účinném pro zdaňovací období roku 2006 I. Vlastnické právo k nemovitostem, které jsou předmětem nepeněžitého vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti při zvýšení základního kapitálu, vzni- ká společnosti až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí a nikoli již splacením nepeněžitého vkladu.
II. V období mezi splacením nepeněžitého vkladu a vkladem vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení dle $ 60 odst. 1 obchodního zákoníku má obchodní společnost předmětné nemovitosti toli- ko v držbě a nikoli ve vlastnictví. V tomto období proto není obchodní společnost oprávněna uplatňovat ve vztahu k tomuto majetku daňově uznatelné náklady na tvorbu rezerv na opravy a odpisování hmotného majetku dle $ 7 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, a $ 28 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
(...) Kapitálové společnosti, tedy i akciová společnost, vytvářejí při svém vzniku, resp. také v průběhu svého trvání, zdroje financo- vání vytvořením, případně zvyšováním zá- kladního kapitálu. V akciové společnosti se základní kapitál vytváří, popř. zvyšuje upisováním akcií spo- lečnosti, tj. převzetím závazku upisovatele vložit do společnosti určitý vklad a tento vklad splatit. Upsáním akcií vzniká mezi akcio- vou společností a upisovatelem závazkový vztah, jehož obsahem je pohledávka akciové společnosti za upisovatelem na splacení upsaného vkladu a závazek akciové společ- nosti poskytnout upisovateli akcie, jejichž jmenovitá hodnota odpovídá vkladu, který akcionář do společnosti vložil, a umožňovat mu výkon práv akcionáře.
Vkladem se upiso- vatel podílí na základním kapitálu společnos- ti a z účetního hlediska představují vklady do společnosti vlastní zdroj financování majetku společnosti, tzv. vlastní kapitál dle $ 6 odst. 4 obchodního zákoníku. V $ 59 odst. 1, který je zařazen do dílu I. části druhé hlavy I. obchodního zákoníku, který obsahuje obecná ustanovení o obchod- ních společnostech, se určuje, že vkladem společníka je souhrn peněžních prostředků (peněžní vklad) nebo jiných penězi ocenitel- ných hodnot (nepeněžitý vklad), které se ut- čitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společ- nosti.
Tato definice tedy postihuje vklady jak při založení společnosti, tak při zvýšení zá- kladního kapitálu. Pro peněžité vklady obchodní zákoník uvedenou definici blíže nerozvádí, naopak v případě nepeněžitých vkladů v $ 59 odst. 2 tento zákon stanoví, že nepeněžitým vkladem může být pouze majetek, jehož hospodářská hodnota je zjistitelná a který může společ- nost hospodářsky využít ve vztahu k předmě- tu podnikání. Výslovně obchodní zákoník v citovaném ustanovení zakazuje vklady spo- čívající v závazcích týkajících se provedení prací nebo v poskytnutí služeb, tj. majetko- vých hodnot, které jsou bezprostředně spoje- 328 ny s osobou vkladatele a které od něho nelze oddělit a převést na společnost.
Nepeněži- tým vkladem tak mohou být především věci movité či nemovité, cenné papíry, práva z průmyslového a duševního vlastnictví atd. Nepeněžitý vklad musí být splacen před zápisem výše základního kapitálu do obchod- ního rejstříku. To znamená, že jedná-li se o vklad do společnosti při jejím vzniku, musí být vklad splacen před zápisem společnosti do obchodního rejstříku; jde-li o vklad na zvý- šení základního kapitálu, pak musí být spla- cen před zápisem tohoto zvýšení do obchod- ního rejstříku.
V případě zakládání společnosti pro pří- pad, že je předmětem nepenčžitého vkladu nemovitost, musí upisovatel podle $ 60 odst. 2 obchodního zákoníku předat správci vkladu písemné prohlášení o splacení vkladu spočí- vajícího v nemovitosti s úředně ověřeným podpisem, a to před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. Předáním tohoto pro- hlášení spolu s předáním nemovitosti správci vkladu je vklad splacen. Tím ovšem není do- tčen $ 59 odst. 2 obchodního zákoníku, který řeší situaci, kdy na společnost nepřejde majet- kové právo k předmětu nepeněžitého vkladu, přestože se považuje za splacený (viz níže).
Obchodní zákoník dále v $ 60 odst. 1, na- depsaném jako „Správa a splacení vkladů před vznikem společnosti“, výslovně stanoví, že vlastnické právo k nemovitosti, která je předmětem vkladu, nabývá společnost vkla- dem vlastnického práva do katastru nemovi- tostí na základě písemného prohlášení vkla- datele s úředně ověřeným podpisem. V případě zvýšení základního kapitálu v průběhu existence akciové společnosti lze podle $ 204 odst. 3 obchodního zákoníku upsat akcie na zvýšení základního kapitálu, jen jeli to v důležitém zájmu společnosti.
Zvyšuje-i se základní kapitál nepeněžitými vklady, musí představenstvo předložit valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede důvody upisování akcií nepeněžitými vklady a odůvodnění výše navrhovaného emisního kursu či způsobu jeho určení. Upsat akcie lze pouze těmi nepeněžitými vklady, které schvá- lila valná hromada. Nepeněžité vklady musí být splaceny před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Jestliže je předmětem nepeněžitého vkla- du na zvýšení základního kapitálu nemovi- tost, musí upisovatel (vkladatel) podle $ 204 odst. 3 obchodního zákoníku předat akciové společnosti písemné prohlášení podle $ 60 odst. 1 téhož zákona před zápisem zvýšení zá- kladního kapitálu do obchodního rejstříku.
Předáním tohoto prohlášení spolu s předá- ním nemovitosti je vklad splacen. Obchodní zákoník dále v citovaném ustanovení n fine stanoví, že tímto není dotčen $ 59 odst.2a3 obchodního zákoníku. Podle $ 59 odst. 2 věty čtvrté obchodního zákoníku, nepřejde-li na společnost majetko- vé právo k předmětu nepeněžitého vkladu, přestože se nepeněžitý vklad považuje za splacený, je společník, který se k poskytnutí tohoto vkladu zavázal, povinen zaplatit hod- notu nepeněžitého vkladu v penězích a spo- lečnost je povinna vrátit nepeněžitý vklad, který převzala, ledaže jej byla povinna vydat oprávněné osobě.
Obchodní zákoník tak vý- slovně upravuje stav, kdy se nepeněžitý vklad považuje za splacený, ale na společnost z ně- jakého důvodu nepřejde majetkové právo k jeho předmětu. Tato právní úprava přitom dopadá jak na případ vytváření základního kapitálu nepeněžitým vkladem při zakládání akciové společnosti, tak na zvýšení základní- ho kapitálu, k němuž může dojít na základě rozhodnutí valné hromady v průběhu exis- tence společnosti. : Situace, kdy se nepeněžitý vklad (jehož předmětem je nemovitost evidovaná v katast- ru nemovitostí) považuje za splacený, avšak na společnost nepřejde majetkové právo k předmětu tohoto nepeněžitého vkladu, mů- že nastat např. tehdy, jestliže upisovatel pře- dal správci vkladu písemné prohlášení o vkla- du nemovitosti splňující zákonem stanovené podmínky, ale ke vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí nedo- jde (např. proto, že katastrální úřad vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí z nejrůznějších důvodů nepovolí).
V takovém případě je upisovatel, který se k poskytnutí takového vkladu zavázal, povinen zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích. Vklad, který společnost převzala, je povinna upisovateli vrátit, jen jestliže není povinna jej vydat oprávněné osobě (tj. zejména vlastní- kovi nebo majiteli předmětu vkladu). Krajský soud v předmětné věci dospěl k závěru, že ačkoli to není v $ 204 odst. 3 ob- chodního zákoníku výslovně uvedeno, i v pří- padě zvýšení základního kapitálu akciové společnosti nepeněžitým vkladem v podobě nemovitostí podléhajících evidenci v katast- ru nemovitostí z obchodního zákoníku jed- noznačně vyplývá nutnost vkladu vlastnické- ho práva do katastru nemovitostí ke vzniku vlastnického práva společnosti.
