Cizinci, kteří jsou společníky obchodní společnosti a kteří pro obchodní společnost vykonávají činnost, na niž nelze pohlížet jako na pouhý výkon práv a povinností vyplývajících z kapitálové účasti v obchodní společnosti, nýbrž jako na plnění
běžných úkolů obchodní společnosti, musí podle § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, mít platné povolení k zaměstnání.
Cizinci, kteří jsou společníky obchodní společnosti a kteří pro obchodní společnost vykonávají činnost, na niž nelze pohlížet jako na pouhý výkon práv a povinností vyplývajících z kapitálové účasti v obchodní společnosti, nýbrž jako na plnění
běžných úkolů obchodní společnosti, musí podle § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, mít platné povolení k zaměstnání.
[21] Pro posouzení sporné otázky je třeba
vyjít z příslušné právní úpravy a judikatury
Nejvyššího správního soudu. Otázka, zda cizinec, který je společníkem a statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti a pro tuto
společnost vykonává práci z předmětu činnosti této společnosti, je povinen mít povolení k zaměstnání, je výslovně řešena v § 89 zákona o zaměstnanosti tak, že „[c]izinec může
být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen
tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání
a platné povolení k pobytu na území České
republiky nebo je-li držitelem zelené karty
nebo modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zaměstnání se pro tyto účely
považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu
obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro
družstvo. Cizinec, kterému bylo vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zelené karty nebo modré karty, může být přijat
do zaměstnání a zaměstnáván po dobu ode
dne vydání tohoto potvrzení do ukončení řízení o jeho žádosti o vydání zelené karty nebo modré karty.“ Komentář k danému ustanovení dodává, že „[t]oto ustanovení má
rovněž zamezit dalším nežádoucím jevům
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 014
na trhu práce, a sice účelovému zakládání
obchodních společností o velkém počtu společníků-cizinců, s cílem vyhnout se povinnosti získat pro zaměstnání na území ČR povolení, a účelově tak obejít tento zákon.
Z těchto důvodů zákon o zaměstnanosti
v tomto ustanovení upravuje pojem ,zaměstnání‘, a rozšiřuje tím i povinnost získat povolení k zaměstnání pro další cizince, kteří
vedle svého postavení společníka, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu
obchodní společnosti nebo vedle toho, že
jsou členem družstva, členem statutárního
orgánu družstva nebo jiného orgánu družstva, zároveň zajišťují pro obchodní společnost nebo družstvo plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti obchodní
společnosti nebo družstva“ (k tomu srov.
Steinichová, L. a kol. Zákon o zaměstnanosti.
Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR,
2010, s. 144). Významově stejně se k tomuto
ustanovení vyjadřuje i důvodová zpráva k návrhu zákona o zaměstnanosti, z níž vyplývá,
že pravým smyslem výše citovaného ustanovení je zamezit účelovému obcházení tohoto
zákona.
[21] Pro posouzení sporné otázky je třeba
vyjít z příslušné právní úpravy a judikatury
Nejvyššího správního soudu. Otázka, zda cizinec, který je společníkem a statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti a pro tuto
společnost vykonává práci z předmětu činnosti této společnosti, je povinen mít povolení k zaměstnání, je výslovně řešena v § 89 zákona o zaměstnanosti tak, že „[c]izinec může
být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen
tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání
a platné povolení k pobytu na území České
republiky nebo je-li držitelem zelené karty
nebo modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zaměstnání se pro tyto účely
považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu
obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro
družstvo. Cizinec, kterému bylo vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zelené karty nebo modré karty, může být přijat
do zaměstnání a zaměstnáván po dobu ode
dne vydání tohoto potvrzení do ukončení řízení o jeho žádosti o vydání zelené karty nebo modré karty.“ Komentář k danému ustanovení dodává, že „[t]oto ustanovení má
rovněž zamezit dalším nežádoucím jevům
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 014
na trhu práce, a sice účelovému zakládání
obchodních společností o velkém počtu společníků-cizinců, s cílem vyhnout se povinnosti získat pro zaměstnání na území ČR povolení, a účelově tak obejít tento zákon.
Z těchto důvodů zákon o zaměstnanosti
v tomto ustanovení upravuje pojem ,zaměstnání‘, a rozšiřuje tím i povinnost získat povolení k zaměstnání pro další cizince, kteří
vedle svého postavení společníka, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu
obchodní společnosti nebo vedle toho, že
jsou členem družstva, členem statutárního
orgánu družstva nebo jiného orgánu družstva, zároveň zajišťují pro obchodní společnost nebo družstvo plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti obchodní
společnosti nebo družstva“ (k tomu srov.
Steinichová, L. a kol. Zákon o zaměstnanosti.
Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR,
2010, s. 144). Významově stejně se k tomuto
ustanovení vyjadřuje i důvodová zpráva k návrhu zákona o zaměstnanosti, z níž vyplývá,
že pravým smyslem výše citovaného ustanovení je zamezit účelovému obcházení tohoto
zákona.
[22] Zdejší soud již dříve v této souvislosti judikoval, že plnil-li cizinec jako společník
úkoly vyplývající z předmětu činnosti právnické osoby, musí mít ve smyslu § 89 zákona
o zaměstnanosti, povolení k zaměstnání. Není rozhodující, zda cizinec, přitom plní běžné
úkoly, vyplývající z činnosti právnické osoby,
anebo vykonává práci tomu se vymykající
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 2. 2007, čj. 4 As 16/2006-89). Nejvyšší správní soud setrvale zastává názor, že
smyslem § 89 zákona o zaměstnanosti je zamezit obcházení zákona, tj. zamezit cizincům,
aby prostřednictvím těchto forem činností
(plněním úkolů vyplývajících z předmětu
činnosti právnické osoby) vykonávali práce
bez povolení k zaměstnání (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013,
čj. 9 As 30/2013-28).
[22] Zdejší soud již dříve v této souvislosti judikoval, že plnil-li cizinec jako společník
úkoly vyplývající z předmětu činnosti právnické osoby, musí mít ve smyslu § 89 zákona
o zaměstnanosti, povolení k zaměstnání. Není rozhodující, zda cizinec, přitom plní běžné
úkoly, vyplývající z činnosti právnické osoby,
anebo vykonává práci tomu se vymykající
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 2. 2007, čj. 4 As 16/2006-89). Nejvyšší správní soud setrvale zastává názor, že
smyslem § 89 zákona o zaměstnanosti je zamezit obcházení zákona, tj. zamezit cizincům,
aby prostřednictvím těchto forem činností
(plněním úkolů vyplývajících z předmětu
činnosti právnické osoby) vykonávali práce
bez povolení k zaměstnání (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013,
čj. 9 As 30/2013-28).
[23] Z hlediska jazykového a historicko-
-teleologického výkladu této právní normy je
zřejmé, že cizinec, který je společníkem a statutárním orgánem veřejné obchodní společ-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 014
nosti a pro tuto společnost vykonává práci
z předmětu činnosti této společnosti, je povinen mít povolení k zaměstnání. Tento výklad
potvrzuje výše citovaná judikatura zdejšího
soudu. Z hlediska státní politiky zaměstnanosti je zcela legitimní chránit trh práce před
nežádoucími jevy spočívajícími v účelovém
zakládání obchodních společností o velkém
počtu společníků-cizinců, s cílem vyhnout se
povinnosti získat pro zaměstnání na území
České republiky povolení. Tato úprava neznemožňuje cizincům na území České republiky zakládat obchodní společnosti, majetkově se v nich podílet a podporovat je, ani tyto
společnosti obchodně vést při přijímání strategických rozhodnutí. Tvrzení stěžovatele
o míře osobní účasti společníků v různých obchodních společnostech vzhledem k výše nastíněné právní úpravě není rozhodné. Zákon
o zaměstnanosti totiž nerozlišuje právní formu obchodní společnosti, ve které se společník popř. statutární orgán podílejí na plnění
úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti.
[24] Námitky stěžovatele spočívající
v tom, že na osobní plnění úkolů společnosti
nelze bez dalšího vztahovat § 89 zákona o zaměstnanosti, jsou na základě výše uvedeného
výkladu nedůvodné. Pokud se stále stěžovatel
opírá o výklad obchodního zákoníku ve vztahu k právům a povinnostem společníka,
popř. statutárního orgánu veřejné obchodní
společnosti, tak je potřeba uvést, že tento
soukromoprávní předpis vymezuje veřejnou
obchodní společnost, podmínky jejího založení, vzniku, fungování, zrušení a zániku, popř. vztahy uvnitř společnosti. Pro stěžovatele,
jakožto cizince-společníka,
jsou důležité
právní normy regulující zaměstnávání, popř.
výkon práce cizince na územní České republiky. Tuto úpravu obsahuje právě zákon o zaměstnanosti. V této souvislosti lze odkázat na
obecnou právní zásadu ignorantia legis non
excusat (neznalost zákona neomlouvá).
[24] Námitky stěžovatele spočívající
v tom, že na osobní plnění úkolů společnosti
nelze bez dalšího vztahovat § 89 zákona o zaměstnanosti, jsou na základě výše uvedeného
výkladu nedůvodné. Pokud se stále stěžovatel
opírá o výklad obchodního zákoníku ve vztahu k právům a povinnostem společníka,
popř. statutárního orgánu veřejné obchodní
společnosti, tak je potřeba uvést, že tento
soukromoprávní předpis vymezuje veřejnou
obchodní společnost, podmínky jejího založení, vzniku, fungování, zrušení a zániku, popř. vztahy uvnitř společnosti. Pro stěžovatele,
jakožto cizince-společníka,
jsou důležité
právní normy regulující zaměstnávání, popř.
výkon práce cizince na územní České republiky. Tuto úpravu obsahuje právě zákon o zaměstnanosti. V této souvislosti lze odkázat na
obecnou právní zásadu ignorantia legis non
excusat (neznalost zákona neomlouvá).
[25] Od 1. 1. 2011 lze navíc v § 178b odst. 1
zákona o pobytu cizinců najít úpravu, dle které „[z]aměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí výkon činnosti, ke které cizinec
potřebuje povolení k zaměstnání, zelenou
kartu nebo modrou kartu. Za zaměstnání se
Ivan S. proti Státnímu úřadu inspekce práce o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce. *) S účinností od 24. 6. 2014 byl § 89 změněn zákonem č. 101/2014 Sb. bo pouze „teorie negativní“), na niž zřejmě
stěžovatelka naráží v kasační stížnosti. Je též
třeba připomenout, že tato doktrína je v nynější době považována za překonanou s tím,
že jako určité specifikum se v takových případech uplatňuje častější použití nepřímých
důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, nebo odlišné stanovisko k nálezu Ústavního
soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 22/10,
č. 77/2010 Sb. ÚS, které se aplikací negativní
teorie důkazní také blíže zabývá). (...)