Námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiné- ho funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce se soud může na ná- vrh vlastníka takových pozemků zabývat v řízení podle $ 101a a násl. s. ř. s. pouze tehdy, vyslovil-li vlastník dotčených pozemků (navrhovatel) v procesu přijímání a schvalování nového územního plánu obce své námitky nebo připomínky proti no- vému funkčnímu využití pozemků, a tedy obci umožnil se s těmito výhradami se- známit a reagovat na ně prostřednictvím vypořádání námitek nebo připomínek dle $ 53 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006.
Námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiné- ho funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce se soud může na ná- vrh vlastníka takových pozemků zabývat v řízení podle $ 101a a násl. s. ř. s. pouze tehdy, vyslovil-li vlastník dotčených pozemků (navrhovatel) v procesu přijímání a schvalování nového územního plánu obce své námitky nebo připomínky proti no- vému funkčnímu využití pozemků, a tedy obci umožnil se s těmito výhradami se- známit a reagovat na ně prostřednictvím vypořádání námitek nebo připomínek dle $ 53 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006.
Pro soudní přezkum souladu opatření obecné povahy se zákonem vymezil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. 740/2006 Sb. NSS, tzv. algoritmus (tesD) soudního přezkumu. Jednotlivé na se- be navazující kroky takového algoritmu vy- 258 plývají zejména z $ 101d odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud jej ustáleně užívá v rámci dalších rozhodnutí týkajících se pře- zkoumání opatření obecné povahy. Ve věci není sporná pravomoc Zastupitel- stva města Třebechovice pod Orebem vydat nový územní plán dle $ 54 odst. 2 stavebního zákona. Další krok v algoritmu přezkumu pak spo- čívá v posouzení otázky, zda správní orgán při vydávání napadeného opatření obecné povahy (tedy při realizaci své pravomoci) ne- překročil meze zákonem vymezené působ- nosti. Rozlišovat je přitom třeba zejména pů- sobnost věcnou (okruh věcných oblastí, v rámci kterých vykonává správní orgán svoji pravomoc), působnost osobní (okruh osob, vůči kterým správní orgán působí), působ- nost prostorovou (na jakém území vykonává správní orgán svoji pravomoc) a za určitých okolností též působnost časovou (ta přichází do úvahy pouze v situaci, kdy má správní or- gán stanovené období, ve kterém může svoji pravomoc vykonávat). K tomu postačuje ze strany zdejšího soudu konstatovat, že ani v tomto směru nebylo zjištěno žádné pochy- bení a v této otázce navrhovatel předmětné opatření obecné povahy nezpochybnil. Nejvyšší správní soud tak následně mohl přistoupit i k třetímu kroku shora nastíněné- ho testu přezkumu, tedy k posouzení, zda by- lo napadené opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem stanoveným postu- pem. Splnění tohoto kritéria je navrhovate- lem zpochybňováno, bylo tedy nutno se vy- jádřit k důvodnosti jím vznesených námitek. Navrhovatel především namítl, že z návrhu územního plánu nevyplývala změna způsobu využití jeho pozemků, proto neměl v průběhu přijímání územního plánu důvod podávat při- pomínky nebo námitky. O změně funkčního využití jeho pozemků se žalobce dozvěděl až na základě své žádosti ze dne 12. 5. 2009. xx“ Nejvyšší správní soud k této námitce z od- půrcem předložené spisové dokumentace ověřil, že funkční využití „zemědělské plochy“ bylo pozemkům navrhovatele přiřazeno již od počátečních stadií jeho pořizování, tj. od zpracování zadání. Navrhovatel v průběhu celého řízení odkazoval na charakteristiku části obce Nepasice, která je uvedena v úvod- ní kapitole konceptu územního plánu, zpra- covaného v lednu 2007. V kapitole 2.1 - „Kon- cepce rozvoje území města“ je na str. 2 konceptu k území části Nepasice konstatová- na jejich výhodná poloha na silnici I/11 a že- lezniční trati, „rozsáhlé pozemky mezi silnicí I. třídy a řekou Orlicí nabízí vhodnou mož- nost pro rozvoj obytné funkce sídla, severně od komunikace je možnost doplnění ploch pro občanské vybavení“. Podobně je území Nepasic vymezeno i v části 3. - „Urbanistic- ká koncepce“ (str. 5 textové části konceptu). Navrhovatel z citovaných pasáží konceptu a později i z návrhu územního plánu dovozo- val, že funkční využití jeho pozemků bude vy- mezeno stejně jako v původním územním plánu, tj. plochy občanské vybavenosti. Jeho závěru však nelze přisvědčit, neboť textová část územního plánu obsahuje další pasáže, které se konkrétně věnují funkčnímu využití lokalit a ploch. V kapitole konceptu územní- ho plánu 3.2 - „Vymezení zastavitelných ploch“ jsou označeny plochy v Nepasicích (str. 9 textové části konceptu), které budou novým územním plánem definovány jako „zastavitelné“. Jsou označeny pod značkami N1 - N6, které jsou pod tímto označením za- kresleny v grafické části konceptu územního plánu. Dále jsou plochy občanské vybavenos- ti v textové části konceptu územního plánu uvedeny v kapitole 41 - „Občanská infra- struktura a veřejná prostranství“, kde jsou označeny objekty občanské vybavenosti i v části Nepasice (str. 11), navrhovaná čerpa- cí stanice mezi nimi nefiguruje, naopak jsou zde zmíněny jiné objekty. Zcela konkrétně jsou plochy s funkčním využitím konkretizo- vány v textové části konceptu v kapitole 6 - „Podmínky pro využití ploch, plochy občan- ského vybavení“ (str. 31), a to pro plochy označené T14, T15, T26, T54, K6, N1, N4. Dle těchto označení lze plochy dohledat v grafic- ké části konceptu územního plánu a určit tak dotyčné pozemky. Plochy zemědělské jsou uvedeny na str. 36 textové části konceptu územního plánu, vzhledem k jejich početnos- ti nejsou konkretizovány označením jednotli- vých ploch, v grafické části konceptu územ- ního plánu je jim ale přiřazeno příslušné ba- revné rozlišení a bez pochybností lze určit, ja- kým plochám je přiřazeno toto funkční využití - včetně pozemků žalobce. V návrhu územního plánu vypracovaného na základě konceptu se výše citované údaje nezměnily, plochy občanské vybavenosti v Nepasicích byly vymezeny shodně, z grafické části je zřej- mé, že pozemky navrhovatele jsou zakresleny s funkčním využitím „zemědělské plochyý“. Z uvedeného vyplývá, že pořizovatel územ- ního plánu jednoznačně vymezil v textové čás- ti konceptu i návrhu nového územního plánu zastavitelné plochy s funkčním využitím ob- čanská vybavenost v části obce Nepasice. Dle grafické části konceptu i návrhu územního plánu bylo možno jednoznačně určit pláno- vané využití pozemků žalobce. Lze souhlasit s tvrzením, že ve výše citované kapitole 2.1 a části 3 textové části konceptu územního plánu je konstatováno, že v Nepasicích jsou pozemky vhodné pro doplnění ploch pro ob- čanské vybavení. Na základě tohoto vymeze- ní, provedeného v úvodních, spíše obecných kapitolách textové části územního plánu, však nelze dospět k závěru, že všechny po- zemky v dané lokalitě budou mít funkční vy- užití občanská vybavenost, a rezignovat na ověření funkčního využití konkrétního po- zemku v dalších kapitolách textové části a ze- 4 X4 jména pak v grafické části územního plánu. Je nutno zdůraznit, že územní plán má dle zákona dvě části, textovou a grafickou, při- čemž se obě navzájem doplňují a žádné z nich nelze přiznat větší význam nežli druhé. Pokud by žalobce při procesu tvorby územní- ho plánu ověřoval plánované využití jeho po- zemků, pak by jednoduchým nahlédnutím do grafické části bez jakýchkoliv problémů zjis- til, že jsou vyznačeny zelenou barvou a není na ničHi počítáno-s-žádným-objektem občan- ské vybavenosti. Proti tomuto záměru měl možnost podat námitky, jak ostatně učinila velká část obyvatel města či vlastníků míst- ních pozemků, v námitkách by mohl vyjádřit svůj soukromý záměr, který by pak obec byla povinna poměřit ve smyslu $ 18 stavebního zákona se zájmem soukromým. Bez jeho 259 2008 aktivní účasti při přijímání územního plánu však nelze obci přičítat neproporcionální rozhodnutí o využití jeho pozemků. Navrhovatel při ústním jednání uvedl, že z grafické části konceptu územního plánu zjistil, že jeho pozemky jsou vyznačeny s funkčním využitím „zemědělská plocha“, považoval to však za omyl a dotazoval se na je- ho příčiny u projektové kanceláře, která kon- cept územního plánu připravovala. Nejvyšší správní soud k tomuto podotýká, že stavební zákon v $ 48 a $ 52 stanoví prostor pro uplat- nění námitek proti konceptu i návrhu územ- ního plánu, pořizovatel územního plánu je povinen koncept i návrh územního plánu ve- řejně projednat a vypořádat se s námitkami či připomínkami zde uplatněnými. Informace o veřejném projednání konceptu i návrhu územního plánu byla pořizovatelem vždy zá- konem stanoveným způsobem zveřejněna, možnosti podat námitky využilo několik desí- tek subjektů. Pokud navrhovatel této možnos- ti nevyužil a domáhal se vysvětlení či nápravy způsobem, který zákon nepředpokládá, pak důsledky tohoto nesprávného postupu nelze klást za vinu odpůrci. Z této námitky navrho- vatele je zřejmé, že © procesu pořizování územního plánu věděl, byl si též vědom toho, že jeho pozemky jsou v grafické části územní- ho plánu zakresleny s funkčním využitím „ze- mědělská plochá“. Navrhovatel dále namítal, že nebyly splně- ny zákonné podmínky pro změnu funkčního využití jeho pozemků, aniž by takový záměr návrh územního plánu obsahoval. Navrhova- tel se domnívá, že v zadání, konceptu i návr- hu územního plánu byl vysloven záměr po- zemky navrhovatele ponechat jako pozemky pro občanskou vybavenost a v této oblasti měly být doplněny další pozemky s tímto využitím. K této námitce Nejvyšší správní soud v prvé řadě zdůrazňuje nutnost rozlišení pro- cedury pořízení zcela nového územního plánu obce a přijímání jeho následných změn. Pro pořízení nového územního plánu stavební zákon stanoví zcela konkrétní postup, který je pro pořizovatele nového územního plánu velice náročný, a to právě proto, aby bylo za- 260 jištěno, že zamýšlený záměr úpravy poměrů v území obce bude prověřen dotčenými or- gány státní správy a dále veřejností, která jej může modifikovat svými námitkami a připo- mínkami. Výsledek tohoto procesu, tj. nový územní plán obce, vyjadřuje kompromis me- zi zájmy obce, stanovisky dotčených orgánů, sousedních obcí, krajského úřadu a vlastníků pozemků a staveb v upravovaném území. Jed- notlivé fáze tvorby a schvalování územního plánu jsou stavebním zákonem upraveny tak, aby bylo dosaženo obecně prospěšného sou- ladu veřejných a soukromých zájmů na roz- voji území (viz $ 18 odst. 2 stavebního záko- na). Stavební zákon v $ 55 explicitně stanoví i postup pro pořizování a vydávání změn územního plánu, přičemž v závislosti na obsa- hu prováděných změn umožňuje upustit od za- dání i konceptu změny územního plánu, opro- ti tomu však stanoví limity, v nichž může být územní plán následně přijatými změnami do- tčen. Tato koncepce je logická a brání nastolit v území prostřednictvím jednotlivých změn územního plánu postupně výrazně odlišné prostředí od původního územního plánu. Navrhovatel nezpochybňuje dodržení procedury jednotlivých stadií přijímání a schvalování nového územního plánu, namí- tá však opomenutí $ 55 odst. 3 stavebního zá- kona, dle něhož lze další zastavitelné plochy změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání nemožnosti využít již vy- mezené zastavitelné plochy a potřeby vyme- zení nových zastavitelných ploch. Postup dle $ 55 odst. 3 stavebního zákona se vztahuje pouze na pořizování změn územního plánu. Rozdíl mezi pořízením změny územního plá- nu a tvorbou zcela nového územního plánu je uveden výše a má své racionální důvody. Ustanovení $ 55 odst. 3 stavebního zákona předpokládá konstantní základ uspořádání území obce, tj. územní plán; pokud se od ně- ho chce v budoucnu pořizovatel odchýlit, ne- zpracovává znovu veškerou dokumentaci, která je nutná k novému územnímu plánu, ale jsou zde stanovena určitá pravidla, která musí dodržet. Právě takové pravidlo je uvede- no v $ 55 odst. 3 stavebního zákona, neboť je založeno na porovnání stavu původního územního plánu, který prošel složitou proce- durou schvalování, a má se za to, že jím zakot- vené poměry jsou v souladu s veřejnými i soukromými zájmy. Nedostatečné odlišení přijímání nového územního plánu a jeho změn ze strany navr- hovatele je i podstatou jeho námitek, dle nichž v novém územním plánu nebyl uveden důvod změny funkčního využití jeho pozem- ku oproti předchozímu stavu. Nový územní plán obce upravuje komplexně celé území a účelem jeho textové části není popisovat jednotlivě pozemky nacházející se v obvodu obce a u každého odůvodňovat jeho navrže- né funkční využití. Takový přístup stavební zákon ani vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, pro textovou část územní- ho plánu nestanoví. Jednotlivé pozemky, včetně jejich funkčního využití, jsou zakresle- ny v hlavním výkresu grafické části územní- ho plánu. Navrhovatel měl možnost funkční využití navrhované pro jeho pozemky zpo- chybnit prostřednictvím námitek proti kon- ceptu a návrhu územního plánu, odpůrce by potom byl povinen mu sdělit důvody tohoto zařazení a v případě nevyhovění námitce své rozhodnutí řádně odůvodnit. Navrhovatel též namítá, že ze sdělení ze dne 3. 6. 2009 vyplývá, že o pozemcích v jeho vlastnictví jednala rada města i zastupitelstvo města, přičemž jeho k tomuto jednání nepo- zvaly, čímž došlo k porušení $ 27 odst. 2 sta- vebního zákona. Navrhovatel na dotaz soudu při ústním jednání upřesnil, že těmito jedná- ními měla být jednání rady a zastupitelstva města související s pořizováním a schvalová- ním nového územního plánu. Nejvyšší správní soud k této námitce odkazuje na $ 43 - $ 56 stavebního zákona, které upravují postup při pořizování a schvalování územního plánu. V průběhu tohoto procesu orgány obce ve- dou jednání, k těmto jednáním však nejsou výslovně přizvány konkrétní fyzické či práv- nické osoby z titulu vlastnictví pozemků na úzerní obce, jejich účast na pořízení nové- ho územního plánu je zajištěna povinností pořizovatele konat veřejná projednání kon- ceptu a návrhu územního plánu. Je na obča- nech obce a vlastnících pozemků, aby sledo- vali úřední desku obce, zvláště, je-li jim zná- mo, že obec přijala rozhodnutí o tvorbě nového územního plánu. Účast na řízení o novém územním plánu nelze zaměňovat s účastí v územním či stavebním řízení, kde je již projednáván pouze určitý okruh vztahů s konkrétními účastníky. X4 Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správ- ní soud uzavírá, Že V procesním postupu předcházejícím vydání posuzovaného územ- ního plánu nenalezl žádné pochybení. Dalším, v pořadí čtvrtým kritériem pře- zkumu opatření obecné povahy je soulad územního plánu s hmotným právem. K tomu- to kritériu lze přiřadit námitku navrhovatele, dle níž se změnou územního plánu pro něho staly jeho pozemky nevyužitelné, a to celko- vě, nejen ve vztahu k původnímu záměru vy- budování čerpací stanice. Takovou změnou došlo v rozporu s Listinou základních práv a svobod k zásahu do jeho vlastnického prá- va, práva na svobodný výkon povolání, resp. práva podnikat. Hodnota předmětných po- zemků byla závislá na způsobu jejich využití. Žalobce se domnívá, že došlo k nucenému omezení jeho vlastnického práva bez poskyt- nutí odpovídající náhrady, a v souvislosti s tím poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, čj. 2 Ao 4/2008-88. Nejvyšší správní soud k uvedenému tvr- zení navrhovatele odkazuje na výše uvedené a konstatuje, že žalobce svou neúčastí na pro- cesu přijímání územního plánu obce, zejmé- na nepodáním námitek proti nově navrhova- nému funkčnímu využití jeho pozemků, znemožnil odpůrci, aby seznal jeho zájem, je- ho námitku posoudil a vyjádřil se též k po- souzení veřejného zájmu oproti jím vyslove- nému soukromému zájmu. Odpůrce má nejen povinnost, ale též možnost vyjádřit se a rozhodnout pouze o zákonným způsobem uplatněných námitkách. K rozhodnutí, na které navrhovatel odkazuje, Nejvyšší správní soud uvádí, že závěry tohoto rozsudku nejsou V posuzované věci aplikovatelné. Ve věci ve- dené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 2 Ao 4/2008 se jednalo též o změnu funkční- 261 2009 ho využití území při tvorbě nového územní- ho plánu, avšak majitelka dotčených pozem- ků se proti navrhovanému režimu aktivně bránila již od fáze zadání, podávala své námit- ky proti zadání, konceptu i návrhu územního plánu, Nejvyšší správní soud vycházel ve svém rozhodnutí z názoru vysloveného obcí při zamítnutí jejích námitek. Navrhovatel se v projednávané věci procesu přijímání územ- ního plánu neúčastnil, nepodal proti nově na- vrhovanému funkčnímu využití jeho pozemků žádné námitky, ač tak učinit mohl, v důsledku toho nelze dovodit postoj odpůrce a zpo- chybňovat jeho případné závěry, které nevy- slovil, a neměl k tomu v důsledku jednání na- vrhovatele v rámci nového územního plánu příležitost. Navrhovatel se může pokusit zjis- tit stanovisko odpůrce prostřednictvím návr- hu na změnu územního plánu. Nejvyšší správní soud tedy přistoupil k poslednímu kroku přezkumného algorit- mu, kterým je test proporcionality. Navrhova- tel ke splnění tohoto kritéria namítá, že změ- nou územního plánu došlo k porušení $ 18 odst. 2 stavebního zákona, neboť byl nepři- měřeně upřednostněn veřejný zájem nad zá- jmem soukromým. Záměr čerpací stanice po- honných hmot nebyl nikdy v minulosti zpo- chybněn, v návrhu územního plánu bylo uva- žováno s dalším rozšířením občanské vybavenosti v severní části od komunikace 1/11. Pokud tedy došlo bez odůvodnění k vy- jmutí pozemků žalobce ze zóny občanské vy- bavenosti, byl upřednostněn veřejný zájem nad zájmem soukromým. Jak je uvedeno výše, ke střetu soukromé- ho a veřejného zájmu pří přijímání územního plánu vůbec nedošlo, protože navrhovatel se tohoto procesu neúčastnil, nevyslovil své vý- hrady proti jeho obsahu. Opět tedy nelze do- vozovat, jak by odpůrce posoudil případný střet jeho zájmů se zájmy žalobce, a nelze předpokládat, že by upřednostnil zájem veřej- ný. Ze stejných důvodů nedošlo ani k nezá- konnému zásahu do vlastnického práva žalob- ce, neboť odpůrce při pořízení a schválení územního plánu, jehož prostřednictvím mělo být vlastnické právo navrhovatele porušeno, postupoval v souladu se zákonem, naopak na- vrhovatel nevyužil zákonem předpokláda- ných prostředků pro ochranu svých zájmů, včetně vlastnického práva. 2009 Územní plánování: politika územního rozvoje; opatření obecné povahy k $ 31 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) k $ 101a a násl. soudního řádu správního Politika územního rozvoje ($ 31 a násl. stavebního zákona z roku 2006) určuje strategii a základní podmínky pro naplňování úkolů územního plánování v jcho dal- ších fázích. Nejde tedy o konkrétní regulaci určitého území s obecně vymezeným okruhem adresátů, ale o koncepční nástroj územního plánování, který stanoví prio- rity územního rozvoje v celorepublikových i mezinárodních souvislostech a který je určen orgánům veřejné správy, nikoli těm, vůči kterým je veřejná správa vykonává- na, tj. adresátům jejího veřejnosprávního působení. Není proto opatřením obecné povahy, proti němuž je určena soudní ochrana dle $ 101a s. ř. s., neboť z formálního a zejména z materiálního hlediska nenaplňuje jeho znaky.
Ing. Jiří Č. proti městu Třebechovice pod Orebem o návrhu na zrušení části opatření
ebního zákona). Stavební zákon v § 55 explicitně stanoví i postup pro pořizování a vydávání změn územního plánu, přičemž v závislosti na obsahu prováděných změn umožňuje upustit od zadání i konceptu změny územního plánu, oproti tomu však stanoví limity, v nichž může být územní plán následně přijatými změnami dotčen. Tato koncepce je logická a brání nastolit v území prostřednictvím jednotlivých změn územního plánu postupně výrazně odlišné prostředí od původního územního plánu.
Navrhovatel nezpochybňuje dodržení procedury jednotlivých stadií přijímání a schvalování nového územního plánu, namítá však opomenutí § 55 odst. 3 stavebního zákona, dle něhož lze další zastavitelné plochy změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových zastavitelných ploch. Postup dle § 55 odst. 3 stavebního zákona se vztahuje pouze na pořizování změn územního plánu. Rozdíl mezi pořízením změny územního plánu a tvorbou zcela nového územního plánu je uveden výše a má své racionální důvody. Ustanovení § 55 odst. 3 stavebního zákona předpokládá konstantní základ uspořádání území obce, tj. územní plán, pokud se od něho chce v budoucnu pořizovatel odchýlit, nezpracovává znovu veškerou dokumentaci, která je nutná k novému územnímu plánu, ale jsou zde stanovena určitá pravidla, která musí dodržet. Právě takové pravidlo je uvedeno v § 55 odst. 3 stavebního zákona, neboť je založeno na porovnání stavu původního územního plánu, který prošel složitou procedurou schvalování, a má se zato, že jím zakotvené poměry jsou v souladu s veřejnými i soukromými zájmy.
Nedostatečné odlišení přijímání nového územního plánu a jeho změn ze strany navrhovatele je i podstatou jeho námitek, dle nichž v novém územním plánu nebyl uveden důvod změny funkčního využití jeho pozemku oproti předchozímu stavu. Nový územní plán obce upravuje komplexně celé území a účelem jeho textové části není popisovat jednotlivě pozemky nacházející se v obvodu obce a u každého odůvodňovat jeho navržené funkční využití. Takový přístup stavební zákon ani vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, pro textovou část územního plánu nestanoví. Jednotlivé pozemky, včetně jejich funkčního využití, jsou zakresleny v hlavním výkresu grafické části územního plánu. Navrhovatel měl možnost funkční využití navrhované pro jeho pozemky zpochybnit prostřednictvím námitek proti konceptu a návrhu územního plánu, odpůrce by potom byl povinen mu sdělit důvody tohoto zařazení a v případě nevyhovění námitce své rozhodnutí řádně odůvodnit.
Navrhovatel též namítá, že ze sdělení ze dne 3. 6. 2009 vyplývá, že o pozemcích v jeho vlastnictví jednala rada města i zastupitelstvo města, přičemž jeho k tomuto jednání nepozvaly, čímž došlo k porušení § 27 odst. 2 stavebního zákona. Navrhovatel na dotaz soudu při ústním jednání upřesnil, že těmito jednáními měla být jednání rady a zastupitelstva města související s pořizováním a schvalováním nového územního plánu. Nejvyšší správní soud k této námitce odkazuje na ustanovení § 43 – § 56 stavebního zákona, která upravují postup při pořizování a schvalování územního plánu. V průběhu tohoto procesu orgány obce vedou jednání, k těmto jednáním však nejsou výslovně přizvány konkrétní fyzické či právnické osoby z titulu vlastnictví pozemků v území obce, jejich účast na pořízení nového územního plánu je zajištěna povinností pořizovatele konat veřejná projednání konceptu a návrhu územního plánu. Je na občanech obce a vlastnících pozemků, aby sledovali úřední desku obce, zvláště, je-li jim známo, že obec přijala rozhodnutí o tvorbě nového územního plánu. Účast na řízení o novém územním plánu nelze zaměňovat s účastí v územním či stavebním řízení, kde je již projednáván pouze určitý okruh vztahů s konkrétními účastníky.
mí obce, jejich účast na pořízení nového územního plánu je zajištěna povinností pořizovatele konat veřejná projednání konceptu a návrhu územního plánu. Je na občanech obce a vlastnících pozemků, aby sledovali úřední desku obce, zvláště, je-li jim známo, že obec přijala rozhodnutí o tvorbě nového územního plánu. Účast na řízení o novém územním plánu nelze zaměňovat s účastí v územním či stavebním řízení, kde je již projednáván pouze určitý okruh vztahů s konkrétními účastníky.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud uzavírá, že v procesním postupu předcházejícím vydání posuzovaného územního plánu nenalezl žádné pochybení.
Dalším, v pořadí čtvrtým kritériem přezkumu opatření obecné povahy je soulad územního plánu s hmotným právem. K tomuto kritériu lze přiřadit námitku navrhovatele, dle níž se změnou územního plánu pro něho staly jeho pozemky nevyužitelné, a to celkově, nejen ve vztahu k původnímu záměru vybudování čerpací stanice. Takovou změnou došlo v rozporu s Listinou základních práv a svobod k zásahu do jeho vlastnického práva, práva na svobodný výkon povolání, resp. práva podnikat. Hodnota předmětných pozemků byla závislá na způsobu jejich využití. Žalobce se domnívá, že došlo k nucenému omezení jeho vlastnického práva bez poskytnutí odpovídající náhrady a v souvislosti s tím poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008
88.
Nejvyšší správní soud k uvedenému tvrzení navrhovatele odkazuje na výše uvedené a konstatuje, že žalobce svou neúčastí na procesu přijímání územního plánu obce, zejména nepodáním námitek proti nově navrhovanému funkčnímu využití jeho pozemků, znemožnil odpůrci, aby seznal jeho zájem, jeho námitku posoudil a vyjádřil se též k posouzení veřejného zájmu oproti jím vyslovenému soukromému zájmu. Odpůrce má nejen povinnost, ale též možnost vyjádřit se a rozhodnout pouze o zákonným způsobem uplatněných námitkách. K rozhodnutí, na které navrhovatel odkazuje, Nejvyšší správní soud uvádí, že závěry tohoto rozsudku nejsou v posuzované věci aplikovatelné. Ve věci vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 2 Ao 4/2008 se jednalo též o změnu funkčního využití území při tvorbě nového územního plánu, avšak majitelka dotčených pozemků se proti navrhovanému režimu aktivně bránila již od fáze zadání, podávala své námitky proti zadání, konceptu i návrhu územního plánu, Nejvyšší správní soud vycházel ve svém rozhodnutí z názoru vysloveného obcí při zamítnutí jejích námitek. Navrhovatel se v projednávané věci procesu přijímání územního plánu neúčastnil, nepodal proti nově navrhovanému funkčnímu využití jeho pozemků žádné námitky, ač tak učinit mohl, v důsledku toho nelze dovodit postoj odpůrce a zpochybňovat jeho případné závěry, které nevyslovil a neměl k tomu v důsledku jednání navrhovatele v rámci nového územního plánu příležitost. Navrhovatel se může pokusit zjistit stanovisko odpůrce prostřednictvím návrhu na změnu územního plánu.
Nejvyšší správní soud tedy přistoupil k poslednímu kroku přezkumného algoritmu, kterým je test proporcionality. Navrhovatel ke splnění tohoto kritéria namítá, že změnou územního plánu došlo k porušení ustanovení § 18 odst. 2 stavebního zákona, neboť byl nepřiměřeně upřednostněn veřejný zájem nad zájmem soukromým. Záměr čerpací stanice pohonných hmot nebyl nikdy v minulosti zpochybněn, v návrhu územního plánu bylo uvažováno s dalším rozšířením občanské vybavenosti v severní části od komunikace I/11. Pokud tedy došlo bez odůvodnění k vyjmutí pozemků žalobce ze zóny občanské vybavenosti, byl upřednostněn veřejný zájem nad zájmem soukromým.
Jak je uvedeno výše, ke střetu soukromého a veřejného zájmu při přijímání územního plánu vůbec nedošlo, protože navrhovatel se tohoto procesu neúčastnil, nevyslovil své výhrady proti jeho obsahu. Opět tedy nelze dovozovat, jak by odpůrce posoudil případný střet jeho zájmů se zájmy žalobce, a nelze předpokládat, že by upřednostnil zájem veřejný. Ze stejných důvodů nedošlo ani k nezákonnému zásahu do vlastnického práva žalobce, neboť odpůrce při pořízení a schválení územního plánu, jehož prostřednictvím mělo být vlastnické právo navrhovatele porušeno, postupoval v souladu se zákonem, naopak navrhovatel nevyužil zákonem předpokládaných prostředků pro ochranu jeho zájmů, včetně vlastnického práva.
Nejvyšší správní soud dospěl na základě uvedených skutečností k závěru, že námitky uplatněné navrhovatelem v návrhu na zrušení části napadeného opatření obecné povahy nejsou důvodné. V průběhu řízení nebyla zjištěna žádná pochybení, v důsledku nichž by přezkoumávané opatření obecné povahy bylo vydáno v rozporu se zákonem. Návrh na zrušení části opatření obecné povahy, kterým byl vydán územní plán Třebechovice pod Orebem, byl proto Nejvyšším správním soudem zamítnut.
Výrok náhradě nákladů řízení se opírá o § 101 odst. 5 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu