Za výnos (§ 48 odst. 7 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách) lze považovat souhrn peněžních částek, které představují rozdíl mezi vklady přijatými v souvislosti s provozováním nepovolené loterie nebo jiné podobné hry a vyplacenými výhrami, tedy ekonomickou výhodu, kterou by subjekt nenabyl, pokud by nelegální loterii nebo jinou podobnou hru neprovozoval.
[25] Stěžovatel závěrem namítl, že výše výnosu nebyla určena správně, neboť správní orgány ani krajský soud nepřihlédly k nákladům (potažmo i k odvedeným daním), které stěžovatel v souvislosti s výnosem vynaložil. Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem toto pochybení správních orgánů neshledal. Jak správně uvedl i krajský soud, zákon o loteriích ve svých ustanoveních blíže nespecifikuje pojem výnos. Původní zákonná úprava na rozdíl od dnes platné a účinné (zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách) upravovala pouze „zdanění“, resp. placení odvodu z legálně provozovaných loterií (resp. v souvislosti s jinými obdobnými hrami), stanovení odvodu z nepovolené loterie výslovně nestanovila. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 3. 12. 2020, čj. 7 As 151/2020-23, jak legální odvod podle zákona o loteriích, tak odvod výnosu (z nelegálně provozované loterie) jsou příjmem veřejného rozpočtu (posuzováno optikou původní právní úpravy podle zákona o loteriích). Byť je jejich výše stanovena odlišně, při jejím určení je nezbytné zjišťovat obdobný okruh skutečností, a to především úhrn vsazených částek. Oba odvody mají úzkou souvislost, ačkoli je nelze zcela ztotožnit. Zákon o loteriích stanoví, že dílčí základ odvodu z výherních a hracích přístrojů a jiných technických zařízení se skládá z poměrné a pevné části, přičemž poměrnou část dílčího základu odvodu u povolených přístrojů tvoří podle § 41b odst. 3 zákona o loteriích „částka, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher“. Vycházely-li z této úpravy správní orgány i při určení výše výnosu z nepovolené loterie, Nejvyšší správní soud neshledal v jejich postupu z důvodů dále uvedených vadu.
[25] Stěžovatel závěrem namítl, že výše výnosu nebyla určena správně, neboť správní orgány ani krajský soud nepřihlédly k nákladům (potažmo i k odvedeným daním), které stěžovatel v souvislosti s výnosem vynaložil. Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem toto pochybení správních orgánů neshledal. Jak správně uvedl i krajský soud, zákon o loteriích ve svých ustanoveních blíže nespecifikuje pojem výnos. Původní zákonná úprava na rozdíl od dnes platné a účinné (zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách) upravovala pouze „zdanění“, resp. placení odvodu z legálně provozovaných loterií (resp. v souvislosti s jinými obdobnými hrami), stanovení odvodu z nepovolené loterie výslovně nestanovila. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 3. 12. 2020, čj. 7 As 151/2020-23, jak legální odvod podle zákona o loteriích, tak odvod výnosu (z nelegálně provozované loterie) jsou příjmem veřejného rozpočtu (posuzováno optikou původní právní úpravy podle zákona o loteriích). Byť je jejich výše stanovena odlišně, při jejím určení je nezbytné zjišťovat obdobný okruh skutečností, a to především úhrn vsazených částek. Oba odvody mají úzkou souvislost, ačkoli je nelze zcela ztotožnit. Zákon o loteriích stanoví, že dílčí základ odvodu z výherních a hracích přístrojů a jiných technických zařízení se skládá z poměrné a pevné části, přičemž poměrnou část dílčího základu odvodu u povolených přístrojů tvoří podle § 41b odst. 3 zákona o loteriích „částka, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher“. Vycházely-li z této úpravy správní orgány i při určení výše výnosu z nepovolené loterie, Nejvyšší správní soud neshledal v jejich postupu z důvodů dále uvedených vadu.
[26] S ohledem na specifickou povahu odvodu výnosu z nepovolené loterie nelze tento pojem zaměňovat s pojmem „zisk“ z podnikání, tedy rozdílem mezi výnosy a náklady, které stěžovatel vynaložil v souvislosti s provozem hracích zařízení, jak správně podotkl krajský soud i správní orgány. Svou povahou je tento pojem bližší pojmu „výnos z trestného činu“, který trestní zákoník definuje jako jakoukoli ekonomickou výhodu pocházející z trestného činu (srov. § 135b). V případě výnosu z nepovolené loterie je za tuto „ekonomickou výhodu“ možné považovat právě částku, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher (shora uvedená definice dílčího základu odvodu z povolené loterie). Jedná se o hodnotu, která byla bezprostředně získána stěžovatelem z provozu herních zařízení, neboť tato finanční částka představovala neoprávněně získaný ekonomický prospěch, který by stěžovatel jinak nezískal, a to aniž by tato částka byla dále krácena o další náklady (byť stěžovatel uváděl, že je vynaložil v souvislosti se získanými prostředky). Z tohoto důvodu nebylo možné započíst do celkové sumy náklady na zaměstnance. To by totiž znamenalo popřít význam pojmu „ekonomická výhoda“ získaná z nepovolené loterie, neboť by nezohledňovala původně stěžovatelem bezprostředně získanou sumu. Lze proto uzavřít, že za výnos lze považovat souhrn peněžních částek, které představují rozdíl mezi vklady přijatými v souvislosti s provozováním nepovolené loterie nebo jiné podobné hry a vyplacenými výhrami, tedy ekonomickou výhodu, kterou by subjekt nenabyl, pokud by nelegální nebo jinou podobnou hru neprovozoval.
[26] S ohledem na specifickou povahu odvodu výnosu z nepovolené loterie nelze tento pojem zaměňovat s pojmem „zisk“ z podnikání, tedy rozdílem mezi výnosy a náklady, které stěžovatel vynaložil v souvislosti s provozem hracích zařízení, jak správně podotkl krajský soud i správní orgány. Svou povahou je tento pojem bližší pojmu „výnos z trestného činu“, který trestní zákoník definuje jako jakoukoli ekonomickou výhodu pocházející z trestného činu (srov. § 135b). V případě výnosu z nepovolené loterie je za tuto „ekonomickou výhodu“ možné považovat právě částku, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher (shora uvedená definice dílčího základu odvodu z povolené loterie). Jedná se o hodnotu, která byla bezprostředně získána stěžovatelem z provozu herních zařízení, neboť tato finanční částka představovala neoprávněně získaný ekonomický prospěch, který by stěžovatel jinak nezískal, a to aniž by tato částka byla dále krácena o další náklady (byť stěžovatel uváděl, že je vynaložil v souvislosti se získanými prostředky). Z tohoto důvodu nebylo možné započíst do celkové sumy náklady na zaměstnance. To by totiž znamenalo popřít význam pojmu „ekonomická výhoda“ získaná z nepovolené loterie, neboť by nezohledňovala původně stěžovatelem bezprostředně získanou sumu. Lze proto uzavřít, že za výnos lze považovat souhrn peněžních částek, které představují rozdíl mezi vklady přijatými v souvislosti s provozováním nepovolené loterie nebo jiné podobné hry a vyplacenými výhrami, tedy ekonomickou výhodu, kterou by subjekt nenabyl, pokud by nelegální nebo jinou podobnou hru neprovozoval.
[27] Započíst nelze ani případné zdanění, které stěžovatel měl údajně odvést. Jestliže stěžovatel výnos zdanil, pak tak učinil nad rámec zákona. Tato otázka však není předmětem nynějšího sporu, ale mohla by být řešena pouze v samostatném daňovém řízení. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud ani nehodnotil stěžovatelem předloženou analýzu, neboť ta by na uvedeném nemohla nic změnit.