ších předpisů, ve znění zákona č. 148/1998 Sb. (v textu jen „zákon o loteriích“) Využila-li obec možnosti stanovit vyhláškou okruh vzdálenosti do 100 metrů od budov, v nichž nebo v jejichž sousedství není provozování výherních hracích pří- strojů povoleno (6 17 odst. 11 věta druhá zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách), je třeba při posuzování žádosti o povolení k provozování výher- ních hracích přístrojů z tohoto okruhu vycházet a respektovat ho, aniž by přitom bylo nutno dále zkoumat naplnění pojmu „sousedství“ v případě posuzovaných objektů.
Není-li vyhláška obcí přijata, je nutno vycházet z $ 17 odst. 11 věty první zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, a vždy důsledně zvažovat na- plnění pojmu „sousedství“, a to na pozadí smyslu a účelu citovaného ustanovení, ja- kož i konkrétních okolností každého případu, včetně vzájemné vzdálenosti posuzo- vaných budov; úvaha ohledně naplnění pojmu „sousedství“ je přitom limitována maximální možnou vzdáleností 100 metrů.
Prejudikatura: srov. Soudní judikatura ve věcech správních č. 972/2002. Věc: Společnost s ručením omezeným C.A.T. GROUP proti Magistrátu hlavního města Prahy o povolení k provozování výherních hracích přístrojů, o kasační stížnosti žalobce. Úřad městské části Praha 12, odbor eko- nomický, oddělení daní a poplatků, dne 3. 7. 2006 nevyhověl žádosti žalobce o povolení k provozování 2 výherních hracích přístrojů v místě restaurace a bowlingové herny „Na Jasné“ v Praze 4, Cílkova 11/865, na období 17.
2. 2006 až 30. 6. 2006. a rozhodnutí správního orgánu I. stupně po- tvrdil. Správní orgán i žalovaný přitom vychá- zely z $ 17 odst. 11 zákona o loteriích. Součas- ně ve svých rozhodnutích reflektovaly rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1.2000, sp. zn. 22 Ca 123/99, publikovaný pod č. 595/2000 v Soudní judikatuře ve vě- Uvedené rozhodnutí napadl žalobce od- voláním, které žalovaný dne 29. 8. 2006 zamítl 796 cech správních, dle kterého je pojem „sou- sedství“ podle citovaného ustanovení zákona o loteriích svým obsahem širší než pojem „sousední“; zahrnuje místa až do vzdálenosti 100 m od budov v tomto ustanovení uvede- ných, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o místo, které má společnou hranici s uvede- nou budovou, popř. společnou hranici s po- zemkem, na němž uvedená budova stojí.
Vzdálenost 100 m je maximální vzdáleností, ve které se jedná o sousedství; obec může obecně závaznou vyhláškou tuto vzdálenost zmenšit, a tím pojem „sousedství“ zúžit. V kontextu výše uvedeného pak nebylo ža- lobci uvedené povolení vydáno, když správní orgán, jakož i žalovaný, zohlednili to, že v sou- sedství dané provozovny se nacházejí jak tři odbory Úřadu městské části Praha 12 prová- dějící výkon státní správy (odbor evidence obyvatel a osobních dokladů, odbor dopravy a odbor životního prostředí), tak i mateřská školka a k ní přilehlé centrum mládeže, a to ve všech případech ve vzdálenosti menší než 100 m.
Při naplnění pojmu „sousedství“ správní orgán (resp. žalovaný) vycházel jednak z uvedené vzdálenosti, a jednak ze skutečnos- ti, že budova mateřské školy je navštěvována především dětmi z okolních sídlištních domů a že je nejčastěji užíván právě chodník z ul. Cílkova, na jehož rohu se nachází vchod do předmětné provozovny. Budova školky a k ní náležící společenské a sportovní prostory jsou využívány i jako tzv. centrum pro mlá- dež, a to i v odpoledních hodinách. Je tudíž nutno vzít v úvahu i tyto souvislosti a zame- zovat působení negativních vlivů, mezi něž bezesporu patří i hraní na výherních hracích přístrojích, a proto je tato oblast regulována zákonem.
Účelem regulace provozování vý- herních hracích přístrojů přitom je chránit důstojnost míst, resp. budov uvedených v $ 17 odst. 11 zákona o loteriích a dále, a to především, v rámci prevence zajistit ochranu osob, které tato místa a budovy navštěvují, před možným škodlivým působením hry na výherních hracích přístrojích (zejména zá- važným rizikem vzniku závislosti na hře), ja- kož i před dalšími různými nebezpečími, kte- PSA ré s sebou hra na těchto přístrojích přináší. Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze dne 31.
3. 2008 zamítl. V dané věci na- stala situace, kdy žádosti o vydání povolení pro provoz výherních hracích přístrojů na provozovně „Na Jasné“ nebylo vyhověno, ač- koliv v předcházejících obdobích bylo o žá- dostech žalobce o vydání povolení pro pro- voz výherních hracích přístrojů na stejné provozovně rozhodnuto kladně. Podle měst- ského soudu samotná skutečnost, že v před- cházejících řízeních, resp. za předcházející období, bylo žádosti žalobce o vydání povole- ní vyhověno, nevylučuje, aby správní orgán v dalším řízení zjistil konkrétní skutkové okolnosti, a pokud tyto okolnosti odůvodňují vydání rozhodnutí, jež je odlišné od rozhod- nutí předcházejícího, nelze jiné rozhodnutí vyloučit.
Zásadu legitimního © očekávání a předvídatelnosti rozhodnutí, které se stěžo- vatel dovolává, v tomto ohledu nelze dle mí- nění městského soudu absolutizovat. Dále městský soud konstatoval, že správní orgán i žalovaný odvolací orgán v projednávané vě- ci vycházely z právního názoru, jenž byl vyjá- dřen v rozhodnutí Krajského soudu v Ostra- vě ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 22 Ca 123/99, dle kterého pojem „sousedství“ ve smyslu $ 17 odst. 11 zákona o loteriích zahrnuje mís- ta až do vzdálenosti 100 m.
Městský soud však - V podstatě shodně se žalobcem - má za to, že pojem „sousedství“ nelze ve smyslu citova- ného ustanovení zákona o loteriích vykládat tak, že jde o okruh maximálně 100 m a výklad omezující pojem „sousedství“ na místa do maximální vzdálenosti 100 m považuje za zu- žující. Nicméně i přes tento dílčí odlišný právní názor dospěl městský soud k tomu, že podmínky pro nepovolení provozování vý- herních hracích přístrojů v předmětné pro- vozovně byly splněny. V souzené věci totiž vzdálenost 100 m překročena nebyla, jednalo se objekty nacházející se v bezprostředním sousedství, resp. objekty sousední se společ- nou hranicí (tzv. mezující soused) a odůvod- nění napadeného rozhodnutí žalovaného ob- sahuje i úvahu o tom, zda a proč byl v daném případě naplněn pojem sousedství, když byla konstatována vzájemná vzdálenost posuzova- ných objektů, včetně přístupu do jednoho z nich (mateřské školy), a poukaz na účel re- gulace provozování výherních hracích pří- 797 1895 strojů.
V návaznosti na to pak městský soud dopinil, že zákon žádný způsob měření okruhu vzdálenosti 100 m neupravuje, což vyplývá zřejmě z toho, že při posuzování otázky nap nění pojmu sousedství není vzdálenost — a tedy měření této vzdálenosti - vždy rozhodujícím kritériem, a proto lze konkrétní způsob měření vzdálenosti posuzovaných budov v projedná- vané věci považovat za právně irelevantní. Uvedený rozsudek městského soudu na- padl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž především namítal, že správní orgán (resp. žalovaný) dovodil, že za sousedství se považuje vše, co se nachází v okruhu 100 m od měřeného objektu.