Nejvyšší správní soud se s uvedeným právním posou- zením krajského soudu ztotožňuje, a to z ná- sledujících důvodů: Vlastnické právo k nemovitostem (evido- vaným v katastru nemovitostí) v souladu s $ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění účinném pro projednávanou věc, vzniká vkladem vlastnického práva do katast- ru nemovitostí, pokud občanský zákoník ne- bo jiný zákon nestanoví jinak. Dle $ 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhod- nutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu.
Ustanovení $ 33 odst. 1 písm. g) vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrální- ho č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a ji- ných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katast- ru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)*, dále určuje, že předmětem vkladu jsou práva zapisovaná do katastru na základě prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem o vložení nemovitosti do základní- ho jmění obchodní společnosti nebo do jiné- ho obdobného jmění právnické osoby (dále » Zrušeno s účinností ke dní 1.
3. 2007 vyhláškou č. 26/2007 Sb. 2023 jen „základní jmění“), doloženého společen- skou smlouvou nebo zakladatelskou smlou- vou nebo zakladatelskou listinou nebo jinou listinou s projevem vůle právnické osoby (na- př. usnesení valné hromady) přijmout nemo- vitost do svého základního jmění, a v případě zvýšení základního jmění též výpisem z ob- chodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku dokládajícím zvýšení základního jmění. Je tedy zřejmé, že zákon o zápisech vlast- nických a jiných věcných práv k nemovitos- tem, ve spojení s prováděcí vyhláškou č. 190/1996 Sb. upravuje vklady vlastnického práva i v případě zvýšení základního kapitálu společnosti.
Titulem je v takovém v případě prohlášení vkladatele dle $ 60 odst. 1 obchod- ního zákoníku jakožto jednostranný právní úkon, který musí obsahovat jednoznačný pro- jev vůle vkladatele vložit nemovitost do zá- kladního kapitálu společnosti a dostatečným způsobem identifikovat vkládanou nemovi- tost tak, aby na jeho základě mohl být povo- len vklad do katastru nemovitostí. K návrhu na vklad pak musí být přiložen také výpis z obchodního rejstříku, který dokládá zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, a tedy řádné splacení vkladu, k ně- muž musí dojít před zápisem zvýšení základ- ního kapitálu do obchodního rejstříku ($ 204 odst. 3 věta čtvrtá obchodního zákoníku).
S výše uvedeným koresponduje také zá- konná úprava obsažená v $ 59 odst. 2 ob- chodního zákoníku, na který je v $ 204 odst. 3 výslovně odkazováno. Z formulace tohoto ustanovení ($ 59 odst. 2 citovaného zákona) je možno dovodit, že vlastnické právo společ- nosti k nemovitostem, které jsou vkládány do základního kapitálu při jeho zvýšení, nevzni- ká již samotným splacením, ale až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Obchodní zákoník v tomto ustanovení řeší si- tuaci, k níž může dojít až do okamžiku vzniku vlastnického práva společnosti k nemovitos- tem, totiž že vkladatel namísto převodu vlast- nického práva k nemovitostem bude nucen zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v pe- nězích (z důvodu, že na společnost nepřejde majetkové právo k předmětu vkladu) a spo- 330 lečnost bude nucena předmětné nemovitosti vrátit.
Z dikce citovaného ustanovení, které dopadá jak na případy vytváření základního kapitálu při zakládání společnosti, tak na je- ho zvýšení v průběhu existence, je tedy zřej- mé, že ke vzniku vlastnického práva společ- nosti k vkládaným nemovitostem nedochází již okamžikem splacení vkladu, ale až okamži- kem vkladu vlastnického práva do katastru ne- movitostí. Ačkoli to tedy není v $ 204 odst. 3 obchodního zákoníku výslovně uvedeno, iv případě zvýšení základního kapitálu akcio- vé společnosti nepeněžitým vkladem v podo- bě nemovitostí podléhajících evidenci v ka- tastru nemovitostí z obchodního zákoníku jednoznačně vyplývá nutnost vkladu vlastnic- kého práva do katastru nemovitostí ke vzniku vlastnického práva společnosti (k tomu shod- ně Dědič, J.; Štenglová, L; Čech, P.; Kříž, R.
Akciové společnosti. 6. přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 36). V období mezi splacením nepeněžitého vkladu, tvořeného nemovitostmi evidovaný- mi v katastru nemovitostí, a vkladem vlastnic- kého práva k těmto nemovitostem na základě písemného prohlášení vkladatele dle $ 60 odst. 1 obchodního zákoníku tak má společ- nost předmětné nemovitosti toliko v držbě a nikoli ve vlastnictví. Teprve vkladem do ka- tastru nemovitostí vznikne vlastnické právo společnosti k nemovitostem vkládaným do základního kapitálu, a to s právními účinky vkladu ke dni, kdy byl návrh na vklad doru- čen příslušnému katastrálnímu úřadu.
Pokud tedy stěžovatel ve zdaňovacím ob- dobí roku 2006 nebyl vlastníkem předmět- ných nemovitostí, neboť právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly až v průběhu roku 2007, pak nemohl jako daňo- vě uznatelné náklady uplatňovat rezervy na opravy hmotného majetku ani odpisy tohoto majetku. Ustanovení $ 7 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb. výslovně stanoví, že rezervu na opravy hmotného majetku, která je výda- jem (nákladem) na dosažení, zajištění a udr- žení příjmů, jehož doba odpisování stanove- ná zákonem č. 586/1992 Sb. je pět a více let, mohou vytvářet poplatníci daně z příjmů, kteří mají k hmotnému majetku právo vlast- nické nebo jsou organizační složkou státu příslušnou hospodařit s majetkem státu ane- bo jsou státní organizací příslušnou hospoda- řit s majetkem státu, pokud tuto rezervu ne- vytváří nájemce, a nájemci hmotného majetku na základě smlouvy o nájmu podni- ku, přičemž k opravám tohoto majetku jsou smluvně písemně zavázáni.
Stejně tak $ 28 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. stanoví, že hmotný majetek odpisuje poplatník, který má k tomuto majetku vlastnické právo, orga- nizační složka státu příslušná hospodařit s majetkem státu a státní organizace příslušná hospodařit s majetkem státu. V následujících odstavcích (odst. 2 až 5 citovaného ustanove- ní) jsou dále uvedeny výjimky, kdy může hmotný majetek odpisovat i jiná osoba. Žád- ný z takto vyjmenovaných případů se však ne- vztahuje na právě posuzovanou věc. Vzhledem k tomu, že v případě tvorby re- zerv i odpisování hmotného majetku daňové předpisy vážou možnost využití těchto postu- pů a uplatňování daňově uznatelných nákla- dů pouze na vlastnictví hmotného majetku (či jiný zákonem stanovený vztah k majetku), není možno tvořit rezervy na opravy, resp. odpisovat hmotný majetek v těch případech, kdy tento není ve vlastnictví daňového sub- jektu, ale pouze v jeho držbě.
Nejvyšší správ- ní soud proto ve shodě se závěry krajského soudu uzavírá, že stěžovatel, který v roce 2006 nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí, vytvářel v tomto zdaňovacím období rezervy na jejich opravy a prováděl odpisy neopráv- něně a v rozporu s právní úpravou obsaženou v $ 28 zákona č. 586/1992 Sb. iv $ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 593/1992 Sb., ve spojení s $ 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb. (..) 2024 Daň z příjmů: výpočet příjmu spoluvlastníka k $ 9 a $ 11 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací obdo- bí roku 2002 Nájemné se stává příjmem každého z podílových spoluvlastníků nemovitosti v okamžiku, kdy je zaplaceno v souladu s ujednáním mezi nájemcem a pronajímate- li či tím z pronajímatelů, který je podle dohody spoluvlastníků či podle zákona oprávněn přijímat za spoluvlastníky platby nájemného.
Skutečnost, že určitý spolu- vlastník fakticky nemohl disponovat se svým podílem na nájemném ve zdaňovacím období, v němž bylo zaplaceno, jej nezbavuje povinnosti v tomto zdaňovacím obdo- bí tento podíl podrobit zdanění daní z příjmů.
Akciová společnost FINANCIAL GROUP proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. prosince 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu