Úkon insolvenčního správce spočívající v uznání či zjištění přihlášených pohle- dávek při přezkumném jednání nepodléhá přezkoumání soudem ve správním soud- nictví, neboť se nejedná o rozhodnutí správního orgánu vydané v oblasti veřejné 310 správy ve smyslu $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Žalobu podanou proti tomuto úkonu in- solvenčního správce soud podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne.
C...) Názor žalobce, že insolvenční správce je správním orgánem, jemuž je svěřeno roz- hodování o právech a povinnostech fyzic- kých a právnických osob v oblasti veřejné správy ve smyslu $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., je dle náhledu soudu mylný. Insolvenční správ- ce vykonává svou působnost nikoliv v oblasti veřejné správy, ale výlučně v rámci insolvenč- ního řízení. Podle $ 9 insolvenčního zákona je jedním z procesních subjektů, které v in- solvenčním řízení vystupují. Insolvenční ří- zení ale v žádném případě není řízením spa- dajícím do oblasti veřejné správy.
To zcela jednoznačně vyplývá z $ 2 písm. a) insolvenč- ního zákona, které insolvenční řízení výslov- ně definuje jako řízení soudní, jehož předmě- tem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Pokud tedy in- solvenční správce jakožto procesní subjekt vykonává v insolvenčním řízení svou pravo- moc stanovenou zákonem, činí tak vždy v rámci tohoto typu souďního řízení. V něm skutečně vystupuje jako zvláštní veřejnopráv- ní orgán, jehož úkolem je zajištění řádného průběhu řízení, jak ve vztahu ke správci kon- kursní podstaty vyslovil Ústavní soud v žalob- cem zmiňovaném nálezu.
To však neznamená, že úkony insolvenčního správce prováděné v průběhu soudního insolvenčního řízení jsou úkony spadajícími do oblasti veřejné správy. Žalobce zcela nesprávně zaměňuje a zto- tožňuje dva rozdílné pojmy, a to pojem „ve- řejná moc“ a „veřejná správa“. Soud na tomto místě nehodlá předkládat jednoznačnou po- zitivní definici obou těchto pojmů, což je ob- tížným úkolem i pro nauku správního práva (viz Hendrych, D. a kol. Správní právo, Obec- ná část. 4. změněné a doplněné vydání, C. H.
Beck). Pro účely tohoto rozhodnutí postačí konstatovat, že veřejná správa ve smyslu ma- teriálním (činnost) představuje pouze urči- tou výseč výkonu veřejné moci, která není zá- konodárstvím, soudnictvím a vládou. Není pochyb o tom, že kupříkladu orgány činné v trestním řízení vykonávají veřejnou moc svěřenou jim zákonem, nicméně tato jejich činnost není výkonem veřejné správy. Stejně tak soudy jsou nepochybně orgány veřejné moci, avšak výkon soudnictví rovněž nespadá do oblasti veřejné správy. Jak již bylo konsta- továno, insolvenční správce jakožto veřejno- právní orgán sui generis svou pravomoc vykonává výlučně v oblasti soudního (insol- venčního) řízení.
Z výše uvedené negativní definice veřejné správy vyplývá, že soudní ří- zení, ať již jakéhokoliv druhu (civilní, trestní, správní, exekuční, insolvenční) do oblasti ve- řejné správy zahrnout nelze. Proto ani insol- venčního správce není možné považovat za správní orgán ve smyslu legislativní zkratky zakotvené v $.4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., to jest za orgán, jemuž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a práv- nických osob v oblasti veřejné správy. Ak- ceptace opačného názoru zastávaného žalob- cem by vedla k absurdnímu závěru, že insolvenční řízení, které je ze zákona řízením soudním, je současně i řízením správním.
Tu- to konstrukci, která směšuje výkon soudnic- tví s výkonem veřejné správy, pokládá soud za neudržitelnou. Insolvenční správce tedy nevykonává pra- vomoc svěřenou mu insolvenčním zákonem, do níž mj. patří zaujetí stanoviska k přihláše- ným pohledávkám a jejich případné popření co do pravosti, výše a pořadí, v oblasti veřej- né správy, jak mylně dovozuje žalobce, ale v rámci výkonu soudnictví. Podobně je tomu i u jiných subjektů, jimž zákon svěřuje pravo- moc provádět určité úkony v průběhu soud- ního řízení.
Jako příklad je možné uvést notá- ře, který byl soudem pověřen provedením úkonů v řízení o dědictví jako soudní komi- - sař, správce dědictví ustanoveného soudem podle $ 175f o. s. ř. nebo vykonavatele podí- lejícího se na výkonu rozhodnutí. Ani činnost těchto subjektů nelze zahrnout pod pojem „veřejná správa.“ Soud k věci dále uvádí, že úkon insolvenč- ního správce spočívající v přezkoumání při- hlášených pohledávek bank a v zaujetí stano- viska k těmto pohledávkám, ať již v seznamu přihlášených pohledávek nebo při přezkum- ném jednání nařízeném insolvenčním sou- dem, nenaplňuje ani znaky rozhodnutí ve smyslu legislativní zkratky tohoto pojmu za- 313 2020 kotvené v $ 65 odst. 1 s.
ř. s. Bez ohledu na to, že samotný zákon tento úkon označuje niko- liv jako rozhodnutí, ale jako stanovisko ($ 192 odst. 1 insolvenčního zákona), nebyla tímto úkonem insolvenčního správce týkajícím se přihlášených pohledávek jiného věřitele za- ložena, změněna, zrušena či závazně určena žádná práva nebo povinnosti žalobce. Tento úkon má pouze zprostředkovaný dopad na právní postavení žalobce v insolvenčním ří- zení spočívající v tom, že insolvenčním správ- cem nepopřené pohledávky bank jsou nadá- le zahrnuty mezi pohledávky, které mají být v průběhu konkursu uspokojeny z majetkové podstaty.
K přímému dotčení žalobce na jeho právech dojde až vydáním rozvrhového usne- sení, v němž teprve insolvenční soud určí částky, které mají být žalobci a ostatním věři- telům vyplaceny ($ 306 odst. 2 insolvenčního zákona). V případě nesouhlasu s rozvrhovým usnesením, ať již z jakýchkoliv důvodů, může proti němu žalobce podat odvolání ($ 307 odst. 1 insolvenčního zákona). Skutečnost, že žalobou napadený úkon insolvenčního správce není rozhodnutím správního orgánu, jež by bylo vydáno v oblas- ti veřejné správy ve smyslu $ 4 odst. 1 s.
ř. s., představuje neodstranitelný nedostatek pod- mínek řízení spočívající v nedostatku pravo- moci soudu rozhodnout o této žalobě ve správním soudnictví. Soud proto žalobu po- dle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Soud závěrem dodává, že soudy projedná- vající a rozhodující věci správního soudnictví nemohou nahrazovat či doplňovat rozhodo- vací ani dohlédací činnost, kterou podle $ 10 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení vykonávají výlučně insolvenční soudy. (...) 2020 Řízení před soudem: náhrada náklad podané osobou zúčastněnou k $ 60 odst. 1 soudního řádu správního o 4 2 ů řízení o kasační stížnosti Podá-li kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení, stává se (vedle žalobce a ža- lovaného) účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem.
Je proto i v jejím případě nutno o nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodnout ve smyslu proces- ní úspěšnosti ($ 60 odst. 1 s. ř. s.). Ve vztahu k žalobci a žalovanému bude v těchto pří- padech nutno uvážit, čí pozici taková kasační stížnost fakticky podporuje.
Společnost s ručením omezeným ČEZ Prodej proti veřejné obchodní společnosti Voleský a partneři, insolvenčnímu správci dlužníka - akciové společnosti SKLÁRNY KAVALIER,