Městský soud násled- ně konstatoval, že tomu tak není, s čímž se stěžovatel plně ztotožňuje, přesto soud sám na základě podkladů obsažených ve správním spise, konkrétně pořízené mapy, zhodnotil, že se o sousedství mezi provozovnou a mateř- skou školkou jedná. Zde jsou však dle názoru stěžovatele překročeny přezkumné meze, městský soud sám rozhoduje v rámci správní- ho uvážení za správní orgán. Stěžovatel tak má za to, že mu byla odebrána jedna instance a že městský soud měl rozhodnutí správního orgánu, resp. žalovaného zrušit a vrátit zpět s pokynem, aby sousedství přezkoumal ne s ohledem na okruh 100 metrů, ale by při je- ho posouzení vycházel z přiložené mapy.
Zá- věrem pak stěžovatel uvedl, že nesrozumitel- nost a nezákonnost napadeného rozsudku městského soudu dovozuje také z toho, že je- ho odůvodnění není konzistentní; v jedné části uvádí, že není metodika pro měření sto- metrové hranice, ale zároveň poukazuje na to, že se mateřská škola v onom stometrovém okruhu nachází. Pokud nezná zákon metodi- ku měření, jde o závažnou, nepřekonatelnou chybu právní normy, v jejíž souvislosti by pak přicházela v úvahu i námitka stěžovatele ohledně toho, proč nebylo měření provede- no od vchodů jednotlivých objektů, u kte- rých se zkoumá jejich sousedství.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti k argumentaci stěžovatele v otázce „sousedství“ uvedl, že podle jeho názoru je nepodstatná a pouze účelová s cílem posuzo- vat problém z hlediska jazykového (filozofic- 798 kého), a nikoliv podle dikce zákona. Proto ta- ké nemůže souhlasit s tvrzením stěžovatele, že pokud zákon nezná metodiku měření vzdálenosti, jde o závažnou, nepřekonatel- nou chybu právní normy. Podle jeho tvrzení může několik způsobů měření prokázat, že vzdálenost uvedených budov je kratší než 100 m.
Žalovaný proto považuje kasační stíž- nost za neoprávněnou a s odvoláním na usta- novení $ 17 odst. 11 zákona o loteriích kon- statoval, že provozování výherních hracích přístrojů v provozovně „Na Jasné“ nemohlo být povoleno, a to nejen na uvedené období (17. 2. 2006 až 30. 6. 2006), jelikož se před- mětná provozovna nachází v sousedství ma- teřské školy (cca 18 m). Závěrem pak žalova- ný dodal, že hlavní město Praha vydalo dne 14. 12. 2007 obecně závaznou vyhlášku č. 19/2007 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat výherní hrací přístroje; v příloze této vyhlášky není uvedena herna „Na Jasné“, ul.
Cílkova 11/865, což znamená, že od 1. 1. 2008 zde provozová- ní výherních hracích přístrojů není povoleno v souladu s ustanoveními zákona o loteriích. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Zodůvodnění: C.) V projednávané věci se jednalo 0 na- plnění pojmu sousedství v kontextu $ 17 odst. 11 zákona o loteriích, který tento pojem sice používá, ale nikterak ho nedefinuje; dle tohoto - v úvodu odůvodnění již jednou cito- vaného - ustanovení: „Provozování výherních hracích přístrojů nesmí být povoleno ve ško- lách, školských zařízeních, v zařízeních soci- ální a zdravotní péče, v budovách státních or- gánů a církví, jakož i v sousedství uvedených budov.
Okruh vzdálenosti do 100 m od těchto budov může stanovit obec vyhláškou.“ V daném případě tedy pojem „sousedství“ představuje - jak správně v napadeném roz- sudku uvedl již městský soud - tzv. neurčitý právní pojem, jehož použití s sebou přináší nutnost vzít v úvahu všechny možné podmín- ky aplikace s ohledem na měnící se okolnosti, rozmanitost a proměnnost dotčených práv- ních vztahů. Situace, kdy právní norma po- užívá pojem, jenž dále nevymezuje, přitom není nijak výjimečná a k naplnění takového pojmu pak dochází zejména aplikační praxí správního orgánu, a to s přihlédnutím ke spe- cifikům každého individuálního případu.
Ne- postačí však, že správní orgán nějakou situaci podřadí pod neurčitý právní pojem, jestliže také neobjasní jeho význam a spokojí se s konstatováním, že tato situace uvažované- mu pojmu konvenuje či nikoli (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 1998, sp. zn. 6 A 85/96, publikovaný pod č. 972/2002 v Soudní judikatuře ve vě- cech správních). Při používání neurčitého právního pojmu je proto na místě nejprve vyřešit dvě základní otázky - 1) jaký význam má tento pojem a 2) jaké skutečnosti konkrétního případu lze pod něj podřadit.
K tomu je nutno pozname- nat, že odpověď na první otázku je možné zís- kat především z cíle příslušného normativní- ho aktu, v němž je neurčitý právní pojem obsažen; odpověď na druhou otázku pak vy- chází ze skutkových okolností konkrétní věci. Ostatně tak tomu bylo i v souzené věci, když správní orgán, resp. žalovaný odvolací orgán na pozadí účelu zákona (v podobě ochrany důstojnosti budov uvedených v $ 17 odst. 11, jakož i ochrany osob, které tyto budovy nav- štěvují, před možným negativním působe- ním hry na výherních hracích přístrojích) do- spěl k závěru, že v daném případě byl pojem sousedství naplněn, a proto žádosti stěžova- tele nevyhověl.
Tyto závěry pak následně aproboval měst- ský soud, avšak v rámci přezkumu naplnění pojmu „sousedství“ provedl jistou úvahovou nadstavbu v podobě argumentace, dle které nelze pojem sousedství limitovat okruhem vzdálenosti maximálně 100 m; uvedl přitom, že si lze jistě představit situaci, kdy je vzájem- ná vzdálenost posuzovaných objektů větší, a přesto jsou naplněny podmínky pro závěr O tom, že se nacházejí v sousedství ve smyslu tohoto pojmu podle $ 17 odst. 11 zákona o lo- teriích, např. v případech, kdy se jiné objekty, než objekty posuzované, v lokalitě nenachá- zejí a ke škole není jiná přístupová cesta než ta, která vede kolem provozovny, v níž mají být výherní hrací přístroje umístěny.
Tato nadstavba přitom nebyla nutná, protože V projednávané věci se nejedná o případ přesa- hující vzdálenost 100 m; vždyť samotný měst- ský soud v odůvodnění svého rozsudku výslov- ně uvedl, že: ,... Vsouzené věcí ostatně ani není spor o to, že by byla při posuzování sousedství překročena vzdálenost 100 m, takovou žalob- ní námitku žalobce neuplatňuje“ Naznačenou argumentaci ovšem Nejvyšší správní soud považuje nejen za nadbytečnou, ale i za nesprávnou, jakkoli ji nelze upřít jistou racionální relevanci opírající se především o smysl a účel zákazu provozovat výherní hrací přístroje v sousedství budov taxativně uvedených v ustanovení $ 17 odst. 11 zákona o loteriích, kterým je ochrana osob navštěvu- jících tyto budovy před nebezpečím, které s sebou nese hra na výherních hracích pří- strojích.
Provozování výherních hracích auto- matů a jiných druhů hazardních her, jako jsou např. různé elektromechanické rulety, kostky či terminály, totiž představuje specifický druh zábavní činnosti, jenž vzhledem ke své podstatě a souvisejícím rizikům (zejm. gamb- lerství neboli patologickému hráčství), pod- léhá nutné regulaci a dozoru. Ani při výkladu $ 17 odst. 11 zákona o loteriích však nelze od- hlédnout od interpretační maximy, že zákono- dárce je v zásadě regulativně racionální a tedy teleologicky konzistentní, což znamená, že v podobě oné stometrové hranice stanovil ur- čitou mez či limit pro vymezení toho, co ještě může znamenat v daném kontextu sousedství.
Podle názoru Nejvyšší správního soudu proto není možné jít při výkladu pojmu „sou- sedství“ nad to, co si na základě zákona může jako sousedství stanovit obec prostřednic- tvím obecně závazné vyhlášky. Nehledě na to, že v opačném případě by okruh vzdálenosti stanovený obcí ztrácel smysl, neboť soused- stvím by mohla být i další místa mimo tento okruh vzdálená i několik set metrů. S ohledem na tyto skutečnosti umocněné požadavkem předvídatelnosti zákona a zákazu libovůle, který plyne z ústavně zakotvených náležitostí demokratického právního státu, má zdejší soud za to, že při interpretaci a aplikaci $ 17 odst. 11 zákona o loteriích je nutno postupo- vat následujícím způsobem.
799 1895 Pokud obec využila zákonem dané mož- nosti a stanovila vyhláškou okruh vzdálenosti do 100 m od objektů, v nichž a nebo v jejichž sousedství je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno, je třeba z tohoto okruhu v rámci povolovacího řízení vycházet a re- spektovat ho, aniž by přitom bylo nutno dále zkoumat naplnění pojmu „sousedství“ v pří- padě posuzovaných objektů. Nevyužila-li obec tuto možnost, je třeba vždy důsledně vá- žit, zda byl v tom kterém případě pojem „sou- sedství“ naplněn či nikoli a v závislosti na tom rozhodnout o žádosti o povolení k provozo- vání výherních hracích automatů; úvaha správního orgánu ohledně naplnění pojmu „sousedství“ je však v tomto případě limitová- na maximální možnou vzdáleností 100 m.
To znamená, že v případě absence obec- ně závazné vyhlášky ne všechna místa do vzdálenosti 100 m od uvedených budov bu- dou nutně představovat naplnění pojmu „sou- sedství“ tak, jak to vyplývá z opakovaně připo- mínaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1.2000, sp. zn. 22 Ca 123/99; takto koncipovaný závěr by byl příliš přímočarý, zjednodušující a ve svých důsledcích by mohl být i neopodstatněně restriktivní (např. po- kud by od sebe byly budova školy a provozov- ny vzdáleny vzdušnou čarou méně než 100 m a současně by byly odděleny řekou, jež by me- zi nimi činila přirozenou překážku).
Ona stometrová vzdálenost tedy v tomto směru představuje toliko referenční rámec úvah správního orgánu, při nichž je třeba vycházet ze shora naznačeného smyslu a účelu $ 17 odst. 11 zákona o loteriích a zvažovat konkrét- ní okolnosti každého případu, včetně vzájem- né vzdálenosti posuzovaných objektů; stano- vení stometrového okruhu je proto důležité, nikoli však jediné východisko při povolování provozování výherních hracích přístrojů. Zákon o loteriích přitom v $ 17 odst. 11 hovoří o „okruhu vzdálenosti“, nikoli o „do- stupné vzdálenosti“ a lze tedy dovodit, že se při vyměření stometrového okruhu vzdále- nosti vychází z přímé vzdálenosti dotčených objektů měřené tzv. vzdušnou čarou.
Docílit omezení či úplný zákaz provozo- vání výherních hracích přístrojů na určitých 800 místech či lokalitách v obci je však možné i bez nutnosti složitého měření vzdáleností od zákonem definovaných objektů, a to pro- střednictvím aplikace $ 50 odst. 4 zákona o loteriích, podle kterého: „Obec může stano- vit obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti, že výherní hrací přístroje mohou být provozovány pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, na kterých veřejně přístupných místech v obci je provozování výherních hra- cích přístrojů zakázáno.“ Ostatně jak vyplý- vá z vyjádření žalovaného, v současné době má hlavní město Praha obecně závaznou vy- hlášku č. 19/2007 Sb. hl.
m. Prahy, kterou prá- vě na základě citovaného ustanovení zákona o loteriích stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat výherní hrací přístroje. Závěrem této části odůvodnění je třeba znovu připomenout, že v projednávané věci nešlo o případ objektů vzdálených od sebe ví- ce než 100 m (viz výše), a proto nebyl na mís- tě takový postup městského soudu, po němž volá stěžovatel, tj. zrušení a vrácení věci zpět žalovanému. Městský soud stěžovateli žád- nou instanci nevzal, neboť v rámci žalobních bodů přezkoumal úvahy žalovaného, které aproboval s náležitým odůvodněním toho, proč byl v daném případě pojem „sousedství“ naplněn, jakkoli uvedl rovněž dílčí nesprávné závěry, které byly shora vysloveným právním názorem korigovány.
Se závěrem o naplnění pojmu „sousedství“ se v projednávaném případě ztotožňuje i Nej- vyšší správní soud a v této souvislosti pouka- zuje na to, že v rozhodné době nebyl obecně závaznou vyhláškou stanoven okruh vzdále- nosti do 100 m od objektů, v nichž a nebo v jejichž sousedství je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno. Správní orgán, resp. žalovaný odvolací orgán, potažmo i měst- ský soud, proto správně vyšly ze vzdálenosti předmětné provozovny od mateřské školy (cca 18 m) a Úřadu městské části Praha 12 (cca 48 m) a na podkladě posouzení konkrét- ních okolností případu, s přihlédnutím k úče- lu a smyslu zákona, rozhodly.
Nadto je nutno poznamenat, že stěžovatel ani žádné konkrét- ní skutkové okolnosti, na základě kterých by bylo možné závěry žalovaného, resp. městské- ho soudu zpochybnit, nevznesl, když vzájem- nou vzdálenost objektů zjištěnou měřením správního orgánu nerozporoval a nenabídl ani žádná zvláštní místní specifika, pro která by jeho provozovnu nebylo možné považovat za sousedství dotčených objektů; pokud jde o upozornění stěžovatele, že v daném přípa- dě odděluje oba pozemky betonový chodník a ploty, je na místě poukázat na městským soudem akcentované bezprostřední soused- ství provozovny „Na Jasné“ a mateřské školy, jakož i na využívání chodníku z ul.
Cílkova, na jehož rohu se nachází vchod do předmětné provozovny, z čehož lze dovodit naplnění po- jmu „sousedství“. (...) 1896 Veřejné zakázky: plnění stejného nebo srovnatelného druhu; výše peněžitého závazku ze zadání veřejné zakázky k $ 67 odst. 1 zákona č. č. 148/1996 Sb.? 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona I. Zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatel- ného druhu, nutno ve smyslu $ 67 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřej- ných zakázek, rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostat- ných plnění, týkajíli se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických.
2x II. Celkovou výší peněžitého závazku bez daně z přidané hodnoty, který vznikne zadavateli ze zadání veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatel- ného druhu, za situace, že zadání veřejné zakázky spočívá v uzavření několika sa- mostatných stnluv ($ 67 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zaká- zek), nutno rozumět celkovou výši budoucích peněžitých závazků, které podle všech dílčích zadání veřejné zakázky učiněných v jednom rozpočtovém roce mají vznik- nout, nikoli celkovou výši závazků na základě všech zadání veřejné zakázky v jed- nom rozpočtovém roce skutečně podle jednotlivých samostatných smluv vzniklých.
Společnost s ručením omezeným C.A.T. GROUP proti Magistrátu hlavního města Prahy o povolení k provozování výherních hracích přístrojů, o kasační stížnosti žalobce.