o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 138/2002 Sb. (v textu též „zákon o regulaci reklamy“) Skutečnost, že dnes jsou dospělým snadno dostupné pornografické časopisy či vi- deokazety, nemění nic na tom, že zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zakazuje reklamu, která obsahuje byť jen prvky pornografie. Společenská nebezpečnost při- tom není zákonným hlediskem pro posouzení souladu reklamy se zákonem. Dle ci- tovaného zákona nesmí reklama obsahovat žádné prvky pornografie, tedy ani prvky toho druhu pornografie, která není považována za společensky nebezpečnou.
C...) Soud neshledal důvodnou ani posled- ní námitku, v níž žalobce vyslovuje nesouhlas se závěrem žalovaného o pornografickém ob- sahu (správně pornografických prvcích) v předmětné reklamě, když zároveň uvádí, že propagační materiály na Club V. jsou dle jeho názoru uměleckým ztvárněním ženského tě- 712 la. Soud na tomto místě nejprve považuje za vhodné poukázat na odbornou definici por- nografie ve smyslu znaleckých posudků MUDr. Ladislava P. a MUDr. Luise R., podle níž se pornografií rozumí slovní, psaná, zvu- ková nebo obrazová prezentace podnětů, kte- ré mají jediný cíl, a to cíl vyvolat sexuální vzrušení.
S touto definicí pojmu pornografie se soud zcela ztotožnil. Znalci MUDr. Ladislav P. a MUDr. Luis R., které oslovil sám žalobce, se přitom se znalcem MUDr. Radimem U. sho- dují v tom, že reklamní materiály propagující Club V. prvky pornografie obsahují. Tyto prvky pornografie soud ve shodě se žalova- ným spatřuje v zobrazení žen ve spodním prádle, většinou s odhalenými ňadry, někte- rých v lascivních vyzývavých pozicích (žena sedící směrem do záběru s roztaženýma no- hama) či v pozicích navozujících atmosféru lesbických sexuálních aktivit (polonahá žena ležící mezi dvěma jinými ženami a hladící si ňadro).
Na tomto místě soud pokládá za nut- né zdůraznit, že posuzovaný reklamní materi- ál samozřejmě není čistě pornografickým dí- lem - jedná se především o reklamu, avšak o takovou reklamu, která v rozporu se záko- nem obsahuje výše zmíněné pornografické prvky. To, že předmětná vyobrazení žen ne- lze považovat za pokus o umělecké ztvárnění ženského těla, je patrné z toho, že na většině fotografií je zachycena vždy celá skupina, v jednom případě dokonce více než dvacet žen, z nichž některé nejsou na fotografii ani pořádně vidět (viz např. dívka, z jejíhož takto „umělecky ztvárněného“ těla lze na jedné z fotografií stěží rozeznat část hlavy, nebo dív- ky, jejichž těla jsou na záběrech z větší části překryta těly ostatních dívek apod.).
Foto- graf, který tyto záběry pořídil, jistě neměl v úmyslu umělecky ztvárňovat zčásti obnaže- ná těla mnoha žen, patřících s největší prav- děpodobností k zaměstnankyním Clubu V, najednou. Jeho cílem bylo vytvořit fotografie zachycující dívky v prostředí daného klubu, po jejichž spatření by se potenciální zájemce o návštěvu pánského klubu rozhodl navštívit právě Club V,, ať již zlákán okázalým interié- rem klubu či výše zmíněnými pornografický- mi prvky na těchto fotografiích, které jsou s to v něm vyvolat sexuální vzrušení.
Soud nemohl přisvědčit závěrům obsaže- ným v posudku doc. MUDr. Jaroslava Z., CSc., a to z následujících důvodů. Jmenovaný zna- lec sice nesouhlasí se závěry ostatních znalců ohledně přítomnosti pornografických prvků v předmětných reklamních materiálech, sám však žádnou definici pojmu pornografie ne- podává, ani přesvědčivě nevyvrací výše cito- vanou definici tohoto pojmu, z níž ve svých závěrech vycházeli ostatní znalci. Z odpovědi znalce doc. MUDr. Jaroslava Z., CSc., na první otázku lze dovodit, že znalec za pornografii považuje pouze materiál zobrazující genitálie či sexuální praktiky.
S tímto názorem se soud nemohl ztotožnit, neboť má za to, že určují- cím znakem pornografického díla je ve shodě s výše citovanou definicí právě jeho (jediný) cíl, jímž je snaha o vyvolání sexuálního vzru- šení. Jak správně poznamenali ostatní znalci, existují přece i díla zobrazující pohlavní or- gány či sexuální aktivity, která přesto nelze označit za pornografická. Z toho plyne, že znakem rozlišujícím pornografické dílo od ostatních děl není samotné zobrazení genitá- lií či lidské sexuální praktiky (slavná socha Davida jistě není pornografickým dílem).
Se znalcem doc. MUDr. Jaroslavem Z., CSc., ne- lze souhlasit ani v tom, že taková vyobrazení, jaká jsou zachycena na reklamních materiá- lech Clubu V., jsou v současnosti běžně pří- ' stupna nejširší veřejnosti na stránkách časo- pisů a deníků. Soud je toho názoru, že v dení- cích a běžně čtených časopisech se rozhodně nelze běžně setkat se skupinovými fotogra- fiemi zpola obnažených žen, zjevně zobrazu- jícími zaměstnankyně pánského klubu na je- jich pracovišti. Skutečnost, že dnes jsou dospělým snadno dostupné pornografické časopisy či videokazety, nemění nic na tom, že zákon za jsoucí v rozporu s dobrými mravy označuje a zakazuje reklamu, která obsahuje byť jen prvky pornografie.
Jak již bylo zdů- vodněno výše, posuzované reklamní materiá- ly takové prvky obsahují, a žalovaný proto ne- pochybii, když napadeným rozhodnutím uložil žalobci jakožto zadavateli reklamy sankci za porušení $ 2 odst. 3 zákona o regu- laci reklamy. Soud na závěr dodává, že spole- čenská nebezpečnost předmětných reklam- ních materiálů, k níž se na základě žalobcova zadání ve znaleckých posudcích obšírně vy- jadřovali jím oslovení znalci, není vůbec zá- konným hlediskem pro posouzení souladu reklamy se zákonem.
Dle zákona o regulaci reklamy nesmí reklama obsahovat žádné prv- ky pornografie, tedy ani prvky toho druhu pornografie, která není považována za spole- čensky nebezpečnou. 1270 Právo na informace: rozhodovací činnost soudů k $ 11 odst. 4 písm. b) a $ 12 zákona č, 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím“ Požadavek na poskytnutí anonymizovaných pravomocných rozsudků ve věcech určitého druhu nemůže být odmítnut obecně s tím, že jde © informace o „rozhodo- vací činnosti soudů“ ve smyslu $ 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svo- bodném přístupu k informacím, neboť takový výklad tohoto pojmu je výkladem ne- přípustně rozšiřujícím.
Vždy je nutno jednoznačně zjistit nezbytnost a konkrétní důvod vedoucí k omezení práva na takovouto informaci a posoudit, zda by omeze- ním tohoto práva nedošlo k nepřiměřenému ohrožení zájmů chráněných jinými předpisy či zásahu do práv jiných osob. V tomto smyslu zavazuje povinné subjekty $ 12 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Družstvo V. proti Magistrátu hlavního města Prahy o uložení pokuty.