Nejbližší stav techniky pro účely posouzení vynálezecké činnosti (§ 6 zákona
č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích) může být určen na základě
kombinace znaků více než jednoho dokumentu, pokud nejsou tyto dokumenty
rozporné.
Nejbližší stav techniky pro účely posouzení vynálezecké činnosti (§ 6 zákona
č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích) může být určen na základě
kombinace znaků více než jednoho dokumentu, pokud nejsou tyto dokumenty
rozporné.
[51] Městský soud odkázal na zákonnou
definici vynálezecké činnosti obsaženou
v § 6 odst. 1 patentového zákona, podle které
„[v]ynález je výsledkem vynálezecké činnosti,
jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky“. Stěžovatelce lze přisvědčit, že tato zákonná definice obsahuje několik neurčitých pojmů. Městský soud neurčitost
těchto pojmů podrobně nevypořádal. Posouzení řádně a včas uplatněných námitek, vztahujících se k posouzení vynálezecké činnosti, však
přes toto pochybení městského soudu obstálo.
Opomenutí městského soudu proto nemělo vliv
na zákonnost napadeného rozsudku.
[52] Nejvyšší správní soud nesouhlasil se
stěžovatelkou, že závěr městského soudu, podle něhož „výhodnost a selektivita inhibice
obzvlášť slibné sloučeniny byla z dokumentu D1 známa“, byl nesprávný a byl výsledkem hodnocení ex post facto. Podle stěžovatelky z tohoto obecného závěru nebylo
možné usuzovat na zřejmost léčení mužské
erektilní dysfunkce perorálním podáváním
této sloučeniny. Dokumenty D1, D2 a D4,
z nichž žalovaný vyšel, však svědčí o opaku
a v neprospěch stěžovatelky.
[53] Dokumenty D1 a D2 odpovídají dokumentům, které stěžovatelka označila za dosavadní nejbližší stav techniky v popisu nyní
posuzovaného patentu. Těmi byl dokument
EP-A-0 463 756, který je evropským analogem dokumentu D1, a dokument EP-A-0 526
004, který je shodný s dokumentem D2. Dokumenty D1 a D2 popisují tytéž pyrazolopyrimidinonové sloučeniny inhibující cGMP
PDE (fosfodiesteráza cyklického guanosin 3‘,
5’-monofosfátu) jako nyní posuzovaný patent.
[54] V popisu patentu stěžovatelka uvedla, že v dokumentech EP-A-0 463 756 a EP-A-0
526 004 byly popsány užitečné účinky sloučenin, které jsou předmětem nyní posuzovaného patentu, také
jejich farmaceuticky
vhodné soli, způsoby jejich výroby, in vitro
zkušební metody pro stanovení jejich inhibičního účinku cGMP PDE, farmaceutické
prostředky na jejich bázi a způsoby jejich podávání člověku. Stěžovatelka tedy výslovně
připustila, že předmětem nyní posuzovaného patentu byly tytéž sloučeniny, které již byly zveřejněny v dokumentech EP-A-0 463 756
a EP-A-0 526 004. Vynálezeckou činnost pak
spatřovala v tom, že se „s překvapením zjistilo“, že tyto zveřejněné sloučeniny jsou užitečné při léčbě erektilní dysfunkce. V řízení
o zrušení patentu č. 284 964 však žalovaný
prokázal, že o „překvapivé zjištění“ nešlo. Naopak toto řešení bylo zřejmé z dosavadního
stavu techniky, proto nesplňovalo podmínky
vynálezecké činnosti.
[54] V popisu patentu stěžovatelka uvedla, že v dokumentech EP-A-0 463 756 a EP-A-0
526 004 byly popsány užitečné účinky sloučenin, které jsou předmětem nyní posuzovaného patentu, také
jejich farmaceuticky
vhodné soli, způsoby jejich výroby, in vitro
zkušební metody pro stanovení jejich inhibičního účinku cGMP PDE, farmaceutické
prostředky na jejich bázi a způsoby jejich podávání člověku. Stěžovatelka tedy výslovně
připustila, že předmětem nyní posuzovaného patentu byly tytéž sloučeniny, které již byly zveřejněny v dokumentech EP-A-0 463 756
a EP-A-0 526 004. Vynálezeckou činnost pak
spatřovala v tom, že se „s překvapením zjistilo“, že tyto zveřejněné sloučeniny jsou užitečné při léčbě erektilní dysfunkce. V řízení
o zrušení patentu č. 284 964 však žalovaný
prokázal, že o „překvapivé zjištění“ nešlo. Naopak toto řešení bylo zřejmé z dosavadního
stavu techniky, proto nesplňovalo podmínky
vynálezecké činnosti.
[55] Podle popisu patentu jsou sloučeniny slibnými inhibitory cGMP PDE. Tato selektivní inhibice enzymu pak podle téhož popisu vede ke zvýšené hladině cGMP, což přispívá
mimo jiné ke zvýšení relaxačního faktoru endotelu a k relaxaci buněk hladkého svalstva,
které umožní penilní erekci. Také dokumenty D1 a D2, které popisují tytéž pyrazolopyrimidinonové sloučeniny inhibující cGMP PDE
jako nyní posuzovaný patent, uvádí shodný
účinek, tedy že sloučeniny v něm uvedené
zvyšují účinky relaxačního faktoru endotelu.
Tuto vazbu na dokumenty EP-A-0 463 756
a EP-A-0 526 004 (které odpovídají dokumentům D1 a D2, viz výše bod 53) stěžovatelka
připustila, když v popisu patentu uvedla, že
„selektivní inhibice enzymu vede ke zvýšené
hladině cGMP, která poskytuje základ pro užitečné účinky těchto sloučenin, které již byly
popsány v EP-A-0 463 756 a EP-A-0 526 004“.
[56] Endotel je vrstva buněk vystýlající
vnitřní povrch krevních i lymfatických cév
a srdce. Endotelem jsou vystlány také štěrbiny a lakuny mezi trámci corpus cavernosum
a do těchto žilních kaveren ústí tepny přivádějící krev. Je proto zřejmé, že znalost účinků
inhibitorů cGMP PDE (konkrétně zvýšení relaxačního faktoru endotelu) vyplývající z dokumentu D1 nebo D2, by motivovala odborníka k využití téhož účinku inhibitorů cGMP
PDE nejen pro léčbu kardiovaskulárních chorob, ale také pro léčbu jiných chorob, pro
které je zvýšení relaxačního faktoru endotelu
významné, včetně mužské erektilní dysfunkce (srov. obdobně rozhodnutí Evropského
patentového úřadu ze dne 3. 2. 2005,
T 1212/01, bod 4.8).
[56] Endotel je vrstva buněk vystýlající
vnitřní povrch krevních i lymfatických cév
a srdce. Endotelem jsou vystlány také štěrbiny a lakuny mezi trámci corpus cavernosum
a do těchto žilních kaveren ústí tepny přivádějící krev. Je proto zřejmé, že znalost účinků
inhibitorů cGMP PDE (konkrétně zvýšení relaxačního faktoru endotelu) vyplývající z dokumentu D1 nebo D2, by motivovala odborníka k využití téhož účinku inhibitorů cGMP
PDE nejen pro léčbu kardiovaskulárních chorob, ale také pro léčbu jiných chorob, pro
které je zvýšení relaxačního faktoru endotelu
významné, včetně mužské erektilní dysfunkce (srov. obdobně rozhodnutí Evropského
patentového úřadu ze dne 3. 2. 2005,
T 1212/01, bod 4.8).
[57] Skutečnost, že relaxace hladkých
svalů, včetně corpus cavernosum, umožňuje
potenciálně léčit impotenci (což je označení
pro mužskou erektilní dysfunkci), byla přitom známa z dokumentu D4. Tento dokument se zabývá selektivními inhibitory PDEVA,
z nichž nejznámější je zaprinast, který náleží
mezi enzymy PDEV specifické pro cGMP. Podle dokumentu D4 zaprinast způsobuje relaxaci hladkých svalů, včetně corpus cavernosum, a umožňuje tak potenciálně
léčit
impotenci. Odborník by proto využil informací obsažených v dokumentu D4, který popisuje účinek inhibitorů cGMP PDEVA na relaxaci hladkých svalů, včetně účinků na
corpus cavernosum (srov. obdobně rozhod-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
nutí T 1212/01, bod 4.6), a posoudil by je spolu s výše popsanými informacemi vyplývajícími z dokumentů D1 nebo D2.
