8 As 81/2024- 48 - text
8 As 81/2024-49
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Bc. M. H., zastoupený JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem se sídlem Zádušní 2590/2, Mělník, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 12. 2022, čj. 10.01-000634/22-003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2024, čj. 15 A 9/2023-42,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Radoslavu Bolfovi, advokátovi, se nepřiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobce podal 16. 11. 2022 žádost o určení advokáta k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze z 24. 10. 2022, čj. 101 Co 229/2022-2725, kterým bylo k odvolání žalobce potvrzeno usnesení o uložení pořádkové pokuty ve výši 10 000 Kč. Toto usnesení vydal 1. 9. 2022 pod čj. 101 Co 229/2022-2725 Okresní soud v Mělníku. Pořádkovou pokutu žalobci uložil za hrubě urážlivé podání. Krajský soud uvedl, že obdobná podání žalobce činil opakovaně a byla mu za ně také uložena pokuta. Uložená částka odpovídá účelu institutu pořádkové pokuty.
[2] Shora označeným rozhodnutím žalovaná nevyhověla žádosti žalobce o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby pro nesplnění podmínek § 18c odst. 5 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). Žalovaná totiž dospěla k závěru, že žádost žalobce je zjevně bezdůvodným uplatňováním nebo bráněním práva.
[3] Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl.
[4] Městský soud se v rozsudku věnoval žalobní námitce, podle které žalovaná vědomě uvedla nepravdu při tvrzení, že žádost žalobce směřuje k přezkoumání rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem. Výše zmíněná usnesení Krajského soudu v Praze i Okresního soudu v Mělníku ovšem jsou nepochybně rozhodnutími obecných soudů a ve tvrzení žalované městský soud nenachází vady či úmyslné nepravdy.
[5] Dále městský soud uvedl, že zdůvodnění žalované o zjevně bezdůvodném uplatňování nebo bránění práva je opřeno o rozhodovací praxi Ústavního soudu, kterou argumentuje i městský soud se závěrem, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty musí extrémně vybočovat z ústavně právních mantinelů, aby se jednalo o zásah do ústavně chráněných práv. Žalobce neodůvodnil, proč by se v jeho případě mělo o zmíněný zásah jednat. Poklady ze správního spisu byly dostačující pro postup žalované podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii. Své úvahy žalovaná dostatečně odůvodnila. Argument žalobce, že v době rozhodování žalované neexistovala finální verze ústavní stížnosti je irelevantní, protože podstata žádosti žalobce byla jasná již z jejího obsahu a usnesení Krajského soudu v Praze, které bylo k žádosti přiloženo. II. Obsah kasační stížnosti
[6] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
[7] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem předsedy městského soudu, který při ústním vyhlášení rozsudku sdělil, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty zásadně nejsou způsobilá zasáhnout základní práva a svobody účastníků řízení, ani překročit či zneužít pravomoc. Takové tvrzení představuje překročení pravomoci ze strany soudu. Stěžovatel také namítá nesprávné posouzení právní otázky.
[8] Rozsudek městského dostatečně neodůvodňuje závěry o zjevně bezdůvodném uplatňování nebo bránění práva a o možné neúspěšnosti ústavní stížnosti. Závěry žalované a městského soudu se nezakládají na podkladech ve správním spise, ale pouze na úvahách o tehdy neexistující ústavní stížnosti a na rozhodnutích civilních soudů.
[9] Městský soud nesprávně vymezil a reagoval na žalobní námitky stěžovatele. Omezil se pouze na otázku, zda rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je či není rozhodnutím obecných soudů, a nezabýval se požadavkem tehdy neexistující ústavní stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Námitka stěžovatele brojící proti sdělení předsedy městského soudu při ústním vyhlášení rozsudku není důvodná. Uvedené sdělení městský soud reflektuje a rozvíjí v bodech 21 až 23 napadeného rozsudku. Jedná se přitom o stejné závěry jako při ústním vyhlášení, pouze v případě písemného vyhotovení rozsudku, podrobněji vysvětlené. To je správný postup, neboť ačkoli písemné vyhotovení musí korespondovat s ústním vyhlášením rozsudku, nemusí být identické. Ústní vyhlášení totiž slouží především ke stručnějšímu odůvodnění rozhodnutí osobám přítomným při jednání.
[12] Stěžovatelem zpochybněný závěr městského soudu současně není nepřezkoumatelný ani nesprávný. Stejně jako žalovaná dochází i městský soud na základě judikatury Ústavního soudu k odůvodněnému závěru, že v případě rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty by muselo dojít k excesu, aby takové rozhodnutí bylo sto zasáhnout do ústavně garantovaných práv, a tedy ze strany Ústavního soudu bylo následně meritorně projednáno. Z tohoto důvodu ústavní stížnosti podané proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, které takovým excesem není, Ústavní soud pravidelně odmítá pro zjevnou neopodstatněnost. Vyslovený závěr městského soudu dále nepředstavuje stěžovatelem namítanou zmatečnost pro nedostatek pravomoci.
[13] Nedůvodná je i kasační námitka o nedostatečném odůvodnění závěru o zjevně bezdůvodném uplatňování nebo bránění práva a o možné neúspěšnosti ústavní stížnosti. V rozsudku městský soud objasňuje, na základě kterých podkladů ve správním spise posoudil případ stěžovatele. Za stěžejní považuje usnesení, které chtěl stěžovatel ústavní stížností napadnout, tedy usnesení Krajského soudu v Praze z 24. 10. 2022, a obsah žádosti o určení advokáta. I v rámci této kasační námitky tak napadený rozsudek kritéria přezkoumatelnosti splňuje, neboť obsahuje důvody, na základě kterých došlo k nenaplnění důvodů pro určení advokáta. Městský soud jasně a srozumitelně odkázal na relevantní právní úpravu, související judikaturu a neopomněl se vypořádat s námitkami uplatněnými v žalobě (v rozsahu a míře konkrétnosti, v jaké byly uplatněny). Důležité je připomenout, že nepřezkoumatelnost nelze vnímat jako subjektivní představu o tom, jak měl soud o podané žalobě rozhodnout. Jde o objektivní překážku, která by Nejvyššímu správnímu soudu bránila závěry městského soudu řádně přezkoumat. Taková situace v daném případě nenastala.
[14] Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele, že by ze strany městského soudu došlo ke zkreslení žalobních námitek. V žalobě stěžovatel namítal, že je nepravdivé tvrzení žalované, že požadavek stěžovatele směřuje k přezkoumání rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem. Tuto námitku městský soud posoudil jako nesouhlas stěžovatele se závěrem žalované, že je rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty rozhodnutím obecných soudů. V bodě 19 rozsudku městský soud následně vyjasnil, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je rozhodnutím obecných soudů, ale neomezil se úzce pouze na tuto otázku a námitku posoudil i z širšího úhlu pohledu. V bodech 20 a následujících napadeného rozsudku totiž objasnil, jak se judikatura Ústavního soudu staví k ústavním stížnostem, které napadají právě rozhodnutí obecných soudů o uložení pořádkové pokuty, a došel, stejně jako žalovaná, k závěru o zjevně bezdůvodném uplatňování nebo bránění práva, jde-li o dané konkrétní rozhodnutí. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že městský soud žalobní námitky vypořádal bez jejich zkreslení.
[15] Kasační námitka o tehdy neexistující ústavní stížnosti jako důležitém podkladu pro rozhodnutí žalované je také nedůvodná. Jak městský soud vyslovil v bodech 11 a 25 napadeného rozsudku, pro rozhodnutí byly dostatečné podklady shromážděné ve správním spise. Proto také zamítl návrh na doplnění dokazování doplněním ústavní stížnosti z 24. 1. 2023. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Z podkladů obsažených ve správním spise vyplývá, že stěžovatel i v minulosti činil hrubě urážlivá podání, za která mu byla uložena pořádková pokuta (usnesení Okresního soudu v Mělníku z 22. 5. 2019, čj. 42 P 502/2012-1760, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze z 17. 7. 2019, čj. 101 Co 223/2019-1836). V řešeném podání se stěžovatel vzhledem k počtu adresátů opět dopustil veřejné osobní kritiky soudce, která překračuje hranice toho, co by jako neúspěšný účastník mohl namítat v odvolání. Za těchto okolností se uložení pokuty ani její výše nejeví být excesivní. Sepsaná ústavní stížnost proto nebyla potřebná pro zjištění skutkového stavu a posouzení důvodnosti žalobních námitek. IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[18] V řízení o kasační stížnosti byl stěžovatel zastoupen JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem, který mu byl ustanoven usnesením Nejvyššího správního soudu z 27. 6. 2024, čj. 8 As 81/2024-37. V takovém případě hradí odměnu advokáta a hotové výdaje stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Ustanovený zástupce nicméně v řízení neučinil žádný úkon právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K doplnění kasační stížnosti vyzýván nebyl, neboť to nebylo na místě. Proto mu nebyla odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 26. září 2024
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu