 20 odst . 1 o . s . ř . tuto skutečnost zřetelně vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 4 . 12 . 2014, sp . zn . I . ÚS 1041/14: „Podle Ústavního soudu je nutno činit rozdíl mezi chápáním řízení (nezbytným pro nutnost nezletilé dítě do řízení zapojit) a schopností jednat před soudem samostatně. Schopnost jednat před soudem samostatně vyžaduje mnohem vyšší nároky na vyspělost osoby než pouhé chápání podstaty řízení.“ Následně Ústavní soud podotkl, že navzdory odvození procesní způsobilosti od způsobilosti k hmotněprávnímu jednání procesními předpisy v praxi se tento vztah nepovažuje za zcela striktní a zpravidla je vyžadováno zastoupení nezletilého účastníka řízení jeho zákonným zástupcem i tehdy, je-li předmětem řízení právní jednání nezletilého, ke kterému byl bezpochyby způsobilý (v této souvislosti Ústavní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29 . 11 . 2005, sp . zn . 20 Cdo 2775/2004) . Ústavní soud vyslovil souhlas s popsanou praxí: „Ústavní soud se ztotožňuje s důvody, na kterých se tato praxe zakládá. Soudní řízení je mnohem komplexnější a komplikovanější proces než samotné právní jednání. [ . . .] Nelze tedy bez dalšího předpokládat, že pokud nezletilé dítě má hmotněprávní způsobilost k danému jednání, má také plnou procesní způsobilost v řízení, jehož předmětem je dané jednání. Z těchto důvodů se Ústavní soud domnívá, že v případě nezletilých dětí by pravidlem měl být závěr, že tyto nemají plnou procesní způsobilost ve smyslu § 20 odst. 1 o. s. ř., přičemž opačný závěr lze přijmout pouze v konkrétních zcela výjimeč-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 6 /2016
ných situacích a vždy je nutno jej řádně odůvodnit .“ S uvedenými závěry Ústavního soudu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a dodává, že je namístě vztáhnout je kromě § 20 odst . 1 o . s . ř . i na obdobná ustanovení týkající se procesní způsobilosti obsažená ve správním řádu a soudním řádu správním .
[21] Od procesní způsobilosti je pak třeba dále odlišit (přísnější) zákonné předpoklady pro zastupování (obecným) zmocněncem . Podle § 27 odst . 1 o . s . ř . i podle § 35 odst . 6 s . ř . s . může být obecným zmocněncem jen osoba plně svéprávná (§ 35 odst . 6 s . ř . s . opět používá ještě „starou“ terminologii, což řeší § 3029 odst . 1 občanského zákoníku z roku 2012) . Pokud správní řád výslovně neupravuje, jaké předpoklady musí splňovat obecný zmocněnec, je třeba tuto otázku posoudit analogicky podle „nejbližších“ procesních předpisů (srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22 . 2 . 2012, čj . 8 As 94/2011- -80, v němž kasační soud aplikoval analogicky § 28 odst . 3 o . s . ř . na zánik zastoupení na základě plné moci ve správním řízení) .
[22] Je-li i v případě posuzování procesní způsobilosti kvůli účinné ochraně práv účastníků řízení zpravidla nutné trvat na jejich zletilosti a s tím spojené plné svéprávnosti, pak v případě obecných zmocněnců (hájících práva jiných) je tím spíše namístě vyžadovat, aby se bez výjimky jednalo o plně svéprávné osoby . Účel institutu zastoupení spočívá v pomoci účastníkovi řízení v lepším hájení jeho práv a celkově v zefektivnění řízení (srov . rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4 . 5 . 2011, čj . 1 As 27/2011-81, č . 2452/2012 Sb . NSS, nebo ze dne 15 . 9 . 2015, čj . 8 As 57/2015-46) . Tohoto účelu může být stěží dosaženo, pokud by zájmy účastníků v řízení hájil nezletilý zmocněnec . Podmínka plné svéprávnosti se tedy vztahuje i na obecné zmocněnce podle § 33 správního řádu . Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani věk zmocněnce blízký zletilosti . Krajský soud pochybil, pokud uzavřel, že se žalobce v předmětném přestupkovém řízení mohl nechat zastoupit nezletilou osobou, která nebyla plně svéprávná .
Stanislav M . proti Městskému úřadu Náměšť nad Oslavou o vydání rozhodnutí, o kasační