I. Povinnost zaplatit příjemci poplatku neodvedený poplatek za ukládání odpadů na skládku, kterou podle § 47 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ukládá provozovateli skládky krajský úřad na návrh příjemce poplatku, se může týkat jen poplatků již vybraných, tedy těch peněžních prostředků, které už provozovatel skládky vybral od původců odpadu.
II. Porušení povinnosti provozovatele skládky řádně vybírat od původců odpadu poplatek při uložení odpadu na skládku je správním deliktem podle § 66 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, za který lze provozovateli skládky uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč.
Jak vyplývá z otisku úředního razítka na námitkách ze dne 21. 1. 2011, byly námitky
dí o poplatek za ukládání odpadů na řízenou skládku.
Krajský úřad Libereckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) obdržel od města Ralsko žádost o uložení povinnosti žalobkyni zaplatit poplatky za ukládání odpadů na řízenou skládku. Podle žadatele došlo ke krácení odváděných poplatků ze strany provozovatele skládky (žalobkyně). Správní orgán I. stupně z průběžné evidence odpadů zjistil množství odpadů, které byly v daném období uloženy na skládku, a zjistil, že na poplatcích žalobkyně neodvedla částku 2 369 632 Kč.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
Městskému úřadu Rokycany doručeny teprve dne 26. 1. 2011, tj. v době, kdy již uplynula lhůta stanovená v § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu.
Žalobce tak ani v případě, pokud by se subjektivně domníval, že mu oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu byla doručena teprve dne 17. 1. 2011, nemohl objektivně nabýt dojmu, že dne 27. 5. 2011 je stále držitelem řidičského oprávnění. Žalobce mohl a měl vědět, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, neboť mu nic nebránilo v tom, aby údaj o doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu ověřil buď u svého zástupce, nebo u Městského úřadu Rokycany. (...)
Vydal proto rozhodnutí, ve kterém jí uložil ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o odpadech povinnost tuto částku městu Ralsko zaplatit.
Proti výše uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. V něm předně namítala, že poplatek byl vypočítán podle hmotnosti navezených odpadů na skládku, přičemž měl být vypočten dle vydaných faktur, resp. podle splatnosti jednotlivých faktur, tedy dle účetní evidence. Dále uvedla, že je na provozovateli, aby si způsob výběru poplatku stanovil sám.
Žalovaný jako správní orgán II. stupně odvolání zamítl. Shledal, že správní orgán I. stupně postupoval správně, když poplatkovou povinnost žalobkyně vypočítal z evidence skutečně uložených odpadů. Zákon totiž předpokládá, že provozovatel skládky plní povinnosti a poplatek vybírá při uložení odpadu na skládku, a následně pak vybrané poplatky předává příjemci poplatku k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce. Nelze se odvolávat na to, že se odvádějí pouze vybrané poplatky, když provozovatel sám poplatek nevybral, ač mohl, a nesplnil zákonnou povinnost poplatek vybrat.
Proti posledně uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, ve které mimo jiné uvedla, že jak správní orgán I., tak i II. stupně, vycházely chybně z množství odpadu přijatého na skládku a nezabývaly se účetní evidencí žalobkyně. Tento způsob výpočtu pokládala žalobkyně za nesprávný, neboť při stanovení poplatkové povinnosti nelze vycházet z množství odpadu přijatého na skládku, jelikož období příjmu odpadu na skládku se výrazně liší od období vzniku poplatkové povinnosti.
Za nejzávažnější pochybení správních orgánů obou stupňů žalobkyně považovala samotný předpoklad, že nesplnila svou povinnost podle § 46 odst. 2 zákona o odpadech, a tím se dopustila protiprávního jednání. Povinnost odvést vybrané poplatky se logicky týká jen poplatků fyzicky vybraných, tedy těch peněžních prostředků, které už provozovatel skládky drží. Žalobkyně nemůže odvést něco, co sama nemá. Tuto svou povinnost žalobkyně plní bezodkladně po uhrazení splatných faktur, a to do konce měsíce následujícího po uhrazení faktury původcem, tedy v souladu s § 46 odst. 2 zákona o odpadech.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na interpretaci § 46 odst. 2 zákona o odpadech, která byla popsána v napadeném rozhodnutí. Ke splatnosti faktur žalovaný poznamenal, že obecně je skutečně na stranách obchodního kontraktu, jak si stanoví splatnost faktur za provedené práce, činnost atp. Toto však nemůže platit o poplatcích za ukládání odpadů na skládky, kdy nejde o žádný
obchodní vztah, o smlouvu mezi provozovatelem skládky a povinnou osobou, která má poplatek platit.
Městský soud v Praze rozhodnutí žalova-
ného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Žalobní námitky, v nichž žalobkyně poukazuje na termíny, ve kterých při běžném bezhotovostním platebním styku dochází k úhradě faktur, jimiž svozovým firmám vyfakturovala poplatek za uložený odpad, a stejně tak její námitku, že nikde není stanoveno, jakou lhůtu splatnosti mají faktury mít, soud považuje za neopodstatněné. Zákon o odpadech výslovně stanoví nejen to, kdy je provozovatel skládky povinen poplatek za uložení odpadu na skládku vybrat (podle § 46 odst. 2 věty prvé zákona o odpadech poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku), ale ve třetí větě téhož ustanovení zcela jednoznačným způsobem stanoví také lhůtu, ve které je provozovatel skládky povinen odvést vybrané poplatky příjemci poplatku a zároveň jej informovat o dlužných poplatcích. Provozovatel skládky je tak povinen učinit vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce, tj. kalendářního měsíce následujícího po tom měsíci, ve kterém byl odpad na skládku uložen a poplatek za jeho uložení vybrán. Lhůta, kterou zákon stanoví provozovateli skládky k odvodu vybraných poplatků jejich příjemce, je tedy stanovena zcela určitým a jednoznačným způsobem; argumentace žalobkyně, že nejde o konkrétní lhůtu s určitým datem, se nezakládá na pravdě.
