na č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Bude-li platební výměr, jímž správce daně sdělil žalobci předpis daňového pená- le ($ 63 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), následně zrušen, bu- de správce daně nutně povinen přehodnotit realizované převedení části žalobcova přeplatku na dani ($ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) na úhradu tohoto penále. Ta- to možná budoucí eventualita však nemůže zpětně zpochybnit zákonnost rozhod- 490 nutí správce daně o převedení žalobcova přeplatku na dani na úhradu splatného daňového nedoplatku, ani zákonnost napadeného rozhodnutí o zamítnutí reklamace proti rozhodnutí o převedení přeplatku zkoumanou soudem výhradně z hlediska skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí.
(...) V souzené věci nutno přisvědčit žalo- vanému v tom, že žalobními body je zpo- chybňována nikoliv zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného o reklamaci, ale zá- konnost platebního výměru ze dne 16. 6. 2004, jímž byl žalobci sdělen předpis penále. V souzené věci je však podstatné pouze to, zda byly splněny zákonem stanovené pod- mínky pro převedení daňového přeplatku ža- lobce na existující daňový nedoplatek ve smyslu $ 64 odst. 2 d. ř. Z tohoto pohledu se jako rozhodující jeví existence vykonatelné- ho platebního výměru ze dne 16.
6. 2004, jímž byl žalobci sdělen předpis daňového pe- nále na daň z příjmů fyzických osob ze závis- lé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 ve výši 8652 Kč. Předmětný platební výměr bez ohledu na podané odvolání založil povinnost žalobce zaplatit předepsané penále v náhrad- ní lhůtě splatnosti, k čemuž však nedošlo. Ža- lovaný byl vzhledem k této skutečnosti (vznik daňového nedoplatku na straně žalob- ce v důsledku nezaplacení předepsaného pe- nále v náhradní lhůtě splatnosti) bez dalšího oprávněn z úřední povinnosti přikročit k převedení části daňového přeplatku na DPH, který v té době u žalobce evidoval, na úhradu takto vzniklého daňového nedoplat- ku, a pokud tak učinil, postupoval v souladu se zákonem.
Poukaz na odvolání podané žalobcem proti předmětnému platebnímu výměru na penále, uplatněný obecně v reklamaci proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o pře- vedení přeplatku a následně též v podané ža- lobě, nemůže nikterak zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť, jak žalovaný správně poznamenal v odůvodnění napade- ného rozhodnutí, odvolání proti platebnímu výměru na penále nemá dle $ 48 odst. 12 d. ř. odkladný účinek. Žalovaný v době vydání na- padeného rozhodnutí po právu přihlížel toli- ko ke dvěma skutečnostem - k existenci daňového nedoplatku žalobce vzniklého z ti- tulu nezaplaceného penále na straně jedné a k vykázanému přeplatku žalobce na DPH na straně druhé, a výlučně z tohoto pohledu zkoumal postup žalovaného při vydání napa- deného rozhodnutí také soud, který je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správ- ního orgánu ($ 75 odst. 1 s.
ř. s.). Z pohledu přezkumného soudního řízení zaměřeného na posouzení zákonnosti napadeného roz- hodnutí ze dne 21. 9. 2004 se tudíž jako irele- vantní jeví i rozhodnutí ze dne 18. 4. 2005, kterým Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo odvolání podané žalobcem proti předmětnému platebnímu výměru na daňové penále. Soudu je z úřední činnosti známo, že u Městského soudu v Praze probí- há řízení o žalobě, kterou žalobce podal prá- vě proti zamítavému rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 18.
4. 2005. Soud si je vědom toho, že bude-li - ať již z jakýchkoliv důvodů - platební výměr na daňové penále ze dne 16. 6. 2004 následně zrušen, bude správce daně nutně povinen přehodnotit také převedení části žalobcova daňového přeplatku na úhradu tohoto pená- le; ani tato možná budoucí eventualita však nemůže zpětně zpochybnit zákonnost roz- hodnutí správce daně o převedení přeplatku a zákonnost napadeného rozhodnutí žalova- ného o reklamaci, zkoumanou soudem, jak již bylo zdůrazněno, výhradně z hlediska skutko- vého a právního stavu, který tu byl v době vy- dání napadeného rozhodnutí.
1571 Daňové řízení: povinnost podat daňové přiznání při prohlášení konkursu k $ 40 odst. 11 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 323/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 45 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 105/2000 Sb. (v textu též „konkursní zákon“)“ Povinnost podat daňové přiznání po prohlášení konkursu ve smyslu $ 40 odst. 11 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tíží úpadce i za situace, kdy byl pro- hlášený konkurs posléze zrušen rozhodnutím odvolacího soudu ($ 45 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, zejména věta za středníkem).
Společnost s ručením omezeným BENet Praha proti Finančnímu úřadu pro Prahu 2