25. 8. 2011 na spotřební daň z minerálních
olejů za zdaňovací období březen 2010. Celní
úřad Ostrava poté dne 25. 1. 2012 zamítnul
odvolání žalobkyně ze dne 28. 12. 2011, které
obsahovalo všechny zákonem stanovené náležitosti (dále jen „rozhodnutí o doplněném
odvolání“), a zastavil odvolací řízení pro jeho
opožděnost. Dne 30. 3. 2012 rozhodlo Celní
ředitelství Ostrava o zamítnutí odvolání žalobkyně a potvrdilo rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 10. 11. 2011 o zastavení odvolacího řízení pro nedoplnění náležitostí
odvolání.
Předmětem řízení před Krajským soudem v Ostravě se stala otázka zákonnosti rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne
25. 8. 2011 na spotřební daň z minerálních
olejů za zdaňovací období březen 2010. Celní
úřad Ostrava poté dne 25. 1. 2012 zamítnul
odvolání žalobkyně ze dne 28. 12. 2011, které
obsahovalo všechny zákonem stanovené náležitosti (dále jen „rozhodnutí o doplněném
odvolání“), a zastavil odvolací řízení pro jeho
opožděnost. Dne 30. 3. 2012 rozhodlo Celní
ředitelství Ostrava o zamítnutí odvolání žalobkyně a potvrdilo rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 10. 11. 2011 o zastavení odvolacího řízení pro nedoplnění náležitostí
odvolání.
Předmětem řízení před Krajským soudem v Ostravě se stala otázka zákonnosti rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne
30. 3. 2012 a rozhodnutí Celního úřadu
Ostrava ze dne 25. 1. 2012. Uvedený soud
svým rozsudkem ze dne 20. 3. 2014, čj. 22 Af
80/2012-46, výrokem I. zrušil rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 30. 3. 2012
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; ve
výroku II. byla žaloba v rozsahu směřujícím
proti rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze
dne 25. 1. 2012 odmítnuta.
Z hlediska rozhodnutí Celního ředitelství
Ostrava (dále jen „rozhodnutí II. stupně ve
věci blanketního odvolání“) se stal před krajským soudem spornou otázkou výklad § 112
odst. 3 daňového řádu. Žalobkyně dovozovala, že doplnila-li chybějící náležitosti odvolání
dříve, než rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání nabylo právní moci, odstranila tím překážku, která bránila řádnému pokračování v odvolacím řízení.
Ve vztahu k rozhodnutí o doplněném odvolání žalobkyně namítala, že v řízení nebyl
dán důvod k zamítnutí podání, jímž bylo odvolání proti platebnímu výměru doplněno,
ani k zastavení řízení o tomto odvolání.
Důvodem pro zrušení rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání byla nesprávná aplikace § 112 odst. 3 daňového řádu. Krajský soud nejprve souhlasil s žalovaným
Celním ředitelstvím Ostrava v tom, že správce daně nepochybil, neboť v souladu s § 112
odst. 3 daňového řádu řízení o odvolání zastavil, avšak z dalších okolností následně dovodil, že toto rozhodnutí o zastavení řízení
nemůže mít oporu v § 112 odst. 3 a v § 111
odst. 3 daňového řádu.
Žalobkyně doplnila chybějící náležitosti
odvolání podáním ze dne 28. 12. 2011,
tj. v průběhu odvolacího řízení před Celním
ředitelstvím Ostrava, neboť téhož dne rozhodnutí I. stupně ve věci blanketního odvolání napadla včasným odvoláním, k němuž připojila doplněné odvolání proti platebnímu
výměru. Dle závěru krajského soudu spojuje
§ 112 odst. 3 daňového řádu zastavení řízení
se skutečností, že odvolatel vůbec nevyhoví
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
výzvě k doplnění odvolání, nikoliv tedy, že výzvě nevyhoví ve lhůtě stanovené dle § 112
odst. 2 daňového řádu. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 8. 2011, čj. 5 Afs 63/2010-64,
v němž tento soud vyslovil, že obdržel-li
správce daně náležité doplnění odvolání, byť
po lhůtě k tomu stanovené, nebyl oprávněn
odvolací řízení zastavit.
Krajský soud dále odkázal na analogickou
úpravu odstraňování vad podání v občanském soudním řízení dle § 43 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn.
21 Cdo 5339/2008, podle něhož marné uplynutí soudcovské lhůty poskytnuté k odstranění vad podání nemá za následek nemožnost vady podání odstranit později, a to
případně i v odvolání proti usnesení soudu
I. stupně o odmítnutí podání nebo v jiném
podání doručeném odvolacímu soudu před
vydáním rozhodnutí o odvolání, k jejichž obsahu odvolací soud přihlédne ve smyslu
§ 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř.
Na základě zjištění o doplnění odvolání
žalobkyní a vycházeje z gramatického výkladu § 112 odst. 3 daňového řádu, dále ze skutečnosti, že odvolací daňové řízení není ovládáno koncentrační zásadou a že podle § 111
odst. 2 daňového řádu může odvolatel odvolání
doplňovat a měnit, dokud rozhodnutí o něm
není vydáno, krajský soud dovodil, že by bylo
v rozporu s právem na spravedlivý proces zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod řízení o tomto odvolání zastavit.
Věcně správné rozhodnutí I. stupně o odvolání celního úřadu o zastavení řízení pro
neodstranění vad podaného odvolání nemůže obstát, neboť žalobkyně v souladu s § 112
odst. 3 daňového řádu odstranila vady podaného odvolání dříve, než bylo o zastavení odvolacího řízení rozhodnuto pravomocně. Vady
podaného odvolání lze odstranit i v průběhu
řízení o odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, a to do doby, než správní orgán II. stupně o odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení rozhodne. Krajský
soud dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. napadené
rozhodnutí bez jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
Ve vztahu k rozhodnutí Celního úřadu
Ostrava ze dne 25. 1. 2012 o doplnění odvolání, jímž celní úřad zamítl odvolání žalobkyně
jako opožděné a zastavil odvolací řízení, krajský soud shledal žalobu nepřípustnou z důvodu nevyčerpání řádného opravného prostředku a v tomto rozsahu žalobu odmítl.
