8 Azs 20/2008- 74 - text
8 Azs 20/2008 - 76
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. T., zastoupený JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 19, Náchod, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní přihrádka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2007, čj. OAM 1
306/VL
10
11
2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2008, čj. 63 Az 36/2007 40,
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2008, čj. 63 Az 36/2007 40, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Poté Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud nemohl přihlédnout k první stížní námitce, jíž stěžovatel polemizuje se závěry správního orgánu o snadné možnosti stěžovatele opustit Ukrajinu. Na tomto místě je třeba podotknout, že kasační stížnost je opravný prostředek směřující proti rozhodnutí krajského soudu a byť směřuje argumentace stěžovatele proti postupu žalovaného, musí uvést, jak při jejím posuzování pochybil i krajský soud. K takovému pochybení může zásadně dojít buď tehdy, pokud krajský soud nesprávně zhodnotí žalobní argumentaci či k ní vůbec nepřihlédne, nebo tehdy, opomene-li se vypořádat s vadami správního rozhodnutí či řízení, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Z první stížní námitky však podobné výtky ve vztahu ke krajskému soudu nelze nalézt.
Jinak je tomu ovšem v případě druhé stížní námitky. Stěžovatel zde vytýká nejen žalovanému, že se opomněl vypořádat s jeho návrhy na doplnění dokazování učiněnými v průběhu správního řízení, ale namítá i odpovídající pochybení krajského soudu, který se návrhem na provedení těchto důkazů zabýval ve vztahu ke své rozhodovací činnosti, aniž by se ovšem vyjádřil o vlivu opomenutí žalovaného na zákonnost správního řízení. Nejvyšší správní soud přitakává stěžovateli, že nevypořádal-li se žalovaný s návrhy stěžovatele na doplnění dokazování, ať již jejich provedením a zhodnocením, nebo vysvětlením důvodu, pro který bylo jejich provedení nadbytečné, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé a bylo proto namístě napadené rozhodnutí zrušit.
Pouze na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že se argumentace stěžovatele o souvislosti řízení vedeného s ním a s jeho matkou I. T. nejeví nikterak účelovou a není tedy důvodu, aby jeho návrhu na doplnění dokazování nebylo vyhověno.
Poslední stížní námitce Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Dvouinstančnost správního řízení není právem, které by bylo možné dovodit z katalogu základních lidských práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky či mezinárodními smlouvami jimiž je Česká republika vázána a zákonodárce tedy mohl v určitém typu řízení – zde řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, zakotvit existenci správního řízení pouze v jednom stupni. Stěžovatel tím není nijak zkrácen na svém právu obrátit se na soud s tvrzením o zkrácení na svých právech rozhodnutím správního orgánu (článek 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Podobně institut nepřijatelnosti kasační stížnosti, který již prošel i testem ústavnosti u Ústavního soudu, nevede nijak ke zkrácení práv stěžovatele – jehož kasační stížnost ostatně byla projednána věcně.
Nejvyšší správní soud shledal druhou stížní námitku důvodnou, proto napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V něm krajský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Petr Příhoda předseda senátu
8 Azs 20/2008 - 79