a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) Aplikace institutu navrácení v předešlý stav zakotveného v $ 41 správního řádu z roku 2004 je při rozhodování o žádostech cizinců o povolení k dlouhodobému 2095 pobytu vyloučena, a to vzhledem k existenci speciální úpravy obsažené v $ 47 odst. 1 věta druhá zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.
C.) V dané věci není mezi účastníky spo- ru o tom, že žalobkyně zmeškala lhůtu k po- dání žádosti o povolení k dlouhodobému po- bytu na území ČR zakotvenou v $ 47 odst. 1 větě prvé zákona o pobytu cizinců. Žalobkyni bylo dříve uděleno povolení k pobytu na ví- zum k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměst- nání s dobou platnosti od 3. 8. 2007 do 29. 2. 2008, takže poslední den lhůty, ve které byla žalobkyně dle $ 47 odst. 1 věty prvé citované- ho zákona povinna žádost o povolení k dlou- hodobému pobytu na území ČR podat, připa- dl na 15.
2. 2008. Žádost ze dne 9. 4. 2008, doručená správnímu orgánu dne 10. 4. 2008, byla evidentně podána v době, kdy již k to- muto úkonu žalobkyně nebyla oprávněna. Žalobkyně si této skutečnosti, tj. zmešká- ní lhůty k podání předmětné žádosti stanové- né v $ 47 odst. 1 větě prvé uvedeného zákona, byla nepochybně dobře vědoma, o čemž svědčí to, že spolu se žádostí ze dne 9. 4. 2008 podala žádost, v níž s poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu dovozuje splnění podmínek uvedených v $ 41 odst. 1 a 2 správ- ního řádu z roku 2004 pro prominutí zmeš- kání úkonu spočívajícího ve (včasném) podá- ní této žádosti.
Soud má nicméně ve shodě s názorem žalovaného za to, že žalobkyně se v tomto případě vůbec nemůže dovolávat možnosti navrácení v předešlý stav ve smyslu úpravy obsažené v $ 41 odst. 1 a 2 správního řádu z roku 2004, neboť aplikace tohoto in- stitutu je při rozhodování o žádostech cizin- ců o povolení k dlouhodobému pobytu vy- loučena, a to vzhledem k existenci speciální úpravy obsažené v $ 47 odst. 1 větě druhé zá- kona o pobytu cizinců, která stanoví, z jakých důvodů je cizinec oprávněn podat žádost i po uplynutí lhůty uvedené v $ 47 odst. 1 větě pr- vé tohoto zákona (jestliže mu v podání včas- né žádosti zabránily důvody na vůli cizince nezávislé) a v jaké náhradní lhůtě je tak povi- nen učinit (do 3 pracovních dnů po zániku těchto důvodů).
V souladu s obecně uznáva- nou právní zásadou lex specialis derogat legií generali se tedy cizinci v případě zmeškání lhůty k podání žádosti o povolení k dlouho- dobému pobytu stanovené v $ 47 odst. 1 větě prvé citovaného zákona nemohou dovolávat navrácení v předešlý stav žádostí o prominu- tí zmeškání úkonu podle $ 41 odst. 2 správní- ho řádu z roku 2004, a to ve lhůtě tam stano- vené (15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit), ale mohou postupovat pouze podle úpravy obsažené v $ 47 odst. 1 větě druhé zákona o pobytu cizinců, která jim přiznává oprávně- ní podat předmětnou žádost do 3 pracovních dnů po zániku důvodů na vůli cizince nezá- vislých, které mu zabránily podat žádost ve lhůtě uvedené v první větě téhož zákonného ustanovení.
Z výše uvedeného vyplývá též nedůvod- nost argumentace obsažené v žádosti o pro- minutí zmeškání úkonu ze dne 9. 4. 2008, v níž žalobkyně uvádí, že dne 26. 3. 2008, kdy získala poslední náležitost ke své žádosti - povolení úřadu práce, počala běžet 15denní lhůta podle $ 41 odst. 2 správního řádu z ro- ku 2004. Tato lhůta se, jak již bylo zdůvodně- no shora, v souzené věci vzhledem k existen- ci speciální úpravy zakotvené v $ 47 odst. 1 větě druhé zákona o pobytu cizinců vůbec neuplatní. Z téhož důvodu také správní or- gán I.
stupně nebyl povinen samostatným vý- rokem rozhodovat o žádosti žalobkyně o pro- minutí zmeškání lhůty podané podle $ 41 odst. 2 správního řádu z roku 2004. Jeho po- vinností bylo zvážit, zda je žalobkyně opráv- něna předmětnou žádost podat, a to z hledis- ka všech lhůt zakotvených v $ 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Při tomto posouze- ní se správní orgán nutně musel zabývat též relevancí žalobkyní uváděných důvodů, které jí údajně zabránily podat žádost včas (rozu- měj ve lhůtě uvedené v $ 47 odst. 1 větě prvé 737 2095 uvedeného zákona).
Dospěhli správní orgán přesto k závěru, že žalobkyně podala před- mětnou žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna, bylo jeho povinností postupovat podle $ 169 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců, tj. usnesením řízení zastavit a v odů- vodnění rozhodnutí pak uvést, na základě ja- kých úvah k tomuto závěru dospěl. To vše správní orgán L. stupně v projednávané věci učinil. Konstatování obsažené v odůvodnění jeho rozhodnutí, že „na základě shora uve- dených skutečností rozhodl o tom, že zmeš- kání úkonu nepromijí“, je sice nesprávné, ale zároveň zcela nadbytečné, a jako takové nemohlo žalobkyni zkrátit na jejích právech, protože k rozhodování o žádosti žalobkyně o prominutí zmeškání úkonu podané podle $ 41 odst. 2 správního řádu z roku 2004 samostat- ným usnesením, popř. samostatným výrokem rozhodnutí nebylo vzhledem k nemožnosti aplikace tohoto institutu žádného důvodu.
Soud se plně ztotožňuje se závěrem žalo- vaného, že i kdyby bylo možné akceptovat tvrzení žalobkyně o nesprávném postupu správního orgánu I stupně spočívajícím v poučení žalobkyně o tom, že žádost může účinně podat až v okamžiku, kdy bude mít obstarány veškeré její náležitosti, a vyhodno- tit tuto okolnost jako důvod nezávislý na vůli žalobkyně, který jí zabránil ve včasném podá- ní žádosti, stejně by ze strany žalobkyně ne- byla dodržena Ihůta k podání žádosti v trvání 3 pracovních dnů po zániku tohoto důvodu, takže její žádost ze dne 9.
4. 2008 by tak jako tak musela být posouzena jako podaná v do- bě, kdy k tomu již žalobkyně nebyla oprávně- na. Jak totiž žalovaný správně poznamenal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, po- slední z náležitostí žádosti žalobkyně o povo- lení k dlouhodobému pobytu je doklad o za- jištění ubytování na území ČR [$ 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců], který nese datum 2. 4. 2008. Případná lhůta k dodateč- nému podání žádosti podle $ 47 odst. 2 téhož zákona v trvání 3 pracovních dnů, počítaná 738 od data vyhotovení zmíněného dokladu, tedy žalobkyni marně uplynula dne 7.
4. 2008. Napadené rozhodnutí žalovaného je po- staveno na závěru, že usnesení o zastavení ří- zení o předmětné žádosti podle $ 169 odst. 7 písm. d) uvedeného zákona z důvodu podání této žádosti v době, kdy k tomu žalobkyně ne- byla oprávněna, bylo třeba vydat již na zákla- dě skutečností vyplývajících ze samotné žá- dosti (datum jejího podání) a příloh této žádosti, takže posuzování jakýchkoliv dalších skutečností bylo v dané věci nadbytečné. Soud se s tímto závěrem žalovaného, který z odůvodnění napadeného rozhodnutí jedno- značně vyplývá, plně ztotožňuje.
Proto také nelze žalovanému vytýkat, že k žádným dal- ším skutkovým okolnostem uváděným žalob- kyní v odvolání podaném proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (nesprávné pou- čení žalobkyně o možnosti podat žádost pou- ze se všemi náležitostmi, či poukaz na to, že se ze strany správního orgánu I. stupně jedná o běžnou praxi) nepřihlížel a těmito se neza- býval; posuzování těchto okolností by za da- ného stavu věci bylo zcela nadbytečné. C.) Lze tak shrnout, že žalobkyně podala předmětnou žádost jak po uplynutí lhůty k je- jímu podání zakotvené v $ 47 odst. 1 větě pr- vé zákona o pobytu cizinců, která žalobkyni marně uplynula dne 15.
2. 2008, tak i po uply- nutí případné lhůty 3 pracovních dnů po zá- niku těch důvodů, které žalobkyni dle jejích vlastních tvrzení zabránily ve včasném podá- ní žádosti. Řízení o žádosti žalobkyně bylo proto právem zastaveno podle $ 169 odst. 7 písm. d) uvedeného zákona, neboť žalobkyně podala žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna. Žalobkyní zdůrazňované tvrzení, podle kterého se na Inspektorát cizinecké policie v Pardubicích dostavila dne 15. 2. 2008 a poté opětovně dne 18. 2. 2008, nemů- že tento závěr nijak ovlivnit, neboť v uvedené dny žalobkyně žádnou žádost nepodala; její žádost nese datum 9.
4. 2008. . 2096 Služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů: věcná příslušnost k projednání přestupku Správní řízení: přezkum nicotného rozhodnutí v přezkumném řízení k $ 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákonů č. 67/1993 Sb. a č. 362/2003 Sb. k $ 77 odst. 1, $ 78 odst. 1 a $ 94 a násl. správního řádu (č. 500/2004 Sb.) k zákonu č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zá- konů č. 186/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 586/2004 Sb., č. 626/2004 Sb., č. 169/2005 Sb., č. 253/2005 Sb., č. 413/2005 Sb., č. 530/2005 Sb., č. 189/2006 Sb., č. 531/2006 Sb, č. 261/2007 Sb. a č. 305/2008 Sb. L.
V případě, že jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustil příslušník bezpečnostních sborů, projedná jako přestupek místně příslušný obecní úřad na- místo toho, aby je projednal příslušný služební funkcionář v řízení podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je výsledné rozhodnutí obecního úřadu nicotné, protože jej vydal absolutně věcně nepříslušný správní orgán.
II. Jestliže správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který vydal nicotné roz- hodnutí, toto rozhodnutí zruší či změní v přezkumném řízení podle $ 94 a násl. správního řádu z roku 2004 namísto toho, aby prohlásil jeho nicotnost, zatíží své rozhodnutí vadou, které jej činí rovněž nicotným. Je totiž z povahy věci vyloučené, aby správní orgán změnil či zrušil neexistující rozhodnutí.
Nguyen T. C. (Vietnam) proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké poli-