Pro stanovení základu daně z převodu nemovitostí při vkladech nemovitostí do obchodních společností se do účinnosti zákona č. 420/2003 Sb., kterým se novelizo- val zákon ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemo- vitostí, použije cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Hodnotu vkládané nemovitosti, ohodnocenou pro účely vkladu dle $ 59 odst. 3 ob- chodního zákoníku, stanovenou podle posudku znalce, nelze považovat za cenu sjednanou ve smyslu $ 10 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. vx
Pro stanovení základu daně z převodu nemovitostí při vkladech nemovitostí do obchodních společností se do účinnosti zákona č. 420/2003 Sb., kterým se novelizo- val zákon ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemo- vitostí, použije cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Hodnotu vkládané nemovitosti, ohodnocenou pro účely vkladu dle $ 59 odst. 3 ob- chodního zákoníku, stanovenou podle posudku znalce, nelze považovat za cenu sjednanou ve smyslu $ 10 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. vx
C.) Základní otázkou v předmětu sporu je tedy posoudit, zda stanovení hodnoty nepeně- žitého vkladu na základě znaleckého posudku dle $ 59 odst. 3 obchodního zákoníku Ize po- važovat za cenu sjednanou ve smyslu výše cito- vaného ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. a vycházet z ní pro účely stanovení základu daně z převodu nemovitostí. Nepeněžitý vklad je vymezen obchodním zákoníkem jako souhrn penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje vložit do společnosti a podílet se jimi na výsledku pod- nikání společnosti. Ocenění nepeněžního vkladu upravuje zejména $ 59 odst. 3 ob- chodního zákoníku, a to tak, že hodnota ne- peněžitého vkladu do společnosti s ručením omezeným a do akciové společnosti se stano- ví podle posudku zpracovaného znalcem ne- závislým na společnosti, jmenovaným za tím účelem soudem. Přesahuje-li hodnota nepe- něžitého vkladu 10 000 000 Kč nebo je-li předmětem vkladu podnik, jeho část, know- -how anebo je-li společnost zakládána jedním zakladatelem, vyžaduje se společný posudek zpracovaný dvěma znalci nezávislými na spo- lečnosti, jmenovanými soudem. Za vklad ne- získává převodce peníze jako v případě sjed- nané ceny, ale jinou majetkovou hodnotu, konkrétně účast ve společnosti. Hodnota vkladu je pevně dána posudkem znalce. Hod- notou nepenčžitého vkladu podle posudku znalce jsou vázáni společníci i společnost při nepeněžitých vkladech do akciové společ- nosti či společnosti s ručením omezeným. Společníci a společnost mohou sice ocenění nepeněžitého vkladu uvedené v posudku znalce odmítnout, pak však nemohou souhla- sit ani s nepeněžitým vkladem a ocenit jej ji- nak. Z toho je zřejmé, že na základě kogentní- ho ustanovení obchodního zákoníku se od posudku znalce nelze odchýlit, hodnotu vkla- du nelze sjednat, a nemůže tedy jít i z tohoto důvodu o cenu sjednanou. Omezení smluvní volnosti při oceňování nepeněžitých vkladů je odůvodněno ochranou věřitelů, neboť spo- lečníci těchto společností neručí za závazky společnosti buď vůbec, nebo jen do zápisu splacení vkladu v obchodním rejstříku. Jak již správně uvedl krajský soud, jakko- liv lze vztah mezi vkladatelem a společností, do níž je vklad vkládán, označit za obchodně závazkový vztah, jejich ujednání o hodnotě tohoto nepeněžitého vkladu je zákonem upraveno a nelze jej považovat za ujednání smluvní. S ohledem na výše uvedené platí, že při absenci ceny sjednané se pro stanovení zá- kladu daně z převodu nemovitostí při vkla- dech nemovitostí do obchodních společnos- tí v posuzovaném období použije vždy cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oce- ňování majetku. Výše uvedený závěr nepřímo potvrzuje i novelizace zákona č. 357/1992 Sb., provedená zákonem č. 420/2003 Sb., kdy by- lo do $ 10 citovaného zákona s účinností od 1. 1.2004 vloženo nové písmeno i), dle které- ho je v případě vkladu nemovitosti do spo- lečnosti s ručením omezeným nebo do akcio- vé společnosti základem daně z převodu nemovitostí hodnota určená posudkem znal- ce podle obchodního zákoníku. V důvodové zprávě se výslovně konstatuje, že se takto sta- novená hodnota nepeněžitého vkladu navr- huje využít i pro daňové účely. Dle názoru to- hoto soudu je tedy zřejmé, že hodnota nepenčžitého vkladu - stanovená podle po- sudku znalce - není ani cenou zjištěnou, ani cenou sjednanou, a do účinnosti zákona č. 420/2003 Sb. nemohla být v případě vkla- du nemovitosti do společnosti základem da- ně z převodu nemovitostí. 1229 Pobyt cizinců: stanovení doby vycestování Správní řízení: dodatečná změna lhůty ke splnění povinnosti k $ 68 odst. 2 a $ 101 písm. c) správního řádu (č. 500/2004 Sb.) k $ 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 217/2002 Sb. a č. 428/2005 Sb. Ustanovení $ 101 písm. c) správního řádu z roku 2004 umožňuje správnímu 01- gánu novým rozhodnutím z vážných důvodů dodatečně stanovit nebo změnit Ihůtu ke splnění povinnosti, stanoví-li tuto možnost zákon. Toto ustanovení tak slouží ze- jména k odstranění tvrdosti původního rozhodnutí a umožňuje dodatečně změnit lhůtu ke splnění povinnosti. Bezprostředně tak souvisí s $ 68 odst. 2 správního řádu, podle kterého výroková část rozhodnutí obsahuje mimo jiné lhůtu ke splnění po- vinnosti, která se rozhodnutím ukládá, popřípadě též jiné údaje potřebné k řádné- 1229 mu splnění této povinnosti. Takovým novým rozhodnutím o změně lhůty k vycesto- vání nemění a ani nemůže měnit obsah výrokové části rozhodnutí, jímž bylo žalob- ci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území České republiky. Tyto výroky původního rozhodnutí, proti nimž měl ža- lobce právo podat odvolání ve správním řízení i žalobu ve správním soudnictví, na- byly právní moci a vydáním nového rozhodnutí o změně lhůty k vycestování nejsou dotčeny.
Akciová společnost L. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z převodu nemovi-
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu kasační stížnosti a uplatněného důvodu (§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ustanovení § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění k 31. 12. 2003 (dále jen „zákon o dani z převodu nemovitostí“), je základem daně z převodu nemovitostí cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o oceňování majetku“), platná v den nabytí nemovitosti, a to i v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná. Je-li však cena sjednaná vyšší než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná.
Základní otázkou v předmětu sporu je tedy posoudit, zda stanovení hodnoty nepeněžitého vkladu na základě znaleckého posudku dle ustanovení § 59 odst. 3 obchodního zákoníku lze považovat za cenu sjednanou ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona o dani z převodu nemovitostí a vycházet z ní pro účely stanovení základu daně z převodu nemovitostí.
Nepeněžitý vklad je vymezen obchodním zákoníkem jako souhrn penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje vložit do společnosti a podílet se jím na výsledku podnikání společnosti. Ocenění nepeněžního vkladu upravuje zejména ustanovení § 59 odst. 3 obchodního zákoníku a to tak, že hodnota nepeněžitého vkladu do společnosti s ručením omezeným a do akciové společnosti se stanoví podle posudku zpracovaného znalcem nezávislým na společnosti, jmenovaným za tím účelem soudem. Přesahuje-li hodnota nepeněžitého vkladu 10 000 000 Kč nebo je- li předmětem vkladu podnik, jeho část, know-how anebo je-li společnost zakládána jedním zakladatelem, vyžaduje se společný posudek zpracovaný dvěma znalci nezávislými na společnosti, jmenovanými soudem. Za vklad nezískává převodce peníze, jako v případě sjednané ceny, ale jinou majetkovou hodnotu, konkrétně účast ve společnosti. Hodnota vkladu je pevně dána posudkem znalce. Hodnotou nepeněžitého vkladu podle posudku znalce jsou vázáni společníci i společnost při nepeněžitých vkladech do akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným. Společníci a společnost mohou sice ocenění nepeněžitého vkladu uvedené v posudku znalce odmítnout, pak však nemohou souhlasit ani s nepeněžitým vkladem a ocenit jej jinak. Z toho je zřejmé, že na základě kogentního ustanovení obchodního zákoníku se od posudku znalce nelze odchýlit, hodnotu vkladu nelze sjednat a nemůže tedy jít i z tohoto důvodu o cenu sjednanou. Omezení smluvní volnosti při oceňování nepeněžitých vkladů je odůvodněno ochranou věřitelů, neboť společníci těchto společností neručí za závazky společnosti buď vůbec nebo jen do zápisu splacení vkladu v obchodním rejstříku.
Jak již správně uvedl krajský soud, jakkoliv lze vztah mezi vkladatelem a společností, do níž je vklad vkládán, označit za obchodně závazkový vztah, jejich ujednání o hodnotě tohoto nepeněžitého vkladu je zákonem upraveno a nelze jej považovat za ujednání smluvní.
S ohledem na výše uvedené platí, že při absenci ceny sjednané se pro stanovení základu daně z převodu nemovitostí při vkladech nemovitostí do obchodních společností v posuzovaném období použije vždy cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku. Výše uvedený závěr nepřímo potvrzuje i novelizace zákona o dani z převodu nemovitostí, provedená zákonem č. 420/2003 Sb., kdy bylo do ustanovení § 10 citovaného zákona s účinností od 1. 1. 2004 vloženo nové písmeno i), dle kterého je v případě vkladu nemovitosti do společnosti s ručením omezeným nebo do akciové společnosti základem daně z převodu nemovitostí hodnota určená posudkem znalce podle obchodního zákoníku. V důvodové zprávě se výslovně konstatuje, že se takto stanovená hodnota nepeněžitého vkladu navrhuje využít i pro daňové účely. Dle názoru tohoto soudu je tedy zřejmé, že hodnota nepeněžitého vkladu - stanovená podle posudku znalce - není ani cenou zjištěnou ani cenou sjednanou a do účinnosti zákona č. 420/2003 Sb. nemohla být v případě vkladu nemovitosti do společnosti základem daně z převodu nemovitostí.
Kasační námitku směřující proti výroku o nákladech řízení nemohl Nejvyšší správní soud přezkoumat, neboť dle ustanovení § 104 odst. 2. s. ř. s. je taková námitka nepřípustná. V této souvislosti zdejší soud uvádí, že systém opravných prostředků v soudním řízení, aby respektoval ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a respektoval principy materiálního právního státu, musí nalézt přiměřenou rovnováhu mezi dvěma zájmy: zájmem na spravedlnosti v každém jednotlivém případě a zájmem na efektivitě působení objektivního práva. Ryze formální důraz kladený na dosažení spravedlivého výsledku řízení (ve smyslu jeho procesní bezvadnosti) ve svých důsledcích může oslabovat právní jistotu, a tedy i efektivitu práva. Jak k tomu opakovaně uvedl Ústavní soud (viz např. nález ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/01, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 24, str. 222-223; obdobně též nález ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31, str. 149). Žádný právní řád není a nemůže být z hlediska soustavy procesních prostředků k ochraně práv, jakož i z hlediska soustavy uspořádání přezkumných instancí, budován ad infinitum. Každý právní řád přináší a nutně musí přinášet i určitý počet chyb. Účelem přezkumného, respektive přezkumných řízení může být reálně takováto pochybení aproximativně minimalizovat, nikoliv beze zbytku odstranit. Soustava přezkumných instancí je proto výsledkem poměřování na straně jedné úsilí o dosažení panství práva, na straně druhé efektivity rozhodování a právní jistoty. Podle ustanovení § 104 odst. 2. s. ř. s. je kasační námitka směřující toliko do výroku o nákladech řízení nepřípustná a za této situace tedy nemohl Nejvyšší správní soud postupovat jinak, než ji ze svého přezkumu vyloučit.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, účastník řízení nárok na náhradu nákladů řízení neuplatnil a ani ze soudního spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady řízení v souvislosti s řízením o kasační stížnosti vznikly. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu