V souladu s $ 12 odst. 3 písm. d) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, příslušela ve věcech služebního poměru celníků Ministerstvu financí působnost, která podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, přísluší Ministerstvu vnitra. Pokud tedy podle $ 64 odst. 5 zákona č. 186/1992 Sb. do působnosti Ministerstva vnitra mj. náleželo stanovit prováděcím předpisem po- drobnosti o sjednávání dohod o rozšíření nebo zvýšení vzdělání policistů, ve věcech služebního poměru celníků spadalo vydání takového prováděcího předpisu do pů- sobnosti Ministerstva financí.
Proto při určení výše náhrady, kterou je správní or- gán oprávněn na žalobci - bývalém celníku požadovat v důsledku nesplnění jeho zá- vazku setrvat po sjednanou dobu ve služebním poměru, nelze aplikovat výnos Ministerstva vnitra České republiky č. 374/1992 Sb., kterým se provádí zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, a v něm 2“ stanovenou maximální částku výše nákladů vynaložených na zvýšení vzdělání.
Neopodstatněnou shledal soud námitku, v níž žalobce s poukazem na přílohu č. 4 vý- nosu č. 374/1992 Sb. dovozuje, že výše nákla- dů vynaložených na zvýšení jeho vzdělání či- nila maximálně 500 Kč za jeden měsíc studia, a že žalovaný proto pochybil, pokud s ním v dohodě o zvýšení vzdělání sjednal pro případ nedodržení závazku setrvat ve služebním po- měru náhradu převyšující částku 18 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že výnos č. 374/1992 Sb. V projednávané věci aplikovat nelze. Uvede- ný výnos byl vydán Ministerstvem vnitra na základě zákonného zmocnění obsaženého v $ 64 odst. 5 zákona č. 186/1992 Sb. a jeho aplikace je samozřejmě namístě v případě do- hod o rozšíření nebo zvýšení vzdělání uzavře- ných mezi policií a policistou, což ale není případ žalobce, který dne 26.
9. 1997 uzavřel se žalovaným dohodu o zvýšení vzdělání jako příslušník celní správy ve služebním poměru. V souladu s $ 12 odst. 3 písm. d) celního zákona, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné dohody o zvýšení vzdělání, pří- slušela ve věcech služebního poměru celníků Ministerstvu financí působnost, která podle zákona č. 186/1992 Sb. přísluší Ministerstvu vnitra. Pokud tedy podle $ 64 odst. 5 zákona č. 186/1992 Sb. do působnosti Ministerstva vnitra mj. náleželo stanovit prováděcím před- pisem podrobnosti o sjednávání dohod o roz- šíření nebo zvýšení vzdělání policistů, ve vě- cech služebního poměru celníků spadalo vydání takového prováděcího předpisu vý- lučně do působnosti Ministerstva financí.
Vy- hláška Ministerstva financí č. 259/1997 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti slu- žebního poměru celníků, a kterou Minister- stvo financí v souladu se zákonným zmocně- ním obsaženým v $ 64 odst 5 zákona č. 186/1992 Sb. upravilo též některé podrob- nosti týkající se dohod o rozšíření nebo zvý- šení vzdělání celníků (viz $ 52 a $ 53 citované vyhlášky), sice nabyla účinnosti teprve dne 17. 10. 1997, tedy až po uzavření dohody o zvýšení vzdělání mezi žalobcem a žalova- ným, z této časové posloupnosti však rozhod- ně nelze dovozovat, že by na dohodu o zvýše- ní vzdělání uzavřenou mezi žalobcem a žalo- vaným bylo možné vztáhnout prováděcí předpis vydaný Ministerstvem vnitra.
Takový postup by byl dle náhledu soudu v rozporu s výše citovaným ustanovením $ 12 odst. 3 písm. d) celního zákona. Z výše řečeného vy- plývá, že výnos č. 374/1992 Sb. a v něm stano- vená maximální částka výše nákladů vynalo- žených na zvýšení vzdělání [500 Kč za jeden měsíc studia na vysoké škole při výkonu služ- by, viz bod 1. písm. a) přílohy č. 4 uvedeného výnosu] se při určení výše náhrady, kterou je žalovaný oprávněn na žalobci požadovat v důsledku nesplnění jeho závazku setrvat po sjednanou dobu ve služebním poměru u žalo- vaného, nepoužije.
Soud v dané věci považuje za potřebné zdůraznit, že dohoda o zvýšení vzdělání uza- vřená mezi žalobcem a žalovaným obsahuje všechny podstatné náležitosti vyžadované pro takové dohody pod sankcí neplatnosti ustano- vením $ 64 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb.; je tudíž platná a strany této dohody jsou povin- ny se jí řídit. Zákon č. 186/1992 Sb. nestano- vil, jakým způsobem má být v dohodách o rozšíření nebo zvýšení vzdělání sjednávána doba, po kterou se policista zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru.
Po- kud se tedy žalobce v předmětné dohodě za- vázal setrvat ve služebním poměru k celní správě po skončení studia po dobu tří (rozu- mí se kalendářních) let, a dále uhradit celní správě náklady spojené se zvýšením svého vzdělání v případě, že tento závazek (setrvat po sjednanou dobu ve služebním poměru u žalovaného) nesplní, je takový závazek plat- ný bez ohledu na to, jaká byla skutečná doba studia žalobce. Měli žalobce zato, že doba je- ho setrvání ve služebním poměru po ukonče- ní studia měla být v dohodě upravena jiným způsobem, měl se příslušné modifikace toho- to smluvního ujednání domáhat při uzavírání předmětné dohody.
Dobu setrvání žalobce ve služebním poměru „nestanovil“ v dohodě o zvýšení vzdělání jednostranně žalovaný, ale toto ujednání, jako ostatně i celá dohoda, je projevem svobodné smluvní vůle obou zúčast- něných stran, kterou soud musí respektovat. Žalobce předmětnou dohodu uzavírat nemu- sel; pokud tak ale učinil, bylo a je jeho smluvní povinností dostát všem závazkům v ní platně sjednaným. Soud tedy uzavírá, že při výpočtu náhrady, kterou je žalobce povinen žalované- mu v souladu s čl. II. bodem 2 a čl.
IV. dohody o zvýšení vzdělání ze dne 26. 9. 1997 zaplatit, je nutno vycházet z toho, že smluvně převzatou povinností žalobce bylo setrvat ve služebním poměru u žalovaného po dobu tří let od skon- čení studia, přičemž ke skutečné době studia žalobce na vysoké škole přihlížet nelze. 1735 Územní řízení: výjimka ze stavební uzávěry vyhlášené nařízením obce 2“ 2.. k $ 33 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.» Usnesení zastupitelstva obce v části týkající se udělení (odnětí) výjimky ze staveb- ní uzávěry vyhlášené nařízením obce přesahuje zákonem svěřenou pravomoc obce ($ 33 odst. 3 stavebního zákona z roku 1976), a jedná se tak o rozhodnutí nicotné.
Bc. Jan D. proti Generálnímu ředitelství cel o náhradu nákladů spojených se zvýšením vzdělání žalobce.