k čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (v textu jen „Listina“) k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) (v textu jen „Úmluva“) Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, která se týkají základních práv a svobod, tj. nejméně rozhod- nutí o uložení trestů dle $ 46 odst. 3 písm. £), g) ah) tohoto zákona, podléhají soud- nímu přezkumu.
k čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (v textu jen „Listina“) k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) (v textu jen „Úmluva“) Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, která se týkají základních práv a svobod, tj. nejméně rozhod- nutí o uložení trestů dle $ 46 odst. 3 písm. £), g) ah) tohoto zákona, podléhají soud- nímu přezkumu.
Nejvyšší správní soud při předběžném projednávání věci dospěl k závěru, že $ 46 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., který vylučuje rozhodnutí žalovaného vydaná v kázeňském řízení ze soudního přezkumu, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Vzhle- dem k tomu, že o neústavnosti platného zá- kona si Nejvyšší správní soud nemůže sám učinit právní závěr, neboť je jím ve své rozho- dovací činnosti vázán, předložil Ústavnímu soudu v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR návrh na zrušení $ 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. Z tohoto důvodu řízení o ka- sační stížnosti do doby rozhodnutí Ústavního soudu usnesením ze dne 16. 10. 2008, čj. 9 As 2/2008-73, přerušil. Ústavní soud rozhodl o tomto návrhu ná- lezem ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. PL ÚS 32/08, č. 341/2010 Sb., tak, že mu vyhověl a $ 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. zrušil dnem 30. 6. 2011. Ústavní soud ve svých úvahách vycházel především z relevantní judikatury Evropské- ho soudu pro lidská práva (rozsudky ze dne 8. 6. 1976, Engel a další proti Nizozemsku, stížnost č. 5100/71, Series A, č. 22, a ze dne 28. 6. 1984, Campbell a Fell proti Spojenému království, stížnosti č. 7819/77 a 7878/77, Se- ries A, č. 80) vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmlu- vy, podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nestranným a nezávislým soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakého- koli trestního obvinění proti němu. Dle názoru Ústavního soudu napadený $ 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. nerespek- tuje principy, z nichž vychází judikatura Ev- ropského soudu pro lidská práva při výkladu a aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a je také v roz- poru s čl. 36 odst. 2 Listiny, podle kterého každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrá- cen rozhodnutím orgánu veřejné správy, mů- že se obrátit na soud, aby přezkoumal zákon- nost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však v žádném pří- padě nesmí být vyloučeno přezkoumání roz- hodnutí týkajících se základních práv a svo- bod podle Listiny. Základní otázkou tak v předmětné věci bylo, zda některá rozhodnutí o uložení ká- zeňského trestu jsou rozhodnutími, která se dotýkají základních práv a svobod podle Listi- ny. Výčet kázeňských trestů je obsažen v $ 46 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. a patří mezi ně důtka, snížení kapesného nejvýše o jednu tře- tinu až na dobu 3 kalendářních měsíců, zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce, pokuta až do výše 1 000 Kč, propadnutí věci, umístění do uzavřeného oddělení až na 28 dnů (s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení), celo- denní umístění do uzavřeného oddělení až na 20 dnů, umístění do samovazby až na dnů, odnětí výhod vyplývajících z před- chozí kázeňské odměny. Zákon č. 169/1999 Sb. dále v $ 27 upravu- je omezení a zbavení některých práv odsou- zených. Zásadně platí, že po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se ta- kovým omezením práv a svobod, jejichž vý- kon by buď byl v rozporu s účelem trestu, ne- bo která nemohou být uplatněna vzhledem k výkonu trestu. Zákon taxativně vypočítává práva a svobody, která jsou omezena a kte- rých je odsouzený po dobu výkonu trestu zbaven. Z pohledu Ústavního soudu tak jaká- koli další omezení práv a svobod jdou již nad rámec omezení v zákoně taxativně vypočte- ných, přičemž některá rozhodnutí o kázeň- ských trestech mají tuto povahu a mohou být (v závislosti na povaze a závažnosti sankce) výrazným zásahem do základních práv a svo- bod odsouzených (např. umístění do uzavře- ného oddělení až na 28 dnů, celodenní umís- tění do uzavřeného oddělení, rozhodnutí o umístění do uzavřeného oddělení či do sa- movazby). Taková rozhodnutí je nutno z výše uvedených důvodů považovat za rozhodnutí týkající se základních práv a svobod, která ne- mohou být vyloučena ze soudního přezkumu. Ústavní soud dále upozornil, že nedostat- kem současné právní úpravy je také ta sku- tečnost, že nerozlišuje mezi jednotlivými ká- zeňskými tresty z hlediska závažnosti jejich dopadu na postavení odsouzeného. Ze soud- ního přezkumu jsou totiž na základě režimu $ 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. vyloučena všechna rozhodnutí uložená v kázeňském ří- zení (s výjimkou rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci). Zákonná výluka soudního přezkumu se tak vztahuje jak na kázeňské tresty mírnější povahy (jako je důtka, snížení kapesného nebo pokuta), tak i na kázeňské tresty, které nepochybně ve značné míře za- sahují do práv a svobod odsouzeného (umís- tění do uzavřeného oddělení až na 28 dní, ce- lodenní umístění do uzavřeného oddělení až na 20 dní či umístění do samovazby až na 20 dní) a znamenají podstatné zostření dosa- vadního omezení svobody. Nelze rovněž přehlédnout, že uložení ká- zeňského opatření má vliv také na případné 381 2260 podmíněné propuštění z výkonu trestu, ne- boť při rozhodování o takové žádosti odsou- zeného soudy přihlížejí k jeho chování bě- hem výkonu tohoto trestu. Soudní přezkum tak může zabránit libovůli při ukládání ně- a vyloučit jejich nepříznivé důsledky pro eventuální rozhodování o podmíněném pro- puštění z výkonu trestu. Na základě výše uvedených zjištění tak Ústavní soud uzavřel, že vyloučení rozhodnu- tí vydaných v kázeňském řízení ze soudního přezkumu, a to bez jakékoli diferenciace je- jich závažnosti, nemůže z hlediska požadavků čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy ob- stát. Projednání stížnosti proti uložení kázeň- ského trestu orgány žalovaného nesplňuje požadavky na ochranu práv před nestranným a nezávislým tribunálem. Paradoxem stávající právní úpravy pak je také ta skutečnost, že ve věcech týkajících se majetku (propadnutí vě- ci, zabrání věci) je soudní přezkum připuš- těn, zatímco ve věcech týkajících se závaž- ných zásahů do bytostně osobnostní sféry odsouzeného (umístění do uzavřeného oddě- lení, umístění do samovazby) je soudní pře- zkum vyloučen. Plénum Ústavního soudu proto dospělo k závěru, že $ 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. je v rozporu s čl. 36 odst. 142 Listiny a neodpovídá ani kritériím spravedli- vého procesu zaručeným v čl. 6 odst. 1 Úmlu- vy. Proto rozhodlo o jeho zrušení podle $ 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. (...) S ohledem na skutečnost, že v dané věci by- lo městským soudem aplikováno ustanovení, které bylo Ústavním soudem shledáno proti- ústavním, a v důsledku toho neaplikovatelným, Nejvyšší správní soud usnesení městského sou- du zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 2260 Řízení před soudem: aktivní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí České národní banky k $ 10 odst. 9 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících záko- nů (zákon o pojišťovnictví), ve znění zákonů č. 377/2005 Sb. a č. 57/2006 Sb“ k $ 65 odst. 1 soudního řádu správního Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí České národní banky vydanému podle $ 10 odst. 9 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví (ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 278/2009 Sb.), kterým mu nebyl udělen sou- hlas s výkonem funkce člena představenstva pojišťovny, přestože nebyl účastníkem předchozího správního řízení.
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti městského soudu o odmítnutí žaloby. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných kasační stížností a dospěl k závěru, že je důvodná.
V úvodu Nejvyšší správní soud podotýká, že ze shora popsaných skutkových okolností projednávané věci je dostatečně patrno, že městský soud v daném případě aplikoval ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, nepodléhají rozhodnutí vydaná v kázeňském řízení přezkoumání soudu. V důsledku toho byla stěžovatelem podaná žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. f) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud však při předběžném projednávání věci dospěl k závěru, že citované ustanovení, které vylučuje rozhodnutí žalovaného vydaná v kázeňském řízení ze soudního přezkumu, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že o neústavnosti platného zákona si Nejvyšší správní soud nemůže sám učinit právní závěr, neboť je jím ve své rozhodovací činnosti vázán, předložil Ústavnímu soudu v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR návrh na zrušení ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. Z tohoto důvodu řízení o kasační stížnosti do doby rozhodnutí Ústavního soudu usnesením ze dne 16. 10. 2008, č. j. 9 As 2/2008
73, přerušil.
Ústavní soud rozhodl o tomto návrhu dne 29. 9. 2010 nálezem sp. zn. Pl. ÚS 32/08 tak, že mu vyhověl a ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. zrušil dnem 30. června 2011.
Ústavní soud ve svých úvahách vycházel především z relevantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ve věci „Engel a ostatní vs. Nizozemk“ ze dne 8. 6. 1976; rozsudek ve věci „Campbell a Fell vs. Spojené království“ ze dne 28. 6. 1984), vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy, podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nestranným a nezávislým soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.
