Aktivní procesní legitimace veřejného ochránce práv dle § 66 odst. 3 s. ř. s. je
dána pouze v případě závažného veřejného zájmu, tj. například v těch případech,
kdy ke dni podání žaloby proti rozhodnutí o povolení stavby nebudou uděleny
zákonem stanovené výjimky ze zákazu činnosti ve zvláště chráněném území (půjde tedy o přetrvávající činnost ex lege zakázanou), či v případech, kdy příslušná
správní rozhodnutí (povolení) byla vydána v důsledku trestné činnosti úředních
osob.
Aktivní procesní legitimace veřejného ochránce práv dle § 66 odst. 3 s. ř. s. je
dána pouze v případě závažného veřejného zájmu, tj. například v těch případech,
kdy ke dni podání žaloby proti rozhodnutí o povolení stavby nebudou uděleny
zákonem stanovené výjimky ze zákazu činnosti ve zvláště chráněném území (půjde tedy o přetrvávající činnost ex lege zakázanou), či v případech, kdy příslušná
správní rozhodnutí (povolení) byla vydána v důsledku trestné činnosti úředních
osob.
[37] Nejprve se soud zabýval namítanou
nepřezkoumatelností . Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které
jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky, tedy z úřední povinnosti (§ 109 odst . 4
s . ř . s .) . Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je
možný pouze za předpokladu, že napadené
rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti . Tedy že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
rozhodnutí .
[38] Veškerá výše uvedená kritéria rozhodnutí krajského soudu splňuje . Jedná se
o srozumitelné rozhodnutí opřené o dostatek důvodů . Není pravdou, že by se krajský
soud nedostatečně vypořádal s námitkou
neprokázání závažného veřejného zájmu
k podání žaloby, resp . nevypořádal s námit kami stěžovatelky b) zohledňujícími právě
ochranu jejích práv nabytých v dobré víře .
Krajský soud se aktivní žalobní legitimací
ve smyslu § 66 odst . 3 s . ř . s . a s tím souvi sející existencí závažného veřejného zájmu
zabýval v napadeném rozsudku detailně od
str . 13 po str . 18 . Ohledně ochrany práv stěžovatelky b) nabytých v dobré víře krajský
soud uvedl (s . 16), že v případě, kdy je aktivní žalobní legitimace Veřejného ochránce
práv dána, dochází ke konzumpci ochrany
právní jistoty a práv nabytých v dobré víře
u stěžovatelky b) . (…)
[41] Dle stěžovatele a) krajský soud nezdůvodnil, proč zamítl důkaz znaleckým posudkem směřující k prokázání skutečného
dopadu na životní prostředí . To není pravdou, protože krajský soud na str . 16 napadeného rozsudku uvedl, že s ohledem na zakázanou činnost ve zvláště chráněném území
bylo nadbytečné provádět další dokazování
k existenci závažného veřejného zájmu . (…)
[43] Krajský soud byl zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj . 9
As 294/2014-114 zavázán k tomu, aby se zabýval otázkou, zda závažný veřejný zájem
na uplatněné žalobě dle § 66 odst . 3 s . ř . s .
v době jejího podání stále trval . Nejvyšší
správní soud dále mj . uvedl, že „[o]hrožení
závažného veřejného zájmu […] bude trvat
např. i tam, kde půjde o zákonem zakázanou činnost ve zvláště chráněném území,
jinými slovy, kdy ze zákazu činnosti (např.
umístění stavby) nebyla udělena potřebná
výjimka. V takovém případě půjde o přetrvávající činnost ex lege zakázanou a stále
ohrožující zvláště chráněné území.“ Tento
právní názor byl pro krajský soud závazný .
V posuzované věci je povinen se jím řídit
rovněž soud kasační .
[44] Pokud tedy krajský soud na základě
provedeného dokazování zjistil, že v projednávaném případě kladné rozhodnutí o povolení výjimek dle § 56 zákona o ochraně
přírody a krajiny neexistovalo ke dni podání žaloby, lze hodnotit jeho závěr o existenci závažného veřejného zájmu k podání žaloby bez dalšího za zcela správný, v souladu
se závazným právním názorem vyjádřeným
ve zrušujícím rozsudku .
