Vyžádání konkrétní listiny obsahující osobní údaje fyzické osoby správcem daně
v rámci dokazování, její založení do spisu a hodnocení jejího obsahu je nahodilým
shromážděním osobních údajů, při kterém nedochází k jejich dalšímu zpracování
ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů [§ 3 odst. 4 a § 4 písm. e) zákona
č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů]. Cílem takového postupu je získat a následně vyhodnotit důkazní prostředky z hlediska jejich daňové relevantnosti, nikoli
získat osobní údaje pro účely jejich dalšího zpracování.
Vyžádání konkrétní listiny obsahující osobní údaje fyzické osoby správcem daně
v rámci dokazování, její založení do spisu a hodnocení jejího obsahu je nahodilým
shromážděním osobních údajů, při kterém nedochází k jejich dalšímu zpracování
ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů [§ 3 odst. 4 a § 4 písm. e) zákona
č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů]. Cílem takového postupu je získat a následně vyhodnotit důkazní prostředky z hlediska jejich daňové relevantnosti, nikoli
získat osobní údaje pro účely jejich dalšího zpracování.
Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo
žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední
povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako
nedůvodnou. Důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí neshledal; stejně tak nevyhověl návrhu žalobkyně na moderaci, která by
v této věci nebyla ani možná. Moderační právo soudu upravené v § 78 odst. 2 představuje
výjimečný vstup jinak toliko přezkoumávajícího soudu do nalézací pravomoci správního
orgánu; podle tohoto ustanovení může soud
upustit od uloženého trestu nebo jej snížit
Prejudikatura: č. 1572/2008 Sb. NSS
žení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 10. 2008
uložil žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za neposkytnutí součinnosti při kontrole ve věci
zpracování osobních údajů stěžovatelem na
základě incidenční kontroly. Kontrola byla zaměřena na dodržování povinností stanovených zákonem o ochraně osobních údajů,
konkrétně zpracovávání osobních údajů poplatníků, jejich předávání a zpřístupňování.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce rozklad. Předseda žalovaného
rozhodnutím ze dne 27. 1. 2009 rozklad zamítl.
Proti rozhodnutí předsedy žalovaného
podal žalobce žalobu u Městského soudu
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
v mezích zákonem dovolených. Žalobkyně
navrhla, aby jí soud místo odnětí povolení
uložil peněžitou sankci; to už však právě přesahuje pravomoc soudu, neboť ten může do
úvahy správního orgánu zasahovat jen co do
výše trestu, nikoli však co do jeho druhu.
(Specifickým případem je pak upuštění od
sankce; to žalobkyně nenavrhla, nicméně
k tomu lze na okraj podotknout, že takový postup se jistě neuplatní u sankcí, které v hierarchii následků protiprávního jednání upravených určitým předpisem představují
následek nejtěžší.)
v Praze. Podstatou sporu bylo posouzení
otázky, zda žalovaný byl oprávněn po žalobci
v rámci incidenční kontroly požadovat ze spisu daňového subjektu, akciové společnosti
OSTROJ, písemnosti získané jako důkazní
prostředky v rámci prováděné daňové kontroly správcem daně týkající se trestního řízení vedeného proti předsedovi představenstva
této společnosti.
Městský soud ze spisu ověřil, že v oznámení o zahájení incidenční kontroly ze dne
22. 8. 2007 je uvedeno, že kontrola má být zaměřena na zpracování osobních údajů žalobcem, jejím předmětem je dodržování povin-
žadovat ze spisu daňového subjektu, akciové společnosti
OSTROJ, písemnosti získané jako důkazní
prostředky v rámci prováděné daňové kontroly správcem daně týkající se trestního řízení vedeného proti předsedovi představenstva
této společnosti.
Městský soud ze spisu ověřil, že v oznámení o zahájení incidenční kontroly ze dne
22. 8. 2007 je uvedeno, že kontrola má být zaměřena na zpracování osobních údajů žalobcem, jejím předmětem je dodržování povin-
ností stanovených zákonem o ochraně osobních údajů, zejména povinností stanovených
v § 5 odst. 1 a § 13 uvedeného zákona. Dále je
zde uvedeno, že se kontrola bude týkat zpracování osobních údajů poplatníků, jejich
shromažďování a uchovávání v papírové či
elektronické podobě, jejich předávání a zpřístupňování. Předmět kontroly tak byl vymezen dostatečně jasně, navíc v průběhu kontroly žalovaný své požadavky přesně specifikoval,
a to dopisem ze dne 18. 12. 2007, v rámci kterého požádal o předložení kopie daňového
spisu společnosti OSTROJ, resp. písemností,
které se týkají trestního řízení vedeného proti předsedovi představenstva této společnosti
a které se v daňovém spisu údajně nalézaly.
Námitku, dle které důvodem pro nepředložení příslušné části spisu je skutečnost, že
předseda představenstva není poplatníkem
žalobce, a není o něm tedy veden daňový
spis, městský soud odmítl. Žalobce v rámci
své činnosti shromažďuje do daňového spisu
údaje a listiny týkající se konkrétních osob,
a není tedy možné, aby se hájil tím, že získané
údaje jsou nahodilé, že je nezpracovává,
a proto je nemůže žalovanému vydat. Takový
postup by umožnil finančním úřadům shromažďovat jakékoliv listiny osob odlišných od
účastníka řízení bez toho, aby vůbec nějaký
zákonný orgán mohl dohlížet na zákonnost
jejich pořízení a dalšího nakládání s nimi. Působnost zákona o ochraně osobních údajů je
vymezena charakterem osobních údajů, jakožto informací vztahujících se k fyzické osobě a nikoli procesním postavením této osoby.
Žalobce musel mít pro získání a uchování
údajů z trestního spisu konkrétní zákonný
důvod a právě posouzení, zda byly předmětné údaje získány v souladu se zákonem
o ochraně osobních údajů i v souladu s principem legality zakotveným v čl. 2 odst. 3 Ústavy, je předmětem činnosti žalovaného.
Dle městského soudu se nemohlo jednat
o nahodilé shromažďování osobních údajů,
pokud si žalobce v rámci plnění zákonem
svěřené pravomoci přímo vyžádal určité podklady, které hodlal použít v daňovém řízení,
tak jak tomu bylo pravděpodobně i v případě
požadovaných údajů týkajících se trestního
stíhání předsedy představenstva. Pokud totiž
byla informace vyžádána a po jejím poskytnutí zařazena do spisu, což žalobce nepopírá,
měl městský soud za to, že již tímto zařazením do spisu pravděpodobně došlo ke zpracování osobního údaje ve smyslu zákona
o ochraně osobních údajů.
věřené pravomoci přímo vyžádal určité podklady, které hodlal použít v daňovém řízení,
tak jak tomu bylo pravděpodobně i v případě
požadovaných údajů týkajících se trestního
stíhání předsedy představenstva. Pokud totiž
byla informace vyžádána a po jejím poskytnutí zařazena do spisu, což žalobce nepopírá,
měl městský soud za to, že již tímto zařazením do spisu pravděpodobně došlo ke zpracování osobního údaje ve smyslu zákona
o ochraně osobních údajů.
Výjimku zakotvenou v § 3 odst. 6 písm. f)
zákona o ochraně osobních údajů, dle které
se určitá ustanovení tohoto zákona nepoužijí
pro zpracování osobních údajů nezbytných
pro plnění povinností správce stanovených
zvláštními zákony pro zajištění významného
finančního zájmu ČR nebo Evropské unie,
kterým je zejména stabilita finančního trhu
a měny, fungování peněžního oběhu a platebního styku, jakožto i rozpočtová a daňová
opatření, je nutno aplikovat vždy s ohledem
na konkrétní situaci, nikoli na daňové řízení
obecně. Tuto otázku by měl v součinnosti se
žalobcem posoudit právě žalovaný.
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád z roku 1992“), je
sice ve vztahu k zákonu o ochraně osobních
údajů zákonem speciálním, komplexní úpravu povinností při zpracovávání osobních
údajů však neobsahuje.
Městský soud proto dospěl k závěru, že
žalovaný je orgánem oprávněným provádět
u stěžovatele kontrolní činnost, a proto byl
stěžovatel povinen žalovanému poskytnout
požadovaný daňový spis a kontrolní činnost
nelze považovat za nezákonný zásah. Žalobu
tedy rozsudkem ze dne 5. 6. 2012 zamítl.
Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností
domáhal zrušení rozsudku městského soudu.
Tvrdil, že údaje týkající se předsedy představenstva, jakožto osoby odlišné od daňového
subjektu, jsou údaji získanými nahodile, a protože se nejedná o zpracovávané osobní údaje,
nepodléhají ochraně dle zákona o ochraně
osobních údajů. Vzhledem k uvedenému
představuje stále pokračující kontrola, v rámci které jsou vyžadovány pouze shora uvedené listiny, nezákonný zásah.
Shromažďováním osobních údajů je systematický postup nebo soubor postupů, jehož
cílem je získání osobních údajů, což se však
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
neděje v rámci důkazního řízení, a proto údaje získané v rámci dokazování nejsou shromažďováním údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů.
Stěžovatel nesouhlasil s tvrzením soudu,
dle kterého se nejedná o nahodilé údaje, neboť tyto údaje stěžovatel získal na základě vyžádání. Stěžovatel vyžádáním získal důkazní
prostředky, které mohly, ale také nemusely
osobní údaje obsahovat. Takový postup a následné získání osobních údajů není systematickou činností, jejímž účelem by bylo získání
osobního údaje pro jeho další zpracování.
Obdobně není ani případné zařazení důkazního prostředku obsahujícího osobní údaje
do spisu systematickou činností, kterou dochází ke zpracování tohoto údaje.
to údaje stěžovatel získal na základě vyžádání. Stěžovatel vyžádáním získal důkazní
prostředky, které mohly, ale také nemusely
osobní údaje obsahovat. Takový postup a následné získání osobních údajů není systematickou činností, jejímž účelem by bylo získání
osobního údaje pro jeho další zpracování.
Obdobně není ani případné zařazení důkazního prostředku obsahujícího osobní údaje
do spisu systematickou činností, kterou dochází ke zpracování tohoto údaje.
Stěžovatel tvrdil, že je státním orgánem,
jehož postupy a činnosti jsou jednoznačně
upraveny zákony, podle kterých jsou shromažďovány a zpracovávány jen osobní údaje
místně příslušných daňových subjektů a ty také podléhají kontrole žalovaného. Jinou zákonnou pravomoc žalovaný nemá. Závěr soudu, že je to žalovaný, kdo je oprávněn
posuzovat, zda byly údaje týkající se předsedy
představenstva získány zákonným způsobem, je v rozporu s § 29 zákona o ochraně
osobních údajů. Případná nezákonnost způsobu, kterým byly důkazy opatřeny, mohla
být namítána v trestním řízení podle § 157a
trestního řádu v průběhu řízení před soudem
či v daňovém řízení, potažmo v řízení před
správním soudem.
Stěžovatel uvedl, že práva a povinnosti při
zpracování osobních údajů jsou řešeny zákonem o správě daní a poplatků komplexně
s tím, že působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů na stěžovatele dopadá toliko v rozsahu § 13 uvedeného zákona. Připuštěním možnosti hodnocení způsobu nabytí a přípustnosti
důkazních prostředků z pohledu osobních údajů, které byly jejich součástí, by bylo přímým zásahem do vedení daňového řízení a tím do zákonných kompetencí správců daně.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
Z odůvodnění:
(...) Předmětem sporu je tedy pouze otázka, zda získáním konkrétního důkazního prostředku, který obsahuje osobní údaje fyzické
osoby, a to v rámci zákonem stanovené působnosti stěžovatele, došlo ke shromáždění
osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně
osobních údajů, a dále zda založením takové
listiny do daňového spisu dochází ke zpracování osobních údajů ve smyslu uvedeného zákona, a zda má tedy žalovaný pravomoc takový postup správce daně prověřovat z hlediska
dodržování příslušných ustanovení zákona
o ochraně osobních údajů, případně zda takový postup správce daně spadá pod výjimky
stanovené v § 3 odst. 6 uvedeného zákona.