Dle názoru Ústavního soudu napadené ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. nerespektuje principy, z nichž vychází judikatura Evropského soudu pro lidská práva při výkladu a aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a je také v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však v žádném případě nesmí být vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
Základní otázkou tak v předmětné věci bylo, zda některá rozhodnutí o uložení kázeňského trestu jsou rozhodnutími, která se dotýkají základních práv a svobod podle Listiny. Výčet kázeňských trestů je obsažen v § 46 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. a patří mezi ně důtka, snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendářních měsíců, zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce, pokuta až do výše 1000 Kč, propadnutí věci, umístění do uzavřeného oddělení až na 28 dnů (s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení), celodenní umístění do uzavřeného oddělení až na 20 dnů, umístění do samovazby až na 20 dnů, odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny.
Zákon č. 169/1999 Sb. dále v § 27 upravuje omezení a zbavení některých práv odsouzených. Zásadně platí, že po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se takovým omezením práv a svobod, jejichž výkon by buď byl v rozporu s účelem trestu, nebo která nemohou být uplatněna vzhledem k výkonu trestu. Zákon taxativně vypočítává práva a svobody, která jsou omezena a kterých je odsouzený po dobu výkonu trestu zbaven. Z pohledu Ústavního soudu tak jakákoli další omezení práv a svobod jdou již nad rámec omezení v zákoně taxativně vypočtených, přičemž některá rozhodnutí o kázeňských trestech mají tuto povahu a mohou být (v závislosti na povaze a závažnosti sankce) výrazným zásahem do základních práv a svobod odsouzených (např. umístění do uzavření oddělení až na 28 dnů, celodenní umístění do uzavřeného oddělení, rozhodnutí o umístění do uzavřeného oddělení či do samovazby). Taková rozhodnutí je nutno z výše uvedených důvodů považovat za rozhodnutí týkající se základních práv a svobod, která nemohou být vyloučena ze soudního přezkumu.
Ústavní soud dále upozornil, že nedostatkem současné právní úpravy je také ta skutečnost, že nerozlišuje mezi jednotlivými kázeňskými tresty z hlediska závažnosti jejich dopadu na postavení odsouzeného. Ze soudního přezkumu jsou totiž na základě režimu § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. vyloučena všechna rozhodnutí uložená v kázeňském řízení (s výjimkou rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci). Zákonná výluka soudního přezkumu se tak vztahuje jak na kázeňské tresty mírnější povahy (jako je důtka, snížení kapesného nebo pokuta), tak i na kázeňské tresty, které nepochybně ve značné míře zasahují do práv a svobod odsouzeného (umístění do uzavřeného oddělení až na 28 dní, celodenní umístění do uzavřeného oddělení až na 20 dní, či umístění do samovazby až na 20 dní) a znamenají podstatné zostření dosavadního omezení svobody.
Nelze rovněž přehlédnout, že uložení kázeňského opatření má vliv také na případné podmíněné propuštění z výkonu trestu, neboť při rozhodování o takové žádosti odsouzeného soudy přihlížejí k jeho chování během výkonu tohoto trestu. Soudní přezkum tak může zabránit libovůli při ukládání některých nejzávažnějších kázeňských trestů a vyloučit jejich nepříznivé důsledky pro eventuální rozhodování o podmíněném propuštění z výkonu trestu.
Na základě výše uvedených zjištění tak Ústavní soud uzavřel, že vyloučení rozhodnutí vydaných v kázeňském řízení ze soudního přezkumu, a to bez jakékoli diferenciace jejich závažnosti, nemůže z hlediska požadavků čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy obstát. Projednání stížnosti proti uložení kázeňského trestu orgány žalovaného nesplňuje požadavky na ochranu práv před nestranným a nezávislým tribunálem. Paradoxem stávající právní úpravy pak je také ta skutečnost, že ve věcech týkajících se majetku (propadnutí věci, zabrání věci) je soudní přezkum připuštěn, zatímco ve věcech týkajících se závažných zásahů do bytostně osobnostní sféry odsouzeného (umístění do uzavřeného oddělení, umístění do samovazby) je soudní přezkum vyloučen. Plénum Ústavního soudu proto dospělo k závěru, že ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a neodpovídá ani kritériím spravedlivého procesu zaručeným v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto rozhodlo o jeho zrušení podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Po vydání shora citovaného nálezu Ústavního soudu odpadl ve smyslu § 48 odst. 4 s. ř. s. důvod, pro který bylo řízení o kasační stížnosti přerušeno. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 9. 11. 2010, č. j. 9 As 2/2008
122, rozhodl tak, že se v řízení pokračuje.
S ohledem na skutečnost, že v dané věci bylo městským soudem aplikováno ustanovení, které bylo Ústavním soudem shledáno protiústavním a v důsledku toho neaplikovatelným, Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení je městský soud ve smyslu § 110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí, opírajícím se především o závěry vyslovené Ústavním soudem v citovaném nálezu Pl. ÚS 32/08.
V novém rozhodnutí městský soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). Neopomene přitom rozhodnout také o odměně ustanovené zástupkyně stěžovatele, JUDr. Aleny Jirovcové, advokátky se sídlem Šafaříkova 161, Jičín (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2006, č. j. 10 Ca 297/2006
38).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu