9 Ads 57/2021- 31 - text
9 Ads 57/2021 - 33 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: O. B., zast. JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Vysoká 149/4, Liberec 10, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2020, č. j. MPSV 2020/212018
917, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 3. 2021, č. j. 60 Ad 18/2020 28,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Oznámením Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“) ze dne 13. 5. 2019, č. j. 41162/2019/LIB, bylo zahájeno z moci úřední správní řízení ve věci snížení příspěvku na péči žalobkyně v návaznosti na závěry posudku vypracovaného posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jen „posudková komise“) ze dne 28. 2. 2019, pro účely rozhodnutí žalovaného o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce ze dne 27. 3. 2018, č. j. 30787/2018/LIB, o zamítnutí návrhu na změnu výše příspěvku na péči žalobkyně. Z posudku vyplynul závěr, že při přiznání příspěvku na péči došlo k nadhodnocení zdravotního postižení žalobkyně a žalobkyně nezvládá namísto uznaných pěti pouze tři základní životní potřeby, a to stravování, osobní aktivity a péči o domácnost. Dne 29. 5. 2019 bylo provedeno úřadem práce sociální šetření. Okresní správa sociálního zabezpečení Liberec (dále jen „OSSZ“) vypracovala dne 20. 8. 2019 posudek, podle něhož žalobkyně nezvládala v souladu s předcházejícím posudkem posudkové komise tři základní životní potřeby. Dne 11. 11. 2019 vydal úřad práce rozhodnutí č. j. 92122/2019/LIB ve věci snížení příspěvku na péči z 4 400 Kč na 880 Kč měsíčně, a to od prosince 2019. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 12. 2019, č. j. MPSV 2019/247281 917, bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena úřadu práce k dalšímu řízení z důvodu nedostatečného odůvodnění posudku OSSZ. Dne 27. 4. 2020 OSSZ vypracovala nový posudek, podle něhož žalobkyně nezvládá čtyři základní životní potřeby, a to mobilitu, stravování, osobní aktivity a péči o domácnost. Zmíněný posudek byl dne 18. 6. 2020 doplněn vyjádřením zpracovatelky posudku MUDr. M. Š. k námitkám žalobkyně, které se týkaly neuznání základní životní potřeby komunikace a tělesná hygiena.
[2] Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2020, č. j. 47539/2020/LIB, úřad práce na podkladě doplněného posudku vydal rozhodnutí, kterým snížil žalobkyni od srpna 2020 příspěvek na péči z částky 4 400 Kč na 880 Kč měsíčně, neboť žalobkyně splňovala podmínky pro osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost).
[3] Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný na základě vypracovaného posudku posudkové komise ze dne 8. 10. 2020 zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
[4] Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. Krajský soud ji jako nedůvodnou zamítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností se dvěma kasačními námitkami, na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Krajský soud se dle stěžovatelky nevypořádal s námitkami směřujícími proti závěrům posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. 10. 2020. Dle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“), je nezvládnutí jedné z vymezených aktivit pro danou životní potřebu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považováno jako nezvládnutí dané životní potřeby. Stěžovatelka namítá, že při hodnocení základní životní potřeby komunikace je aktivitou, kterou nezvládá, psaní zpráv pravou rukou, a tudíž měla být tato základní životní potřeba zhodnocena jako nezvládnutá. Závěry posudku posudkové komise jsou dle stěžovatelky nedostatečné, protože neposoudila jiné druhy úchopů pro běžné manipulační činnosti a zapojení jemných svalů ruky. Závěr o schopnosti psaní a komunikace je navíc v rozporu se závěry MUDr. M. Š. v posudku o zdravotním stavu stěžovatelky ze dne 27. 4. 2020, dle kterých není stěžovatelka schopna se sama najíst a chybí funkce pravé ruky pro přípravu stravy. Navíc byla prokázána u stěžovatelky porucha jemné motoriky pravé ruky.
[7] Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud měl rozhodnutí žalovaného zrušit i z důvodu, že ze strany posudkové komise nedošlo k jejímu osobnímu vyšetření, a to za situace, kdy deklarovala před posouzením zdravotního stavu posudkovou komisí podstatné zhoršení zdravotního stavu. To je dle stěžovatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 Ads 40/2016 20, dle kterého vyšetření před posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí je pravidlem, pokud nemá dostatek přesvědčivých podkladů k posouzení zdravotního stavu.
[8] Žalovaný plně odkázal na své vyjádření k žalobě a na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. listopadu 2022
JUDr. Radan Malík předseda senátu