ní zákon)“ Sousedí-li s pozemkem, na němž je povolována stavba, pozemky jiného vlastní- ka, které byly zahrnuty do konkursní podstaty třetí osoby, náleží k účastníkům sta- vebního řízení z titulu práv k sousednímu pozemku [$ 59 odst. 1 písm. b) stavební- ho zákona z roku 1976] počítat nejen samotného vlastníka sousedního pozemku, ale vedle něj i správce konkursní podstaty, který má k pozemku „jiná práva“ ve smyslu tohoto ustanovení.
Podle $ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zá- kona z roku 1976 (účinného do 31. 12. 2006) byly účastníky stavebního řízení také „osoby, které mají vlastnická nebo jíná práva k po- zemkům a stavbám na nich, včetně osob, které mají vlastnická nebo jiná práva R sou- sedním pozemkům a stavbám na nich, a ta- to práva mohou být stavebním povolením přímo dotčená“. Spornou otázkou bylo, zda mohli jako účastníci vedle sebe vystupovat dva odlišné právní subjekty z titulu svých práv k jedněm a týmž nemovitostem, jak vyložil krajský soud, nebo pouze jedna osoba, jak tvrdili oba účastníci řízení; v tom případě bylo třeba roz- hodnout, kterému z nich dát za pravdu, tedy zda jediným účastníkem mohl být vlastník nemovitostí nebo naopak správce konkursní podstaty úpadce JB 4 JB, spol.
s r. o. (správ- ce), který tyto nemovitosti zahrnůl do kon- kursní podstaty. Názor krajského soudu je v zásadě správný. Podle právní úpravy účinné v době správ- ního řízení (tedy podle zákona o konkursu a vyrovnání) měl správce v konkursním říze- ní postavení zcela samostatného subjektu, odlišné od postavení účastníků řízení (jimiž byli pouze věřitelé a dlužník) nebo např. od postavení notáře vykonávajícího činnost soud- ního komisaře v řízení o dědictví. V řízeních vedených před soudy vystupo- val správce jako účastník řízení sui generis vykonávající oprávnění (resp. povinnosti) stanovené v zákoně.
Stejný závěr je třeba uči- niti ve vztahu ke správním řízením. Z hlediska hmotného práva bylo nutno v posuzované věci zvážit následující ustano- vení zákona o konkursu a vyrovnání: Podle $ 14 odst. 1 písm. a) prohlášením konkursu přecházelo na správce oprávnění nakládat s majetkem podstaty. Ohledně ma- jetku třetích osob (věcí, práv a jiných majet- kových hodnot) se tak stalo zápisem do sou- pisu konkursní podstaty ($ 18 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání). Pojem „nakládání s majetkem“ vykládala soudní praxe Široce; podřadila sem jak právo obsahem podstaty disponovat, tak i držet, užívat a požívat plody a užitky (např. inkaso- vat nájemné).
Jak bylo výše uvedeno, veškerá tato práva byl oprávněn vykonávat správce konkursní podstaty, přičemž nebylo význam- né, zda šlo o majetek úpadce či třetích osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 2086/2000, č. 27/2003 Sb. NS či usnesení Ústavního sou- du ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. IL. ÚS 659/04). Podle $ 14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání „Obrávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které příslušely úpadci a které souvisely s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty“, přešly prohlášením konkursu na správce.
Citované ustanovení výslovně odkazovalo pouze na práva a povin- nosti příslušející „úpadci“ Z toho krajský soud dovodil, že se toto ustanovení vztahova- lo pouze a výlučně na majetek ve vlastnictví úpadce, jímž žalobce nebyl. Dával-li $ 14 odst. 1 písm. a) zákona o kon- kursu a vyrovnání správci konkursní podsta- ty právo nakládat s majetkem patřícím do podstaty, činil tak bez rozdílu, zda se jednalo o majetek ve vlastnictví úpadce nebo třetí osoby. Ustanovení $ l14a odst. 1 zákona o kon- kursu a vyrovnání pak oprávnění správce da- ně nevymezovalo pouze vazbou na majetek patřící do podstaty, ale zároveň jej limitovalo na výkon práv a plnění povinností jinak pří- slušejících úpadci.
Systematický a jazykový výklad tedy naznačoval, že výkon jiných práv souvisejících s majetkem patřícím do podsta- ty, který nebyl ve vlastnictví úpadce, zůstával vlastníku takového majetku. Krajský soud použil výklad jazykový; ka- sační soud se však zabýval také otázkou, jaký byl účel $ l4a odst. 1 zákona o konkursu a vy- rovnání. Citované ustanovení vedle povin- ností daňových zahrnovalo např. také výkon práv a plnění povinností zaměstnavatele, roz- hodování o obchodních záležitostech podni- ku, činění právních úkonů potřebných k pro- vozování podniku, nebo zajištění vedení účetnictví, v pozdějším znění také výkon ak- cionářských práv spojených s akciemi zahr- nutými do konkursní podstaty.
Toto ustano- vení tedy vycházelo z premisy, že zahrnutím majetku úpadce do konkursní podstaty to byl správce konkursní podstaty, kdo fakticky zís- kal kontrolu nad tímto majetkem. Z řady usta- novení zákona o konkursu a vyrovnání [srov. zejm. $ 31 odst. 2 písm. b) a $ 184] přitom vy- plývalo, že konkursní podstata musela být ta- ké spravována a udržována, k čemuž byl po prohlášení konkursu povolán právě správce konkursní podstaty. „Správou konkursní podstaty“ se rozu- měla zejm. činnost (vč. právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřova- la k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejm.
aby nedošlo k od- stranění, zničení, poškození nebo odcizení 163 1989 majetku, který do ní patřil, aby byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu ne- bránily jiné okolnosti, a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým obchodním příležitostem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003, Soudní judi- katura rozhodnutí soudů ČR č. 160/2004, www.nsoud.cz). Byť tedy $ 14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání výslovně nehovořil o tom, že na správce přešel také „výkon práv a povínnos- tí souvisejících s nakládáním s majetkem patřícím do podstatý“, který se nacházel ve vlastnictví osob odlišných od úpadce, lze za použití teleologického výkladu dospět k zá- věru, že jeho smysl a účel byl i takový.
Je proto třeba uzavřít, že právní názor krajského soudu, že $ l4a se na posuzovaný případ nepoužije, nebyl správný. Pro nyní posuzovaný případ z toho plyne, že dispozičními oprávněními, která správce nabyl, bylo nutno rozumět nejen právo maje- tek zcizit, ale i výkon veškerých práv a plnění povinností spojených s majetkem podstaty; jejich nutným předpokladem bylo, aby souvi- sely „s nakládáním s majetkem“, tedy aby byly schopny vyčíslitelným způsobem ovlivnit jeho hodnotu (zvýšit ji či naopak způsobit újmu).
Pro rozhodnutí ve věci bylo nutno zodpo- vědět otázku, zda v účasti ve stavebním řízení bylo možno spatřovat souvislost s nakládá- ním s majetkem patřícím do podstaty. Nejvyšší správní soud musel pro vyřešení této otázky nejprve objasnit, co znamenalo možné „dotčení“ na právech, které normoval $ 59 v odstavci 1 písmenu b) stavebního zá- kona z roku 1976. Hypoteticky toto dotčení mohlo spočívat v několika rozdílných aspek- tech. Především se stavba na sousedním po- zemku mohla dotknout výkonu vlastnického práva co do jeho „užívání“ (ius utendi), popř. i požívání jeho užitků (us fruendi); k tomu mohlo dojít zvýšením hlukové hladiny, znečišťováním ovzduší, zastíněním pozemku, naprostou ztrátou soukromí atd.
(zda tomu tak bylo či nebylo, se v každém řízení posu- 164 zuje konkrétně; tato úvaha se zde týká před- pokladů účastenství v řízení). Vlastnické právo mohlo být dotčeno i ve sféře tus disponendi: změna sousedních ne- movitostí, resp. výstavba nových staveb, se mohla projevit (ať již pozitivně či negativně) ve snížení či zvýšení hodnoty sousedních ne- movitostí a tím i jejich prodejnosti. V extrém- ních případech mohlo dojít k tomu, že právo disponovat nemovitostí se stane fakticky ne- vykonatelné.
Z toho plyne, že důsledkem sta- vebního povolení mohla být i změna tržní ce- ny sousedních nemovitostí. Z uvedeného vyplývá, že výsledek staveb- ního řízení se mohl dotknout prakticky všech složek vlastnického práva k sousedním ne- movitostem. Cílem činnosti správce bylo zís- kat maximální užitek z majetku patřícího do podstaty, tedy jej co nejvýhodněji zpeněžit, resp. z něho získat co možno největší pro- spěch. Výkon těchto oprávnění mohl být čin- ností na sousedních nemovitostech značně ovlivněn.
To však nic nemění na správnosti závěru krajského soudu o tom, že účastenství žalob- ce ve stavebním řízení nebylo zahrnutím je- ho nemovitostí do konkursní podstaty úpad- ce dotčeno. Přesto, že soupisem do podstaty přešla značná část oprávnění žalobce na správce konkursní podstaty (a s ním tedy i správní orgány jednaly), vlastnické právo ža- lobce mu tím nebylo odňato, a nemohl mu proto být upírán ani jeho výkon ve smyslu $ 59 stavebního zákona z roku 1976. Krajský soud dospěl ke správnému závě- ru, že předmětnou stavbou mohlo dojít k do- tčení vlastnického práva sousedních nemovi- tostí, které nadále zůstalo žalobci, tedy nepřešlo na správce, a dále ovšem i práv, kte- rá byl oprávněn vykonávat na základě speciál- ní právní úpravy obsažené v zákoně o kon- kursu a vyrovnání správce; tato jeho práva lze považovat za tzv. „jiná práva“ ve smyslu $ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976.
Postup stavebního úřadu, který úča- stenství žalobci odepřel, a rozhodnutí stěžo- vatele, podle něhož žalobce vůbec nemohl být již pouze z výkladu zákona o konkursu SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 2/2010 1990 a vyrovnání účastníkem stavebního řízení, byl chybný. Nejvyšší správní soud proto má kasační stížnost za nedůvodnou. Žalovaný v dalším řízení bude vázán práv- ním názorem soudu, tedy že účastenství ža- lobce v řízení posoudil chybně. Mělli staveb- ní úřad za to, že vlastnická práva (která podle něho svědčila správci) mohla být stavbou do- tčena [ve smyslu $ 59 odst. 1 písm. b) staveb- ního zákona z roku 1976], a jednal proto se správcem jako s účastníkem řízení, měl jed- nat jako s účastníkem i se žalobcem, který mohl být ze stejného důvodu dotčen na svém vlastnickém právu.
1990 Stavební řízení: povolení změny v užívání stavby k $ 85 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (staveb- ní zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.“ Povolení změny v užívání stavby na cizím pozemku, není-li spojeno se změnou stavby, nemůže být podmíněno souhlasem vlastníka pozemku ($ 85 odst. 1 staveb- ního zákona z roku 1976).
Společnost s ručením omezeným INREMONT proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, za účasti 1) Magistrátu města Ústí nad La- bem, 2) akciové společnosti Telefónica O2 Czech Republic, 3) společnosti s ručením omezeným Multi Veste Czech Republic 6 a 4) JUDr. Miroslava B., správce konkursní pod- staty úpadce společnosti s ručením omezením JB 4 JB, o vydání stavebního povolení,