I. Při prodeji rozlévaných nápojů dostojí prodávající povinnosti prodávat ve správné míře podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebi- století dvacátého . Ostatně až do konce roku 1949 platil § 91 a § 92 zákona č . 946/1811 Sb . z . s ., obecného zákoníku občanského, z něhož vyplývalo nerovné a závislé postavení manželky v rodině (podle § 91 byl muž hlavou rodiny, podle § 92 „[m]anželka obdrží jméno mužovo a požívá práv jeho stavu. Jest povinna následovati muže do jeho bydliště, pomáhati, seč jest, v domácnosti a ve výdělku a, pokud toho vyžaduje domácí pořádek, sama plniti i dáti plniti opatření mužem učiněná“; viz k tomu blíže Rouček, F .; Sedláček, J . Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Praha : V . Linhart, 1935, výklad k § 32 na s . 300 a dále komentář k § 92, marg . rubrika 8) .
[13] Lze proto shrnout, že vystěhovalecký patent byl až do zrušení zákonem č . 194/1949 Sb . platnou a aplikovatelnou součástí československého právního řádu (§ 10 odst . 1 bod 2 zákona č . 194/1949 Sb ., o nabývání a pozbývání československého státního občanství; srov . např . Rouček, F .; Sedláček, J ., op . cit ., výklad k § 32 na s . 298; Verner, V . Státní občanství a domovské právo republiky Československé . Praha, 1946, s . 113; Slovník veřejného práva československého, Brno, 1932, svazek II ., s .
989–990) . Již dne 24 . 6 . 1947 byl nahrazen § 19 vystěhovaleckého patentu poněkud „měkčí“ normou, která dávala možnost československé státní občance v případě sňatku s cizincem žádat o ponechání československého občanství ministerstvo vnitra . Ministerstvo mělo správní uvážení, zda jí občanství ponechá (viz § 2 zákona č . 303/2013 Sb . č . 102/1947 Sb ., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem, srov . § 6 tohoto zákona, který rušil mj . § 19 vystěhovaleckého patentu) .
[14] Nelze bezmála po sto letech účelovou reinterpretací prvorepublikové ústavy dospět k závěru, že vystěhovalecký patent byl po roce 1920 protiústavní a neaplikovatelný . Takovýto závěr by byl v rozporu se zásadou pravé retroaktivity a zcela by změnil status matky stěžovatelů, kterého v roce 1928 sňatkem s maďarským státním příslušníkem dosáhla .
Tohoto statusu si byla matka stěžovatelů ostatně velmi dobře vědoma [např . před notářkou v Hamburku v roce 1990 výslovně uvedla, že sňatkem v roce 1926 (jde pravděpodobně o chybu v datu) získala maďarskou státní příslušnost – viz překlad notářského zápisu ze dne 18 . 11 . 1990, založený ve správním spise] .
[15] Relevantní rovněž není ani odkaz stěžovatelů na osvědčení vydané Ministerstvem vnitra z roku 1945 ve prospěch matky stěžovatelů . Městský soud správně posoudil, že osvědčení vyjímalo matku stěžovatelů a její děti z dopadů prezidentských dekretů (poválečných opatření proti Němcům a Maďarům), navíc dle své dikce toliko prozatímně („až do dalšího“) . Nijak se nedotýkalo případných právních skutečností, ke kterým došlo v minulosti (kupříkladu pozbytí československého státního občanství v roce 1928) .
[16] K otázkám konfiskace majetku matky stěžovatelů po roce 1945 se již Nejvyšší správní soud nemohl vyjádřit, neboť tato otázka není předmětem nynějšího sporu . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12 /2016 tele, pouze tehdy, pokud disponuje tzv. stanoveným měřidlem dutých měr, tj. měřidlem podléhajícím povinnému ověřování (§ 3 odst. 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii), které je způsobilé objem nápoje změřit, typicky tzv. cejchovanou výčepní nádobou (bod 1.3.2 přílohy vyhlášky č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu).
II. Právo spotřebitele provést kontrolu správnosti hmotnosti, míry nebo množství výrobků podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v sobě zahrnuje i právo provést takovou kontrolu za použití měřidla prodávajícího, pokud je jeho povinností mít jej v místě prodeje k dispozici.
I. Při prodeji rozlévaných nápojů dostojí prodávající povinnosti prodávat ve správné míře podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebi- století dvacátého . Ostatně až do konce roku 1949 platil § 91 a § 92 zákona č . 946/1811 Sb . z . s ., obecného zákoníku občanského, z něhož vyplývalo nerovné a závislé postavení manželky v rodině (podle § 91 byl muž hlavou rodiny, podle § 92 „[m]anželka obdrží jméno mužovo a požívá práv jeho stavu. Jest povinna následovati muže do jeho bydliště, pomáhati, seč jest, v domácnosti a ve výdělku a, pokud toho vyžaduje domácí pořádek, sama plniti i dáti plniti opatření mužem učiněná“; viz k tomu blíže Rouček, F .; Sedláček, J . Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Praha : V . Linhart, 1935, výklad k § 32 na s . 300 a dále komentář k § 92, marg . rubrika 8) .
[13] Lze proto shrnout, že vystěhovalecký patent byl až do zrušení zákonem č . 194/1949 Sb . platnou a aplikovatelnou součástí československého právního řádu (§ 10 odst . 1 bod 2 zákona č . 194/1949 Sb ., o nabývání a pozbývání československého státního občanství; srov . např . Rouček, F .; Sedláček, J ., op . cit ., výklad k § 32 na s . 298; Verner, V . Státní občanství a domovské právo republiky Československé . Praha, 1946, s . 113; Slovník veřejného práva československého, Brno, 1932, svazek II ., s .
989–990) . Již dne 24 . 6 . 1947 byl nahrazen § 19 vystěhovaleckého patentu poněkud „měkčí“ normou, která dávala možnost československé státní občance v případě sňatku s cizincem žádat o ponechání československého občanství ministerstvo vnitra . Ministerstvo mělo správní uvážení, zda jí občanství ponechá (viz § 2 zákona č . 303/2013 Sb . č . 102/1947 Sb ., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem, srov . § 6 tohoto zákona, který rušil mj . § 19 vystěhovaleckého patentu) .
[14] Nelze bezmála po sto letech účelovou reinterpretací prvorepublikové ústavy dospět k závěru, že vystěhovalecký patent byl po roce 1920 protiústavní a neaplikovatelný . Takovýto závěr by byl v rozporu se zásadou pravé retroaktivity a zcela by změnil status matky stěžovatelů, kterého v roce 1928 sňatkem s maďarským státním příslušníkem dosáhla .
Tohoto statusu si byla matka stěžovatelů ostatně velmi dobře vědoma [např . před notářkou v Hamburku v roce 1990 výslovně uvedla, že sňatkem v roce 1926 (jde pravděpodobně o chybu v datu) získala maďarskou státní příslušnost – viz překlad notářského zápisu ze dne 18 . 11 . 1990, založený ve správním spise] .
[15] Relevantní rovněž není ani odkaz stěžovatelů na osvědčení vydané Ministerstvem vnitra z roku 1945 ve prospěch matky stěžovatelů . Městský soud správně posoudil, že osvědčení vyjímalo matku stěžovatelů a její děti z dopadů prezidentských dekretů (poválečných opatření proti Němcům a Maďarům), navíc dle své dikce toliko prozatímně („až do dalšího“) . Nijak se nedotýkalo případných právních skutečností, ke kterým došlo v minulosti (kupříkladu pozbytí československého státního občanství v roce 1928) .
[16] K otázkám konfiskace majetku matky stěžovatelů po roce 1945 se již Nejvyšší správní soud nemohl vyjádřit, neboť tato otázka není předmětem nynějšího sporu . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12 /2016 tele, pouze tehdy, pokud disponuje tzv. stanoveným měřidlem dutých měr, tj. měřidlem podléhajícím povinnému ověřování (§ 3 odst. 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii), které je způsobilé objem nápoje změřit, typicky tzv. cejchovanou výčepní nádobou (bod 1.3.2 přílohy vyhlášky č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu).
II. Právo spotřebitele provést kontrolu správnosti hmotnosti, míry nebo množství výrobků podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v sobě zahrnuje i právo provést takovou kontrolu za použití měřidla prodávajícího, pokud je jeho povinností mít jej v místě prodeje k dispozici.
[15] Stěžovatelka dovozuje, že uvedené ustanovení jí neukládá povinnost disponovat při prodeji úředně ověřeným měřidlem dutých měr a není povinna jej poskytnout spotřebiteli . Nejvyšší správní soud v prvé řadě konstatuje, že v této souvislosti stěžovatelka zkresluje odůvodnění rozsudku krajské-
ho soudu . Krajský soud sice uvedl, že právo explicitně nestanoví povinnost mít měřidlo, ale obratem dovodil, že taková povinnost vyplývá z právních předpisů implicitně . Stejně tak krajský soud sice obecně uvedl, že objem lze změřit pomocí jakékoliv nádoby s vyznačeným objemem, ale v další části rozsudku podrobně rozvedl, že se v případě prodávajícího ve vztahu ke spotřebiteli musí jednat o stanovené měřidlo .
[16] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěry krajského soudu, že povinnost mít v provozovně měřidlo, kterým by bylo možné správnost hmotnosti, míry nebo množství spotřebiteli překontrolovat skutečně výslovně v zákoně uvedena není . To však neznamená, že z uvedeného ustanovení, případně z dalších právních předpisů, ji není možné přesto jednoznačně dovodit .
[17] Ustanovení § 3 odst . 1 písm . a) zákona o ochraně spotřebitele v prvé řadě ukládá prodávajícímu povinnost prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství . Pokud má prodávající tuto povinnost, musí být vůbec schopen správnou hmotnost, míru nebo množství změřit . Podle § 3 odst . 1 zákona o metrologii platí, což je ostatně základní znalostí fyziky, jak uvedl již krajský soud, že k určení hodnoty měřené veličiny slouží měřidla . Vzhledem k tomu, že v daném případě šlo o prodej rozlévaných nápojů, jejichž míra je vymezena objemem, musí být měřeny měřidlem dutých měr, které takové měření s ohledem na vlastnosti kapaliny umožňuje .
[18] Ustanovení § 3 odst . 1 zákona o metrologii měřidla rozděluje na etalony, stanovená měřidla, pracovní měřidla a certifikované referenční materiály a ostatní referenční materiály, pokud jsou určeny k funkci etalonu nebo stanoveného nebo pracovního měřidla . Pokud jde o měření objemu nápojů a jiných komodit v běžných provozovnách, v úvahu přichází reálně měření pouze stanovenými měřidly nebo pracovními měřidly, neboť etalon představuje měřidlo nejvyšší přesnosti (viz § 3 odst . 2 zákona o metrologii) a referenční materiály slouží k ověřování přístrojů, metod a kvantitativní určování vlastností materiálů (viz § 3 odst . 5 zákona o metrologii) .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12 /2016
[19] Podle § 3 odst . 3 zákona o metrologii jsou stanovená měřidla taková měřidla, „která Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou k povinnému ověřování s ohledem na jejich význam“, mimo jiné podle písm . a) citovaného ustanovení „v závazkových vztazích, například při prodeji, nájmu nebo darování věci, při poskytování služeb nebo při určení výše náhrady škody, popřípadě jiné majetkové újmy“ . Pracovní měřidla jsou podle § 3 odst . 4 zákona o metrologii „měřidla, která nejsou etalonem ani stanoveným měřidlem“ .
[20] Je tedy na Ministerstvu průmyslu a obchodu, která měřidla důležitá s ohledem na jejich význam pro účely uvedené v § 3 odst . 3 zákona o metrologii zařadí mezi stanovená (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3 . 11 . 2015, čj . 10 As 159/2014- -36) . Pokud tak učiní, nelze pro účely uvedené v § 3 odst . 3 zákona o metrologii používat pracovní měřidla .
[21] Vyhláška o měřidlech byla vydána k provedení § 3 odst . 3 zákona o metrologii . Příloha této vyhlášky v bodu 1 .3 stanovuje měřidla objemu a průtoku, mezi které řadí i výčepní nádoby (bod 1 .3 .2), avšak uvádí i další měřidla objemu, která by alespoň teo- reticky mohla sloužit ke změření objemu kapalin v klidném stavu, jako jsou například kovové odměrné nádoby nebo odměrné baňky . Pokud by šlo o možný průtokový měřič, jak uvádí žalovaná (například sofistikované dávkovací zařízení), pak by se jednalo o měřidla a měřicí sestavy protečeného množství kapalin jiných než voda nebo než zkapalněné plyny (bod 1 .3 .12) .
[22] Z uvedeného je tedy třeba dovodit, že prodávané nápoje nelze řádně změřit jiným než stanoveným měřidlem, neboť veškerá měřidla dutých měr, která mohou k danému účelu sloužit, zařadilo Ministerstvo průmyslu a obchodu mezi stanovená měřidla vyhláškou o měřidlech .
[23] Podle § 9 odst . 1 zákona o metrologii platí, že „[o]věřením stanoveného měřidla se potvrzuje, že stanovené měřidlo má požadované metrologické vlastnosti“ . Podle § 9
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 12/2016
odst . 2 citovaného zákona pak takto „[o]vě- řené stanovené měřidlo opatří Český metrologický institut nebo autorizované metrologické středisko úřední značkou nebo vydá ověřovací list anebo použije obou těchto způsobů“ . Podle § 9 odst . 3 se za úřední značku prvotního ověření mj . považuje také označení shody . Vztaženo na výčepní nádoby se tedy jedná o tzv . „cejchované sklo“ (pojem cejchování je tradičně užívaný – viz např . nařízení č . 223/1934 Sb . z . a n ., o úředním cejchovní výčepních nádob), které je opatřeno ryskou vyznačující objem a úřední značkou nebo označením shody .
[24] Stěžovatelka tedy nepochybně mohla prodávaný nápoj odměřit zejména „cejchovaným sklem“, které je stanoveným měřidlem dutých měr . Jde ostatně o postup zcela standardní v jakémkoli pohostinském zařízení, i s ohledem na to, že jde o lehce dostupné měřidlo, které nevyžaduje nijak vysoké náklady na jeho pořízení .
[25] Nejvyšší správní soud s krajským soudem souhlasí v tom, že stěžovatelka mohla nicméně použít i jiné měřidlo dutých měr, které by bylo stanoveným měřidlem . Nicméně musí být zároveň způsobilé objem nápoje změřit . Nelze proto souhlasit s krajským soudem, že by tímto měřidlem mohlo být jakékoliv měřidlo uvedené v bodu 1 .3 přílohy vyhlášky o měřidlech, neboť nemůže jít například o měřidlo protečeného množství vody zmiňované krajským soudem, které slouží zjevně pouze k měření průtoku vody, a nikoliv jiných kapalin, ani o butyrometr, tedy přístroj k měření obsahu tuku v potravinách . Nejvyšší správní soud ani nesouhlasí s krajským soudem v tom směru, že by žalovaná tvrdila, že takovým měřidlem musí nutně být výčepní nádoba a ne jiné stanovené měřidlo dutých měr . Výrok rozhodnutí správního orgánu I . stupně hovoří o úředně ověřeném měřidle dutých měr bez další specifikace . Nejde sice o terminologicky zcela přesné označení, ale i z odůvodnění je zřejmé, že má jít o stanovené měřidlo, tedy takové, které je povinně ověřováno . V odůvodnění rozhodnutí se odkazuje na § 3 odst . 3 písm . a) zákona o metrologii, tedy obecně
na stanovená měřidla používaná mimo jiné při prodeji . Následně jsou pouze v jedné větě odůvodnění zmíněny výčepní nádoby, aniž by však bylo žalovanou dovozováno, že je to jediné možné měřidlo . V napadeném rozhodnutí o odvolání se o výčepních nádobách nehovoří již vůbec . Uvedené úvahy krajského soudu však nebyly jakkoliv stěžejní pro učinění jinak správných závěrů, a postačí tedy jejich korekce Nejvyšším správním soudem .
[26] Pokud stěžovatelka nyní uvádí, že měla k dispozici standardní „půlky“ s vy značením míry (zřejmě tedy „cejchované sklo“ o objemu 0,05 l), pak soud v prvé řadě nad rámec rozhodovacích důvodů podotýká, že mu není jasné, jak by s tímto měřidlem změřila objem 0,04 l, který byl u vodky deklarován v nápojovém a vinném lístku . Nicméně i pokud by měla jiné stanovené měřidlo, kterým by daný objem změřit šel, pak jí nic nebránilo jej použít a při kontrole předložit . Z protokolu o kontrole vyplývá, že stěžovatelka tvrdila, že „není vybavena takovým měřidlem, aby mohlo dojít k ověření deklarované míry tak, jak je uvedeno v nápojovém a vinném líst ku“ . I z ručně psaného vyjádření zástupce stěžovatelky k protokolu a dalších podání ve správním řízení nevyplývá, že by bylo namítáno, že stěžovatelka má k dispozici jakékoliv stanovené měřidlo dutých měr, ale uváděla, že nemá povinnost mít v provozovně měřidlo na alkohol . Ze správního spisu tedy nevyplývá, že by pracovnice žalované požadovaly po stěžovatelce nějaké nestandardní měřidlo či dokonce nástroj, jak se snaží tvrdit stěžovatelka . Z odůvod nění rozhodnutí správního orgánu I . stupně naopak jasně vyplývá, že za přípustné měřidlo považovala žalovaná zejména výčepní nádobu podle bodu 1 .3 .2 přílohy vy hlášky o měřidlech .
[27] Shora uvedené závěry lze shrnout tak, že k tomu, aby stěžovatelka mohla splnit svou primární povinnost vyplývající z § 3 odst . 1 písm . a) zákona o ochraně spo třebitele, tedy prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství, musela mít
při prodeji rozlévaných nápojů k dispozici stanovené měřidlo dutých měr, kterým je možné nápoj změřit .
[28] Stěžovatelka byla nicméně sankcio- nována za to, že neumožnila spotřebiteli překontrolovat si správnost míry prodávaného výrobku . Brání se tím, že nijak v kontrole správnosti nebránila, neboť si pracovnice žalované mohly správnost míry ověřit svým vlastním měřidlem . Takový výklad je nutné odmítnout .
[29] Druhá část § 3 odst . 1 písm . a) záko na o ochraně spotřebitele směřuje k ochraně spotřebitele v tom směru, že mu umožňuje provést kontrolu hmotnosti, míry nebo množství prodávaného zboží . Uvedené ustanovení zjevně směřuje na situace, kdy spotřebitel nabude, s ohledem na konkrétní okolnosti, pochybnost o tom, zda obdržel správnou hmotnost, míru nebo množství výrobku, a potřebuje tedy v daný okamžik prodeje provést jeho kontrolu . Takové situa- ce jsou pro spotřebitele předem zpravidla neočekávatelné . Je zcela absurdní představa, že spotřebitel bude pro jistotu předem vybaven všemi myslitelnými měřidly, navíc stanovenými, pro případ, že vznikne spor mezi ním a prodávajícím . Lze navíc souhlasit se žalovanou, že u některých měřidel (například váha) si to lze představit těžko i tehdy, pokud by spotřebitel s možným problémem předem počítal .
[30] Naopak, jak bylo uvedeno shora, prodávající má povinnost při prodeji výrobků, které to vyžadují, příslušným měřidlem v místě prodeje disponovat . Je proto třeba dovodit, že právo spotřebitele provést kontrolu zboží v sobě zahrnuje i právo na to provést takovou kontrolu za použití měřidla prodávajícího, které je povinen mít v místě prodeje k dispozici . Opačný výklad by totiž v naprosté většině případů fakticky znemožňoval možnost provedení kontroly spotřebitelem, což jistě nemohlo být úmyslem zákonodárce . K témuž závěru ostatně dochází i odborná literatura (viz např . Vítová, B . Zákon o ochraně spotřebitele. Komentář . Praha : Wolters Kluwer, 2016) . (…)
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12 /2016
Společnost s ručením omezeným Remissio proti České obchodní inspekci o uložení po- kuty, o kasační stížnosti žalobkyně .