9 As 54/2021- 21 - text
9 As 54/2021 - 22
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně: InsolCentrum, s.r.o., se sídlem Hradecká 2526/3, Praha 3, zast. JUDr. Soňou Luňákovou, advokátkou se sídlem Hradecká 2526/3, Praha 3, proti žalované: Exekutorská komora České republiky, se sídlem Na Pankráci 1062/58, Praha 4, proti rozhodnutí prezidenta žalované ze dne 5. 2. 2020, č. j. InfZ 25/2019 – 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2021, č. j. 10 A 49/2020 49,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2021, č. j. 10 A 49/2020 49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
[1] Žalobkyně dne 28. 11. 2019 požádala žalovanou o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), konkrétně o sdělení, kolik elektronických údajů z centrální evidence exekucí poskytla žalovaná v letech 2010 až 2018. Tajemník žalované rozhodnutím ze dne 5. 12. 2019, č. j. InfZ 25/2019 2, žádost odložil, jelikož požadované informace se nevztahují k působnosti žalované. To ke stížnosti žalobkyně potvrdil prezident žalované ve výše označeném rozhodnutí, kterým rozhodnutí tajemníka potvrdil.
[2] Městský soud k žalobě žalobkyně v napadeném rozsudku prohlásil napadené rozhodnutí za nicotné, neboť shledal, že z důvodu novelizace InfZ od 2. 1. 2020 nebyl orgánem věcně příslušným k rozhodnutí o stížnosti žalobkyně proti odložení žádosti tajemníkem žalované prezident žalované, nýbrž Úřad pro ochranu osobních údajů. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně
[3] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností, na základě které požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatelka namítá, že vyslovení nicotnosti pro ni bylo překvapivým rozhodnutím, jelikož městský soud jí neumožnil se k takovému závěru vyjádřit. Napadený rozsudek v části, že nelze určit její nadřízený orgán, a proto má o odvolání rozhodovat Úřad pro ochranu osobních údajů, považuje za nepřezkoumatelný. Spornou novelizaci pak má z důvodu, že byla „legislativním přílepkem“, za protiústavní. Také poukazuje na to, že se jedná o orgán samosprávy a nadřazené rozhodování úřadu považuje za neústavní zásah. Jelikož je novelizovaná úprava protiústavní, městský soud měl ústavněkonformě aplikovat úpravu před novelizací, čemuž se blíže věnuje. Závěrem poznamenává, že dle jejího právního názoru není povinnou osobou podle InfZ.
[5] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[7] Kasační stížnost je důvodná, byť z jiných, než stěžovatelkou prezentovaných důvodů.
[8] Jak Nejvyšší správní soud již dříve opakovaně uzavřel, jestliže krajský (zde městský) soud v souladu se zněním § 69 s. ř. s. nejednal v řízení s orgánem, na který přešla působnost, chybně řízení dokončil s původně příslušným orgánem na straně žalovaného, který zároveň v napadeném rozsudku označil jako žalovaného a napadený rozsudek mu doručil, zatížil řízení vadou spočívající v absenci pasivní legitimace účastníka řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2020, č. j. 4 As 155/2020 42, č. 4105/2021 Sb. NSS, odst.
[13]; rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2020, č. j. 3 As 340/2020 57, odst.
[15]; rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č. j. 1 As 478/2020 45, odst.
[16]; rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2021, č. j. 8 As 20/2021 48, odst.
[12]; či rozsudek NSS ze dne 3. 2. 2022, č. j. 9 As 163/2020 53, odst.
[17]).
[9] Článek XV bod 17. zákona č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, změnil § 20 odst. 5 InfZ. Nebylo
li podle dřívější úpravy možné určit nadřízený orgán dle § 178 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodoval v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti ten, kdo stál v čele povinného subjektu. Dle novelizovaného znění § 20 odst. 5 InfZ ovšem nyní v takových případech rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů.
[10] Městský soud v projednávané věci sice přihlédl k uvedené novelizaci InfZ a dospěl k závěru o přechodu pravomoci na Úřad pro ochranu osobních údajů (bod 9. napadeného rozsudku), nicméně tuto změnu nereflektoval i v okruhu účastníků řízení. Pokud měl za to, že v případě stěžovatelky není možné určit odvolací orgán – a má tedy rozhodovat Úřad pro ochranu osobních údajů – měl s ním jednat jako se žalovaným. Jelikož tak neučinil, zatížil řízení vadou, která má vliv na zákonnost. K této vadě přihlédl soud z úřední povinnosti (obdobně viz citovaný rozsudek NSS č. j. 9 As 163/2020 53, odst.
[12]).
[11] Za této situace se Nejvyšší správní soud nezabýval kasačními námitkami stěžovatelky.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Jelikož městský soud nejednal s Úřadem na ochranu osobních údajů jako se žalovaným, ačkoliv měl za to, že na něj přešla působnost rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí stěžovatelky podle InfZ, dopustil se vady řízení s vlivem na zákonnost. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek městského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu zde uvedeným (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. února 2023
JUDr. Radan Malík
předseda senátu