[44] Pokud tedy krajský soud na základě
provedeného dokazování zjistil, že v projednávaném případě kladné rozhodnutí o povolení výjimek dle § 56 zákona o ochraně
přírody a krajiny neexistovalo ke dni podání žaloby, lze hodnotit jeho závěr o existenci závažného veřejného zájmu k podání žaloby bez dalšího za zcela správný, v souladu
se závazným právním názorem vyjádřeným
ve zrušujícím rozsudku .
[45] Nejvyšší správní soud se ztotožnil
i s argumentem o závažném veřejném zájmu
na soudním přezkumu správních rozhodnutí, která byla vydána v důsledku trestné čin-
nosti spočívající ve zneužití pravomoci veřejného činitele osobami, které rozhodnutí
vydaly . Existuje totiž intenzivní zájem celé
společnosti na tom, aby rozhodnutí vydaná na základě trestní činnosti jednotlivých
osob byla podrobena přezkumu z hlediska
jejich zákonnosti, a v případě jejich nezákonnosti mohly nastoupit zákonem předvídané důsledky s tím spojené . Nejvyšší správní soud tedy nesouhlasí se stěžovatelkou b),
že při posuzování závažného veřejného zájmu nelze zhodnotit i závěry pravomocného trestního rozhodnutí . To, že bylo ve věci
podáno dovolání u Nejvyššího soudu, není
pro věc rozhodné . Dovolání je mimořádným opravným prostředkem a jeho podání
ze zákona nemá vliv na vykonatelnost rozhodnutí .
[46] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s výtkou stěžovatelky b) týkající se procesu dokazování v řízení před krajským soudem, a tím související aktivitou samotného
soudu . Aktivní žalobní legitimace patří mezi
podmínky řízení, které soud zkoumá z úřední povinnosti, tj . svou vlastní činností zjišťuje jejich splnění . Z dikce § 52 odst . 1 s . ř . s .
vyplývá, že soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může provést i důkazy jiné . Konečná volba toho, jaké důkazy
a zda vůbec budou v soudním řízení provedeny, závisí na posouzení soudu . Soudní řád
správní v tomto ustanovení zakotvuje zásadu vyšetřovací; dává soudům ve správním
soudnictví oprávnění provést nejen důkazy,
které navrhují strany řízení, ale také důkazy,
jejichž provedení žádný z účastníků řízení
nenavrhl, vyvstala-li v řízení najevo potřeba
jejich provedení . Soud ve správním soudnictví je s ohledem na zásadu materiální pravdy oprávněn provést důkaz nový, účastníky
nenavrhovaný . K tomu přistoupí zejména
tehdy, vyplývá-li potřeba jeho provedení
z obsahu spisu . Jiné důkazy lze ve správním
soudnictví provést ale i za jiných okolností,
bude-li to podle soudu pro posouzení věci
nezbytné .
[46] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s výtkou stěžovatelky b) týkající se procesu dokazování v řízení před krajským soudem, a tím související aktivitou samotného
soudu . Aktivní žalobní legitimace patří mezi
podmínky řízení, které soud zkoumá z úřední povinnosti, tj . svou vlastní činností zjišťuje jejich splnění . Z dikce § 52 odst . 1 s . ř . s .
vyplývá, že soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může provést i důkazy jiné . Konečná volba toho, jaké důkazy
a zda vůbec budou v soudním řízení provedeny, závisí na posouzení soudu . Soudní řád
správní v tomto ustanovení zakotvuje zásadu vyšetřovací; dává soudům ve správním
soudnictví oprávnění provést nejen důkazy,
které navrhují strany řízení, ale také důkazy,
jejichž provedení žádný z účastníků řízení
nenavrhl, vyvstala-li v řízení najevo potřeba
jejich provedení . Soud ve správním soudnictví je s ohledem na zásadu materiální pravdy oprávněn provést důkaz nový, účastníky
nenavrhovaný . K tomu přistoupí zejména
tehdy, vyplývá-li potřeba jeho provedení
z obsahu spisu . Jiné důkazy lze ve správním
soudnictví provést ale i za jiných okolností,
bude-li to podle soudu pro posouzení věci
nezbytné .
[47] V provedeném dokazování Nejvyšší
správní soud na základě výše uvedeného pochybení neshledal . Krajskému soudu nelze
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
ani vytknout, že za dané procesní situace
nepřistoupil k dalšímu provádění důkazů,
které navrhovali stěžovatelé . Pokud měl
soud z provedeného dokazování postaveno
najisto, že stěžovatelce b) nebyla udělena
potřebná výjimka dle § 56 zákona o ochraně
přírody a krajiny, čímž došlo k prokázání aktivní žalobní legitimace veřejného ochránce
práv, bylo skutečně další dokazování z logiky věci nadbytečné . Za této situace se krajský soud dále nemusel zabývat skutečným
dopadem stavby FVEE na životní prostředí .
Správně poznamenal, že stěžovatelce b)
nesvědčí právo na ochranu jejích práv nabytých v dobré víře, protože existence
závažného veřejného zájmu „konzumovala“ ochranu právní jistoty a práv nabytých
v dobré víře, což již konstatoval kasační
soud ve zrušujícím rozsudku .
[48] Jako účelovou Nejvyšší správní
soud hodnotí argumentaci stěžovatelky b)
zdůrazňující, že veškerá realizace stavby
FVEE byla prováděna v době, kdy byla uvedená výjimka dle § 56 zákona o ochraně
přírody a krajiny platná a účinná, a tato
výjimka byla následně dokončením staveb
fakticky konzumována . Stěžovatelka b)
tímto způsobem záměrně zlehčuje absenci
zákonem požadované výjimky . Pro soud je
klíčové, že v době podání žaloby výjimkou
dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny
stěžovatelka b) nedisponovala, a proto šlo
o přetrvávající činnost ex lege zakázanou
a stále ohrožující zvláště chráněné území,
v čemž krajský soud zcela správně shledal
existenci závažného veřejného zájmu .
[48] Jako účelovou Nejvyšší správní
soud hodnotí argumentaci stěžovatelky b)
zdůrazňující, že veškerá realizace stavby
FVEE byla prováděna v době, kdy byla uvedená výjimka dle § 56 zákona o ochraně
přírody a krajiny platná a účinná, a tato
výjimka byla následně dokončením staveb
fakticky konzumována . Stěžovatelka b)
tímto způsobem záměrně zlehčuje absenci
zákonem požadované výjimky . Pro soud je
klíčové, že v době podání žaloby výjimkou
dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny
stěžovatelka b) nedisponovala, a proto šlo
o přetrvávající činnost ex lege zakázanou
a stále ohrožující zvláště chráněné území,
v čemž krajský soud zcela správně shledal
existenci závažného veřejného zájmu .
[49] Nejvyšší správní soud má za to,
že všechny podklady a důkazy stačily pro
zrušení územního rozhodnutí i stavebního
povolení . Tvrzení stěžovatele a), že územní
rozhodnutí mohlo obstát, není pravdivé,
protože § 12 odst . 2 zákona o ochraně pří rody a krajiny mj . stanoví, že „[k] umisťování a povolování staveb […], které by mohly
snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody“ . Již ve
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
fázi umisťování stavby byl proto nezbytný
souhlas orgánu ochrany přírody ve smyslu
§ 12 odst . 2 citovaného zákona, proto zde
krajský soud oprávněně shledal nezákonnost napadeného rozhodnutí o umístění
a povolení stavby FVEE .
[50] Argumentace stěžovatele a) tím,
že pro obec Moldava by stavba znamenala
přívod elektrické energie, popř . možnost
dalšího rozvoje obce, nemůže ospravedlnit
to, že by v chráněné ptačí oblasti byla umístěna stavba FVEE ohrožující zvláště chráněné území bez splnění zákonem stanovených
podmínek . Další námitky stěžovatele a), že
spoléhal na koordinované stanovisko Magistrátu města Teplice, popř . že posouzení
ČIŽP je neprofesionální, nemohou na výše
uvedeném posouzení soudu nic změnit . (…)
[50] Argumentace stěžovatele a) tím,
že pro obec Moldava by stavba znamenala
přívod elektrické energie, popř . možnost
dalšího rozvoje obce, nemůže ospravedlnit
to, že by v chráněné ptačí oblasti byla umístěna stavba FVEE ohrožující zvláště chráněné území bez splnění zákonem stanovených
podmínek . Další námitky stěžovatele a), že
spoléhal na koordinované stanovisko Magistrátu města Teplice, popř . že posouzení
ČIŽP je neprofesionální, nemohou na výše
uvedeném posouzení soudu nic změnit . (…)
[59] Nejvyšší správní soud se ztotožnil
se závěrem krajského soudu, že stěžovatel a)
neměl ve spise dostatečnou oporu pro svůj
postup, že by v posuzované věci nebyla nutná výjimka dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny . Nelze souhlasit s názorem obou
stěžovatelů, že měli dostatečnou oporu ve
spise, a to v podobě koordinovaného stanoviska Magistrátu města Teplice, ve kterém
bylo mj . uvedeno, že tento dotčený orgán ve
vztahu k zákonu o ochraně přírody a kraji ny nemá k záměru námitek . Takové vyjádření je naprosto nedostatečné k posouzení
toho, zda v důsledku výstavby nemůže dojít
k zásahu do sféry zvláště chráněných rostlin
a zvláště chráněných živočichů ve smyslu
§ 49, resp . § 50 zákona o ochraně přírody
a krajiny . Zákon o ochraně přírody a krajiny
v § 77a odst . 3 navíc stanoví, že je to krajský
úřad, který povoluje výjimky z ochranných
podmínek ohrožených zvláště chráněných
druhů rostlin a živočichů . Vůbec tedy nešlo o vyjádření kompetentního orgánu . Za
situace, kdy stavba FVEE měla být umístěna v území, které je součástí ptačí oblasti,
bylo na místě, aby stěžovatel a) zjišťoval, zda
výjimka dle § 56 zákona o ochraně přírody
a krajiny byla nutná .
Veřejný ochránce práv proti Městskému úřadu Duchcov, za účasti 1) akciové společnosti
TALWIN a 2) obce Moldava, o umístění stavby, o kasační stížnosti žalovaného a osoby
zúčastněné na řízení 1) . bylo zveřejněno na úřední desce od 18 . 10 .
2010 do 3 . 11 . 2010 a stěžovatel jakožto fyzická osoba podal odvolání až dne 16 . 6 . 2011
(po více než sedmi měsících) . Z tohoto důvodu se kasační soud ztotožňuje se závěrem
městského soudu . (…) [18] K námitce, že stěžovatel představuje dotčenou veřejnost ve smyslu Aarhuské
úmluvy či směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, a proto se měl městský soud
zabývat i jeho hmotněprávními námitkami,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že není
důvodná . Stěžovatel totiž není v nyní posuzované věci aktivně legitimován ke vznášení
námitek, které jdou nad rámec posuzování
včasnosti jeho odvolání . Aarhuská úmluva
se stala součástí komunitárního práva v režimu tzv . smíšených smluv, a to rozhodnutím Rady 2005/370/ES o uzavření Úmluvy
o přístupu k informacím, účasti veřejnosti
na rozhodování a přístupu k právní ochraně
v záležitostech životního prostředí jménem
Evropského společenství ze dne 17 . 2 . 2005 .
Přístup dotčené veřejnosti ve smyslu Aahurské úmluvy k soudní ochraně je poskytován v souladu s vnitrostátním právním řádem .
Bez ohledu na pluralitu subjektů představujících dotčenou veřejnost (fyzické osoby či
právnické osoby) je však nezbytné, aby podle
§ 68 písm . a) s . ř . s . tyto subjekty vyčerpaly
řádné opravné prostředky jakožto předpoklad pro přípustnost správní žaloby, resp .
pro přípustnost věcného přezkumu . To neplatí, nemohly-li tyto subjekty z řad dotčené
veřejnosti být účastníky správního řízení, ve
kterém bylo vydáno meritorní rozhodnutí,
které je předmětem následujícího soudního
přezkumu (k tomu srov . rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 15 . 10 . 2015, čj . 10 As
59/2015-42) . V případě stěžovatele lze tedy
dovodit, že může být subjektem z řad dotčené veřejnosti ve smyslu Aarhuské úmluvy .
Protože však byl účastníkem správního řízení [§ 85 odst . 2 písm . b) stavebního zákona
z roku 2006], měl možnost podat opravný
prostředek, a proto na něj dopadá podmínka
(včasného) vyčerpání opravných prostředků
podle § 68 písm . a) s . ř . s . Je nepochybné, že
stěžovatel nepodal odvolání včas . Tímto pochybením byl dán rozsah soudního přezkumu limitovaný pouze na posouzení otázky
včasnosti podaného odvolání (k tomu viz
bod [14]) .