[58] Nejvyšší správní soud proto přisvědčil žalovanému i městskému soudu, že odborník v dané oblasti by očekával, že pyrazolopyrimidinonové sloučeniny podle D1 a D2
budou zvyšovat účinky relaxačního faktoru
endotelu také v corpu cavernosu stejně jako
sloučenina zaprinast, u které byl tento účinek znám z dokumentu D4.
[59] Z dokumentu D1 a D2 vyplývala také
možnost použít předmětné sloučeniny perorálně. Dalo se proto předpokládat, že uvedené znalosti budou odborníka motivovat, aby
použil perorálně účinné pyrazolopyrimidinonové sloučeniny podle D1 a D2 pro profylaktickou nebo kurativní léčbu mužské erektilní
dysfunkce. Odborník by tak dospěl k řešení,
které je předmětem nyní posuzovaného patentu, bez využití vynálezecké činnosti.
[60] Nejvyšší správní soud proto uzavřel,
že řešení, které bylo popsáno v napadeném
patentu, vyplývalo zřejmým způsobem z dosavadního stavu techniky, konkrétně ze znalosti
dokumentů D1 + D4 nebo D2 + D4. Odborník mohl očekávat účinnost předmětných
sloučenin při léčení mužské erektilní dysfunkce a k tomu, že vykazují mimořádné
vlastnosti, mohl dospět postupy bez využití
vynálezecké činnosti. Žalovaný ani městský
soud proto nepochybili, pokud uzavřeli, že
předmět posuzovaného patentu nebyl výsledkem vynálezecké činnosti.
[60] Nejvyšší správní soud proto uzavřel,
že řešení, které bylo popsáno v napadeném
patentu, vyplývalo zřejmým způsobem z dosavadního stavu techniky, konkrétně ze znalosti
dokumentů D1 + D4 nebo D2 + D4. Odborník mohl očekávat účinnost předmětných
sloučenin při léčení mužské erektilní dysfunkce a k tomu, že vykazují mimořádné
vlastnosti, mohl dospět postupy bez využití
vynálezecké činnosti. Žalovaný ani městský
soud proto nepochybili, pokud uzavřeli, že
předmět posuzovaného patentu nebyl výsledkem vynálezecké činnosti.
[61] Tvrzení stěžovatelky o jejích prvotních
neúspěšných pokusech intrakavernosního podání cGMP PDE inhibitorů (včetně sildenafilu)
opicím není způsobilé tento závěr vyvrátit. Pokud prvotní neúspěchy při intrakavernosním
podání předmětné sloučeniny stěžovatelku odradily od pokračování ve výzkumu léčení mužské erektilní dysfunkce, nelze z toho obecně dovodit, že by odborník nebyl motivován k použití
předmětné látky perorálně. Možnost perorálního podání předmětné sloučeniny byla přitom
známa z dokumentů D1 a D2.
[62] Stejně tak neobstálo tvrzení, že se
jedná o přelomový vynález, který podle stě-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
žovatelky změnil styl lidstva v globálním měřítku, či že podobně využitelné inhibitory
PDEV se objevily až za několik let po podání
přihlášky zrušeného patentu. Tyto skutečnosti samy o sobě nestačí pro závěr o vynálezecké činnosti. V nyní posuzované věci byla
vynálezecká činnost stěžovatelky vyloučena
na základě skutečnosti, že řešení, které bylo
popsáno v napadeném patentu, vyplývalo zřejmým způsobem z dosavadního stavu techniky.
Časový odstup, kdy se obdobné řešení objevilo v praxi, nemůže nedostatek vynálezecké
činnosti zhojit. Ani globální rozšíření určitého
produktu samo o sobě nesvědčí o vynálezecké
činnosti a může být ovlivněno řadou faktorů,
např. mírou mediální propagace. Navíc se
opět jedná o argumentaci sekundárními znaky vynálezecké činnosti, kterou stěžovatelka
řádně neuplatnila před městským soudem.
[63] Nad rámec nezbytného odůvodnění
Nejvyšší správní soud doplňuje, že uvedený
závěr by nemohly zpochybnit ani námitky
stěžovatelky týkající se postupu „problém
a jeho řešení“, byly-li by řádně uplatněny.
[63] Nad rámec nezbytného odůvodnění
Nejvyšší správní soud doplňuje, že uvedený
závěr by nemohly zpochybnit ani námitky
stěžovatelky týkající se postupu „problém
a jeho řešení“, byly-li by řádně uplatněny.
[64] Předně je třeba zdůraznit, že rozhodovací praxe Evropského patentového úřadu, která tvoří základ argumentace stěžovatelky, není pro nyní posuzovanou věc přímo
závazná. Stížnostní senáty či velký stížnostní senát Evropského patentového úřadu rozhodují
spory týkající se tzv. evropských patentů, které
byly uděleny Evropským patentovým úřadem
na základě Evropské patentové úmluvy. Patent,
který je předmětem řízení v nyní posuzované
věci, však byl udělen Úřadem průmyslového
vlastnictví dne 11. 2. 1999 na základě vnitrostátních právních předpisů (patentového zákona), nikoliv Evropské patentové úmluvy. V době udělení patentu navíc Česká republika
nebyla ani smluvní stranou předmětné úmluvy,
která pro Českou republiku vstoupila v platnost teprve dne 1. 7. 2002. Rozhodnutí Evropského patentového úřadu proto mají pro nyní
posuzovanou věc pouze inspirativní hodnotu.
[65] Nelze rovněž přehlédnout, že stěžovatelka nepopisuje rozhodovací praxi Evropského patentového úřadu objektivním způsobem, ale vybírá si pouze určitá rozhodnutí,
která vykládá ve svůj prospěch.
[66] Měl-li se žalovaný podle stěžovatelky
odchýlit od postupu „problém a jeho řešení“,
Nejvyšší správní soud předně podotýká, že
ani Evropský patentový úřad nepovažuje stěžovatelkou upřednostňovaný postup za jediný možný či závazný (viz např. rozhodnutí ze
dne 14. 10. 1994, T 465/92), přestože jej zpravidla používá jako vhodný způsob, jak zajistit
objektivní posouzení vynálezecké činnosti
(„inventive step“).
[67] Dále se stěžovatelka dovolávala toho,
že postup „problém a jeho řešení“ požaduje
také judikatura Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že v rozsudku čj. 6 A 72/2001-75 zdejší soud stanovil ve
vztahu k užitným vzorům obdobná kritéria,
která Evropský patentový úřad označuje jako
„problém a jeho řešení“. Podle tohoto rozsudku žalovaný musí zejména: a) nejprve popsat
stávající stav techniky, ze kterého vyšel, b) dále konkrétně popsat, v čem se nové řešení odlišuje od dosavadního stavu techniky a jaké
bylo třeba učinit kroky k tomuto řešení,
a c) na základě tohoto popisu pak posoudit,
zda došlo k překročení rámce pouhé odborné
dovednosti. Tento postup lze považovat za
vhodný nejen ve vztahu k užitným vzorům, ale
i k patentům (s tím rozdílem, že v posledně
uvedeném kroku je třeba posoudit, zda dané
řešení vyplývá pro odborníka zřejmým způsobem ze stavu techniky, nikoliv zda došlo k překročení rámce odborné dovednosti). Nejvyšší
správní soud však neshledal, že by žalovaný
postupoval v rozporu s tímto postupem.
[67] Dále se stěžovatelka dovolávala toho,
že postup „problém a jeho řešení“ požaduje
také judikatura Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že v rozsudku čj. 6 A 72/2001-75 zdejší soud stanovil ve
vztahu k užitným vzorům obdobná kritéria,
která Evropský patentový úřad označuje jako
„problém a jeho řešení“. Podle tohoto rozsudku žalovaný musí zejména: a) nejprve popsat
stávající stav techniky, ze kterého vyšel, b) dále konkrétně popsat, v čem se nové řešení odlišuje od dosavadního stavu techniky a jaké
bylo třeba učinit kroky k tomuto řešení,
a c) na základě tohoto popisu pak posoudit,
zda došlo k překročení rámce pouhé odborné
dovednosti. Tento postup lze považovat za
vhodný nejen ve vztahu k užitným vzorům, ale
i k patentům (s tím rozdílem, že v posledně
uvedeném kroku je třeba posoudit, zda dané
řešení vyplývá pro odborníka zřejmým způsobem ze stavu techniky, nikoliv zda došlo k překročení rámce odborné dovednosti). Nejvyšší
správní soud však neshledal, že by žalovaný
postupoval v rozporu s tímto postupem.
[68] Stěžovatelka dovodila nedodržení
zmiňovaného postupu především z domněnky o nutnosti stanovit nejbližší stav techniky
na základě kombinace znaků pouze jediného
dokumentu, který navíc podle ní musí obsahovat řešení, které má stejný účinek a účel jako předmět posuzovaného patentu. Patentový zákon ani judikatura Nejvyššího správního
soudu ale takové podmínky nestanoví. Tyto
požadavky neodpovídají ani rozhodovací
praxi Evropského patentového úřadu, na kterou se stěžovatelka odvolávala.
[69] Evropský patentový úřad připouští,
aby stav techniky pro účely posouzení vynálezecké činnosti byl určen na základě více
než jednoho dokumentu, pokud nejsou tyto
dokumenty rozporné (viz např. rozhodnutí ze
dne 27. 6. 1990, T 176/89, nebo ze dne 3. 2. 2005,
T 1212/01). Posledně zmiňované rozhodnutí
se navíc týkalo patentu stěžovatelky v obdobné věci, kdy byl zrušen patent EP 702 555 B1,
který byl evropským analogem nyní posuzovaného patentu. Evropský patentový úřad považoval za nejbližší stav techniky dokument D29,
kterým byla patentová přihláška EP-A-0 463 756
vztahující se ke kardiovaskulárním chorobám, a následně posoudil tento dokument ve
spojení s dokumentem D48, kterým byl odborný článek Murray K. J., Phosphodiesterase
VA Inhibitors, Drug News and Perspectives,
ročník 6, č. 3, 1993, s. 150–156. Z kombinace
těchto dvou dokumentů pak dovodil zřejmost řešení, které bylo předmětem napadeného patentu.
[69] Evropský patentový úřad připouští,
aby stav techniky pro účely posouzení vynálezecké činnosti byl určen na základě více
než jednoho dokumentu, pokud nejsou tyto
dokumenty rozporné (viz např. rozhodnutí ze
dne 27. 6. 1990, T 176/89, nebo ze dne 3. 2. 2005,
T 1212/01). Posledně zmiňované rozhodnutí
se navíc týkalo patentu stěžovatelky v obdobné věci, kdy byl zrušen patent EP 702 555 B1,
který byl evropským analogem nyní posuzovaného patentu. Evropský patentový úřad považoval za nejbližší stav techniky dokument D29,
kterým byla patentová přihláška EP-A-0 463 756
vztahující se ke kardiovaskulárním chorobám, a následně posoudil tento dokument ve
spojení s dokumentem D48, kterým byl odborný článek Murray K. J., Phosphodiesterase
VA Inhibitors, Drug News and Perspectives,
ročník 6, č. 3, 1993, s. 150–156. Z kombinace
těchto dvou dokumentů pak dovodil zřejmost řešení, které bylo předmětem napadeného patentu.
[70] Ze stejných dokumentů vyšel i žalovaný. Za nejbližší stav techniky označil národní patent CZ 279 289 (D1) a evropskou patentovou přihlášku EP-A-0 526 004 (D2).
Dokument CZ 279 289 je národní analog dokumentu EP-A-0 463 756, který považoval za
nejbližší stav techniky Evropský patentový
úřad i sama stěžovatelka v popisu patentu.
Dokument EP-A-0 526 004 se zabývá shodnými sloučeninami, které jsou popsány v obecném vzorci prvního patentového nároku nyní posuzovaného předmětu patentu a rovněž
tento dokument označila sama stěžovatelka
jako dosavadní stav techniky v popisu patentu. Žalovaný pak posoudil tyto dokumenty ve
spojení s článkem Murray K. J. Phosphodiesterase VA Inhibitors (D4), ze kterého vyšel
i Evropský patentový úřad, a uzavřel, že kombinace dokumentů D1 + D4 nebo D2 + D4
představují překážku pro posouzení daného
řešení jako vynálezecké činnosti, protože předmět nároku z nich zřejmým způsobem vyplývá.
Námitky stěžovatelky, že žalovaný nepřípustně
a v rozporu s praxí Evropského patentového
úřadu vyšel z kombinace znaků více než jednoho dokumentu, proto nemohly obstát.
[71] Také Metodické pokyny žalovaného
připouští více než jeden dokument pro určení nejbližšího stavu techniky. Podle těchto
pokynů lze při hodnocení vynálezecké čin-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
Společnost Pfizer Ireland Pharmaceuticals proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za
účasti komanditní společnosti Zentiva, o zrušení patentu, o kasační stížnosti žalobkyně.