Účinností zákona č. 17/2012 Sb., o Celní
správě České republiky, zanikla ke dni 1. 1. 2013
celní
ředitelství zřízená podle zákona
č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, a jejich působnost přešla na Generální
ředitelství cel. Tento orgán (stěžovatel) tak
podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou se domáhal jeho zrušení.
Z obsahu kasační stížnosti bylo zřejmé, že
stěžejní námitky kasační stížnosti směřují
proti výroku I. rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno rozhodnutí II. stupně ve
věci blanketního odvolání. Stěžovatel dále
tvrdil, že se krajský soud nevypořádal s žalobními námitkami nedostatečného zjištění stavu věci, které žalobkyně uplatnila proti rozhodnutí o doplněném odvolání, směřoval
tedy i proti výroku II., jímž krajský soud žalobu odmítl.
Nesprávné posouzení právní otázky spatřoval stěžovatel v nesprávném výkladu § 112
odst. 3 daňového řádu. Zdůraznil, že základem odvolání jsou důvody, v nichž odvolatel
spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tyto důvody vymezují rozsah přezkumu, a proto jsou
podstatnou náležitostí odvolání. Bez náležitého odůvodnění odvolání nelze rozhodnutí
přezkoumat, neboť není zřejmé, z jakého důvodu a v jakém rozsahu je spatřována jeho nesprávnost či nezákonnost.
Z uvedeného stěžovatel dovodil, že podmínky odstraňování vad odvolání dle § 112
daňového řádu jsou přísnější oproti obecné
úpravě odstraňování vad podání dle § 74 daňového řádu, podle něhož nedoplněním podání se toto stává neúčinným a řečené stačí
pouze poznamenat do spisu. Stěžovatel považuje § 112 odst. 3 citovaného zákona za lex
specialis ve vztahu k úpravě dané § 74 téhož
zákona. Analogicky s odkazem i na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, týkající se odstraňování vad před krajským soudem ve věci
zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2008, čj. 5 Afs 41/2008-103),
upozorňuje na význam zákonného předpokladu – marného uplynutí lhůty ke splnění
povinnosti, jehož důsledkem je zastavení řízení. Stěžovatel poukazoval i na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 Ca 184/2005,
který přisvědčuje oprávněnosti správce daně
rozhodnout o zastavení řízení v případě nedoplnění odvolání nejen ve lhůtě stanovené
správcem daně, ale do vydání rozhodnutí
o zastavení řízení.
Stěžovatel odmítl výklad, dle kterého odstraňovat vady odvolání, jimiž jsou odvolací
důvody, lze až do pravomocného rozhodnutí
o zastavení odvolacího řízení. Doplňovat náležitosti odvolání lze pouze do doby, než o zastavení odvolacího řízení bylo rozhodnuto,
avšak nikoliv pravomocně, ale ve smyslu
§ 101 odst. 2 daňového řádu, tj. nejpozději do
učinění úkonu k doručení již vydaného rozhodnutí.
Rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání bylo vydáno po právu, neboť byly splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení. Žalobkyně ve lhůtě stanovené
správcem daně, ale ani po této lhůtě, a to až
do vydání rozhodnutí I. stupně o zastavení řízení, neodstranila vady odvolání. Vady odvolání tak bránily řádnému projednání věci
a správce daně byl oprávněn řízení zastavit.
Účinky zastavení řízení nastávají okamžikem
vydání rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, nikoliv až jeho právní mocí, neboť
v tomto směru dochází k maření účelu daňového řízení a jeho záměrnému prodlužování.
Záměr prodlužovat řízení byl stěžovatelem dovozován z okolností, za kterých daňové
řízení probíhalo, jelikož žalobkyně podávala
odvolání vždy blanketní formou. Odvolací
lhůty byly prodlužovány výzvami správce daně, přičemž žalobkyně nevyužila ani svého
práva požádat ve smyslu § 36 daňového řádu
o prodloužení lhůty k odstranění vad, resp.
o její navrácení v předešlý stav dle § 37 uvedeného zákona. Žalobkyni tedy nebránila
v doplnění odvolání žádná překážka, nadto
byla odborně zastoupena advokátem.
Stěžovatel také namítal vadu řízení před
krajským soudem spočívající v nepřezkoumatelnosti rozsudku pro jeho nesrozumitelnost
a nedostatek důvodů. Nesrozumitelnost rozsudku stěžovatel spatřoval v rozporných závěrech krajského soudu. Krajský soud na straně jedné hodnotí rozhodnutí I. stupně ve
věci blanketního odvolání jako věcně správné, na straně druhé konstatuje, že toto rozhodnutí nemůže obstát, a rozhodnutí II. stupně, které jej shledalo zákonným, zrušuje a věc
vrací k dalšímu řízení. Stěžovatel namítal, že
krajský soud tak činí jen s obecným konstatováním povinnosti žalovaného znovu rozhodnout o odvolání proti platebnímu výměru,
a to v mezích doplněného odvolání ze dne
30. 3. 2012 a rozhodnutí Celního úřadu
Ostrava ze dne 25. 1. 2012. Uvedený soud
svým rozsudkem ze dne 20. 3. 2014, čj. 22 Af
80/2012-46, výrokem I. zrušil rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 30. 3. 2012
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; ve
výroku II. byla žaloba v rozsahu směřujícím
proti rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze
dne 25. 1. 2012 odmítnuta.
Z hlediska rozhodnutí Celního ředitelství
Ostrava (dále jen „rozhodnutí II. stupně ve
věci blanketního odvolání“) se stal před krajským soudem spornou otázkou výklad § 112
odst. 3 daňového řádu. Žalobkyně dovozovala, že doplnila-li chybějící náležitosti odvolání
dříve, než rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání nabylo právní moci, odstranila tím překážku, která bránila řádnému pokračování v odvolacím řízení.
Ve vztahu k rozhodnutí o doplněném odvolání žalobkyně namítala, že v řízení nebyl
dán důvod k zamítnutí podání, jímž bylo odvolání proti platebnímu výměru doplněno,
ani k zastavení řízení o tomto odvolání.
Důvodem pro zrušení rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání byla nesprávná aplikace § 112 odst. 3 daňového řádu. Krajský soud nejprve souhlasil s žalovaným
Celním ředitelstvím Ostrava v tom, že správce daně nepochybil, neboť v souladu s § 112
odst. 3 daňového řádu řízení o odvolání zastavil, avšak z dalších okolností následně dovodil, že toto rozhodnutí o zastavení řízení
nemůže mít oporu v § 112 odst. 3 a v § 111
odst. 3 daňového řádu.
Žalobkyně doplnila chybějící náležitosti
odvolání podáním ze dne 28. 12. 2011,
tj. v průběhu odvolacího řízení před Celním
ředitelstvím Ostrava, neboť téhož dne rozhodnutí I. stupně ve věci blanketního odvolání napadla včasným odvoláním, k němuž připojila doplněné odvolání proti platebnímu
výměru. Dle závěru krajského soudu spojuje
§ 112 odst. 3 daňového řádu zastavení řízení
se skutečností, že odvolatel vůbec nevyhoví
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
výzvě k doplnění odvolání, nikoliv tedy, že výzvě nevyhoví ve lhůtě stanovené dle § 112
odst. 2 daňového řádu. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 8. 2011, čj. 5 Afs 63/2010-64,
v němž tento soud vyslovil, že obdržel-li
správce daně náležité doplnění odvolání, byť
po lhůtě k tomu stanovené, nebyl oprávněn
odvolací řízení zastavit.
Krajský soud dále odkázal na analogickou
úpravu odstraňování vad podání v občanském soudním řízení dle § 43 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn.
21 Cdo 5339/2008, podle něhož marné uplynutí soudcovské lhůty poskytnuté k odstranění vad podání nemá za následek nemožnost vady podání odstranit později, a to
případně i v odvolání proti usnesení soudu
I. stupně o odmítnutí podání nebo v jiném
podání doručeném odvolacímu soudu před
vydáním rozhodnutí o odvolání, k jejichž obsahu odvolací soud přihlédne ve smyslu
§ 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř.
Na základě zjištění o doplnění odvolání
žalobkyní a vycházeje z gramatického výkladu § 112 odst. 3 daňového řádu, dále ze skutečnosti, že odvolací daňové řízení není ovládáno koncentrační zásadou a že podle § 111
odst. 2 daňového řádu může odvolatel odvolání
doplňovat a měnit, dokud rozhodnutí o něm
není vydáno, krajský soud dovodil, že by bylo
v rozporu s právem na spravedlivý proces zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod řízení o tomto odvolání zastavit.
Věcně správné rozhodnutí I. stupně o odvolání celního úřadu o zastavení řízení pro
neodstranění vad podaného odvolání nemůže obstát, neboť žalobkyně v souladu s § 112
odst. 3 daňového řádu odstranila vady podaného odvolání dříve, než bylo o zastavení odvolacího řízení rozhodnuto pravomocně. Vady
podaného odvolání lze odstranit i v průběhu
řízení o odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, a to do doby, než správní orgán II. stupně o odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení rozhodne. Krajský
soud dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. napadené
rozhodnutí bez jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
Ve vztahu k rozhodnutí Celního úřadu
Ostrava ze dne 25. 1. 2012 o doplnění odvolání, jímž celní úřad zamítl odvolání žalobkyně
jako opožděné a zastavil odvolací řízení, krajský soud shledal žalobu nepřípustnou z důvodu nevyčerpání řádného opravného prostředku a v tomto rozsahu žalobu odmítl.
Účinností zákona č. 17/2012 Sb., o Celní
správě České republiky, zanikla ke dni 1. 1. 2013
celní
ředitelství zřízená podle zákona
č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, a jejich působnost přešla na Generální
ředitelství cel. Tento orgán (stěžovatel) tak
podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou se domáhal jeho zrušení.
Z obsahu kasační stížnosti bylo zřejmé, že
stěžejní námitky kasační stížnosti směřují
proti výroku I. rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno rozhodnutí II. stupně ve
věci blanketního odvolání. Stěžovatel dále
tvrdil, že se krajský soud nevypořádal s žalobními námitkami nedostatečného zjištění stavu věci, které žalobkyně uplatnila proti rozhodnutí o doplněném odvolání, směřoval
tedy i proti výroku II., jímž krajský soud žalobu odmítl.
Nesprávné posouzení právní otázky spatřoval stěžovatel v nesprávném výkladu § 112
odst. 3 daňového řádu. Zdůraznil, že základem odvolání jsou důvody, v nichž odvolatel
spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tyto důvody vymezují rozsah přezkumu, a proto jsou
podstatnou náležitostí odvolání. Bez náležitého odůvodnění odvolání nelze rozhodnutí
přezkoumat, neboť není zřejmé, z jakého důvodu a v jakém rozsahu je spatřována jeho nesprávnost či nezákonnost.
Z uvedeného stěžovatel dovodil, že podmínky odstraňování vad odvolání dle § 112
daňového řádu jsou přísnější oproti obecné
úpravě odstraňování vad podání dle § 74 daňového řádu, podle něhož nedoplněním podání se toto stává neúčinným a řečené stačí
pouze poznamenat do spisu. Stěžovatel považuje § 112 odst. 3 citovaného zákona za lex
specialis ve vztahu k úpravě dané § 74 téhož
zákona. Analogicky s odkazem i na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, týkající se odstraňování vad před krajským soudem ve věci
zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2008, čj. 5 Afs 41/2008-103),
upozorňuje na význam zákonného předpokladu – marného uplynutí lhůty ke splnění
povinnosti, jehož důsledkem je zastavení řízení. Stěžovatel poukazoval i na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 Ca 184/2005,
který přisvědčuje oprávněnosti správce daně
rozhodnout o zastavení řízení v případě nedoplnění odvolání nejen ve lhůtě stanovené
správcem daně, ale do vydání rozhodnutí
o zastavení řízení.
Stěžovatel odmítl výklad, dle kterého odstraňovat vady odvolání, jimiž jsou odvolací
důvody, lze až do pravomocného rozhodnutí
o zastavení odvolacího řízení. Doplňovat náležitosti odvolání lze pouze do doby, než o zastavení odvolacího řízení bylo rozhodnuto,
avšak nikoliv pravomocně, ale ve smyslu
§ 101 odst. 2 daňového řádu, tj. nejpozději do
učinění úkonu k doručení již vydaného rozhodnutí.
Rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání bylo vydáno po právu, neboť byly splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení. Žalobkyně ve lhůtě stanovené
správcem daně, ale ani po této lhůtě, a to až
do vydání rozhodnutí I. stupně o zastavení řízení, neodstranila vady odvolání. Vady odvolání tak bránily řádnému projednání věci
a správce daně byl oprávněn řízení zastavit.
Účinky zastavení řízení nastávají okamžikem
vydání rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, nikoliv až jeho právní mocí, neboť
v tomto směru dochází k maření účelu daňového řízení a jeho záměrnému prodlužování.
Záměr prodlužovat řízení byl stěžovatelem dovozován z okolností, za kterých daňové
řízení probíhalo, jelikož žalobkyně podávala
odvolání vždy blanketní formou. Odvolací
lhůty byly prodlužovány výzvami správce daně, přičemž žalobkyně nevyužila ani svého
práva požádat ve smyslu § 36 daňového řádu
o prodloužení lhůty k odstranění vad, resp.
o její navrácení v předešlý stav dle § 37 uvedeného zákona. Žalobkyni tedy nebránila
v doplnění odvolání žádná překážka, nadto
byla odborně zastoupena advokátem.
Stěžovatel také namítal vadu řízení před
krajským soudem spočívající v nepřezkoumatelnosti rozsudku pro jeho nesrozumitelnost
a nedostatek důvodů. Nesrozumitelnost rozsudku stěžovatel spatřoval v rozporných závěrech krajského soudu. Krajský soud na straně jedné hodnotí rozhodnutí I. stupně ve
věci blanketního odvolání jako věcně správné, na straně druhé konstatuje, že toto rozhodnutí nemůže obstát, a rozhodnutí II. stupně, které jej shledalo zákonným, zrušuje a věc
vrací k dalšímu řízení. Stěžovatel namítal, že
krajský soud tak činí jen s obecným konstatováním povinnosti žalovaného znovu rozhodnout o odvolání proti platebnímu výměru,
a to v mezích doplněného odvolání ze dne
28. 11. 2012, aniž by vypořádal, jak má stěžovatel dále postupovat s ohledem na věcně
správné rozhodnutí I. stupně o odvolání.
Žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry napadeného rozsudku krajského soudu a poukázala na formalistický přístup stěžovatele k výkladu příslušného
ustanovení daňového řádu. Ohradila se proti
námitkám, že svými postupy prodlužovala řízení s tím, že jí nemůže být vytýkáno využití
práv, které jí zákon poskytuje. Za nepřípadnou
považovala argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu, čj. 5 Afs 41/2008-103, ve
kterém šlo o specifickou odlišnost ve věci poplatkové povinnosti v řízení před soudem.
Nicméně zdůraznila, že i úprava daná zákonem o soudních poplatcích umožňuje odstranit překážky do doby nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku. Žalobkyně nesouhlasí
s tvrzením stěžovatele, že mu není zřejmý následný procesní postup po zrušení rozhodnutí žalovaného soudem, neboť tento postup
vyplývá přímo ze zákona.
Stěžovatel v replice k vyjádření žalobkyně
považoval její stanovisko ke kasační stížnosti
za mylné. Poukázal na to, že žalobkyně zastává extenzivní, nepřípustný výklad zákonem
stanoveného postupu, který neodpovídá zákonným požadavkům na náležitosti odvolání.
Právo podat opravný prostředek podléhá zá-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
konem stanoveným podmínkám. V okamžiku, kdy odvolatel zákonem stanovené náležitosti pro odvolání nesplní a jde o podstatné
vady, které brání věcnému posouzení odvolání, není zastavení odvolacího řízení přepjatým formalismem. Stěžovatel poukázal na to,
že žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti nevěnuje podstatě věci a spíše reaguje
na argumentaci, kterou stěžovatel v kasační
stížnosti ohledně přístupu a jednání žalobkyně při podávání odvolání jen dokresloval
okolnosti odvolacích řízení.
K polemice ohledně porovnávaného případu zastavení řízení ve věci soudních poplatků v řízení před krajským soudem stěžovatel předestřel rozdíl mezi linií správního
soudnictví, kdy doručením rozhodnutí soudu
ve správním soudnictví nastává i právní moc
rozhodnutí, a mezi dvojstupňovým řízením
před správními orgány, kdy samotné vydání
rozhodnutí v prvním stupni již má určité
účinky vázanosti, tj. možnosti podat opravný
prostředek apod. Z uvedeného vyplývá, že doplnění odvolání lze považovat za učiněné
a projednatelné nejpozději do dne doručení
rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení.
Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě ve výroku I. a věc
mu vrátil k dalšímu řízení; kasační stížnost
proti výroku II. odmítl.
Z odůvodnění:
V.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
(...) [25] Kasační stížnost podaná proti
výroku II. napadeného rozsudku, v němž krajský soud odmítl žalobu směřující proti rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 25. 1. 2012
(rozhodnutí o doplněném odvolání), není
přípustná. Krajský soud nepřezkoumával rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava, nýbrž
rozhodnutí Celního úřadu Ostrava vydané
v prvním stupni, a to v řízení ve věci doplněného odvolání, které bylo posouzeno jako
zcela nové podání.
[26] Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně nebránila, neuplatnila proti němu řádný
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
opravný prostředek, a proto byla podaná žaloba v tomto rozsahu po právu posouzena jako nepřípustná podle § 68 písm. a) s. ř. s.,
a jako taková byla odmítnuta. Celní ředitelství
Ostrava nebylo v řízení před krajským soudem ve vztahu k rozhodnutí Celního úřadu
Ostrava v této věci pasivně legitimováno, protože nebylo v postavení žalovaného dle § 69
s. ř. s.
[27] Podle uvedeného ustanovení je žalovaným „správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na který
jeho působnost přešla“. Takové podmínky
u Celního ředitelství Ostrava ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí celního úřadu, proti
němuž žalobkyně nepodala opravný prostředek, nenastaly. V důsledku toho stěžovatel
v řízení o kasační stížnosti dle § 105 s. ř. s. ve
spojení s § 102 s. ř. s. nesplňuje postavení
účastníka řízení, z něhož rozhodnutí krajského soudu v uvedeném rozsahu vzešlo. Kasační
stížnost musí být v tomto rozsahu bez věcného projednání ve smyslu 46 odst. 1 písm. c)
ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnuta, neboť byla podána osobou zjevně neoprávněnou.
[28] Kasační stížnost v rozsahu soudního
přezkumu rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání (rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 30. 11. 2012) je přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných
důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zkoumal při
tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že
kasační stížnost je důvodná.
[29] Soud přisvědčil kasační námitce nesprávného posouzení aplikace § 112 odst. 3
daňového řádu, upravujícího zastavení řízení
pro neodstranění vad odvolání.
[30] Podle § 112 odst. 1 daňového řádu
„[o]dvolání musí mít tyto náležitosti: a) označení správce daně, který napadené rozhodnutí vydal, b) označení odvolatele, c) číslo
jednací, popřípadě číslo platebního výměru
nebo jinou jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje,
d) uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány
nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí, e) označení důkazních prostředků k tvrzením o skutkovém stavu, která
jsou uvedena v odvolání, f) návrh na změnu
nebo zrušení rozhodnutí“.
[31] Podle § 112 odst. 2 daňového řádu
„[o]bsahuje-li podané odvolání vady, které
brání řádnému projednání věci, vyzve
správce daně odvolatele k doplnění podání
s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která
nesmí být kratší než 15 dnů“.
[32] Podle § 112 odst. 3 daňového řádu
„[o]dstraní-li odvolatel vady, které brání
řádnému projednání věci, platí, že odvolání
bylo podáno řádně a včas, v opačném případě správce daně odvolací řízení zastaví“.
[33] V dané věci je mezi účastníky řízení
nesporné a z obsahu správního spisu vyplývá,
že žalobkyně podala dne 4. 10. 2011 blanketní odvolání proti platebnímu výměru na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací
období březen 2010. K výzvě správce daně ze
dne 7. 10. 2011 ve stanovené lhůtě 20 dní toto
odvolání nedoplnila. Celní úřad Ostrava rozhodnutím ze dne 10. 11. 2011 odvolací řízení
zastavil s odůvodněním, že dne 3. 11. 2011
marně uplynula lhůta, kterou úřad stanovil
žalobkyni k odstranění vad odvolání. Dne
28. 11. 2012, aniž by vypořádal, jak má stěžovatel dále postupovat s ohledem na věcně
správné rozhodnutí I. stupně o odvolání.
Žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry napadeného rozsudku krajského soudu a poukázala na formalistický přístup stěžovatele k výkladu příslušného
ustanovení daňového řádu. Ohradila se proti
námitkám, že svými postupy prodlužovala řízení s tím, že jí nemůže být vytýkáno využití
práv, které jí zákon poskytuje. Za nepřípadnou
považovala argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu, čj. 5 Afs 41/2008-103, ve
kterém šlo o specifickou odlišnost ve věci poplatkové povinnosti v řízení před soudem.
Nicméně zdůraznila, že i úprava daná zákonem o soudních poplatcích umožňuje odstranit překážky do doby nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku. Žalobkyně nesouhlasí
s tvrzením stěžovatele, že mu není zřejmý následný procesní postup po zrušení rozhodnutí žalovaného soudem, neboť tento postup
vyplývá přímo ze zákona.
Stěžovatel v replice k vyjádření žalobkyně
považoval její stanovisko ke kasační stížnosti
za mylné. Poukázal na to, že žalobkyně zastává extenzivní, nepřípustný výklad zákonem
stanoveného postupu, který neodpovídá zákonným požadavkům na náležitosti odvolání.
Právo podat opravný prostředek podléhá zá-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
konem stanoveným podmínkám. V okamžiku, kdy odvolatel zákonem stanovené náležitosti pro odvolání nesplní a jde o podstatné
vady, které brání věcnému posouzení odvolání, není zastavení odvolacího řízení přepjatým formalismem. Stěžovatel poukázal na to,
že žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti nevěnuje podstatě věci a spíše reaguje
na argumentaci, kterou stěžovatel v kasační
stížnosti ohledně přístupu a jednání žalobkyně při podávání odvolání jen dokresloval
okolnosti odvolacích řízení.
K polemice ohledně porovnávaného případu zastavení řízení ve věci soudních poplatků v řízení před krajským soudem stěžovatel předestřel rozdíl mezi linií správního
soudnictví, kdy doručením rozhodnutí soudu
ve správním soudnictví nastává i právní moc
rozhodnutí, a mezi dvojstupňovým řízením
před správními orgány, kdy samotné vydání
rozhodnutí v prvním stupni již má určité
účinky vázanosti, tj. možnosti podat opravný
prostředek apod. Z uvedeného vyplývá, že doplnění odvolání lze považovat za učiněné
a projednatelné nejpozději do dne doručení
rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení.
Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě ve výroku I. a věc
mu vrátil k dalšímu řízení; kasační stížnost
proti výroku II. odmítl.
Z odůvodnění:
V.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
(...) [25] Kasační stížnost podaná proti
výroku II. napadeného rozsudku, v němž krajský soud odmítl žalobu směřující proti rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 25. 1. 2012
(rozhodnutí o doplněném odvolání), není
přípustná. Krajský soud nepřezkoumával rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava, nýbrž
rozhodnutí Celního úřadu Ostrava vydané
v prvním stupni, a to v řízení ve věci doplněného odvolání, které bylo posouzeno jako
zcela nové podání.
[26] Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně nebránila, neuplatnila proti němu řádný
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
opravný prostředek, a proto byla podaná žaloba v tomto rozsahu po právu posouzena jako nepřípustná podle § 68 písm. a) s. ř. s.,
a jako taková byla odmítnuta. Celní ředitelství
Ostrava nebylo v řízení před krajským soudem ve vztahu k rozhodnutí Celního úřadu
Ostrava v této věci pasivně legitimováno, protože nebylo v postavení žalovaného dle § 69
s. ř. s.
[27] Podle uvedeného ustanovení je žalovaným „správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na který
jeho působnost přešla“. Takové podmínky
u Celního ředitelství Ostrava ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí celního úřadu, proti
němuž žalobkyně nepodala opravný prostředek, nenastaly. V důsledku toho stěžovatel
v řízení o kasační stížnosti dle § 105 s. ř. s. ve
spojení s § 102 s. ř. s. nesplňuje postavení
účastníka řízení, z něhož rozhodnutí krajského soudu v uvedeném rozsahu vzešlo. Kasační
stížnost musí být v tomto rozsahu bez věcného projednání ve smyslu 46 odst. 1 písm. c)
ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnuta, neboť byla podána osobou zjevně neoprávněnou.
[28] Kasační stížnost v rozsahu soudního
přezkumu rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání (rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 30. 11. 2012) je přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných
důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zkoumal při
tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že
kasační stížnost je důvodná.
[29] Soud přisvědčil kasační námitce nesprávného posouzení aplikace § 112 odst. 3
daňového řádu, upravujícího zastavení řízení
pro neodstranění vad odvolání.
[30] Podle § 112 odst. 1 daňového řádu
„[o]dvolání musí mít tyto náležitosti: a) označení správce daně, který napadené rozhodnutí vydal, b) označení odvolatele, c) číslo
jednací, popřípadě číslo platebního výměru
nebo jinou jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje,
d) uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány
nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí, e) označení důkazních prostředků k tvrzením o skutkovém stavu, která
jsou uvedena v odvolání, f) návrh na změnu
nebo zrušení rozhodnutí“.
[31] Podle § 112 odst. 2 daňového řádu
„[o]bsahuje-li podané odvolání vady, které
brání řádnému projednání věci, vyzve
správce daně odvolatele k doplnění podání
s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která
nesmí být kratší než 15 dnů“.
[32] Podle § 112 odst. 3 daňového řádu
„[o]dstraní-li odvolatel vady, které brání
řádnému projednání věci, platí, že odvolání
bylo podáno řádně a včas, v opačném případě správce daně odvolací řízení zastaví“.
[33] V dané věci je mezi účastníky řízení
nesporné a z obsahu správního spisu vyplývá,
že žalobkyně podala dne 4. 10. 2011 blanketní odvolání proti platebnímu výměru na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací
období březen 2010. K výzvě správce daně ze
dne 7. 10. 2011 ve stanovené lhůtě 20 dní toto
odvolání nedoplnila. Celní úřad Ostrava rozhodnutím ze dne 10. 11. 2011 odvolací řízení
zastavil s odůvodněním, že dne 3. 11. 2011
marně uplynula lhůta, kterou úřad stanovil
žalobkyni k odstranění vad odvolání. Dne
28. 11. 2011 podala žalobkyně proti rozhodnutí Celního úřadu Ostrava o zastavení odvolacího řízení pro nedoplnění náležitostí odvolání, které opět neodůvodnila. Současně dne
28. 11. 2011 podala žalobkyně proti rozhodnutí Celního úřadu Ostrava o zastavení odvolacího řízení pro nedoplnění náležitostí odvolání, které opět neodůvodnila. Současně dne
28. 11. 2011 bylo celnímu úřadu doručeno
odvolání, které obsahovalo veškeré zákonem
stanovené náležitosti včetně odůvodnění,
v němž žalobkyně uvedla řadu věcných námitek a důkazních návrhů směřujících do nezákonnosti platebního výměru. Dne 4. 1. 2012
vydal celní úřad výzvu k odstranění vad odvolání žalobkyně ze dne 28. 11. 2011, podanému proti rozhodnutí o zastavení odvolacího
řízení.
[34] Dne 25. 1. 2012 vydal Celní úřad rozhodnutí, jímž podání žalobkyně ze dne 28. 11.
2011 nazvané jako „Odůvodnění odvolání
proti platebnímu výměru“ posoudil jako no-
vé odvolání proti platebnímu výměru, a toto
odvolání jako opožděné dle § 113 odst. 1
písm. c) daňového řádu zamítl a odvolací řízení zastavil. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni
doručeno dne 14. 2. 2012 (žalobou napadené
rozhodnutí I. stupně o doplněném odvolání).
[35] Dne 13. 2. 2012 žalobkyně doplnila
odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení ve věci blanketního odvolání ze
dne 10. 11. 2011. O odvolání žalobkyně ze dne
28. 11. 2011 bylo celnímu úřadu doručeno
odvolání, které obsahovalo veškeré zákonem
stanovené náležitosti včetně odůvodnění,
v němž žalobkyně uvedla řadu věcných námitek a důkazních návrhů směřujících do nezákonnosti platebního výměru. Dne 4. 1. 2012
vydal celní úřad výzvu k odstranění vad odvolání žalobkyně ze dne 28. 11. 2011, podanému proti rozhodnutí o zastavení odvolacího
řízení.
[34] Dne 25. 1. 2012 vydal Celní úřad rozhodnutí, jímž podání žalobkyně ze dne 28. 11.
2011 nazvané jako „Odůvodnění odvolání
proti platebnímu výměru“ posoudil jako no-
vé odvolání proti platebnímu výměru, a toto
odvolání jako opožděné dle § 113 odst. 1
písm. c) daňového řádu zamítl a odvolací řízení zastavil. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni
doručeno dne 14. 2. 2012 (žalobou napadené
rozhodnutí I. stupně o doplněném odvolání).
[35] Dne 13. 2. 2012 žalobkyně doplnila
odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení ve věci blanketního odvolání ze
dne 10. 11. 2011. O odvolání žalobkyně ze dne
13. 2. 2012 rozhodlo Celní ředitelství Ostrava
rozhodnutím ze dne 30. 3. 2012 (žalobou napadené rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání).
[36] Na základě uvedeného skutkového
stavu považuje Nejvyšší správní soud za prokázané a ztotožňuje se s krajským soudem
v tom, že žalobkyně na výzvu správce daně,
avšak ani v době po této výzvě až do vydání
rozhodnutí o zastavení řízení dne 10. 11. 2011
nedoplnila podstatnou náležitost odvolání,
jíž je uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo nezákonnosti platebního výměru.
[37] Neodstraněním této vady odvolání
byly podle § 112 odst. 3 daňového řádu splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení
správcem daně. Správce daně nepochybil, pokud řízení o toliko blanketním odvolání žalobkyně a po řádném postupu k odstranění
vad odvolání dle § 112 daňového řádu zastavil.
Tento postup neshledal krajský soud nesprávným ani nezákonným, neboť sám ve svém rozsudku výslovně uvedl, že „celní úřad nepochybil a zcela v souladu s § 112 odst. 3
daňového řádu odvolací řízení zastavil“.
[38] Pokud tedy krajský soud považoval
rozhodnutí I. stupně o odvolání za vydané
v souladu se zákonem, avšak následně přesto
vyslovil názor, že toto rozhodnutí nemůže obstát, pak bylo na krajském soudu, aby uvedl, jaké jiné zákonné důvody svědčí o tom, že rozhodnutí I. stupně o odvolání neobstojí nebo
k němu nelze přihlížet a věc má být projednána žalovaným v mezích doplněného odvolání.
[39] Krajský soud při přezkumu rozhodnutí II. stupně ve věci blanketního odvolání
přezkoumával závěr o oprávněnosti správce
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
daně zastavit odvolací řízení dle § 112 odst. 3
daňového řádu. Takto byl vymezen také rozsah přezkumu v odvolacím řízení. V rámci tohoto rozsahu přezkumu Celní ředitelství
Ostrava posuzovalo jen otázku věcné správnosti a zákonnosti zastavení odvolacího řízení, k níž, jak již bylo výše uvedeno, krajský
soud zaujal shodné stanovisko o postupu
správce daně souladném se zákonem.
[40] Podle Celního ředitelství Ostrava
i krajského soudu byl tedy dán zákonný důvod dle § 112 odst. 3 daňového řádu pro zastavení odvolacího řízení správcem daně.
Nicméně v důsledku závěru krajského soudu,
který přes toto souladné posouzení zrušil
rozhodnutí II. stupně o odvolání, bylo třeba
přezkoumat, jaký jiný zákonný důvod vedl
krajský soud k hodnocení, že i přes věcnou
správnost rozhodnutí I. stupně o odvolání nemůže toto rozhodnutí ve znění rozhodnutí
II. stupně obstát.
[41] Vycházeje z rozsudku krajského soudu lze seznat, že tento soud nalezl důvody
pro zrušení rozhodnutí II. stupně o odvolání
ve dvou zákonných ustanoveních. Nejprve
učinil gramatický výklad § 112 odst. 3 daňového řádu, z něhož zdůraznil fikci řádného
a včasně podaného odvolání vždy, když odvolatel odstraní vady, a tento výklad podpořil
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
čj. 5 Afs 63/2010-64, podle něhož správce daně není oprávněn zastavit odvolací řízení,
jestliže obdrží náležité doplnění odvolání,
byť po lhůtě stanovené správním orgánem.
Další důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného krajský soud shledal v § 111 odst. 2 daňového řádu, z něhož, při neexistenci koncentrační zásady, vyložil možnost odvolání
doplňovat a měnit, dokud o něm není vydáno
rozhodnutí.
[42] Nejvyšší správní soud těmto rozporným názorům krajského soudu nemůže přisvědčit.
[43] Krajský soud ve svém závěru, že
správce daně oprávněně zastavil řízení
o blanketním odvolání žalobkyně poté, kdy
žalobkyně ve stanovené lhůtě, ale ani do vydání rozhodnutí o zastavení řízení nedoplni-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
la podané odvolání o odvolací důvody, vycházel nepochybně a správně ze znění § 112
odst. 3 daňového řádu. Toto ustanovení zcela
jednoznačně podmiňuje zastavení řízení zákonným předpokladem, že odvolatel podané
odvolání nedoplní o takové podstatné náležitosti (zde odvolací důvody), které brání řádnému projednání věci.
[44] Řádným projednáním věci je třeba
rozumět projednání merita věci z hlediska
odvolacích námitek, neboť jen projednání
střetu tvrzení o nesprávnosti či nezákonnosti
rozhodnutí se závěry přezkoumávaného rozhodnutí je smyslem a účelem odvolacího řízení. Aby k takovému projednání námitek
mohlo dojít na úrovni rozhodování správního orgánu vyššího stupně (zde Celního ředitelství Ostrava), je v § 112 daňového řádu stanoven postup, jímž správce daně, proti jehož
rozhodnutí odvolání směřuje, zajišťuje a garantuje, že příslušnému správnímu orgánu
II. stupně bude k odvolacímu řízení předloženo řádné odvolání obsahující všechny zákonem požadované náležitosti. Podané odvolání
tedy nejprve prochází stadiem rozhodování
o tom, zda je způsobilé řádného projednání.
Krajský soud správně posoudil, že v daném
případě až do rozhodnutí správce daně o zastavení odvolacího řízení odvolání žalobkyně
postrádalo odvolací důvody, bez nichž není
odvolání řádně projednatelné, a proto byl
dán důvod k zastavení odvolacího řízení.
[45] Rozhodnutím o zastavení odvolacího řízení bylo, byť nikoliv pravomocně, ale co
do důvodu rozhodnutí závazně a nepřekročitelně, rozhodnuto o předmětu řízení, tj. o tom,
že odvolání není projednatelné, a tedy je nelze správnímu orgánu vyššího stupně předložit k věcnému projednání. Nejvyšší správní
soud přisvědčuje kasačním námitkám stěžovatele, že smyslem § 112 odst. 3 daňového řádu je stanovit závazná pravidla, podle kterých
lze ještě v určitém časovém úseku na odvolateli požadovat odstranění vad odvolání za účelem náležitého vymezení skutkových a právních otázek jako rozsahu přezkumu tak, aby
odvolání bylo řádně projednatelné.
[46] Jestliže tedy zákonodárce v § 112
odst. 2 daňového řádu poskytuje odvolateli
prostor pro doplnění povinných náležitostí
odvolání, tak aby mohlo být řádně projednáno, a meritorní posouzení věci probíhá až po
předložení bezvadného odvolání správnímu
orgánu vyššího stupně, nelze dovozovat, že
§ 112 odst. 3 daňového řádu poskytuje fikci
řádného a včasně podaného odvolání, která
nastává kdykoliv v průběhu odvolacího řízení, dle názoru žalobkyně dokonce až do právní moci rozhodnutí správního orgánu
II. stupně o odvolání podaném proti rozhodnutí správce daně.
[47] Jak bylo již výše uvedeno, Celní ředitelství Ostrava nebylo povinno zjišťovat nebo
předpokládat a čekat, zda žalobkyně své odvolání doplní, ale bylo vázáno přezkumem
důvodů pro zastavení odvolacího řízení
správcem daně a jen těmito důvody bylo
oprávněno se zabývat.
[48] Úvaha krajského soudu vychází pouze jednostranně z fikce řádného včasného
odvolání, avšak nepracuje s podmínkou této
fikce, tj. že tato fikce nastává jedině za situace, kdy podané odvolání již nemá vady, a tedy
jeho povaha již nebrání řádnému projednání
věci. V daném případě blanketní odvolání
v časovém prostoru, který je zákonem vymezen pro posouzení tohoto odvolání, tj. až do
rozhodnutí o zastavení řízení, bránilo řádnému projednání věci, a proto nemohla nastat
fikce řádného a včasného odvolání.
[49] Krajský soud své právní úvahy o fikci
řádného a včasného odvolání neodůvodnil ve
vazbě na podmínku řádného projednání věci
a v souvislosti se zákonem vymezenými pravomocemi správních orgánů obou stupňů
v jednotlivých fázích odvolacího řízení. Ve
své argumentaci se opřel o rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 63/2010-64, ačkoliv se tento rozsudek týká jiné situace odstraňování vad odvolání. Nejvyšší správní
soud v tomto rozsudku vyslovil, ostatně stěžovatelem nezpochybněný právní názor, že
odstranění vad odvolání je možné nejen ve
lhůtě stanovené ve výzvě správce daně k odstranění vad odvolání (nejde o prekluzivní,
ale pořádkovou správcovskou lhůtu), ale i po
této lhůtě a skutečně přepjatým formalismem by bylo, pokud by správce daně rozhodl
o zastavení řízení, ačkoliv v době do jeho rozhodnutí byly vady odvolání odstraněny. Jedině v tomto smyslu se judikatura Nejvyššího
správního soudu vyslovuje k předpokladům
zastavení řízení.
[50] Pokud tedy krajský soud z § 112 odst. 3
daňového řádu vyvodil úvahy o věcné správnosti a zákonnosti rozhodnutí správce daně
o zastavení řízení, avšak vzápětí dospěl
k úsudku, že věcně správné rozhodnutí na základě téhož zákonného ustanovení neobstojí,
jsou tyto jeho úvahy ve vzájemném rozporu.
[51] Uvedený rozpor nelze pominout ani
v důsledku argumentace krajského soudu
§ 111 odst. 2 daňového řádu s poukazem na
skutečnost, že odvolací řízení není ovládáno
koncentrační zásadou.
[52] Podle § 111 odst. 2 daňového řádu
„[d]o doby, než je rozhodnutí o odvolání vydáno, může odvolatel odvolání měnit, doplňovat nebo vzít zpět“.
[53] Citované zákonné ustanovení stanoví volnost a prostor pro dispozici s odvoláním do doby, než je o odvolání rozhodnuto.
Daňový řád umožňuje v rámci odvolacího řízení vydat o odvolání jak procesní rozhodnutí (rozhodnutí správce daně o zastavení řízení pro neodstranění nedostatků odvolání),
tak i rozhodnutí meritorní (rozhodnutí příslušného orgánu po meritorním projednání
odvolání). Proto „dobou, než je rozhodnutí
o odvolání vydáno“ je třeba rozumět jak dobu, než správce daně vydá procesní rozhodnutí, tj. i rozhodnutí o zastavení odvolacího
řízení, tak i dobu, než je vydáno rozhodnutí
o odvolání ve věci.
[54] Na základě uvedených typů rozhodnutí o odvolání nelze § 111 odst. 2 daňového
řádu chápat jinak než v souvislosti s popsanými způsoby rozhodování v odvolacím řízení,
počínaje fází rozhodování správce daně v důsledku vad odvolání. V dané věci je tedy za
„dobu, než je rozhodnuto o odvolání“, nutné
považovat dobu do vydání rozhodnutí správce daně o zastavení odvolacího řízení.
[55] V odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení o blanketním odvolání mohla ža-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
Společnost s ručením omezeným T+T real proti 1) Generálnímu ředitelství cel a 2) Celnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj o spotřební daň, o kasační stížnosti žalovaného 1). k § 112 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád