k zákonu č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků?
I. Služební funkcionář ministerstva vnitra není u příslušníka bezpečnostního sboru (policisty) oprávněn rozhodovat podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, o jeho nárocích dle zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, a zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z po- volání, jako o nárocích bývalého vojáka z povolání. Zákon o vojácích z povolání v $2 zaručuje kompetenční a v přechodných ustanoveních i věcnou kontinuitu pod- mínek pro vyplácení a zvyšování výsluhových příspěvků za dobu služby u vojsk Mi- nisterstva vnitra.
II. Oprávnění služebního funkcionáře vypořádat nároky bývalého vojáka z po- volání není dáno ani z důvodu předmětu řízení, jímž je při rozhodování služebního funkcionáře dle $ 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušní- ků bezpečnostních sborů, o zastavení výplaty výsluhového příspěvku z úřední po- vinnosti, nastanou-li zákonné podmínky pro tento postup. Rozhodnutím 0 zastave- ní výplaty výsluhového příspěvku se nerozhoduje o zániku nároku na příspěvek ze služebního poměru policisty, a služební funkcionář tak není nejen věcně příslušný k vypořádání nároků podle jiného zákona - zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z po- volání, ale není nadto ani povinen tak učinit v rámci řízení, v němž se o zániku ná- roku na výplatu výsluhového příspěvku vůbec nerozhoduje.
C.) Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnuto ve věci zastavení výplaty vý- sluhového příspěvku, nebylo jím rozhodnuto ve věci zániku výsluhového příspěvku. Vý- sluhový příspěvek žalobci náležel od 1. 1. 1993 jako příspěvek za službu nejprve podle zákona č. 334/1991 Sb. v souvislosti se skon- čením služebního poměru žalobce jako poli- cisty Federálního policejního sboru dle rozkazu ředitele II. divize FMV ve věcech personálních ze dne 22. 12. 1992, a to v důsledku skončení pracovních a služebních poměrů v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republi- ky a poté v důsledku kontinuity právní úpravy dle zákonů č. 186/1992 Sb. a č. 361/2003 Sb. Za- stavení výplaty se však týkalo výsluhového příspěvku žalobce se zápočtem doby služby 22 roků, tj. nejen doby služby u Federálního policejního sboru (od 15.
3. 1992), ale i doby služby vojáka z povolání vojsk Ministerstva vnitra. O tom svědčí výpočet příspěvku za službu přiznaného od 1. 1. 1993 založený ve spise učiněný podle tehdy platné právní úpravy zápočtu dob dle zákona č. 334/1991 Sb. 272 a zákona č. 186/1992 Sb. To znamená, že do výsluhového příspěvku, který žalobci od té doby náleží, byla započítána doba, která se posloupností v důsledku přijetí uvedených zá- konů stala započitatelnou dobou i za dobu služ- by žalobce jako vojáka z povolání od 1.
10. 1971 do 14. 3. 1992. Žalobci byla tedy do příspěvku za službu (nyní do zastaveného výsluhového příspěvku) započtena doba, za kterou v odvo- lání požaduje výplatu příspěvku za službu z pů- vodního poměru vojáka z povolání. Zákony č. 334/1991 Sb. a následně i zákon č. 186/1992 Sb. vycházely ze započtení předcházejícího služeb- ního poměru podle zvláštního předpisu, jímž byl zákon č. 76/1959 Sb., do započitatelných dob pro výpočet příspěvku za službu. Z podkladů správního řízení ani z námi- tek žalobce nevyplývá, že by mu byl k době skončení služby vojáka z povolání přiznán vý- sluhový příspěvek vojáka z povolání podle $ 33 odst. 1 zákona č. 76/1959 Sb. nebo podle $ 132 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. anebo, že by mu takto přiznaný výsluhový příspěvek za- nikl.
Je tomu tak proto, že žalobce po skonče- ní tohoto vojenského služebního poměru ke dni 14. 3. 1992 ihned navázal služebním po- měrem ve Federálním policejním sboru ke dni 15. 3. 1992 Sb. a dostal se do režimu pří- spěvku za službu podle zákona č. 334/1991 Sb. Uvedené je nezbytné si uvědomit při po- souzení námitky žalobce, jejímž obsahem je v podstatě neúplnost rozhodování správních orgánů a nezohlednění, že žalobce má nárok na výsluhový příspěvek podle $ 136 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb. a že o tomto nároku byl služební funkcionář povinen rozhod- nout.
Pro posouzení sporné otázky, zda poli- cejní služební funkcionář rozhodující o zasta- vení výplaty výsluhového příspěvku podle zákona č. 361/2003 Sb. byl povinen nadále vy- plácet výsluhový příspěvek žalobci podle $ 136 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., je nezbytné zod- povědět, zda o žalobcem požadovaném pří- spěvku dle $ 136 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb. je oprávněn v rámci své pravomoci rozhod- nout služební funkcionář ministerstva vnitra a zda tak tento funkcionář může učinit v rám- ci rozhodování o zastavení výplaty výsluhové- ho příspěvku dle zákona č. 361/2003 Sb. (...) V ————.
Zodpovězení předestřených otázek sou- visí se shora uvedenou právní úpravou změn v rozhodování služebních funkcionářů s účin- ností od 1. 12. 1999. Zatímco o výsluhových náležitostech vojáka z povolání, jehož služeb- ní poměr zanikl, rozhodoval podle $ 33 odst. 2 zákona č. 76/1959 Sb. ministr obrany nebo ministr vnitra, následně s účinností zá- kona č. 221/1999 Sb., který od 1. 12. 1999 zru- šil zákon č. 76/1959 Sb., již právní úkony ve věcech služebního poměru vojáků činí slu- žební orgány, kterými jsou prezident republi- ky, ministr obrany a v rozsahu určeném roz- kazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí za- městnanci.
Na uvedeném nemůže nic změnit žalobní tvrzení, že žalobce službu vojáka z po- volání vykonával podle tehdy platného záko- na č. 76/1959 Sb. a o jeho stužebním poměru teh- dy rozhodoval ministr vnitra Na uvedené specifické ustanovení upravující pravomoci vo- jenských funkcionářů dle zákona č. 221/1999 Sb. nemá vliv ani věcná návaznost zákona č. 221/1999 Sb. na zákon č. 76/1959 Sb. vyjá- dřená v přechodných ustanoveních zákona č. 221/1999 Sb. garantujících kontinuitu pod- mínek pro vyplácení a zvyšování výsluhových příspěvků vojáků z povolání bez rozdílu, zda se jedná o výsluhové příspěvky přiznané před nabytím účinnosti zákona č. 221/1999 Sb., ne- bo o výsluhové příspěvky přiznané po nabytí jeho účinnosti.
Je podstatné, že zákon č. 221/1999 Sb. v $ 2 nově upravuje pravomoc výlučně vojenských služebních funkcionářů činit právní úkony ve věcech služebního po- měru, tedy i oprávnění k rozhodování o výslu- hových příspěvcích za dobu služby u vojsk MV za zákonem stanovených podmínek. Soud k uvedenému pouze podotýká, že k podmínkám výplaty výsluhového příspěv- ku podle $ 136 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb. náleží nárok na výplatu tohoto příspěvku za podmínek zákona č. 221/1999 Sb. Zákon č. 221/1999 Sb., jakož i předchozí zákon č. 76/1999 Sb., na který zákon č. 221/1999 Sb. v pravidlech vyplácení výsluhových příspěv- ků navázal, stanovily zásadu, že při opětov- ném přijetí do služebního poměru podle jiných zákonů (tj. zákonů o služebních pomě- rech policistů) zaniká dosavadní nárok na vý- sluhový příspěvek ($ 33 odst 11 zákona č. 76/1959 Sb.) nebo se výplata výstuhového pří- spěvku zastavuje ($ 35 zákona č. 221/1999 Sb.).
Z podkladů řízení o návaznosti služebních poměrů žalobce vyplývá, že od 1. 10. 1971 slu- žební poměry žalobce bezprostředně nava- zovaly a žalobce ani netvrdí, že mu výsluhový příspěvek za dobu služby u vojsk MV byl při- znán. Požaduje jej až nyní V rámci zastavení výplaty výsluhového příspěvku dle zákona č. 361/2003 Sb., do něhož mu byla doba služ- by vojáka z povolání započtena. Protože v podaném odvolání žalobce spatřoval nezákonnost napadeného rozhod- nutí v tom, že služební funkcionář minister- stva vnitra v rámci rozhodování o zastavení výplaty výsluhového příspěvku dle zákona č. 361/2003 Sb. nezohlednil žalobcovu službu vojáka z povolání vojsk MV a nepokračoval ve vyplácení příspěvku podle $ 136 odst. 2 záko- na č. 221/1999 Sb. za dobu služby vojáka z po- volání, soud považuje za postačující a věcně správný závěr napadeného rozhodnutí, který vystihuje zásadní a podstatný důvod zamítnu- tí odvolání.
Tím je skutečnost, že služební funkcionář ministerstva vnitra není podle zá- kona č. 361/2003 Sb. oprávněn rozhodovat o nárocích bývalého vojáka z povolání, a již vůbec tak není oprávněn v rámci zastavení výplaty výsluhového příspěvku, ke kterému došlo z důvodů $ 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. Soud zdůrazňuje, že v dané věci služební funkcionář v rozhodnutí I stup- ně nerozhodoval o žádné žádosti žalobce o výplatu či přiznání dalšího příspěvku, roz- hodoval z úřední povinnosti dle $ 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. v souladu s tímto usta- novením, když u žalobce nastaly podmínky toliko k zastavení (nikoliv k zániku) výplaty výsluhového příspěvku a takto vymezil před- mět řízení.
Proto v tomto rozsahu má správ- nost závěru žalovaného, že není v jeho pravo- moci rozhodovat o žalobcových nárocích jako vojáka z povolání, oporu mimo zásadní kompetenční ustanovení $ 2 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb. i ve zjištění, že nedošlo k záni- ku výsluhového příspěvku žalobce dle $ 162 zákona č. 361/2003 Sb., což by jedině mohlo 273 2522 vést žalobce k úvahám o uplatnění zákona č. 221/1999 Sb. u příslušného (vojenského) slu- žebního orgánu, ovšem při vědomí splnění dal- ších podmínek tohoto zákona (vznik nároku).
Uvedené má význam i pro to, jaké roz- hodnutí od správních orgánů žalobce dle své repliky k vyjádření žalovaného očekával. Jest- liže správní orgán 1. stupně nebyl v dané věci rozhodování z úřední povinnosti o příspěvku dle zákona č. 361/2003 Sb. příslušným orgá- nem k rozhodování o nárocích vojáků z povo- lání dle $ 136 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., nemohl požadavek žalobce zamítnout či ža- lobci výsluhový příspěvek za dobu služby vo- jáka z povolání přiznat. Potažmo žalovaný, který rozhodoval o odvolání směřujícímu proti výroku o zastavení výplaty příspěvku s tím, že příspěvek má být vyplácen i nadále, ale podle jiného zákona, neměl důvod v tom- to smyslu učinit jiné vypořádání této námitky v rámci své pravomoci než odvolání zamít- nout se závěrem, který ohledně svého opráv- nění učinil.
Pokud se tedy žalobce domnívá, že rozhodnutím služebního funkcionáře o za- stavení výplaty výsluhového příspěvku ze dne 4. 10. 2007 došlo k zániku nároku na příspěvek ze služebního poměru žalobce ja- ko policisty, a že tím je dán důvod k postupu podle $ 136 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., pak je na něm, aby tento nárok uplatnil u pří- slušného funkcionáře, který rozhoduje podle zákona č. 221/1999 Sb., nebo aby žalovaný, pokud žalobce na tomto nároku trvá, se touto oddělitelnou částí odvolání, upřesněnou teprve v soudním řízení, znovu zabýval jako zvláštním návrhem na rozhodnutí o výsluho- vém příspěvku dle zákona č. 221/1999 Sb. a postoupil ji příslušnému služebnímu orgá- nu k rozhodnutí dle zákona č. 221/1999 Sb., protože v takovém případě lze o tomto náro- ku žalobce rozhodnout samostatným rozhod- nutím příslušného vojenského funkcionáře.
Tato skutečnost nezakládá důvod pro zrušení rozhodnutí o zastavení výplaty příspěvku dle zákona č. 361/2003 Sb. Soud si je ve světle to- ho, co žalobce v replice upřesnil před sou- dem, vědom, že by bylo úplnější, kdyby žalo- vaný své rozhodnutí odůvodnil i ve směru poučení, jak má žalobce se svým nárokem dle zákona č. 221/1999 Sb. naložit. Nicméně po- kud tak žalovaný neučinil, případně sám žá- dost žalobce nepostoupil příslušnému funk- cionáři ve stadiu odvolacího řízení, nejde o vadu řízení, která by měla vliv na zákonnost obou rozhodnutí, jejichž předmětem bylo za- stavení výplaty výsluhového příspěvku.
2522 Zaměstnanost: podpora při rekvalifikaci k $ 40 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Neúčast uchazeče o zaměstnání na rekvalifikaci, ke které se váže úřadem práce přiznaná podpora při rekvalifikaci ($ 40 zákona č. 435/2004 Sb., © zaměstnanosti), nelze nahradit účastí na jiné rekvalifikaci. Pokud se uchazeč o zaměstnání nezúčast- ní rekvalifikace, podpora mu nenáleží.
JUDr. P. Z. proti Ministerstvu vnitra o výsluhový příspěvek.