Podle $ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je pře- kážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými jsou jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou, a jednak shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované ozna- čení a namítaná starší ochranná známka vztahují. Dospěje-li tedy správní orgán k závěru, že přihlašované označení není shodné se starší ochrannou známkou na- mítatele ani jí není podobné, nemusí dále zkoumat shodnost či podobnost výrobků či služeb, na něž se obě označení vztahují, protože ani jejich případně zjištěná shod- nost či podobnost by (sama o sobě) nebyla na překážku zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek.
Klíčovou žalobní námitku, v níž žalobce vytýká žalovanému nesprávné posouzení otázky, zda existuje pravděpodobnost záměny přihlašované kombinované ochranné známky „Starobrno BierBrand B.T. Carpe Diem“ a na- mítané slovní ochranné známky ve znění „GARPE DIEM“, neshledal soud opodstatně- nou. Soud plně přisvědčuje závěru žalovaného, že přihlašovaná a namítaná ochranná známka si nejsou podobné, takže v případě přihlašo- vané ochranné známky neexistuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny či asoci- ace se starší namítanou ochrannou známkou žalobce.
Zápisem přihlašované ochranné známky do rejstříku proto nemůže dojít k zá- sahu do zákonem chráněných starších práv žalobce jakožto namítajícího, Je všeobecně známou skutečností, že zá- kon č, 441/2003 Sb. byl připravován tak, aby byl účinný i v době vstupu České republiky do Evropské unie. Při koncipování návrhu to- hoto zákona byla hlavním inspiračním zdrojem právní úprava na úrovni práva Evropského Spo- lečenství, tj, zejména žalobcem zmiňovaná směrnice 89/104/EHS, Ostatně ze samotné dů- vodové zprávy k $ 7 zákona č. 441/2003 Sb. vy- plývá, že znění tohoto ustanovení vychází z transpozice právě této evropské směrnice do národního známkového práva.
Zákono- dárce měl zjevně v úmyslu přijmout takovou právní úpravu, která je slučitelná se Směrnicí 89/104/EHS a s právními úpravami členských států Evropských společenství vycházejícími z této směrnice. O tom konkrétně ve vztahu k $ 7 zákona č, 441/2003 Sb. svědčí i skuteč- nost, že jeho znění je v podstatě přesným pře- vodem obsahu čl, 4 výše zmíněné Směrnice, který stanoví, že ochranná známka nebude zapsána do rejstříku a je-li zapsána, bude pro- hlášena za neplatnou, pokud je totožná se starší ochrannou známkou a zboží nebo služ- by, pro které byla podána přihláška ochranné známky nebo byla ochranná známka zapsána, jsou totožné se zbožím nebo službami, pro které je starší známka chráněna [čl.
4 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104/EHS]; nebo pokud z důvodu totožnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti či podobnos- ti zboží nebo služeb, na něž se ochranná znám- ka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u ve- řejnosti, včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou [čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 89/104/EHS]. Z uvedeného vyplý- vá, že žalovaný nemohl postupovat v rozporu se směrnicí 89/104/EHS, pokud v daném pří- padě aplikoval $ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., neboť toto ustanovení z dik- ce uvedené směrnice vychází a je s ní v plném souladu.
Námitka vytýkající žalovanému, že otáz- ku existence pravděpodobnosti záměny napa- dené a namítané ochranné známky měl posou- dit nejen ve smyslu zákona č. 441/2003 Sb., ale též ve smyslu směrnice 89/104/EHS, je obec- ná a nekonkrétní, neboť z ní není patrno, v čem žalobce spatřuje tvrzenou nedostateč- nost posouzení správního orgánu, pokud jde o právo Evropských společenství zakotvené v uvedené směrnici. Z důvodu nedostatečné specifikace se soud touto žalobní námitkou zabývat nemohl. Soud se při přezkumu zákonnosti napade- ného rozhodnutí zcela ztotožnil se závěry, k nimž v odůvodnění napadeného rozhodnu- tí dospěl orgán rozhodující o rozkladu při hodnocení podobnosti srovnávaných ochran- ných známek z vizuálního, fonetického i sé- mantického hlediska.
Soud nemohl přisvědčit žalobcovu tvrzení, že dominantními prvky napadené ochranné známky jsou toliko latin- ské úsloví „Carpe Diem“ a iniciály „B.T.“, když slovní prvek „BierBranď“ je ve vztahu k náro- kovaným výrobkům popisný a slovní prvek „Starobrno“ je v přihlašovaném označení ne- čitelný, téměř neviditelný a při běžném po- hledu nezřetelný. Skutečnost, že vyhláška Mi- nisterstva zemědělství č. 335/1997 Sb., kterou se provádí $ 18 písm.a), d),h),i),j)ak) zá- kona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabáko- vých výrobcích a o změně a doplnění někte- rých souvisejících zákonů, pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholic- kých nápojů, ovocná vína, ostatní vína a me- dovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí v $ 16 písm. cc) používá slovo Bierbrand ja- kožto synonymum pro pivní pálenku, ještě neznamená, že průměrný spotřebitel si je vě- dom, jaký druh alkoholického nápoje se pod tímto označením skrývá.
Ostatně sám žalob- ce uvádí, že slovní prvek „BierBrand“ může průměrný spotřebitel vnímat rozdílně - buď jako „pivní pálenku,“ „něco společného s pivem“ „pivní známku,“ případně tomuto slovnímu prvku nebude rozumět (a pravděpodobně jej nebude schopen ani správně vyslovit), Žalob- ce tím nepřímo připouští, že uvedený slovní prvek není, a to z hlediska průměrného spo- třebitele, jednoznačně vnímán jako popisné označení určitého druhu alkoholického ná- poje, nehledě k tomu, že průměrný spotřebi- tel nemá ani ponětí o existenci vyhlášky Mi- nisterstva zemědělství č. 335/1997 Sb., avní zakotvené definici pivní pálenkýy (Bier- brand).
Slovní prvek „BierBranď“ navíc není v napadené ochranné známce koncipován ja- ko jedno slovo, ale jako spojení dvou slov, o čemž svědčí dvě velká „B“ v něm obsažená, a iz tohoto důvodu je třeba jej chápat nikoliv jako popis druhu zboží, ale jako fantazijní slovní prvek, naznačující určitou souvislost jím označeného výrobku s pivem. Přestože žalobce z pochopitelných důvodů tento slov“ ní prvek napadené ochranné známky při po- rovnávání obou označení zcela pomíjí, soud má ve shodě se žalovaným za to, že právě ten- to prvek je vzhledem ke způsobu jeho prove- dení (umístění, velikost písma, podtržení) v napadeném kombinovaném označení prv- kem dominantním, který průměrného spo- třebitele upoutá na první pohled.
V daném případě je rovněž zapotřebí zdůraznit, že na- padená ochranná známka je známkou kombi- novanou, takže spotřebitel se s ní bude pot- kávat vždy v tom provedení, které společnost Starobrno doložila v příloze přihlášky ochranné známky a z něhož je dominance slovního prvku „BierBrand“ jasně patrná. Z přihlašovaného označení je taktéž zřejmé, že obsahuje čitelný a i při běžném pohledu zřetelný slovní prvek „Starobrno“. Žalované- mu je třeba přisvědčit, že průměrný spotřebi- tel si již na základě tohoto slovního prvku, 811 1897 představujícího označení známého pivovaru, jednoznačně spojí výrobek označený napa- denou ochrannou známkou se společností Starobrno a nebude takto označený výrobek přičítat žalobci.
Se žalovaným soud souhlasí i v tom, že slovní prvek „Carpe diem“, jenž je shodný oběma srovnávaným ochranným známkám, není v celkovém pojetí známkové- ho motivu přihlašovaného kombinovaného označení dominantní, jak nesprávně namítá žalobce. I kdyby žalobce namítanou ochran- nou známku ztvárnil ve shodném provedení, v jakém je slovní prvek „Carpe diem“ zpo- dobněn v přihlašovaném označení, nebylo by vzhledem k existenci dalších slovních prvků, z nichž přihlašované kombinované označení sestává, a s přihlédnutím k celkovému dojmu, jímž toto označení na spotřebitele působí, možné dospět k závěru o podobnosti obou označení, jež by měla za následek existenci pravděpodobnosti jejich záměny na straně veřejnosti.
C...) Žalovaný v napadeném rozhodnutí si- ce posuzoval přihlašovanou i namítanou ochrannou známku z hlediska jednotlivých prvků, z nichž jsou tato označení tvořena, avšak neopomněl jednotlivé prvky posoudit též v jejich souhrnu, maje na paměti, že jejich celkové posouzení musí zohlednit především celkový dojem, jímž srovnávané známky pů- sobí na průměrného spotřebitele. Postupoval tak zcela v souladu s rozsudkem SABEL. V souzené věci není důvodný ani poukaz ža- lobce na rozsudek Wasssen, protože žalovaný při posouzení srovnávaných ochranných známek rozhodně neupřednostnil obrazový prvek přihlašovaného označení před prvky slovními.
Z odůvodnění napadeného rozhod- nutí naopak vyplývá, že žalovaný dospěl k závě- ru o nepodobnosti srovnávaných ochranných známek především na základě porovnání slovních prvků, jimiž jsou tato označení tvo- řena, i když v případě přihlašovaného ozna- čení, které je označením kombinovaným, pochopitelně musel přihlédnout i ke grafic- kému ztvárnění jednotlivých slovních prvků, neboť právě v tomto provedení bude před- mětná ochranná známka přihlašovatelem uží- vána. Neopodstatněnou shledal soud rovněž 812 námitku vytýkající žalovanému, že postupo- val v rozporu se závěry, k nimž Soudní dvůr dospěl v rozsudku Canon.
Z odůvodnění na- padeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný si byl vědom určité podobnosti (nikoliv shod- nosti) výrobků, pro které je ve třídě 32 mezi- národního třídění výrobků a služeb zapsána namítaná ochranná známka žalobce, s výrob- ky nárokovanými přihlašovatelem napadené ochranné známky ve třídě 33. Žalovaný nicmé- ně svůj závěr o neexistenci pravděpodobnosti záměny nebo asociace mezi přihlašovanou a namítanou ochrannou známkou postavil na tom, že tato označení si podobná nejsou, tak- že ani případné podobné či dokonce shodné výrobky žalobce a přihlašovatele (pivo) ozna- čené srovnávanými známkami by nebylo možné vzhledem k nepodobnosti obou zná- mek zaměnit.
Tomuto závěru soud plně při- svědčuje a k věci dále uvádí, že rozsudek Ca- non obsahuje závěr o možnosti kompenzovat menší podobnost mezi výrobky a službami větší podobností mezi ochrannými známka- mi a naopak, nelze z něj však dovozovat mož- nost kompenzovat větší podobností výrobků či služeb správním orgánem zjištěnou nepo- dobnost porovnávaných ochranných zná- mek. Také z dikce $ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., které, jak již bylo řečeno sho- ra, je plně v souladu s právem Evropských společenství, nade vší pochybnost vyplývá, že překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek je existence pravděpodobnosti záměny na stra- ně veřejnosti, která je dána pouze při kumu- lativním splnění (viz spojka „a“) dvou záko- nem stanovených podmínek: 1.
shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou a 2. shodnost nebo po- dobnosti výrobků či služeb, na něž se přihla- šované označení a namítaná starší ochranná známka vztahují. Dospěje-li tedy správní or- gán k závěru, že přihlašované označení není shodné ani podobné starší ochranné známce namítatele (stejně jako tomu bylo v projedná- vané věci), je zcela zbytečné, aby dále zkou- mal shodnost či podobnost výrobků či slu- žeb, na něž se obě označení vztahují, protože ani jejich případně zjištěná shodnost či po- dobnost by sama o sobě nebyla na překážku zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek.
Soud pouze na okraj do- dává, že dle jeho názoru nelze v případě alko- holických nápojů na straně jedné a nealkoho- lických nápojů na straně druhé hovořit o značné podobnosti těchto výrobků, jak činí žalobce. Tyto dvě skupiny výrobků totiž mají společné pouze to, že se jedná o nápoje, avšak pokud jde o z hlediska spotřebitele rozhodují- cí vlastnost, kterou je přítomnost alkoholu v daném nápoji, představují obě skupiny těchto výrobků vzájemný protiklad. Podobně zavádějící a nepravdivá by dle náhledu soudu byla kupříkladu argumentace, že párky a tofu jsou si značně podobné, protože se v obou případech jedná o pokrm.
1898 Přestupky: nutná obrana k $ 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích O nutnou obranu podle zákona o přestupcích nejde jen tehdy, byla-li obrana zce- la zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Společnost CARPE DIEM proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti akciové společ- nosti Starobrno, o zápis ochranné známky.