9 As 45/2009- 114 - text
9 As 45/2009 - 115
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2008, č. j. k 7990/II/2006, ve věci úhrady nákladů souvisejících se zpracováním požadované informace, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2009, č. j. 8 Ca 16/2009 – 62,
I. Řízení s e z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její žaloba, kterou se domáhala zrušení výroku b) rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2008, č. j. k 7990/II/2006, kterým byla potvrzena výše stanovené úhrady související se zpracováním informace požadované dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Podáním ze dne 15. 6. 2009 (správně 15. 6. 2010), které bylo doručeno Městskému soudu v Praze téhož dne, vzala stěžovatelka svoji kasační stížnost proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsahu zpět. Podle ustanovení § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Vzhledem k tomu, že projev vůle stěžovatelky, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatelka zamýšlela ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil dle shora citovaného ustanovení s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. Tento postup je výrazem dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Dle druhé věty citovaného ustanovení vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k okolnosti, že v dané věci zákonem stanovené podmínky v druhé větě nebyly naplněny, postupoval Nejvyšší správní soud podle věty první citovaného ustanovení, za použití § 120 s. ř. s., a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Radan Malík předseda senátu