8 Azs 102/2005- 43 - text
8 Azs 102/2005-45
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Z. Z., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem v Brně, Joštova 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2003, čj. OAM 3951/VL
19
K04-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2004, čj. 14 Az 258/2004 24,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 11. 2003, čj. OAM 3951/VL
19
K04-2002, nebyl žalobci udělen azyl podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem; v souvislosti s námitkami posléze uplatněnými v kasační stížnosti žalobce zejména namítal, že žalovaný měl zkoumat, zda v jeho případě nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, když by se po návratu do země původu ocitl v neřešitelné ekonomické situaci. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 10. 2004 žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce jako důvod své žádosti o azyl uvedl pouze ekonomické důvody, neboť se chtěl lépe postarat o svou nemocnou matku; v zemi původu neměl sice zaměstnání, ale pracoval na poli, neměl problémy se uživit; žalovaný podle krajského soudu zcela důvodně rozhodl, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu podle ustanovení § 14 zákona o azylu.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobce (stěžovatel) napadl dne 11. 1. 2005 včasnou kasační stížností; tvrdil, že krajský soud i žalovaný nesprávně zhodnotili jeho situaci, když dostatečně nevzali v úvahu skutečnost, že se v zemi původu nebyl schopen ze svých výdělků postarat o svou nemocnou matku. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že jsou u něj dány důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu. V samostatném podání ze dne 11. 1. 2005 stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti za odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku; takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně).
Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti. Nejvyšší správní soud pak přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§ 109 odst. 3 s.
ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolával nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a to ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Z rozhodnutí žalovaného vyplynulo, že žalovaný možnost udělení humanitárního azylu vážil, po posouzení osobní situace stěžovatele a poměrů v jeho zemi původu však stěžovateli humanitární azyl neudělil.
Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu je při splnění zákonné podmínky („případ hodný zvláštního zřetele“) vydáváno ve sféře volného uvážení příslušného správního orgánu. Kontrola zákonnosti takového rozhodnutí se proto může odehrát především v rovině přezkumu dodržení procesních práv stěžovatele a kontrole toho, zda nebyly překročeny zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nebylo zneužito; takové rozhodnutí soud tedy přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Jestliže správní orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho zemi, a sám z toho nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména pokud sám stěžovatel ve správním řízení ani žádné zvláštní důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuváděl.
Ekonomické důvody, které byly v žalobním a kasačním řízení tvrzeny jako jediný důvod pro udělení humanitárního azylu, nevzbuzují v Nejvyšším správním soudu pochybnost o tom, že správní uvážení žalovaného, které vyústilo v rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu, nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, bylo v souladu s pravidly logického posuzování a úsudek žalovaného byl výsledkem řízení provedeného řádným procesním postupem. Krajský soud v Ústí nad Labem tedy rozhodl správně; Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 15. listopadu 2005
JUDr. Michal Mazanec předseda senátu
8 Azs 102/2005-47