Soud se plně ztotožňuje s názorem žalovaného, že je věcí žalobkyně, jakým způsobem zajistí splnění těchto povinností, které jí jakožto provozovateli skládky ukládá zákon o odpadech. Žalobkyni nebude nikdo diktovat, jaké má stanovit termíny splatnosti faktur, kterými svozovým firmám fakturuje poplatek za odpad uložený na skládku. Je na ní, aby tyto termíny stanovila takovým způsobem, aby jí byl vyfakturovaný poplatek zaplacen a ona jej stihla odvést příjemci poplatku v zákonem stanovené lhůtě, zakotvené v § 46 odst. 2 větě třetí zákona o odpadech.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
Je-li provozovatelem skládky poplatek za uložení odpadu na skládku fakturován s takovými lhůtami splatnosti, které znemožňují jeho vybrání a odvedení příjemci poplatku v zákonem stanovené lhůtě, lze takové jednání kvalifikovat jako porušování povinnosti vybírat od původce odpadu poplatek při uložení odpadu na skládku. Takové protiprávní jednání je správním deliktem podle § 66 odst. 5 zákona o odpadech, za který lze provozovatele skládky postihnout sankcí v podobě pokuty až do výše do 1 000 000 Kč.
Pokuta ve výši až 2 000 000 Kč pak podle § 67 odst. 3 zákona o odpadech hrozí tomu provozovateli skládky, který by v době 1 roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty porušil znovu stejnou povinnost, za kterou mu již byla pokuta uložena. V souzené věci však není předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o uložení pokuty žalobkyni za správní delikt, ale rozhodnutí správního orgánu o uložení povinnosti žalobkyni jakožto provozovateli skládky zaplatit poplatek vybraný za uložení odpadů na skládku, který ve stanovené lhůtě neodvedla obci, a to spolu s penále ze zadržené částky, jež bylo vydáno podle § 47 odst. 1 zákona o odpadech. (...)
Soud nicméně přisvědčil námitce, v níž se žalobkyně dovolává toho, že povinnost provozovatele skládky odvést vybrané poplatky jejich příjemci se logicky týká jen poplatků již vybraných, tedy těch peněžních prostředků, které už provozovatel skládky vybral a má je ve svém držení. Tato žalobní argumentace je plně v souladu se zněním relevantních ustanovení zákona o odpadech, podle kterých je plátcem poplatku za uložení odpadu
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
na skládku nikoliv provozovatel skládky, ale původce odpadu (§ 45 odst. 1 zákona). Provozovatel skládky tento poplatek od původce odpadu toliko vybírá, a to při uložení odpadu na skládku a následně takto vybraný poplatek odvádí ve stanovené lhůtě příjemci poplatku (§ 46 odst. 2 zákona). Není-li poplatek původcem odpadu řádně uhrazen, nepřechází jeho platební povinnost na provozovatele skládky; ten je ale v takovém případě povinen informovat příjemce poplatku o dlužných poplatcích. Povinnost zaplatit dlužný poplatek následně ukládá na návrh příjemce poplatku původci odpadu rozhodnutím krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky (§ 46 odst. 2 zákona). Také ze znění § 47 odst. 1 zákona o odpadech, na základě kterého byla v souzené věci uložena žalobkyni povinnost zaplatit neodvedený poplatek a související penále městu Ralsko, jednoznačně vyplývá, že tato povinnost se může týkat jen poplatků, které již byly provozovatelem skládky vybrány („[p]okud provozovatel skládky neodvedl obci nebo Státnímu fondu životního prostředí vybraný poplatek ve stanovené lhůtě, uloží mu povinnost zaplatit poplatek [...]“). Lze tedy souhlasit se žalobní námitkou, že žalobkyni nelze uložit povinnost odvést něco (poplatek), který nevybrala a nemá jej ve svém držení. Pokud poplatek za uložení odpadu nebyl vůbec vybrán v důsledku protiprávního jednání žalobkyně, je to důvodem pro uložení sankce (viz výše), nicméně ani v takovém případě zákon neumožňuje přenášet na žalobkyni platební povinnost, která stíhá výlučně původce odpadu, tj. povinnost platit poplatek za uložení odpadu na skládku. (...)
Společnost s ručením omezeným Ekoservis Ralsko proti Ministerstvu životního prostře- zbyl řidičské oprávnění, pouze tehdy, pokud by námitky příslušnému obecnímu úřadu doručil nejpozději dne 24. 1. 2011. Pomine-li soud skutečnost, že žalobci se nepodařilo věrohodným způsobem vyvrátit, že mu oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu byla v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu fikcí doručena již dne 23. 12. 2010, když mu zásilka byla podle doručenky doručována již dne 13. 12. 2010, a v průběhu správního řízení za podmínek v § 41 nepožádal podle § 24 odst. 2 téhož zákona o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.