odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Ohodnocení rozhovoru konaného dle $ 20 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., škol- ského zákona, místo přijímací zkoušky z českého jazyka s osobou, která není stát- ním občanem České republiky, je nutno promítnout do výsledků přijímací zkoušky (je-li v souladu s $ 60 odst. 4 téhož zákona stanovena).
C.) Stěžejním bodem kasační stížnosti je námitka týkající se výpočtu výsledku přijíma- cí zkoušky stěžovatele, tzv. „skóre“. Podle stě- žovatele mělo být toto skóre vypočítáno bez přihlédnutí k výsledkům ověření jeho schop- ností v češtině plynně reagovat na běžné otázky denního života. S tím velmi úzce sou- visí tvrzení stěžovatele, že úroveň jeho zna- losti českého jazyka byla dostačující ke studiu na předmětném gymnáziu. Pro posouzení důvodnosti této námitky je třeba vycházet z $ 60 odst. 4 školského zákona.
Toto ustano- vení ukládá řediteli školy hodnotit uchazeče v přijímacím řízení podle znalostí uchazeče vyjádřených hodnocením na vysvědčení z předchozího vzdělávání a dále výstupního hodnocení uchazeče ze základního vzdělává- ní, pokud bylo uchazeči vydáno, dále dle vý- sledků přijímací zkoušky nebo talentové zkoušky, je-li stanovena, a dalších skutečnos- tí, které osvědčují vhodné schopnosti, vědo- mosti a zájmy uchazeče. Pro hodnocení těch- to kriterií musí ředitel školy vypracovat systém hodnocení, který musí být transpa- rentní, jednotný a jednoznačný.
Dostát těmto požadavkům je náročné, zákon řediteli školy ponechává volnost v rozhodnutí, zda přijíma- cí zkoušky připraví sám, či zda využije služeb některého z odborných subjektů specializo- vaného na tvorbu testů k ověřování znalostí a na způsoby jejich hodnocení. Jak je uvede- no výše, zodpovědným za zvážení negativ i pozitiv jednotlivých způsobů přípravy kon- krétního obsahu přijímacího řízení je ředitel školy. Lze obecně konstatovat, že v případě, kdy podobu přijímacího řízení tvoří sama škola, může se zaměřit na určité prioritní okruhy znalostí, které při vzdělání preferuje, nese však veškerou zodpovědnost za objekti- vitu a zákonnost zkoušky a její hodnocení.
Je proto obvyklé, že ředitelé školy využívají profesionálů v této oblasti, mezi které patří i společnost SCIO CZ, s. r. o. Tato společnost se specializuje na přípravu přijímacích zkou- šek na střední a vysoké školy, ředitel před- mětného gymnázia rozhodl o tom, že při při- jímacím řízení využije jí připravené testy a výsledky budou vyhodnoceny počítačovým L YY YY < -O -o programem téže společnosti. Jako rozhodují- cí kritérium pro přijetí uchazeče ke studiu bylo hodnoceno tzv. skóre, počítané jako vá- žený percentil výsledků jednotlivých zkou- šek (český jazyk, matematika, obecné studijní předpoklady) a prospěchu ze základní školy (druhé pololetí 8.
třídy a první pololetí 9. tří- dy) každého uchazeče. Ustanovení $ 20 odst. 4 školského zákona, umožňující cizincům na žádost prominout zkoušku z českého jazyka a ověřit jejich zna- losti jazyka rozhovorem, z uvedeného způso- bu hodnocení výjimku nestanoví. Nelze ak- ceptovat interpretaci stěžovatele, dle níž by výsledek ověření znalosti českého jazyka dle $ 20 odst. 4 školského zákona v přijímacím ří- zení vůbec nebyl hodnocen. Účelem citova- ného ustanovení je snížení případného han- dicapu žáků, jejichž mateřským jazykem není čeština, a v důsledku toho mohou být oproti ostatním žákům znevýhodněni.
Pokud by ne- chtěli být ve znalostech českého jazyka srov- náváni s ostatními žáky, na jejich žádost jim je tato zkouška prominuta, namísto ní se však musí podrobit ověření znalosti jazyka formou rozhovoru. Forma rozhovoru minimalizuje možnost nepochopení zadání písemného tes- tu, dovoluje upřesnění otázky a v daných sou- vislostech je objektivnějším prostředkem ověření znalostí. Výsledek rozhovoru je však nutno zahrnout do hodnocení výsledku přijí- macího řízení, v daném případě do tzv. skóre. Pokud by se tak nestalo, nebylo by možno po- rovnat výsledek přijímacího řízení žáků sklá- dajících zkoušku z českého jazyka a uchaze- čů, kteří se namísto ní podrobili rozhovoru, a vydat objektivní rozhodnutí o výsledku při- jímacího řízení v souladu s $ 60 odst. 4 škol- ského zákona.
Ustanovení $ 20 odst. 4 škol- ského zákona umožňuje uchazeče, který osvědčí potřebnou schopnost porozumění a konverzace v českém jazyce, ohodnotit vy- sokým počtem bodů i bez ověřování zvládnu- tí některých složitých gramatických jevů, kte- ré jsou předmětem „klasické“ zkoušky. Pokud se stěžovatel domníval, že samotné zahrnutí výsledku rozhovoru nahrazující zkoušku z českého jazyka je v rozporu se zákonem, pak Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neshledal tuto námitku opodstatněnou. (...) 1712 Regulace reklamy: reklama na doplňky stravy k $ 5d zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., S% o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 138/2002 Sb. (v textu též „zákon o regulaci reklamy“)" k $ 2 písm. j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a dopl- nění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 316/2004 Sb. (v textu též „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“)*" Ustanovení $ 5d zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění účinném do 25.
1. 2006 (reklama na potraviny), je aplikovatelné i na doplňky stravy ve smyslu $ 2 písm. j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném do 14. 5. 2008.
Nikolaj Č. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o přijetí ke vzdělávání do prvního roč- níku střední školy, o kasační stížnosti žalobce.
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná. Dle obsahu podání lze jednotlivé stížní body subsumovat pod důvody vymezené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Stěžovatel namítá vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Postup krajského soudu též označil za nepřezkoumatelný pro vadu řízení před soudem, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná. Při rozhodování vycházel z následujících úvah:
Podle § 59 odst. 1 školského zákona ke vzdělávání ve střední škole lze přijmout uchazeče, kteří splnili povinnou školní docházku nebo úspěšně ukončili základní vzdělávání před splněním povinné školní docházky, pokud tento zákon nestanoví jinak, a kteří při přijímacím řízení splnili podmínky pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení o přijetí uchazeče ke vzdělávání na střední škole rozhoduje ředitel této školy.
Ustanovení § 60 odst. 3 školského zákona stanoví, že ředitel školy vyhlásí přijímací řízení v termínu stanoveném prováděcím právním předpisem. V rámci přijímacího řízení může ředitel školy rozhodnout o konání přijímací zkoušky, jejíž obsah a formu stanoví v souladu s rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání. Pokud ředitel školy rozhodne, že se přijímací zkouška nekoná, informuje o tom uchazeče nebo zákonného zástupce nezletilého uchazeče bez zbytečného odkladu. Dle odst. 4 ředitel školy stanoví jednotná kritéria přijímacího řízení pro všechny uchazeče přijímané v jednotlivých kolech přijímacího řízení do příslušného oboru a formy vzdělávání pro daný školní rok a zveřejní je do konce března.
V přijímacím řízení ředitel školy hodnotí uchazeče podle a) znalostí uchazeče vyjádřených hodnocením na vysvědčení z předchozího vzdělávání a dále výstupního hodnocení uchazeče ze základního vzdělávání, pokud bylo uchazeči vydáno, b) výsledků přijímací zkoušky nebo talentové zkoušky, je-li stanovena, a c) dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. Podle odst. 6 téhož ustanovení pak platí, že pokud splní podmínky přijímacího řízení více uchazečů, než kolik lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledku hodnocení přijímacího řízení.
Podle § 20 odst. 4 školského zákona osobám, které nejsou státními občany České republiky a získaly předchozí vzdělání v zahraniční škole, se při přijímacím řízení ke vzdělávání ve středních a vyšších odborných školách promíjí na žádost přijímací zkouška z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky. Znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, škola u těchto osob ověří rozhovorem.
Z výše uvedeného vyplývá, že při přijímacím řízení uchazeči o studium na střední škole prokazují především své vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy. Obsah a formu přijímacího řízení stanoví ředitel školy, jenž pak na základě výsledků tohoto řízení rozhodne o přijetí těch uchazečů, kteří nejlépe splnili stanovená kritéria. V souvislosti s konkrétními aspekty projednávané věci je třeba zdůraznit úlohu ředitele školy. Zákon mu svěřuje pravomoc (a povinnost) stanovit konkrétní podobu přijímacího řízení.
V souladu se zákonem (§ 60 odst. 3 školského zákona) je ředitel vázán pouze rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání, jenž stanoví zejména cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, jeho organizační uspořádání, nezbytné materiální, personální a organizační podmínky apod. (§ 4 odst. 1 školského zákona). Řediteli školy je tak zákonem dána poměrně značná volnost při přípravě přijímacího řízení. Musí proto dbát především na povinnost stanovení stejných podmínek (slovy zákona „jednotných kritérií“) pro všechny uchazeče a následné objektivní vyhodnocení výsledků v rámci zákonem stanovených kategorií.
Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti tvrdí, že ze strany krajského soudu nedošlo ke zjištění všech potřebných skutečností a důkazů a věc v důsledku toho nebyla správně posouzena. Nejvyšší správní soud chápe citované konstatování jako vymezení rámce kasační stížnosti, a jelikož neobsahuje žádné konkrétní tvrzení, nelze se jím samostatně zabývat. V samém závěru pak stěžovatel obdobně namítá, že v důsledku nezjištění všech potřebných důkazů rovněž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Jelikož toto tvrzení opět nijak blíže nekonkretizoval, nelze jej považovat za samostatný bod kasační stížnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publikovaný pod č. 835/2006 Sb., v němž se zdejší soud vyjádřil k náležitostem žaloby, přičemž závěry jsou aplikovatelné i na náležitosti kasační stížnosti).
Stěžejním bodem kasační stížnosti je námitka týkající se výpočtu výsledku přijímací zkoušky stěžovatele, tzv. „skóre“. Podle stěžovatele mělo být toto skóre vypočítáno bez přihlédnutí k výsledkům ověření jeho schopností v češtině plynně reagovat na běžné otázky denního života. S tím velmi úzce souvisí tvrzení stěžovatele, že úroveň jeho znalosti českého jazyka byla dostačující ke studiu na předmětném gymnáziu. Pro posouzení důvodnosti této námitky je třeba vycházet z výše citovaného § 60 odst. 4 školského zákona.
Toto ustanovení ukládá řediteli školy hodnotit uchazeče v přijímacím řízení podle znalostí uchazeče vyjádřených hodnocením na vysvědčení z předchozího vzdělávání a dále výstupního hodnocení uchazeče ze základního vzdělávání, pokud bylo uchazeči vydáno, dále dle výsledků přijímací zkoušky nebo talentové zkoušky, je-li stanovena, a dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. Pro hodnocení těchto kriterií musí ředitel školy vypracovat systém hodnocení, který musí být transparentní, jednotný a jednoznačný.
Dostát těmto požadavkům je náročné, zákon řediteli školy ponechává volnost v rozhodnutí, zda přijímací zkoušky připraví sám, či zda využije služeb některého z odborných subjektů specializovaného na tvorbu testů k ověřování znalostí a na způsoby jejich hodnocení. Jak je uvedeno výše, zodpovědným za zvážení negativ i pozitiv jednotlivých způsobů přípravy konkrétního obsahu přijímacího řízení je ředitel školy. Lze obecně konstatovat, že v případě, kdy podobu přijímacího řízení tvoří sama škola, může se zaměřit na určité prioritní okruhy znalostí, které při vzdělání preferuje, nese však veškerou zodpovědnost za objektivitu a zákonnost zkoušky a jejího hodnocení.
Je proto obvyklé, že ředitelé školy využívají profesionálů v této oblasti, mezi které patří i společnost SCIO CZ, s. r. o. (dále jen „společnost SCIO“). Tato společnost se specializuje na přípravu přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy, ředitel předmětného gymnázia rozhodl o tom, že při přijímacím řízení využije jí připravené testy a výsledky budou vyhodnoceny počítačovým programem téže společnosti. Jako rozhodující kritérium pro přijetí uchazeče ke studiu bylo hodnoceno tzv. skóre, počítané jako vážený percentil výsledků jednotlivých zkoušek (český jazyk, matematika, OSP) a prospěchu ze základní školy (druhé pololetí 8.
třídy a první pololetí 9. třídy) každého uchazeče.
Ustanovení § 20 odst. 4 školského zákona, umožňující cizincům na žádost prominout zkoušku z českého jazyka a ověřit jejich znalosti jazyka rozhovorem, z uvedeného způsobu hodnocení výjimku nestanoví. Nelze akceptovat interpretaci stěžovatele, dle níž by výsledek ověření znalosti českého jazyka dle § 20 odst. 4 školského zákona v přijímacím řízení vůbec nebyl hodnocen. Účelem citovaného ustanovení je snížení případného handicapu žáků, jejichž mateřským jazykem není čeština a v důsledku toho mohou být oproti ostatním žákům znevýhodněni.
Pokud by nechtěli být ve znalostech českého jazyka srovnáváni s ostatními žáky, na jejich žádost jim je tato zkouška prominuta, namísto ní se však musí podrobit ověření znalosti jazyka formou rozhovoru. Forma rozhovoru minimalizuje možnost nepochopení zadání písemného testu, dovoluje upřesnění otázky a v daných souvislostech je objektivnějším prostředkem ověření znalostí. Výsledek rozhovoru je však nutno zahrnout do hodnocení výsledku přijímacího řízení, v daném případě do tzv. skóre. Pokud by se tak nestalo, nebylo by možno porovnat výsledek přijímacího řízení žáků skládajících zkoušku z českého jazyka a uchazečů, kteří se namísto ní podrobili rozhovoru a vydat objektivní rozhodnutí o výsledku přijímacího řízení v souladu s § 60 odst. 4 školského zákona.
Ustanovení § 20 odst. 4 školského zákona umožňuje uchazeče, který osvědčí potřebnou schopnost porozumění a konverzace v českém jazyce, ohodnotit vysokým počtem bodů i bez ověřování zvládnutí některých složitých gramatických jevů, které jsou předmětem „klasické“ zkoušky. Pokud se stěžovatel domníval, že samotné zahrnutí výsledku rozhovoru nahrazující zkoušku z českého jazyka je v rozporu se zákonem, pak Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neshledal tuto námitku opodstatněnou.
Stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že výsledek 5 bodů, kterým byla ohodnocena jeho znalost českého jazyka prostřednictvím rozhovoru, byl přímým důkazem o jeho schopnosti studovat na předmětném gymnáziu, neboť ke studiu na něm byli přijati i uchazeči, kteří z některé části přijímací zkoušky (např. matematiky) získali bodů méně. Zdejší soud k tomu pouze podotýká, že výsledek přijímací zkoušky, rozhodný pro přijetí uchazeče ke studiu, byl v daném případě představován pomocí skóre vypočítaného jako vážený percentil části přijímací zkoušky z českého jazyka, matematiky, OSP a průměrného prospěchu. Stěžovateli nelze dát za pravdu, pokud jen účelově poukazuje na jednu z částí zkoušky samostatně, když v rámci přijímacího řízení takto posuzována nebyla.
V kasační stížnosti je dále zmíněno údajně nepravdivé tvrzení ředitele gymnázia a žalovaného o nemožnosti vypočítat skóre bez zadání výsledků zkoušky z českého jazyka do počítačového programu určeného k vyhodnocení zkoušky, a to s odkazem na skutečnost, že toto daný program neumožňuje. Toto objasnění ředitele školy je možno označit za nepřesné a poněkud zjednodušující skutečné důvody, pro které je vyhodnocení pohovoru nutno zahrnout do výpočtu výsledku zkoušky, avšak tento dílčí nedostatek nemohl způsobit nezákonnost jinak správného rozhodnutí.
Krajský soud též podle stěžovatele odmítl umožnit řediteli gymnázia vysvětlit způsob výpočtu skóre. Nejvyšší správní soud z protokolu o jednání, při němž byl ředitel gymnázia vyslechnut jako svědek (č. l. 49 spisu krajského soudu), ověřil, že stěžovatel ani jeho zákonný zástupce při tomto jednání takový požadavek nevznesli. Způsob výpočtu skóre je nadto seznatelný ze správního spisu. Námitku, že se stěžovateli podařilo před krajským soudem zcela bezpečně prokázat zaujatost ředitele gymnázia vůči němu a také vůči všem ostatním uchazečům o studium, kteří chtějí nastoupit ze zahraniční školy, stěžovatel vznesl poprvé až v kasační stížnosti.
Totéž platí o námitce, že ředitel gymnázia nebyl oprávněn nejen předsedat komisi, která rozhovorem zkoušela schopnost stěžovatele plynně reagovat na běžné otázky denního života v českém jazyce, ale ani být u tohoto rozhovoru přítomným. V žalobě taková tvrzení stěžovatele obsažena nejsou, krajský soud se k nim proto nevyjadřoval, a v souladu s ustanovením § 104 odst. 4 s. ř. s. tak nemůže učinit ani Nejvyšší správní soud přezkoumávající zákonnost rozhodnutí krajského soudu.
Stěžovatel rovněž uvádí, že před soudem bezpečně prokázal ověřování svých schopností z českého jazyka ze strany gymnázia způsobem odporujícím zákonu. Nejvyšší správní soud se v této otázce ztotožňuje s právním názorem vysloveným krajským soudem v kasační stížností napadeném rozsudku, tedy že z protokolu o rozhovoru ze dne 18. 4. 2005 nevyplývá, že by byl stěžovatel prozkušován z psaní v českém jazyce, přičemž takový postup vyloučil ve své svědecké výpovědi i ředitel gymnázia, tehdejší předseda komise.
Je však nutno konstatovat, že i pokud by stěžovatel byl během rozhovoru požádán o napsání jednoho či několika slov na tabuli, nemůže tato skutečnost změnit nic na tom, že v celkovém kontextu tato jednotlivost, vybočující z formy rozhovoru, nemohla mít vliv na zákonnost ověření stěžovatelových znalostí. Opačný výklad zastávaný stěžovatelem, neumožňující jakkoli se odchýlit od stanovené ústní formy, je nepřípustně restriktivní a odporuje účelu tohoto ustanovení. Tím je pokud možno komplexní ověření znalostí českého jazyka uchazeče, přičemž je zohledněna a brána v úvahu jeho cizí státní příslušnost a zejména získání předchozího vzdělání v zahraniční škole.
Stěžovatel v dalším bodu kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že ze zkoušky z OSP, jejímž účelem je mimo jiné ověřit u uchazeče o studium na gymnáziu hloubku speciálních znalostí českého jazyka a slovní zásoby, získal 26,25 bodů. Tento výsledek byl lepší než u 10 přijatých uchazečů o studium a na jeho základě lze jen stěží tvrdit, že stěžovatel nebyl schopen plynně reagovat na běžné otázky denního života. Nejvyšší správní soud k této námitce nejprve opět poukazuje na již výše zmíněný fakt, že o celkovém výsledku přijímací zkoušky rozhodoval vážený percentil všech jejích jednotlivých částí (český jazyk, matematika, OSP a průměrný prospěch).
Z protokolu o rozhovoru, jímž byla ověřena stěžovatelova znalost českého jazyka, pak vyplývá, že komise doporučila bodově ohodnotit stěžovatelovy znalosti nejen z českého jazyka na dolní hranici bodovaných uchazečů, tj. 5 body, ale též v části OSP na úrovni poloviny průměrného hodnocení bodovaných uchazečů, tj. právě zmíněnými 26,25 body. Je tedy zřejmé, že při hodnocení znalostí českého jazyka i obecně studijních předpokladů ustavená komise vycházela z rozhovoru se stěžovatelem. Jeho schopnosti plynně reagovat na běžné otázky denního života se tak promítly v ohodnocení obou zmíněných částí zkoušky.
Takto komplexně je pak třeba k výsledkům obou částí přijímací zkoušky přistupovat. Nelze účelově poukazovat pouze na jednu z těchto částí a z jejích výsledků pak dovozovat schopnosti stěžovatele zjištěné rozhovorem.
Krajský soud podle stěžovatele dále nesprávně uvádí, že z obsahu správního spisu nevyplývá, že by stěžovatel v rámci přijímacího řízení předložil nějaké oficiální dokumenty dokládající jeho dosavadní středoškolské studium. Stěžovatel však toto své tvrzení dále nijak nedoplnil, z kasační stížnosti není zřejmé, jaký vliv vůbec mělo předložení předmětných dokumentů v řízení před správními orgány a jaká je souvislost mezi těmito dokumenty a stěžovatelem tvrzenou nezákonností rozhodnutí žalovaného, případně ředitele gymnázia. Krajský soud se k dané problematice vyjádřil pouze zběžně, když uváděl, že gymnázium do celkového hodnocení stěžovatele jako u ostatních žáků zahrnulo i jeho prospěch dosažený v 8. a 9. ročníku ruské školy. Tyto výsledky stěžovatel sám doložil k přihlášce ke studiu, k výzvě ředitele gymnázia doplnil i jejich průměr započítávaný do výsledků přijímací zkoušky. V tomto ohledu stěžovatel způsob výpočtu celkového skóre, tedy výsledku přijímací zkoušky, nijak nezpochybňuje.
Pokud stěžovatel namítal, že krajský soud nesprávně a neoprávněně posoudil jeho znalost českého jazyka v době účasti u předmětné přijímací zkoušky, a že účelem soudu bylo pouze posoudit, zda rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející rozhodnutí ředitele gymnázia byla vydána v souladu se zákonem, neshledal Nejvyšší správní soud ani tuto námitku důvodnou. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Jen v závěru svého rozsudku konstatoval, že pro souzenou věc je zásadní ten fakt, že žalobcova nedostatečná znalost českého jazyka, když v České republice pobýval před přijímacím řízením velmi krátkou dobu, dosti negativně ovlivnila výsledek přijímací zkoušky.
Tuto skutečnost krajský soud uvedl již nad rámec vypořádání se se žalobními námitkami jako obiter dictum, což nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, ale naopak přispívá k lepšímu, zřetelnějšímu vyjádření úvah soudu a důvodů jeho rozhodnutí. V projednávané věci se navíc s daným konstatováním lze jen ztotožnit. Je faktem, že stěžovatel byl z objektivních důvodů determinován nedostatečnými znalostmi českého jazyka, znalosti uchazeče o studium se však hodnotí ke dni konání přijímacích zkoušek. Při přijímacím řízení takové omezení uchazeče nemůže být zohledněno, stejně jako např. různé individuální indispozice apod.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelem uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu důvodné. Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým Nejvyšší správní soud dle § 109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla v souladu s § 110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2008
Mgr. Daniela Zemanová předsedkyně senátu