Přesvědčení žalobce o možnosti získání druhotných surovin použitelných k dal- ší stavební výrobě z odpadu představovaného směsnou stavební a demoliční sutí ještě neznamená, že surovinou (a nikoliv odpadem) je i veškerá suť jako celek, neboť ta je bez dalších úprav (vytřídění nežádoucích příměsí a roztřídění směsi na jednot- livé stavební materiály) ve stavebnictví nepoužitelná. Činnost spočívající ve vytři- dování nežádoucích příměsí ze shromážděné směsné stavební a demoliční suti je nutné kvalifikovat jako nakládání s odpady ve formě jejich třídění prováděné s cí- lem jejich následného využívání ($ 2 odst. 4 a 5 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech).
Neopodstatněná je námitka, v níž žalobce správním orgánům obou stupňů vytýká poru- šení povinnosti zjistit přesně a úplně skuteč- ný stav věci, když tvrdí, že správní orgány v průběhu správního řízení nezjistily, jaké movité věci se na pozemcích v předmětné provozovně žalobce v Líních - Sulkově na- chází, zda tyto jsou odpadem a zda to byl prá- vě žalobce, kdo s těmito odpady v rozporu s $ 12 odst. 2 zákona o odpadech na daném místě nakládal. Dle náhledu soudu si správní orgány v souzené věci opatřily dostatek důka- zů, jimiž bylo prokázáno, s jakým druhem od- padu žalobce na pozemcích v předmětné pro- vozovně nezákonně nakládal.
Mezi tyto důkazy patří zejména veškeré protokoly o místních šetřeních a kontrolách provedených inspekcí či Okresním úřadem Plzeň-sever, referátem životního prostředí v provozovně žalobce, fo- todokumentace pořízená v průběhu těchto kontrol a místních šetření, jakož i letecké snímky zachycující areál žalobce. Z uvede- ných důkazů nade vší pochybnost vyplývá oprávněnost závěru správních orgánů, že to je právě žalobce, kdo na pozemcích tvořících areál jeho provozovny v Líních - Sulkově již od roku 1995 ve značném množství soustře- ďuje, skladuje a částečně též třídí směsné sta- vební a demoliční odpady, jež bylo lze zařadit pod katalogové číslo 17 07 01 - směsný sta- vební a/nebo demoliční odpad, patřící podle Katalogu odpadů obsaženého v příloze č. 1 vyhlášky č. 337/1997 Sb. mezi odpady nebez- pečné.
Složení směsi odpadů soustředěné a skladované žalobcem v areálu jeho provo- zovny, v níž převažuje netříděná stavební suť, je detailně popsáno ve výše zmíněných pro- tokolech o místních šetřeních a kontrolách provedených u žalobce a je názorně dokumen- továno též pořízenými fotografiemi. Správní orgány tímto způsobem pro účely správního řízení dostatečně přesně určily druh movi- tých věcí, které se na pozemcích v areálu pro- vozovny žalobce nachází, a to včetně jednotli- vých příměsí stavební a demoliční suti, z nichž některé jsou samy o sobě nebezpeč- nými odpady (plechovky se zbytky barev, ple- chovky se zbytky oleje či plastové folie), a je- jich závěry v tomto směru tudíž nelze označit za pouhé přesvědčení, nemající oporu v pro- vedených důkazech.
Přestože soud do jisté míry chápe snahu žalobce hájit se v řízení před správními orgá- ny za pomoci jakýchkoliv argumentů, které uzná za vhodné, považuje za absurdní až trou- falé tvrzení žalobce, že se ve skutečnosti ne- jedná o odpad, ale o stavební materiál. Sku- tečnost, že se v případě směsné stavební suti obsahující příměsi dalších druhů odpadů, jež byla žalobcem soustředěna na pozemcích v arcálu jeho provozovny v Líních - Sulkově, jedná o odpad, a nikoliv o stavební či jiný ma- teriál, je totiž na první pohled zřejmá již z fo- tografií pořízených správními orgány v prů- běhu kontrol, které názorným způsobem zobrazují stav, složení i způsob uložení toho- to „materiálu“ v arcálu žalobce.
Movité věci, které ve svém souhrnu směsnou stavební suť tvoří, plně vyhovují definici odpadu zakotve- né v $ 2 odst. 1 zákona o odpadech. Nepo- třebnost movitých věcí tvořících ve svém souhrnu směsnou stavební suť pro jejich vlastníka pramení z nemožnosti jejich užití ke stavebním účelům bez dalších nezbytných úprav (vytřídění nežádoucích příměsí a roz- třídění směsi na jednotlivé stavební materiá- ly). Dle náhledu soudu je nepochybné, že by- lo úmyslem osoby, jíž tyto věci patřily, se jich nějakým způsobem zbavit.
Pokud se jedná o stavební a demoliční suť, projevil se tento úmysl jejího vlastníka navenek tím, že daná suť byla odvezena ze staveniště poté, co vlast- ník dospěl k logickému závěru o nepotřeb- nosti a neužitečnosti této suti pro další pro- vádění stavby. To, že se původní vlastník hodlal nadobro zbavit movitých věcí, které tvoří nežádoucí příměsi stavební suti a které byly u žalobce při kontrolách rovněž zjištěny (zemina, zbytky elektroinstalačního materiá- lu, eternit, plasty, ojeté pneumatiky, zbytky poškozeného bytového zařízení, folie, nádo- by se zbytky nátěrových hmot aj.), jakož i to, že svůj úmysl zbavit se těchto věcí jejich vlast- ník realizoval, je zřejmé již z toho, že se tyto věci jako nepoužitelné k původnímu účelu a z tohoto pohledu nepotřebné ocitly v haldě směsné stavební suti zjištěné v areálu žalob- ce, kam byly odloženy.
Vzhledem ke zřejmé povaze stavební a demoliční suti zjištěné in- spekcí v areálu provozovny žalobce nebylo důvodu, aby si inspekce opatřovala stanovis- ko příslušného správního orgánu v pochyb- nostech o tom, zda uvedené movité věci jsou odpadem - v projednávané věci žádné po- chybnosti nebyly na místě. Movité věci, které ve svém souhrnu tvoří směsnou stavební suť, jež byla žalobcem sou- středěna na pozemcích v areálu jeho provo- zovny v Líních - Sulkově, jsou samozřejmě odpadem i dle stávající právní úpravy, neboť plně vyhovují též definici pojmu odpad za- kotvené v $ 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. Dle tohoto zákonného ustanovení je odpa- dem každá movitá věc, které se osoba zbavu- je nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
O úmyslu osoby, jíž tyto věci patřily, se jich nějakým způsobem vzhledem k jejich nepo- třebnosti zbavit a stejně tak o realizaci toho záměru bylo soudem pojednáno v předcho- zím odstavci. Žalobci lze jistě přisvědčit v tom, že i směsná stavební a demoliční suť může obsa- hovat suroviny, které lze v budoucnu opětov- ně využít ke stavebním účelům. Přesvědčení žalobce o možnosti získání druhotných suro- vin použitelných k další stavební výrobě z od- padu tvořeného směsnou stavební sutí však 81 1758 ještě neznamená, že surovinou (a nikoliv od- padem) je i samotná stavební suť.
Je totiž evi- dentní, že stavební suť v té podobě, jak byla správními orgány zdokumentována v průbě- hu místních šetření a kontrol prováděných u žalobce, je bez dalších úprav (vytřídění ne- žádoucích příměsí a roztřídění směsi na jed- notlivé stavební materiály) ve stavebnictví nepoužitelná. Toho si je ostatně žalobce dob- ře vědom, neboť, jak bylo v průběhu správního řízení zjištěno, jeho zaměstnanci prováděli vytřiďování nežádoucích příměsí ze shromáž- děné směsné stavební suti (viz např. zápis z místního šetření ze dne 30.
5. 2001 či vyjá- dření žalobce k protokolu o kontrole ze dne 31. 5. 2001). Uvedené počínání zaměstnanců žalobce přitom nelze kvalifikovat jinak než ja- ko nakládání s odpady ve formě jejich třídění, prováděného s cílem jejich následného využí- vání ($ 2 odst. 5 zákona o odpadech). Žalobce si byl- alespoň do určité doby - dobře vědom toho, že v areálu své provozov- ny v Líních - Sulkově nesoustřeďuje staveb- ní materiály, ale odpad v podobě směsné sta- vební suti. Tato skutečnost je zřejmá z řady důkazů, které si inspekce pro vydání rozhod- nutí opatřila.
Jednatel žalobce v prohlášení zachyceném v protokolu sepsaném dne 24. 5. 1995 při ústním jednání konaném u Okresní- ho úřadu Plzeň-sever, referátu životního pro- středí, uvedl, že skládka stavebních sutí byla zřízena pro žalobce jako mezideponie mate- riálu pro úpravu pozemků, které firma chtěla koupit vedle pronajatého areálu. Ve vyjádření k protokolu o kontrole konané dne 31. 5. 2001 žalobce také nehovoří o venkovním skladu stavebních materiálů, ale o odvozu materiálů a odpadů z rekonstrukcí bytů do areálu Sulkov a o následném třídění odpadů a jejich likvidaci.
Na základě uvedených dů- kazů a ve světle kontrolních zjištění, k nimž inspekce v průběhu správního řízení dospěla a které byly popsány shora, je nutno obhajo- bu žalobce, že se ve skutečnosti nejedná o ukládání odpadu, ale o sklad materiálu, od- mítnout jako nepravdivou. (...) 1758 Ochranné známky: užívání zapsaných práv k $ 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění zákona č. 221/2006 Sb.
I. Podstata ochranné známky je založena zejména na principu výhradní ochra- ny, který spočívá v tom, že zápisem ochranné známky do rejstříku vzniká výlučné právo vlastníka ochranné známky tuto známku užívat ve spojení s výrobky a služ- bami, pro které byla zapsána. Tomuto právu vlastníka ochranné známky pak odpo- vídá povinnost jiných subjektů zdržet se jakýchkoliv zásahů do práva k zaregistro- vané ochranné známce, tedy mimo jiné i zákaz užívat v obchodním styku shodná nebo podobná označení pro shodné nebo podobné výrobky a služby bez souhlasu vlastníka ochranné známky.
II. Soudní ochrany plynoucí z práva k ochranné známce se její vlastník může do- volávat pouze pro třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro niž má ochrannou známku zaregistrovanou. Ochrany jiných tvrzených práv se u správní- ho soudu již nemůže účinně domáhat, a to i přesto, že by svou ochrannou známku fakticky používal i pro jinou třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb, než pro kterou mu byla zaregistrována.
Společnost s ručením omezeným STAVMAT - SPRING proti Ministerstvu životního pro- středí o uložení pokuty.