ůsobnosti stěžovatele, došlo ke shromáždění
osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně
osobních údajů, a dále zda založením takové
listiny do daňového spisu dochází ke zpracování osobních údajů ve smyslu uvedeného zákona, a zda má tedy žalovaný pravomoc takový postup správce daně prověřovat z hlediska
dodržování příslušných ustanovení zákona
o ochraně osobních údajů, případně zda takový postup správce daně spadá pod výjimky
stanovené v § 3 odst. 6 uvedeného zákona.
Smyslem zákona o ochraně osobních údajů, kterým byla do právního řádu České republiky implementována ustanovení Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 95/46/ES
o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, je bezesporu chránit právo na soukromí občanů. Právo na respekt
k soukromému životu je deklarováno v Listině základních práv a svobod (např. čl. 7 odst. 1,
čl. 10, čl. 12 a čl. 13 Listiny). Ochranu soukromí nalezneme i v právu občanském. Právo na
soukromí nepochybně zahrnuje také právo
jednotlivce rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, popř. v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí
zpřístupněny jiným subjektům. Z uvedených
důvodů je také základním atributem celé koncepce zákona o ochraně osobních údajů souhlas subjektu údajů se zpracováním takových
údajů.
S masovým rozšířením výpočetní techniky se současně zvýšila potřeba ochrany soukromí. Na rozdíl od ručně vedených databází,
souborů či seznamů, obsahujících osobní
údaje, mohou totiž být z každého elektronicky vedeného informačního systému jakákoliv
data poměrně rychle a jednoduše předána jinam, a to bez vědomí jejich adresátů, čímž se
nepoměrně zvýšilo riziko jejich zneužití. Požadavky respektu k soukromí a jeho ochrana
jsou tedy úzce navázány na rozvoj technic-
kých a technologických možností. V této souvislosti je vhodné připomenout, že zákon
o ochraně osobních údajů se vztahuje jak na
automatizované zpracování osobních údajů,
tak na zpracovávání osobních údajů jiným
způsobem, včetně způsobu manuálního.
Se žalovaným lze souhlasit v tom, že působnost zákona o ochraně osobních údajů je
koncipována velmi široce a nevztahuje se
pouze na fyzické a právnické osoby, které
osobní údaje zpracovávají, ale zjednodušeně
řečeno na všechny subjekty, které osobní
údaje zpracovávají, včetně státních orgánů.
Při výkonu veřejné moci však zákon sám logicky souhlas subjektů údajů se zpracováním
svých údajů nevyžaduje, neboť výkon veřejné
moci, v rámci kterého dochází ze zákona ke
zpracování osobních údajů, nemůže být závislý na poskytnutí takového souhlasu. Jedinou plošnou výjimkou z obecné působnosti
zákona jsou zpravodajské služby (§ 29 citovaného zákona). Pokud jde o negativní vymezení působnosti, nevztahuje se zákon o ochraně
osobních údajů jednak na fyzické osoby, pokud se jedná o zpracování výlučně pro osobní potřebu fyzické osoby, a dále na nahodilé
shromažďování osobních údajů, které nejsou
dále systematicky zpracovány.
e zákona ke
zpracování osobních údajů, nemůže být závislý na poskytnutí takového souhlasu. Jedinou plošnou výjimkou z obecné působnosti
zákona jsou zpravodajské služby (§ 29 citovaného zákona). Pokud jde o negativní vymezení působnosti, nevztahuje se zákon o ochraně
osobních údajů jednak na fyzické osoby, pokud se jedná o zpracování výlučně pro osobní potřebu fyzické osoby, a dále na nahodilé
shromažďování osobních údajů, které nejsou
dále systematicky zpracovány.
Nelze tedy konstatovat, že jakékoliv získání osobního údaje je automaticky podřazeno
pod režim upravený zákonem o ochraně
osobních údajů.
Zákon o ochraně osobních údajů rozumí
„shromažďováním osobních údajů systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je získání osobních údajů za účelem jejich dalšího uložení na nosič informací pro
jejich okamžité nebo pozdější zpracování“
[§ 4 písm. f) zákona].
Samotná skutečnost, že si stěžovatel
v rámci důkazního řízení při výkonu své činnosti vyžádal konkrétní listiny, nečiní z tohoto postupu postup, jehož cílem bylo získání
osobních údajů pro jejich další zpracování ve
smyslu zákona o ochraně osobních údajů. Cílem tohoto postupu bylo získat důkazní prostředky, které by mohly být rozhodné pro
správné stanovení daňové povinnosti. Jinými
slovy, ani vědomé vyžádání těchto listin nesledovalo získání osobního údaje. Skutečnost, že vyžádané listiny osobní údaje obsahovaly, je vedlejším, nahodilým důsledkem
příslušného postupu správce daně. Ostatně
takové údaje obsahuje většina smluv, účetních či daňových dokladů, jejichž kopie jsou
běžně součástí daňových spisů. Považovat získání každé takové listiny obsahující osobní
údaj za záměrné shromažďování osobních
údajů za účelem jejich dalšího zpracování ve
smyslu § 3 odst. 4 zákona o ochraně osobních
údajů se kasačnímu soudu jeví jako značně
extenzivní výklad.
obsahovaly, je vedlejším, nahodilým důsledkem
příslušného postupu správce daně. Ostatně
takové údaje obsahuje většina smluv, účetních či daňových dokladů, jejichž kopie jsou
běžně součástí daňových spisů. Považovat získání každé takové listiny obsahující osobní
údaj za záměrné shromažďování osobních
údajů za účelem jejich dalšího zpracování ve
smyslu § 3 odst. 4 zákona o ochraně osobních
údajů se kasačnímu soudu jeví jako značně
extenzivní výklad.
Aby mohlo jít o zpracování osobních údajů ve smyslu uvedeného zákona, musí jít o systematickou činnost prováděnou přímo
s osobními údaji. Nejčastější formou takové
činnosti bude nepochybně vytvoření určitého uspořádaného souboru osobních údajů,
nebo pomocí technických prostředků uspořádání docílit. Skutečnost, že důkazní prostředky jsou po jejich získání založeny do daňového spisu, tam jsou uchovávány a v rámci
jednotlivých fází daňového řízení či postupů
při správě daně jsou následně v různých daňových souvislostech hodnoceny, nemůže
naplnit pojem zpracování ve smyslu zákona
o ochraně osobních údajů. Účelem takového
postupu nepochybně není žádná systematická zpracovatelská operace s osobními údaji,
tak jak definuje tento pojem zákon o ochraně
osobních údajů. Účelem založení důkazních
prostředků do daňového spisu není evidence
osobního údaje či jeho strukturované užívání,
které má za cíl identifikovat konkrétní fyzickou
osobu. Účelem založení takové listiny do daňového spisu je uchování této listiny pro následné hodnocení její daňové relevantnosti. Ostatně si lze jen velmi obtížně představit, že by
správci daně při vyhodnocování smluv či daňových dokladů dostáli např. zákonem o ochraně osobních údajů stanovené povinnosti zpracovávat pouze přesné osobní údaje, či po
zjištění, že tyto nejsou s ohledem na stanovený
účel přesné, byli povinni bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, zejména
zpracování blokovat, osobní údaje opravit či
doplnit, jinak osobní údaje zlikvidovat.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
avit, že by
správci daně při vyhodnocování smluv či daňových dokladů dostáli např. zákonem o ochraně osobních údajů stanovené povinnosti zpracovávat pouze přesné osobní údaje, či po
zjištění, že tyto nejsou s ohledem na stanovený
účel přesné, byli povinni bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, zejména
zpracování blokovat, osobní údaje opravit či
doplnit, jinak osobní údaje zlikvidovat.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
Závěr žalovaného, že každý spis vytvořený podle příslušného procesního předpisu
bude představovat zpracování osobních údajů, bez ohledu na to, jakým způsobem se takový údaj stal jeho součástí, a že je to žalovaný, který kontroluje nejen soulad zpracování
osobních údajů se zákonem o ochraně osobních údajů, ale také se zákony zvláštními, vede v konečném důsledku k natolik extenzivnímu výkladu pravomoci žalovaného, který
má za následek porušení dělby moci uvnitř
exekutivy. Každá zákonem svěřená kompetence by měla být vykládána spíše restriktivně než extenzivně. Účelem příslušné úpravy
jistě nebylo vytvořit úřad, který by měl pravomoc hodnotit způsob, rozsah a relevantnost
jednotlivých důkazů, které si různé správní
orgány při výkonu své působnosti opatřují
a vyhodnocují. Účelem příslušné úpravy je
zabránit zneužití osobních údajů fyzických
osob. Způsob, rozsah a relevantnost jednotlivých podkladů či důkazních prostředků, které správní orgány v rámci výkonu své působnosti opatřují a vyhodnocují, neupravuje
zákon o ochraně osobních údajů, ale je pro
jednotlivé správní orgány stanoven přímo
příslušnými zákony, v rámci kterých jsou
oprávněny a současně povinny při výkonu
veřejné moci postupovat. Kompetence žalovaného je vymezena pouze zákonem o ochraně osobních údajů a žádné hodnocení podkladů či důkazních prostředků z hlediska
jejich relevantnosti pro ten který úsek veřejné správy tento zákon neupravuje.
Posouzení relevantnosti získaných důkazních prostředků, případně i způsobu, jakým
byly správcem daně získány, tak nepřísluší žalovanému, ale samotným správcům daně, případně správním soudům. Způsob, kterým
správce daně důkazy opatřuje, jakož i jejich
případná relevantnost, nepochybně podléhá
soudní kontrole. Prostředkem, který má v oblasti správy daně zabránit neoprávněnému
opatřování důkazních prostředků, tak disponuje samotný daňový subjekt. Ze shora provedené rekapitulace je ostatně patrno, že se
ochrany před případným neoprávněným
shromažďováním důkazních prostředků v daňovém spise společnost Ostroj před Nejvyš-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
ším správním soudem prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem
úspěšně dovolala.
m, který má v oblasti správy daně zabránit neoprávněnému
opatřování důkazních prostředků, tak disponuje samotný daňový subjekt. Ze shora provedené rekapitulace je ostatně patrno, že se
ochrany před případným neoprávněným
shromažďováním důkazních prostředků v daňovém spise společnost Ostroj před Nejvyš-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
ším správním soudem prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem
úspěšně dovolala.
V této souvislosti lze odkázat také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 1. 2008, čj. 2 Afs 24/2007-119, č. 1572/2008
Sb. NSS , ve věci EURO PRIM spol. s r. o., který
se zabýval relevantností listin, které byly získány správcem daně z jiných řízení a který
k výkladu § 31 odst. 4 daňového řádu z roku
1992 vyslovil následující: „Listiny, z nichž je
patrný obsah výpovědí svědků z jiných řízení, mohou ovšem být za splnění určitých
podmínek také podkladem pro rozhodnutí:
V první řadě musí být pořízeny nezávisle na
příslušném daňovém řízení (tj. zejména nesmí být v jiném řízení pořízeny účelově proto, aby se správce daně vyhnul povinnosti
umožnit daňovému subjektu být přítomen
výslechu svědka a klást mu otázky). Dále je
třeba, aby v onom jiném řízení byly pořízeny v souladu se zákonem (tuto předběžnou
otázku správce daně vyřeší podle § 28 [daňového řádu z roku 1992]) a aby se do sféry
správce daně dostaly zákonným způsobem
(nelze tedy například jako důkazu užít listiny, jež byla součástí spisu, k jehož obsahu
správce daně z těch či oněch důvodů neměl
podle zákona přístup). Konečně musí být
uvedené listiny daňovému subjektu zpřístupněny, aby se mohl seznámit s jejich obsahem a případně navrhnout další důkazy,
které by zjištění vyplývající z dotyčných listin upřesnily, korigovaly či vyvrátily“.
Závěry, ke kterým v projednávané věci kasační soud dospěl, neznamenají, že by správci
daně byli z působnosti zákona o ochraně
osobních údajů absolutně vyjmuti. Stěžovatel
se mýlí, domnívá-li se, že zákon o ochraně
osobních údajů dopadá pouze na ty případy,
kdy jsou systematicky zpracovávány osobní
údaje místně příslušných daňových subjektů.
Naopak, všude tam, kde správce daně systematicky pracuje s osobními údaji jakýchkoliv
fyzických osob, tj. vytváří různé evidence
subjektů, seznamy konkrétně vybraných fyzických osob, např. dlužníků, či „daňově nespolehlivých subjektů“, či jakékoliv soubory,
ve kterých jsou osobní údaje správcem daně
Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj proti Úřadu pro ochranu osobních údajů o ulo-