Peněžní prostředky zajištěné správcem daně na základě zajišťovacího příkazu vydaného podle $ 71 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, na úhradu da- ně, která nebyla splatná nebo stanovená ke dni prohlášení konkursu podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je správce daně povinen vydat do konkurs- ní podstaty [$ 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání. Neučiní-li tak a použije-li tyto prostředky na úhradu daně, která se stane splat- nou (stanovenou) až po prohlášení konkursu, poruší tuto svou povinnost a daňo- vou pohledávku z nově splatné (stanovené) daně již započítává proti pohledávce správce konkursní podstaty na vydání zajištěných peněžních prostředků. Tím ovšem poruší $ 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, po- dle něhož na majetek patřící do konkursní podstaty není započtení přípustné.
Peněžní prostředky zajištěné správcem daně na základě zajišťovacího příkazu vydaného podle $ 71 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, na úhradu da- ně, která nebyla splatná nebo stanovená ke dni prohlášení konkursu podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je správce daně povinen vydat do konkurs- ní podstaty [$ 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání. Neučiní-li tak a použije-li tyto prostředky na úhradu daně, která se stane splat- nou (stanovenou) až po prohlášení konkursu, poruší tuto svou povinnost a daňo- vou pohledávku z nově splatné (stanovené) daně již započítává proti pohledávce správce konkursní podstaty na vydání zajištěných peněžních prostředků. Tím ovšem poruší $ 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, po- dle něhož na majetek patřící do konkursní podstaty není započtení přípustné.
C. Podstatou projednávané věci je zod- povězení otázky, zda peněžní prostředky za- jištěné správcem daně ještě před prohláše- ním konkursu na majetek daňového subjektu na základě zajišťovacího příkazu vydaného ve vztahu ke konkrétní dani za konkrétní zdaňo- vací období podle $ 71 daňového řádu je tře- ba v případě prohlášení konkursu podle zá- kona o konkursu a vyrovnání, které nastalo ještě před splatností daně či před jejím stano- vením, považovat za součást konkursní pod- staty. Zdejší soud poznamenává, že se jedná o otázku dosud zdejším soudem ani Nejvyš- ším soudem ČR neřešenou, byť v dostupné li- teratuře je nastolována již dlouhodobě (viz např. Taranda, P. K postavení správce daně a veřejnoprávních pohledávek v konkursním řízení (1.). Bulletin komory daňových porad- ců, 2004, č. 2, s. 28, nebo Drozd, J. Konkursní řízení - činnost správce a daně (IV.). Daně a právo v praxi, 2002, č. 7, s. 34). V prvé řadě Nejvyšší správní soud považu- je za nutné uvést, že zajišťovací příkaz podle $ 71 daňového řádu je institutem zajišťova- cím. To plyne nejen z názvu tohoto institutu a z nadpisu $ 71 „Zajištění úhrady na ne- splatnou nebo dosud nestanovenou daň“, ale i ze samotného textu zákona, když 6 71 odst. 2 citovaného zákona výslovně uvádí, že „[slložíli daňový subjekt dostatečnou jisto- tu, jíné zajištění se neprovede a již provede- né zajišťovací úkony správce daně zruší“ a $ 71 odst. 1 věta druhá výslovně popisuje povahu zajišťovacího příkazu slovy: „V zajíš- fovacím příkaze uloží daňovému subjektu, aby nejdéle do tří dnů v příkaze uvedenou částku daně zajistil ve prospěch správce da- ně, a to způsobem v příkaze uvedeným, ze- jména složením jistoty na jeho účet nebo do určené depozitní úschovy “ Daňový řád pak zná i jiné způsoby zajištění než „složení jisto- ty“, a to zástavní právo ($ 72) a ručení ($ 57a), kdy tyto instituty jsou koncipovány obdobně jako zástavní právo a ručení ve vzta- zích soukromoprávních [srov. $ 304 a násl. obchodního zákoníku, $ 152 a násl., $ 552, $ 546 a násl. občanského zákoníku], přičemž zástavní právo a ručení jsou soukromoprávní teorií i praxí pokládány za typické zajišťovací (nikoli např. platební) instituty. Soukromé právo zná přitom celou škálu zajišťovacích institutů © nevyjmenovaných v $ 28 zákona o konkursu a vyrovnání, a to do- hodu o srážkách ze mzdy či jiných příjmů ($ 551 občanského zákoníku), zajišťovací pře- vod práva ($ 553 občanského zákoníku), za- jišťovací postoupení pohledávky ($ 554 ob- čanského zákoníku), ručení ($ 546 a násl. občanského zákoníku, $ 304 a násl. obchod- ního zákoníku), smluvní pokutu ($ 544 a násl. občanského zákoníku, $ 300 a násl. obchod- ního zákoníku) či uznání dluhu ($ 558 občan- ského zákoníku, $ 323 obchodního zákoníku). Stěžovateli tak nelze přisvědčit, že by zákon o konkursu a vyrovnání privilegoval postave- 161 2492 ním odděleného věřitele všechny věřitele, kteří mají svoji pohledávku zajištěnu. Ustano- vení $ 28 zákona o konkursu a vyrovnání to- tiž privileguje postavením oddělených věřite- lů jen ty, kdo mají svou pohledávku zajištěnu zástavním právem, zadržovacím právem, ome- zením převodu nemovitosti, převodem práva nebo postoupením pohledávky. Zákon o kon- kursu a vyrovnání přitom výslovně počítá s tím, že $ 28 tohoto zákona nedopadá na veš- keré případy zajištění, operujeli např. v $ 66j S pojmem „pohledávka jinak zajištěná“. Tam, kde u neoddělených zajištěných vě- řitelů měl zákonodárce v úmyslu odvrátit pro tyto věřitele negativní účinky prohlášení konkursu, tak ve výslovném textu zákona o konkursu a vyrovnání i učinil (srov. $ 14 odst. 2 a 3 tohoto zákona). xx4 Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že pe- něžní prostředky zajištěné správcem daně na základě zajišťovacího příkazu vydaného podle $ 71 daňového řádu na úhradu daně, která ne- byla splatná nebo stanovená ke dni prohlášení konkursu podle zákona o konkursu a vyrovná- ní, je správce daně povinen vydat do konkurs- ní podstaty [$ 14 odst. 1 písm. a) zákona o kon- kursu a vyrovnání]. Neučiníli tak a použije-li tyto prostředky na úhradu daně, která se stane splatnou (stanovenou) až po prohlášení kon- kursu, poruší tuto svou povinnost a daňovou pohledávku z nově splatné (stanovené) daně již započítává proti pohledávce správce kon- kursní podstaty na vydání zajištěných peněž- ních prostředků. Tím ovšem poruší $ 14 odst. 1 písm. i) zákona o konkursu a vyrovnání, podle něhož na majetek patřící do konkursní podstaty není započtení přípustné. 2492 Cla: důkazní břemeno; osvědčení vydané orgány třetí země; nedbalost k čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Spole- čenství (celní kodex), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 (v textu jen „celní kodex“) I. Jestliže následkem nedbalosti výlučně na straně vývozce nejsou celní orgány schopny předložit důkaz, že osvědčení vydané orgány třetí země bylo založeno na nesprávném popisu skutečností podaném vývozcem ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b) třetího pododstavce nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, přísluší osobě povinné zaplatit clo, aby dokázala, že uvedené osvědčení vydané orgány třetí země bylo založeno na správném popisu skutečností. II. Nedbalost výlučně na straně vývozce zahrnuje i situace, kdy je vývozce nekon- taktní nebo není schopen na žádost celních orgánů země vývozu předložit doklady, jež je povinen uchovávat.
Veřejná obchodní společnost 1. správcovská a konkursní proti Finančnímu úřadu v Par- dubicích o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.