č. 39/2001 Sb.» Ředitelství silnic a dálnic ČR bylo jakožto veřejná instituce hospodařící s veřej- nými prostředky povinným subjektem ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 22. 3. 2006, jehož stíhala povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti.
Prejudikatura: srov. č. 1106/2007 Sb. NSS a nález č. 30/2003 Sb. ÚS. (sp. zn. III. ÚS 686/02). Věc: Společnost s ručením omezeným V. proti Ředitelství silnic a dálnic ČR o poskytnutí in- formace. Žalobkyně dne 1. 4. 2005 požádala žatova- ného, s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o poskytnutí informací ohledně obchodní ve- řejné soutěže pro veřejnou zakázku (specifi- kovanou v samotné žádosti) a ohledně uzavře- ní smluv v roce 2004 a 2005 mezi žalovaným a subjekty blíže označenými v žádosti. Dne 9.
5. 2005 bylo žalovanému doruče- no odvolání, v němž žalobkyně uvedla, že ža- lovaný jí neposkytl informaci požadovanou v žádosti ze dne 1. 4. 2005 ve stanovené patnác- tidenní lhůtě, která marně uplynula dne 20. 4. 2005, ani lhůtu neprodloužil, ani jinak nerozho- dl nebo neučinil jiný úkon, takže se podle $ 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. má za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá zrušení tohoto fiktivního rozhodnutí generálního ředitele žalovaného ze dne 24.
5. 2005 i fiktivního rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2005 o odepření informací. Zejména namítá abso- lutní nepřezkoumatelnost fiktivních rozhodnu- tí vydaných žalovaným i odvolacím orgánem v důsledku nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů těchto rozhodnutí. Skutečnost, že ža- lovaný je povinnou osobou ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., dovozuje z toho, že žalovaný byl dne 1. 1. 1997 zřízen jako státní příspěv- ková 'organizace Ministerstvem © dopravy a spojů podle $ 31 a 32 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České re- publice (rozpočtová pravidla republiky).
Po- dle $ 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o ma- jetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2001, platí, že státní příspěvkové organizace zřízené podle dosavadních před- pisů ústředními orgány, které ve vztahu k ma- jetku státu dosud vykonávaly právo hospoda- ření, popř. právo společného hospodaření, jsou podle dosavadních předpisů právnický- 9 Ustanovení bylo s účinností od 23. 3. 2006 změněno zákonem č. 61/2006 Sb. 1012 mi osobami a hospodaří s majetkem státu po- dle $ 8 tohoto zákona.
Žalobkyně dále pouka- zuje na to, že pojem „veřejné instituce hospo- dařící s veřejnými prostředky“ byl vymezen např. v. nálezech © Ústavního © soudu č. 10/2003 Sb. ÚS a č. 30/2003 Sb. ÚS tak, že společnými znaky veřejné instituce hospo- dařící s veřejnými prostředky jsou veřejný účel, zřizování státem, kreování jejich orgánů státem, jakož i státní dohled nad jejich čin- ností. Veřejný účel žalovaného vyplývá ze sa- motné zřizovací listiny. Zřizovatel (Minister- stvo dopravy a spojů) v rámci své působnosti zřídil žalovaného, přičemž jednání zřizovate- le je jednáním státu podle $ 3 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. Statutární orgán žalovaného, jímž je generální ředitel, je jmenován minist- rem dopravy a spojů a stát pomocí prostředků podle zákona č. 219/2000 Sb. a podle dalších právních předpisů vykonává nad činností ža- lovaného dohled.
Pojem veřejné prostředky pak zahrnuje veřejné finance, věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty patřící státu nebo státní příspěvkové organizaci, přičemž podle zřizovací listiny žalovaný zejména hos- podaří s dálnicemi a silnicemi 1. třídy, tedy s veřejnými prostředky. Žalovaný vzhledem k výše uvedenému dle přesvědčení žalobky- ně naplňuje veškeré pojmové znaky veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky, a proto je povinnou osobou podle zákona č. 106/1999 Sb. Ve vyjádření k žalobě žalovaný k věci sa- mé uvedl pouze to, že není správním orgá- nem, a tedy povinným subjektem k poskyto- vání informací dle zákona č. 106/1999 Sb. Městský soud v Praze obě fiktivní rozhod- nutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k další- mu řízení.
© Zodůvodnění: Soud se nejprve zabýval pro posouzení věci klíčovou otázkou, zda žalovaný je povin- ným subjektem, který má podle zákona č. 106/1999 Sb. povinnost poskytovat infor- mace vztahující se k jeho působnosti. Povin- nými subjekty jsou podle $ 2 odst. 1 citova- © Publikováno jako nález č. 30/2003 Sb. ÚS. ného zákona státní orgány, orgány územní sa- mosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky, a dále podle $ 2 odst. 2 ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech ne- bo povinnostech fyzických nebo právnic- kých osob v oblasti veřejné správy (a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací čin- nosti).
V souzené věci žalobkyně argumentu- je tím, že žalovaný je povinným subjektem ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., protože je veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky. K této právní otázce se žalovaný ve svém vyjádření k žalobě vůbec nevyjádřil, když uvedl pouze to, že „není správním orgánem, a tedy povinným sub- jektem k poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb.“. Soud nikterak nezpochyb- ňuje skutečnost, že žalovaný je právnickou osobou - státní příspěvkovou organizací, ni- koliv státním orgánem či orgánem územní nebo zájmové samosprávy.
Z dikce výše cito- vaného $ 2 zákona č. 106/1999 Sb. je však zřejmé, že povinným subjektem dle tohoto zákona může být i jiný subjekt než jen správ- ní orgán, přičemž rozhodnutí každého povin- ného subjektu je přezkoumatelné soudem podle zvláštního zákona ($ 16 odst. 6). Zvlášt- ním zákonem je po nabytí účinnosti soudní- ho řádu správního nutno rozumět právě ten- to procesní předpis, a soudu tudíž nezbylo než v souzené věci postupovat podle $ 65 a násl. s. ř. s., upravujících řízení o žalobě pro- ti rozhodnutí správního orgánu, neboť se jed- ná o zákonnou úpravu, jež je vzhledem ke svému obsahu, smyslu a účelu jedině apliko- vatelná na danou věc.
Soud se plně ztotožnil s názorem žalobky- ně, že žalovaný je veřejnou institucí hospoda- řící s veřejnými prostředky, a tedy zároveň povinným subjektem ve smyslu uvedeného zákona. Definiční znaky veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky vymezil Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. III. ÚS 686/2002*, a con- trario k pojmům státního orgánu, orgánu územní samosprávy a veřejnoprávní korpora- 1013 1367 ce. Společnými znaky veřejné instituce hos- podařící s veřejnými prostředky jsou dle zmí- něného rozhodnutí Ústavního soudu veřejný účel, zřizování státem, kreování jejich orgánů státem, jakož i státní dohled nad jejich čin- ností.
Všechny uvedené definiční znaky napl- ňuje i žalovaný, jenž byl zřízen státem (Minis- terstvem dopravy), a jeho statutární orgán je kreován státem (jmenován ministrem dopra- vy). Žalovaný byl zřízen k naplňování veřej- ného účelu, jímž bezpochyby je hospodaření s dálnicemi a silnicemi 1. třídy (jejichž vlastní- kem je podle $ 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, stát) či zabezpe- čení údržby a opravy dálnic a silnic 1. třídy. Stát také vykonává nad činností žalovaného dohled za pomoci kontrolních mechanismů upravených v zákoně č: 219/2000 Sb., jak vý- plývá z $ 48, 49 a 50 ve spojení s $ 55 odst. 2 tohoto zákona.
Ze zřizovací listiny žalované- ho je rovněž zřejmé, že žalovaný hospodaří s veřejnými prostředky, jimiž jsou dálnice a silnice 1. třídy ve vlastnictví státu. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustano- vením nelze než dospět k závěru, že žalovaný jakožto veřejná instituce hospodařící s veřej- nými prostředky je povinným subjektem, kte- rý má podle zákona č. 106/1999 Sb. povin- nost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti. Bylo tedy zákonnou povinností ' žalovaného zabývat se žádostí žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 1.
4. 2005 a tu- to žádost zákonem upraveným způsobem vy- řídit. Za situace, kdy žalovaný žalobkyni poža- dované informace neposkytl, ani v zákonem stanovené lhůtě nevydal rozhodnutí o nepo- skytnutí informace, nastoupila v souladu s $ 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. fikce vy- dání rozhodnutí o odepření informace. Ža- lobkyně proto důvodně podala proti tomuto fiktivnímu rozhodnutí žalovaného vydanému v I stupni odvolání. Vzhledem k tomu, že o je- jím odvolání nebylo tím, kdo stojí v čele povin- ného objektu, který rozhodnutí vydal nebo měl vydat, a kdo je oprávněn za žalovaného jednat ($ 16 odst. 2 poslední věta zákona č. 106/1999 Sb.), tj. generálním ředitelem žalovaného, rozhod- nuto ve lhůtě do 15 dnů od předložení odvolá- ní, nastoupila opět zákonem předvídaná fikce vydání rozhodnutí odvolacího orgánu.
V sou- ladu s ustanovením $ 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se má zato, že odvolací orgán vydal rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a odvoláním napadené fiktivní prvo- stupňové rozhodnutí žalovaného potvrdil. 1367 Právo na informace: povinný subjekt k $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákonů č. 39/2001 Sb. a č. 61/2006 Sb. Kancelář prezidenta republiky je subjektem, který má ve smyslu $ 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, povinnost poskytovat informace.
Společnost s ručením omezeným V. proti Ředitelství silnic a dálnic ČR o poskytnutí in-