Umožňuje-li to zdravotní stav obviněného, lze konat ústní jednání v řízení o přestupcích (§ 74 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) i v nemocnici. Obviněný musí
být o tomto postupu správního orgánu informován v dostatečném předstihu, aby se
na ústní jednání mohl řádně připravit, popř. si obstarat zástupce.
Umožňuje-li to zdravotní stav obviněného, lze konat ústní jednání v řízení o přestupcích (§ 74 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) i v nemocnici. Obviněný musí
být o tomto postupu správního orgánu informován v dostatečném předstihu, aby se
na ústní jednání mohl řádně připravit, popř. si obstarat zástupce.
[38] Stěžovatel a) také namítal, že nesouhlasil s přítomností štábu České televize,
což je skutečnost, která pro předmět sporu
v posuzovaném řízení nemá právní význam .
Nejvyšší správní soud v této věci odkazuje na
vypořádání této námitky v předchozích rozhodnutích .
2015, čj . 41 A 42/2014-112, rozhodnutí o odvolání zrušil .
Ze spisu krajský soud zjistil, že ústní jednání v odvolacím řízení bylo nařízeno dožádaným správním orgánem I . stupně na 20 . 3 .
2014 a byli k němu předvoláni kromě žalobce
i svědkové . O této skutečnosti byl v usnesení
ze dne 4 . 3 . 2014 žalobce uvědoměn . Žalobce se z nařízeného jednání omluvil dva dny
předtím, než jednání mělo proběhnout, a to
s odůvodněním, že zdravotní stav mu nedo-
voluje se jednání zúčastnit, neboť se zhoršil,
a žalobce nastupuje hospitalizaci . Sdělil však,
že chce být osobně u ústního jednání přítomen, aby mohl klást svědkům otázky . Správní
orgán ověřil, že žalobce je skutečně hospitalizován . Po dohodě obou správních orgánů
měl výslech proběhnout dne 20 . 3 . 2014 v nemocnici v Kroměříži, nikoliv u správního orgánu I . stupně, ke kterému byl žalobce předvolán . Žalobce v nemocnici výslech odmítl .
Pracovníci správních orgánů se svědky, kteří
přijeli s nimi do nemocnice, odjeli do budovy
správního orgánu I . stupně v Kroměříži a tam
jejich výslech proběhl . Poté bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí .
Krajský soud měl za to, že aby byla činnost
správních orgánů smysluplná, s ohledem na
prekluzi stanovenou v § 20 odst . 1 zákona
č . 200/1990 Sb ., o přestupcích, musí tyto jednat, tedy zjišťovat skutkový stav, rychle . Stále
je nutné ze strany správních orgánů, ale samozřejmě i účastníků přestupkového řízení,
dodržovat zákon, tedy zákon o přestupcích
a správní řád, v nichž jsou zcela jednoznačně
vymezena pravidla pro přestupková řízení .
Žalobce se z nařízeného jednání na 20 . 3 .
2014 řádně omluvil . Jako důvod sdělil svou hospitalizaci, což bylo skutečně také potvrzeno
s tím, že tohoto jednání se nemůže zúčastnit,
chce se však dalšího jednání zúčastnit a klást
svědkům otázky . Nesouhlasil s tím, aby byl vyslýchán v nemocnici . Krajský soud měl za to,
že v tomto případě žalovaný nerespektoval
§ 74 odst . 1, ale ani § 73 odst . 2 zákona o přestupcích . V případě, že by se žalobce zúčastnil
jednání dne 20 . 3 . 2014 u správního orgánu,
měl možnost si zvolit např . zástupce, za jeho
účasti se vyjádřit ke všem skutečnostem, které
jsou mu kladeny za vinu, ke všem provedeným
důkazům a navrhovat další důkazy na svou obhajobu . Tyto skutečnosti žalovaný nerespektoval, přestože se žalobce omluvil z důležitého
důvodu . Za této situace bylo povinností správního orgánu řádnou omluvu žalobce respektovat, protože důvod omluvy byl důležitý, zjistit
délku předpokládané hospitalizace žalobce
a poté ve věci nařídit jednání, k němuž by znovu předvolal žalobce a také svědky, o jejichž
výslech žalovaný orgán I . stupně žádal .
Krajský soud dospěl k závěru, že žalobci
nebylo ani umožněno seznámit se s podklady
pro vydání rozhodnutí . Když přijel ke správnímu orgánu I . stupně, který mu sdělil, že se
do pěti dnů po ústním jednání může s podklady rozhodnutí seznámit, spisový materiál
se u správního orgánu I . stupně nenacházel .
Je sice pravdou, že správní orgán I . stupně
poté dohodl, že v den, kdy žalobce přijel k seznámení se s podklady rozhodnutí, se s nimi
může seznámit u žalovaného . Tam však žalobce již nejel . Za této situace měl krajský soud
za to, že žalobci měla být poskytnuta nová
lhůta, aby se mohl seznámit s podklady pro
vydání rozhodnutí, neboť žalobce sám nezpůsobil, že správní spis se u správního orgánu
I . stupně nenacházel .
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek
krajského soudu kasační stížností . Měl za to,
že krajský soud nesprávně posoudil otázku
důvodnosti omluvy žalobce z ústního jednání . Nehodnotil tento problém v širším kontextu (žalobce nestandardní situace záměrně
vytvářel); krajský soud ani nepřihlédl k tomu,
že důvod omluvy žalobce odpadl, neboť ošetřující lékař stěžovateli sdělil, že žalobce byl
schopen se ústního jednání účastnit .
Byť je v usnesení o dožádání uvedeno, že
má být žalobce předvolán k ústnímu jednání
dle § 74 zákona o přestupcích, nemění to nic
na skutečnosti, že jeho přítomnost nebyla
nezbytná, neboť se jednalo o doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení, na které se
§ 74 zákona o přestupcích nevztahuje . Pokud
by provedl dokazování způsobem uvedeným
v § 51 odst . 2 správního řádu, mohl tak učinit bez ohledu na jakékoli důležité důvody,
které by žalobci bránily se takového jednání
zúčastnit . V projednávaném případě však ústní jednání i v odvolacím řízení nařízeno bylo,
obviněný k němu byl předvolán, byla mu
umožněna bezprostřední účast, po níž žalobce tolik (alespoň ve svých podáních) volal .
Žalobce se ústního jednání odmítl účastnit,
přestože mu to jeho zdravotní stav umožňoval, a proto bylo pokračováno v ústním jednání bez jeho přítomnosti . Ačkoliv se v odvolacím řízení jednalo o poměrně rozsáhlé
doplnění dokazování, toto nebylo způsobeno
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
pochybením stěžovatele ani správního orgánu I . stupně, nýbrž pasivně rezistentním přístupem samotného žalobce, který si nevhodně ponechal vlastní věcnou argumentaci až
do podaného odvolání .
Hospitalizace v nemocnici je i dle názoru Nejvyššího správního soudu dostatečným důvodem pro akceptaci omluvy, neboť
obviněným z přestupku prokazatelně brání
v pohybu, tedy jim brání k dostavení se ke
správnímu orgánu . Krajský soud již však
nezohlednil výjimečnost této konkrétní situace, kdy se na žalobci nežádalo, aby se
kamkoli dostavoval, neboť ústní jednání se
s ohledem na jeho nestabilní a proměnlivý
zdravotní stav mělo konat přímo v nemocnici, v níž byl žalobce hospitalizován . Lze tedy
konstatovat, že zdravotní stav žalobce mu
sice bránil dostavit se do původně určeného místa ústního jednání, tj . na Městský úřad
Kroměříž, nebránil mu však v účasti na samotném ústním jednání .
Změna místa ústního jednání nijak negativně do práv žalobce nezasáhla, neboť předvolání k ústnímu jednání mu bylo doručeno
již dne 4 . 3 . 2014, tj . 16 dní před termínem
ústního jednání . Měl tedy dostatek času se na
ústní jednání připravit, a to včetně případné
volby zmocněnce .
Má také za to, že rozsudek krajského
soudu je částečně nepřezkoumatelný, neboť
soudu dostatečně doložil, že žalobce institut
omluvy z ústního jednání zneužívá ve všech
přestupkových řízeních (a možná i v řízení
trestním), která vůči němu byla vedena . Také
zfalšoval razítko podatelny správního orgánu
I . stupně . Krajský soud se těmito námitkami
ve svém rozhodnutí nezabýval a tyto skutečnosti při svém rozhodování vůbec nevzal
v úvahu .
Je pravdou, že správní orgán I . stupně pochybil, když žalobci zaslal vyrozumění o tom,
že se u něj může ve lhůtě pěti pracovních dnů
seznámit se spisovým materiálem a vyjádřit
se k němu, přestože se spis nacházel ve Zlíně . Poté, co se žalobce společně s panem Š .
ke správnímu orgánu bez předchozího upozornění poslední den této lhůty dostavil, byla
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
jim situace ze strany oprávněné úřední osoby
vysvětlena s tím, že jim je spis připraven k nahlédnutí ve Zlíně, kde jim bude k dispozici
po dobu, jakou budou potřebovat . Vzniklé
pochybení tak bylo napraveno novým poučením oprávněné úřední osoby, kde a kdy
je možné seznámit se s podklady pro rozhodnutí, tj . u stěžovatele téhož dne 27 . 3 . 2014,
po takovou dobu, jakou budou potřebovat,
aby se mohli se spisem seznámit a vyjádřit se
k němu . Žalobce ovšem této možnosti téhož
dne ani později nevyužil .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
III.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
( . . .) [19] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností
napadeného rozhodnutí . Vlastní přezkum
rozhodnutí krajského soudu je totiž možný
pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti . Tedy,
že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které
je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí . Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky
z úřední povinnosti (§ 109 odst . 4 s . ř . s .) .
[38] Stěžovatel a) také namítal, že nesouhlasil s přítomností štábu České televize,
což je skutečnost, která pro předmět sporu
v posuzovaném řízení nemá právní význam .
Nejvyšší správní soud v této věci odkazuje na
vypořádání této námitky v předchozích rozhodnutích .
2015, čj . 41 A 42/2014-112, rozhodnutí o odvolání zrušil .
Ze spisu krajský soud zjistil, že ústní jednání v odvolacím řízení bylo nařízeno dožádaným správním orgánem I . stupně na 20 . 3 .
2014 a byli k němu předvoláni kromě žalobce
i svědkové . O této skutečnosti byl v usnesení
ze dne 4 . 3 . 2014 žalobce uvědoměn . Žalobce se z nařízeného jednání omluvil dva dny
předtím, než jednání mělo proběhnout, a to
s odůvodněním, že zdravotní stav mu nedo-
voluje se jednání zúčastnit, neboť se zhoršil,
a žalobce nastupuje hospitalizaci . Sdělil však,
že chce být osobně u ústního jednání přítomen, aby mohl klást svědkům otázky . Správní
orgán ověřil, že žalobce je skutečně hospitalizován . Po dohodě obou správních orgánů
měl výslech proběhnout dne 20 . 3 . 2014 v nemocnici v Kroměříži, nikoliv u správního orgánu I . stupně, ke kterému byl žalobce předvolán . Žalobce v nemocnici výslech odmítl .
Pracovníci správních orgánů se svědky, kteří
přijeli s nimi do nemocnice, odjeli do budovy
správního orgánu I . stupně v Kroměříži a tam
jejich výslech proběhl . Poté bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí .
Krajský soud měl za to, že aby byla činnost
správních orgánů smysluplná, s ohledem na
prekluzi stanovenou v § 20 odst . 1 zákona
č . 200/1990 Sb ., o přestupcích, musí tyto jednat, tedy zjišťovat skutkový stav, rychle . Stále
je nutné ze strany správních orgánů, ale samozřejmě i účastníků přestupkového řízení,
dodržovat zákon, tedy zákon o přestupcích
a správní řád, v nichž jsou zcela jednoznačně
vymezena pravidla pro přestupková řízení .
Žalobce se z nařízeného jednání na 20 . 3 .
2014 řádně omluvil . Jako důvod sdělil svou hospitalizaci, což bylo skutečně také potvrzeno
s tím, že tohoto jednání se nemůže zúčastnit,
chce se však dalšího jednání zúčastnit a klást
svědkům otázky . Nesouhlasil s tím, aby byl vyslýchán v nemocnici . Krajský soud měl za to,
že v tomto případě žalovaný nerespektoval
§ 74 odst . 1, ale ani § 73 odst . 2 zákona o přestupcích . V případě, že by se žalobce zúčastnil
jednání dne 20 . 3 . 2014 u správního orgánu,
měl možnost si zvolit např . zástupce, za jeho
účasti se vyjádřit ke všem skutečnostem, které
jsou mu kladeny za vinu, ke všem provedeným
důkazům a navrhovat další důkazy na svou obhajobu . Tyto skutečnosti žalovaný nerespektoval, přestože se žalobce omluvil z důležitého
důvodu . Za této situace bylo povinností správního orgánu řádnou omluvu žalobce respektovat, protože důvod omluvy byl důležitý, zjistit
délku předpokládané hospitalizace žalobce
a poté ve věci nařídit jednání, k němuž by znovu předvolal žalobce a také svědky, o jejichž
výslech žalovaný orgán I . stupně žádal .
Krajský soud dospěl k závěru, že žalobci
nebylo ani umožněno seznámit se s podklady
pro vydání rozhodnutí . Když přijel ke správnímu orgánu I . stupně, který mu sdělil, že se
do pěti dnů po ústním jednání může s podklady rozhodnutí seznámit, spisový materiál
se u správního orgánu I . stupně nenacházel .
Je sice pravdou, že správní orgán I . stupně
poté dohodl, že v den, kdy žalobce přijel k seznámení se s podklady rozhodnutí, se s nimi
může seznámit u žalovaného . Tam však žalobce již nejel . Za této situace měl krajský soud
za to, že žalobci měla být poskytnuta nová
lhůta, aby se mohl seznámit s podklady pro
vydání rozhodnutí, neboť žalobce sám nezpůsobil, že správní spis se u správního orgánu
I . stupně nenacházel .
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek
krajského soudu kasační stížností . Měl za to,
že krajský soud nesprávně posoudil otázku
důvodnosti omluvy žalobce z ústního jednání . Nehodnotil tento problém v širším kontextu (žalobce nestandardní situace záměrně
vytvářel); krajský soud ani nepřihlédl k tomu,
že důvod omluvy žalobce odpadl, neboť ošetřující lékař stěžovateli sdělil, že žalobce byl
schopen se ústního jednání účastnit .
Byť je v usnesení o dožádání uvedeno, že
má být žalobce předvolán k ústnímu jednání
dle § 74 zákona o přestupcích, nemění to nic
na skutečnosti, že jeho přítomnost nebyla
nezbytná, neboť se jednalo o doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení, na které se
§ 74 zákona o přestupcích nevztahuje . Pokud
by provedl dokazování způsobem uvedeným
v § 51 odst . 2 správního řádu, mohl tak učinit bez ohledu na jakékoli důležité důvody,
které by žalobci bránily se takového jednání
zúčastnit . V projednávaném případě však ústní jednání i v odvolacím řízení nařízeno bylo,
obviněný k němu byl předvolán, byla mu
umožněna bezprostřední účast, po níž žalobce tolik (alespoň ve svých podáních) volal .
Žalobce se ústního jednání odmítl účastnit,
přestože mu to jeho zdravotní stav umožňoval, a proto bylo pokračováno v ústním jednání bez jeho přítomnosti . Ačkoliv se v odvolacím řízení jednalo o poměrně rozsáhlé
doplnění dokazování, toto nebylo způsobeno
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
pochybením stěžovatele ani správního orgánu I . stupně, nýbrž pasivně rezistentním přístupem samotného žalobce, který si nevhodně ponechal vlastní věcnou argumentaci až
do podaného odvolání .
Hospitalizace v nemocnici je i dle názoru Nejvyššího správního soudu dostatečným důvodem pro akceptaci omluvy, neboť
obviněným z přestupku prokazatelně brání
v pohybu, tedy jim brání k dostavení se ke
správnímu orgánu . Krajský soud již však
nezohlednil výjimečnost této konkrétní situace, kdy se na žalobci nežádalo, aby se
kamkoli dostavoval, neboť ústní jednání se
s ohledem na jeho nestabilní a proměnlivý
zdravotní stav mělo konat přímo v nemocnici, v níž byl žalobce hospitalizován . Lze tedy
konstatovat, že zdravotní stav žalobce mu
sice bránil dostavit se do původně určeného místa ústního jednání, tj . na Městský úřad
Kroměříž, nebránil mu však v účasti na samotném ústním jednání .
Změna místa ústního jednání nijak negativně do práv žalobce nezasáhla, neboť předvolání k ústnímu jednání mu bylo doručeno
již dne 4 . 3 . 2014, tj . 16 dní před termínem
ústního jednání . Měl tedy dostatek času se na
ústní jednání připravit, a to včetně případné
volby zmocněnce .
Má také za to, že rozsudek krajského
soudu je částečně nepřezkoumatelný, neboť
soudu dostatečně doložil, že žalobce institut
omluvy z ústního jednání zneužívá ve všech
přestupkových řízeních (a možná i v řízení
trestním), která vůči němu byla vedena . Také
zfalšoval razítko podatelny správního orgánu
I . stupně . Krajský soud se těmito námitkami
ve svém rozhodnutí nezabýval a tyto skutečnosti při svém rozhodování vůbec nevzal
v úvahu .
Je pravdou, že správní orgán I . stupně pochybil, když žalobci zaslal vyrozumění o tom,
že se u něj může ve lhůtě pěti pracovních dnů
seznámit se spisovým materiálem a vyjádřit
se k němu, přestože se spis nacházel ve Zlíně . Poté, co se žalobce společně s panem Š .
ke správnímu orgánu bez předchozího upozornění poslední den této lhůty dostavil, byla
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
jim situace ze strany oprávněné úřední osoby
vysvětlena s tím, že jim je spis připraven k nahlédnutí ve Zlíně, kde jim bude k dispozici
po dobu, jakou budou potřebovat . Vzniklé
pochybení tak bylo napraveno novým poučením oprávněné úřední osoby, kde a kdy
je možné seznámit se s podklady pro rozhodnutí, tj . u stěžovatele téhož dne 27 . 3 . 2014,
po takovou dobu, jakou budou potřebovat,
aby se mohli se spisem seznámit a vyjádřit se
k němu . Žalobce ovšem této možnosti téhož
dne ani později nevyužil .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
III.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
( . . .) [19] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností
napadeného rozhodnutí . Vlastní přezkum
rozhodnutí krajského soudu je totiž možný
pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti . Tedy,
že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které
je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí . Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky
z úřední povinnosti (§ 109 odst . 4 s . ř . s .) .
[20] Veškerá výše uvedená kritéria napadené rozhodnutí splňuje . Jedná se o srozumitelné rozhodnutí, z jehož obsahu je zcela
zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak
je uvedeno ve výroku rozhodnutí . Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tvrzených vadách
řízení před soudem, protože nezohlednění
důvodů uvedených v jeho vyjádření k žalobě
nemůže být vadou ve smyslu § 103 odst . 1
písm . d) s . ř . s . Je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů (§ 75 odst . 2
s . ř . s .), a proto nevypořádá-li se soud s argumentací žalovaného, pak tím může ovlivnit
kvalitu a sílu svého právního názoru, nikoli
však zatížit své rozhodnutí vadou spočívající
v nepřezkoumatelnosti (srov . rozsudek Nej-
vyššího správního soudu ze dne 12 . 11 . 2009,
čj . 1 As 64/2009-153) .
[20] Veškerá výše uvedená kritéria napadené rozhodnutí splňuje . Jedná se o srozumitelné rozhodnutí, z jehož obsahu je zcela
zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak
je uvedeno ve výroku rozhodnutí . Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tvrzených vadách
řízení před soudem, protože nezohlednění
důvodů uvedených v jeho vyjádření k žalobě
nemůže být vadou ve smyslu § 103 odst . 1
písm . d) s . ř . s . Je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů (§ 75 odst . 2
s . ř . s .), a proto nevypořádá-li se soud s argumentací žalovaného, pak tím může ovlivnit
kvalitu a sílu svého právního názoru, nikoli
však zatížit své rozhodnutí vadou spočívající
v nepřezkoumatelnosti (srov . rozsudek Nej-
vyššího správního soudu ze dne 12 . 11 . 2009,
čj . 1 As 64/2009-153) .
[21] Předmětem sporu v projednávané
věci je hodnocení zákonnosti ústního jednání v odvolacím řízení, provedeného bez přítomnosti žalobce, který se z něj řádně omluvil a následně se jej odmítl zúčastnit přímo
v nemocnici . Další spornou otázkou je, zda
žalobci bylo umožněno seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí .
[22] Ústní jednání bylo nařízeno správním orgánem I . stupně na 20 . 3 . 2014, žalobce byl k němu řádně předvolán (předvolání
doručeno dne 4 . 3 . 2014) . K ústnímu jednání byli předvoláni i další požadovaní svědkové . Žalobce se z nařízeného jednání dva
dny předtím, než jednání mělo proběhnout,
omluvil s odůvodněním, že zdravotní stav
mu nedovoluje se jednání zúčastnit, neboť se
zhoršil, a nastupuje hospitalizaci . Sdělil však,
že chce být osobně u ústního jednání přítomen, aby mohl klást svědkům otázky . Svoji
omluvu řádně doložil . Po dohodě obou správních orgánů mělo ústní jednání proběhnout
dne 20 . 3 . 2014 v nemocnici v Kroměříži, nikoliv u správního orgánu I . stupně, ke kterému byl žalobce předvolán . Žalobce se ústního
jednání přímo v nemocnici odmítl zúčastnit .
Argumentoval svou omluvou, zdravotním stavem i tím, že neměl čas na přípravu . Správní
orgány uvedené neakceptovaly a provedly
ústní jednání bez přítomnosti žalobce .
[22] Ústní jednání bylo nařízeno správním orgánem I . stupně na 20 . 3 . 2014, žalobce byl k němu řádně předvolán (předvolání
doručeno dne 4 . 3 . 2014) . K ústnímu jednání byli předvoláni i další požadovaní svědkové . Žalobce se z nařízeného jednání dva
dny předtím, než jednání mělo proběhnout,
omluvil s odůvodněním, že zdravotní stav
mu nedovoluje se jednání zúčastnit, neboť se
zhoršil, a nastupuje hospitalizaci . Sdělil však,
že chce být osobně u ústního jednání přítomen, aby mohl klást svědkům otázky . Svoji
omluvu řádně doložil . Po dohodě obou správních orgánů mělo ústní jednání proběhnout
dne 20 . 3 . 2014 v nemocnici v Kroměříži, nikoliv u správního orgánu I . stupně, ke kterému byl žalobce předvolán . Žalobce se ústního
jednání přímo v nemocnici odmítl zúčastnit .
Argumentoval svou omluvou, zdravotním stavem i tím, že neměl čas na přípravu . Správní
orgány uvedené neakceptovaly a provedly
ústní jednání bez přítomnosti žalobce .
[23] Nejvyšší správní soud připomíná, že
v oblasti správního trestání je nutné aplikovat zásady trestního práva . Přestupek spadá
do pojmu „trestních obvinění“ ve smyslu čl . 6
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (č . 209/1992 Sb .), a proto osobě obviněné z přestupku náležejí procesní práva
obdobná těm, jakých požívá obviněný z trestného činu . Obviněný z přestupku má proto
ústavně zaručené právo být přítomen ústnímu
jednání o přestupku [čl . 38 odst . 2 Listiny základních práv a svobod, čl . 6 odst . 3 písm . c)
a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] . Na přítomnost obviněného
u jednání I . stupně ve věci klade velký důraz
i Evropský soud pro lidská práva (viz např .
rozsudek velkého senátu ze dne 18 . 10 . 2006,
Hermi proti Itálii, stížnost č . 18114/02, Reports
2006-XII, bod 61; či rozsudek ze dne 2 . 3 . 1987,
Monnell a Morris proti Spojenému království,
stížnosti č . 9562/81 a 9818/82, Series A, č . 115,
bod 58, aj .) . Ústní jednání podle § 74 zákona
o přestupcích lze proto bezesporu označit za
nejdůležitější fázi přestupkového řízení a za
obdobu hlavního líčení v trestním řízení (viz
např . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 18 . 1 . 2013, čj . 7 As 77/2012-44) .
[23] Nejvyšší správní soud připomíná, že
v oblasti správního trestání je nutné aplikovat zásady trestního práva . Přestupek spadá
do pojmu „trestních obvinění“ ve smyslu čl . 6
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (č . 209/1992 Sb .), a proto osobě obviněné z přestupku náležejí procesní práva
obdobná těm, jakých požívá obviněný z trestného činu . Obviněný z přestupku má proto
ústavně zaručené právo být přítomen ústnímu
jednání o přestupku [čl . 38 odst . 2 Listiny základních práv a svobod, čl . 6 odst . 3 písm . c)
a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] . Na přítomnost obviněného
u jednání I . stupně ve věci klade velký důraz
i Evropský soud pro lidská práva (viz např .
rozsudek velkého senátu ze dne 18 . 10 . 2006,
Hermi proti Itálii, stížnost č . 18114/02, Reports
2006-XII, bod 61; či rozsudek ze dne 2 . 3 . 1987,
Monnell a Morris proti Spojenému království,
stížnosti č . 9562/81 a 9818/82, Series A, č . 115,
bod 58, aj .) . Ústní jednání podle § 74 zákona
o přestupcích lze proto bezesporu označit za
nejdůležitější fázi přestupkového řízení a za
obdobu hlavního líčení v trestním řízení (viz
např . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 18 . 1 . 2013, čj . 7 As 77/2012-44) .
[24] Pokud neproběhlo ústní jednání v řízení před správním orgánem I . stupně a v odvolacím řízení mělo proběhnout rozsáhlé
dokazování (výslech policistů, pracovnic
podatelny), což ostatně potvrzuje sám stěžovatel, je nutné klást stejný důraz na účast
obviněného při takovém ústním jednání,
jako by mělo proběhnout v I . stupni . Je právem obviněného z přestupku vyjádřit se ke
všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za
vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu,
k výpovědi ani k doznání nesmí být nucen
(srov . § 73 odst . 2 zákona o přestupcích) .
Samy správní orgány upozornily žalobce, že
ústní jednání proběhne ve smyslu § 74 odst . 1
zákona o přestupcích . Argumentaci stěžovatele, že přítomnost žalobce nebyla nezbytná,
považuje soud za lichou .
[25] Podle § 74 odst . 1 zákona o přestupcích „správní orgán v I. stupni [koná o přestupku] ústní jednání. V nepřítomnosti
obviněného z přestupku lze věc projednat
jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně
předvolán, se k projednání dostavit nebo
se nedostaví bez náležité omluvy nebo
důležitého důvodu.“
[26] Důvodnost omluvy z ústního jednání
posoudí správní orgán vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu, přičemž může
zohlednit různé skutečnosti (např . i pořadí
omluvy, stadium řízení, jednání účastníka
nebo jeho zástupce, které je zjevně obstrukčního charakteru, srov . např . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14 . 5 . 2009, čj . 7 As
28/2009-99) .
[26] Důvodnost omluvy z ústního jednání
posoudí správní orgán vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu, přičemž může
zohlednit různé skutečnosti (např . i pořadí
omluvy, stadium řízení, jednání účastníka
nebo jeho zástupce, které je zjevně obstrukčního charakteru, srov . např . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14 . 5 . 2009, čj . 7 As
28/2009-99) .
[27] V projednávané věci není sporné, že
se žalobce omluvil v dostatečném předstihu
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
z důležitého důvodu – hospitalizace . Je nutné
posoudit, zda správní orgán mohl konat ústní
jednání v jeho nepřítomnosti za situace, kdy
byl žalobce řádně omluven a nesouhlasil s konáním ústního jednání přímo v nemocnici,
kde ho úřední osoby navštívily právě za účelem jeho konání .
[28] Nejvyšší správní soud je přesvědčen,
že postup správních orgánů v projednávané
věci v souladu se zákonem nebyl . Žalobce doručil v předstihu správním orgánům omluvu
z ústního jednání, u které mohl oprávněně
předpokládat její akceptaci . Správní orgány se rozhodly, že provedou ústní jednání
týž den (20 . 3 . 2014), na který byl žalobce
předvolán, přímo v nemocnici po konzultaci zdravotního stavu s lékařem . Žalobce však
o tomto procesním postupu správních orgánů nebyl žádným způsobem informován .
[29] I když byl řádně předvolán k ústnímu jednání na 20 . 3 . 2014, důvodně s ním
nepočítal . Nelze proto souhlasit s námitkami
o dostatečném časovém prostoru k přípravě
a volbě zástupce . Z neinformovanosti žalobce o ústním jednání v nemocnici naopak přirozeně vyplývá, že žalobce neměl žádný čas
na to, aby se na toto ústní jednání náležitě
připravil (připravil si vyjádření ke všem skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu, ke
všem provedeným důkazům, navrhl další důkazy na svou obhajobu), popř . aby si sehnal
zástupce, který by mu s jeho obhajobou pomohl . Závěry krajského soudu lze proto hodnotit jako správné .
[30] Z uvedených důvodů vůbec nelze
brát v úvahu tvrzení stěžovatele, že žalobce nestandardní situace záměrně vytvářel;
ošetřující lékař stěžovateli sdělil, že žalobce
byl schopen se ústního jednání účastnit . Nestandardní situace (procesní taktika), popř .
blízkost konce prekluzivní lhůty, nemůže ve
svém důsledku vést k popření základních
práv obviněného v řízení o přestupku .
[31] Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobci bylo umožněno seznámit se s podklady
pro vydání rozhodnutí .
[31] Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobci bylo umožněno seznámit se s podklady
pro vydání rozhodnutí .
[32] Podle § 36 odst . 3 správního řádu
„[n]estanoví-li zákon jinak, musí být účast-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
níkům před vydáním rozhodnutí ve věci
dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí“ . Toto ustanovení nicméně neznamená jen pasivní roli správního orgánu spočívající v tom, že nebude účastníkům řízení
v uplatňování tohoto práva bránit . Správní orgán musí účastníky sám vyzvat, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili (srov . Vedral, J .
Správní řád. Komentář. II . aktualizované
a rozšířené vydání . Praha : BOVA POLYGON,
2012, s . 402–403) . Smyslem je umožnit účastníkům řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí, tedy poté, co správní orgán ukončil
shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl
uplatnit své výhrady, resp . učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo
ze spolehlivě zjištěného stavu věci . Účastník
řízení si sám nemůže učinit právně relevantní
úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno (srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14 . 11 . 2003,
čj . 7 A 112/2002-36, č . 303/2004 Sb . NSS) .
[33] V projednávané věci stěžovatel sám
uznává, že pochybil, když žalobci zaslal vyrozumění prostřednictvím správního orgánu
I . stupně o tom, že se může ve lhůtě pěti pracovních dnů po ústním jednání seznámit se
spisovým materiálem a vyjádřit se k němu .
Z toho pro žalobce vyplynulo, že spis se nachází v Kroměříži, přestože se nacházel u stěžovatele ve Zlíně . Z úředního záznamu ze dne
27 . 3 . 2014 soud zjistil, že žalobce se společně se svým zástupcem (panem Š .) tento den
dostavili ke správnímu orgánu I . stupně do
Kroměříže, aby se seznámili se spisovým materiálem . V úředním záznamu je také uvedeno, že se žalobce nemůže poslední den lhůty
dostavit ke stěžovateli do Zlína k seznámení
se se spisovou dokumentací . Požádal proto
o stanovení nové přiměřené lhůty .
[34] Z přiložené audio nahrávky dále vyplynulo, že oprávněná úřední osoba ubezpečila zástupce žalobce o možnosti seznámit se
s podklady pro rozhodnutí ve Zlíně ještě v týž
den . Uvedla, že je zajištěno, že oprávněné
úřední osoby ve Zlíně mu dají dostatek času
pro seznámení se se spisovou dokumentací .
Z nahrávky dále vyplývá, že pan Š . o cestě do
Zlína uvažoval . Ptal se, zda mu bude umožněn
Libor C . proti Krajskému úřadu Zlínského kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti cích za neposkytnutí potřebné součinnosti,
Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o námitku nepřípustnou dle § 104 odst . 4 s . ř . s .
Nad rámec uvedeného lze podotknout, že
i kdyby přípustnou byla, byla by tato námitka
nedůvodná, neboť oznámení o zahájení kontroly poučení o možném uložení pokuty až do
výše 500 000 Kč obsahuje . [37] Námitka stěžovatelů ohledně zneužití práva a šikanózního postupu ze strany
obce Dobrá splňuje kritéria přípustnosti,
neboť v tomto smyslu stěžovatelé argumentovali již v předchozích řízeních . Nejvyšší
správní soud k tomu odkazuje na výše uvedené závěry, ze kterých jednoznačně vyplývá pravomoc Obecního úřadu v Dobré činit
v tomto případě kontrolu dle zákona o odpa-