9 As 17/2023- 32 - text
9 As 17/2023 - 33 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Michala Bobka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Keolu a.s., se sídlem Vaníčkova 1639, Kladno, zast. Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, č. j. 054835/2022/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2022, č. j. 44 A 3/2022 45,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla včas podanou kasační stížností v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, č. j. 054835/2022/KUSK. Tímto rozhodnutím žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 62 odst. 1 písm. k) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“). Přestupku se měla stěžovatelka dopustit tím, že nejméně dne 22. 7. 2021 v 11:05 hodin, dne 10. 9. 2021 v 10:30 hodin a dne 30. 9. 2021 v 10:10 hodin v rozporu s § 31 odst. 2 živnostenského zákona nezajistila viditelné označení svého sídla na adrese Vaníčkova 1639, 272 01 Kladno obchodní firmou a identifikačním číslem osoby. Za uvedené jednání byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Stěžovatelce byla dále uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Stěžovatelka namítá, krajský soud provedl příliš extenzivní výklad ustanovení § 31 odst. 2 živnostenského zákona, který stanoví, že „[p]odnikatel je povinen viditelně označit obchodní firmou, popřípadě názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem osoby, bylo li přiděleno, objekt, v němž má sídlo, liší li se od bydliště…“. Z tohoto požadavku krajský soud dovodil, že požadavek viditelnosti ve smyslu § 31 odst. 2 věty první živnostenského zákona bude splňovat pouze takové označení sídla, které obsahuje požadované identifikační údaje ve zřetelné a srozumitelné formě, a nachází se na místě, např. na dveřích nebo fasádě objektu, na informační ceduli před vstupem do objektu, či v recepci objektu, které je možné reálně za přiměřených podmínek spatřit.
Tím, že krajský soud doplnil požadavek „viditelnosti“ o reálnou viditelnost z veřejně přístupného prostranství, v konkrétní věci tedy z ulice, vykročil dle názoru stěžovatelky za znění zákona. Napadené rozhodnutí krajského soudu proto porušuje základní zásadu trestních řízení, tedy nulla poena sine lege, stejně jako zásadu totožnosti skutku. Rozhodnutím jsou pošlapány i kautely ústavního práva, zejména pak zásada rovnosti.
[3] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně převyšuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).
[4] Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti tam vyslovených názorů na současnou právní úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021
28). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný přesah zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Takovým pochybením jsou především případy, kdy krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň však platí, že Nejvyšší správní soud není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti Nejvyšší správní soud omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.
[5] Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[6] Nejvyšší správní soud se měl již možnost vyjádřit k v projednávané věci klíčové právní otázce výkladu ustanovení § 31 odst. 2 živnostenského zákona ve svém nedávném rozsudku ze dne 15. 5. 2023, č. j. 4 As 17/2023
34. Ve skutkově a právně stejné věci, týkající se sídla vícero podnikatelských subjektů na totožné adrese, Nejvyšší správní soud konstatoval, že označení sídla bude možné považovat za viditelné pouze tehdy, je li viditelné z veřejně přístupného místa (veřejného prostranství), případně je li k němu zajištěn přístup veřejnosti.
[7] Pro projednávanou věc klíčová právní otázka výkladu § 31 odst. 2 živnostenského zákona tak byla v nedávné judikatuře plně řešena. Od právního posouzení tam zvoleného nyní Nejvyšší správní soud necítí potřebu se jakkoliv odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by se krajský soud v napadeném rozsudku dopustil zjevného pochybení, které by mělo zásadní dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Nejvyššímu správnímu soudu uniká, jak označení sídla společnosti u vchodu do rodinného domu ve dvoře, které však není z ulice (veřejného prostranství) nijak viditelné, neboť se nachází na opačné straně budovy, a z ulice je vidět pouze na zděném sloupku u brány neoznačený zvonek bez jakéhokoliv popisu, přičemž přístup do dvora blokují dle kontrolních zjištění prvostupňového správního orgánu zamčená vrata, by bylo možné subsumovat pod „viditelné“ označení obchodní firmy ve smyslu § 31 odst. 2 živnostenského zákona.
Nejvyšší správní soud se nedomnívá, že by bylo zapotřebí výrazných gnoseologických úvah na téma hranic lidského poznání, stejně jako rozborů trestně právních ústavních kautel, pro závěr, že „viditelné“ ve smyslu citovaného zákonného ustanovení by patrně mělo znamenat „viditelné“ bez nezbytnosti násilného vniknutí na soukromý pozemek, tedy v tomto smyslu „viditelné“ z veřejného, či běžně přístupného soukromého, pozemku.
[8] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 120 ve spojení s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, část III. 4.). Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. května 2023
JUDr. Radan Malík předseda senátu