9 Afs 44/2022- 35 - text
9 Afs 44/2022 - 37
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Rybníková a.s., se sídlem Ostružinová 3175/36, Praha 10, zast. Mgr. Michalem Trkalem, advokátem se sídlem Šítkova 233/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 7. 5. 2020, č. j. MPO 29745/20/61100/01000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 17 A 94/2020 - 50,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně („stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze („městský soud“), kterým byla podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 7. 5. 2020, č. j. MPO 29745/20/61100/01000 („rozhodnutí ministra“). Tímto rozhodnutím nebylo vyhověno námitkám stěžovatelky a bylo potvrzeno oznámení o úpravě částky dotace požadované k proplacení ze dne 5. 2. 2019, č. j. MPO 80806/18/61200 („oznámení žalovaného“).
[2] Žalovaný odmítl podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), vyplatit část dotace (stěžovatelka žádala o částku 42 349 381 Kč a vyplacena jí byla částka 31 999 320 Kč). Důvodem krácení dotace bylo především pochybení stěžovatelky spočívající v tom, že v rozporu s § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neuveřejnila předběžné oznámení, oznámení o zahájení zadávacího řízení a oznámení o výsledku zadávacího řízení v Úředním věstníku Evropské unie („Úřední věstník“).
[3] Spor je veden pouze o výši nevyplacené části dotace.
[4] V této souvislosti městský soud především potvrdil, že dotace byla krácena ve správné procentní výši, a to v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 18. 4. 2013 a jeho přílohami; především bodem 4. Kategorizace nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, který pro případ porušení jiných povinností týkajících se uveřejňování předpokládá krácení dotace ve výši 25 až 30 % částky dotace použité na financování předmětné zakázky (jen má-li porušení pravidel pouze formální charakter bez případného finančního dopadu, snižuje se spodní hranice na 0 %). Takto stanovené rozmezí bylo podle soudu přiměřené a odpovídalo závažnosti vytýkaného porušení. Dotace byla krácena ve výši 25 %, tj. na spodní hranici stanoveného rozmezí, neboť správní orgány přihlédly k tomu, že dokumenty byly uveřejněny (alespoň) ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele. Soud nesouhlasil s tím, že by pochybení mělo jen formální charakter bez případného finančního dopadu, neboť ve svém důsledku ze zakázky vyloučilo další případné uchazeče.
[5] Rovněž byla podle soudu dotace správně krácena z celé poskytnuté částky. Skutečnost, že dílčí část zakázky (menší stavební část) by sama o sobě nemusela být uveřejněna v Úředním věstníku, je bez významu. Podstatné je, že stěžovatelka realizovala jednu nadlimitní veřejnou zakázku. Ostatně i v případě rozdělení zakázky na dvě by k uveřejnění v Úředním věstníku muselo dojít (§ 13 odst. 4 a § 98 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách). Ani dosažení účelu (cíle) dotace nevylučuje její částečné krácení. II. Shrnutí obsahu kasační stížnosti a vyjádření k ní
[6] Stěžovatelka napadla rozsudek městského soudu v rozsahu výroku I. kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., a navrhla jeho zrušení, zrušení obou správních rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
[7] Považuje správní rozhodnutí za nepřezkoumatelná, její námitky nebyly řádně vypořádány. Tento nedostatek nelze v soudním řízení zhojit. Původní rozhodnutí žalovaného o nevyplacení části dotace byla městským soudem pro nepřezkoumatelnost zrušena (rozsudek ze dne 31. 5. 2018, č. j. 6 Af 51/2015 - 88), pro odlišné posouzení není v projednávané věci důvod. Částka nevyplacené dotace byla jen v důsledku změny výpočtu změněna z 10 349 130 Kč na 10 350 061 Kč. Uzavírá, že především oznámení žalovaného, které by mělo obstát samo o sobě, není dostatečně odůvodněno (ať jde o krácení ve výši 25 %, o výši výsledné částky nebo zdůvodnění postupu tzv. automatického krácení). Městský soud tuto výtku posoudil nesprávně.
[8] Určení výše nevyplacené části dotace ze strany žalovaného musí odpovídat právním předpisům (závažnosti porušení a vlivu na dodržení účelu dotace podle § 14f rozpočtových pravidel) i podmínkám poskytovatele dotace (posouzení případného finančního dopadu). Odkaz na názor auditního orgánu je nedostatečný. Došlo zcela k naplnění účelu dotace. Případným finančním dopadem se žalovaný (konkrétně) nezabýval (nelze jej ztotožnit s potenciálním finančním dopadem); jde zde o výklad ustanovení dotačních podmínek, nikoli zákona. Nesouhlasí s městským soudem, že by v případě rozdělení zakázky na dvě, muselo dojít k uveřejnění v Úředním věstníku, neboť stavební část zadaná samostatně by byla podlimitní veřejnou zakázkou. Dodala, že podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, by celá veřejná zakázka měla charakter zakázky na stavební práce, a podle nové právní úpravy by se tak jednalo o podlimitní zakázku; tím se žalovaný ani městský soud nezabývali.
[9] Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěry městského soudu, odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a vyjádření v řízení před městským soudem a navrhl kasační stížnost zamítnout. Podotkl, že v převážné části směřují kasační námitky proti rozhodnutí správních orgánů, nikoli proti rozsudku městského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s.
[11] Poté přistoupil k posouzení přípustnosti kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost je z podstatné části nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., podle něhož: Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[12] Kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout rozhodnutí krajského (městského) soudu. Právě toto rozhodnutí je předmětem řízení přezkoumávaným Nejvyšším správním soudem; je proto povinností stěžovatele v kasační stížnosti uvést s jakými konkrétními závěry krajského (městského) soudu nesouhlasí včetně důvodů nesouhlasu. Činnost kasačního soudu je ohraničena rámcem vymezeným rozsahem napadeného soudního rozhodnutí a především skutkovými a právními důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí. Z kasační stížnosti proto musí být zřejmé, v kterých částech a z jakých důvodů má soud napadené rozhodnutí přezkoumat, přičemž není povinen a ani oprávněn sám možné nezákonnosti napadeného rozhodnutí dovozovat.
[13] NSS ověřil, že kasační stížnost v části týkající se pochybností stěžovatelky ohledně určení výše nevyplacené části dotace nesměřuje proti závěrům městského soudu. Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti NSS zjistil, že stěžovatelka v kasační stížnosti jen stroze opakuje výhrady proti správním rozhodnutím, které již podstatně podrobněji formulovala v žalobě, aniž by jakkoli reagovala na závěry městského soudu. To platí o výtkách týkajících se závažnosti porušení (bod 34 rozsudku městského soudu), dodržení účelu dotace (bod 33) i případného finančního dopadu (body 37 až 39). Stejné platí o úvaze týkající se dvou dílčích částí veřejné zakázky, neboť k ní doplnila jen to, že s posouzením městského soudu nesouhlasí (nadto se její nesouhlas týkal jen toho, co městský soud uvedl v bodě 36 nad rámec posouzení, a nikoli jádra vypořádání v bodě 35). Takové kasační námitky nejsou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. přípustné.
[14] Pokud dále stěžovatelka v kasační stížnosti nově uvádí, že by k porušení povinnosti uveřejnění podle nové právní úpravy (zákona o zadávání veřejných zakázek) vůbec nedošlo, jde o námitku, kterou v řízení před městským soudem neuplatnila, ač tak učinit mohla. Ani ta proto není ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. přípustná.
[15] Ve zbytku se stěžovatelka vymezuje proti přezkoumatelnosti správních rozhodnutí, především opatření žalovaného. Jde o natolik závažnou vadou, že k ní kasační soud přihlíží i bez námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.); přezkoumal-li by totiž krajský (městský) soud rozhodnutí, které je nepřezkoumatelné, zatížil by stejnou vadou i své vlastní rozhodnutí. NSS tedy přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci tohoto přípustně uplatněného důvodu, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[16] Předem dalšího posouzení NSS upozorňuje, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozhodnutí soudu. Je odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského (městského) soudu. Na námitky vznesené toliko v obecné rovině, proto reaguje soud také pouze obecným způsobem.
[17] Vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřené o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Těmto kritériím rozsudek městského soudu, potažmo správní rozhodnutí dostála. Městský soud pečlivě vylíčil, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správních orgánů prvního a druhého stupně jeden celek a dospěl k závěru, že ze správních rozhodnutí je plně seznatelné, z čeho plyne, proč nedošlo k vyplacení dotace právě ve stanovené výši (body 29 a 30 rozsudku městského soudu). Kasační soud se s jeho závěry ztotožňuje a plně na ně odkazuje. Ostatně se závěry správních orgánů i sama stěžovatelka v žalobě věcně polemizuje. Městský soud tedy nepochybil tím, že by přistoupil k přezkumu nepřezkoumatelných správních rozhodnutí.
[18] Vytýká-li stěžovatelka městskému soudu, že nepřezkoumatelnost spojuje jen s nevypořádáním námitek, postačí citovat, že podle městského soudu „má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků (§ 68 odst. 3 správního řádu). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno.“ (bod 29 napadeného rozsudku).
[19] Pro úplnost soud dodává, že pokud žalovaný na podporu svého závěru odkázal i na názor a praxi auditního orgánu Ministerstva financí (viz str. 4 a 5 rozhodnutí ministra), nečiní to jeho rozhodnutí jakkoli nepřezkoumatelným. Žalovaný rovněž (byť stručně) vysvětlil, že k tzv. automatickému krácení došlo proto, že stěžovatelka překročila maximální výši způsobilých výdajů v režimu de minimis (str. 4 a 5 opatření žalovaného). Nadto podotýká-li stěžovatelka, že městský soud zrušil původní správní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost (viz rozsudek č. j.
6 Af 51/2015 - 88), bez dalšího to samozřejmě neznamená, že správní rozhodnutí vydaná v dalším správním řízení budou trpět stejnou vadou. V této souvislosti kasační soud pouze nad rámec uvádí, že podle původního rozhodnutí (tj. dříve zrušeného oznámení o úpravě částky dotace požadované k proplacení ze dne 22. 5. 2015) i nového rozhodnutí (nyní přezkoumávaného oznámení žalovaného) stěžovatelka žádala o dotaci v částce 42 349 381 Kč a vyplacena jí byla částka 31 999 320 Kč; v obou případech se tak jednalo o stejné částky.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 věty první s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. srpna 2022
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu