dalších zákonů Za původce komunálních odpadů vznikajících na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se považují ob- ce [$ 4 písm. p) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zá- konů]. Na obce se tak vztahuje zákonná fikce původce odpadu bez ohledu na to, zda obec odpad vytvořila či nežádoucím způsobem v rozporu se zákonem na určené místo na svém území sama uložila. Neučiníli obec - jakožto původce odpadu stano- vený zákonnou fikcí - dostatečná opatření k zabránění nežádoucího znehodnocení, odcizení nebo úniku odpadů, nese odpovědnost dle $ 66 odst. 2 písm. b) zákona o odpadech.
' Neoprávněnost žalobních námitek v me- ritu věci spočívá v tom, že žalobkyně si neu- vědomuje charakter odpovědnosti za správní delikt, za který jí byla pokuta uložena. Pokuta byla žalobkyni uložena jako právnické osobě, která nezabezpečila odpady (v dané věci ko- munální odpad) před nežádoucím únikem. 86 Tuto povinnost měla žalobkyně podle $ 16 odst. 1 písm. £) zákona o odpadech jako pů- vodce odpadu dle $ 4 písm. p) cit. zákona, podle kterého se pro účely zákona o odpa- dech rozumí původcem odpadů právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, ne- bo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady.
Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původ- ce, se za původce odpadů považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpa- - dů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady od- loží na místě k tomu určeném; obec se sou- časně stane vlastníkem těchto odpadů. Žalobkyně je obcí, a proto se na ni vzta- huje zákonná fikce původce odpadu dle cito- vaného zákonného ustanovení bez ohledu na to, zda odložený odpad obec vytvořila či ne- žádoucím způsobem v rozporu se zákonem o odpadech na určené místo na svém území sama uložila.
S touto zákonnou fikcí je žalob- kyně, jak vyplývá ze žaloby, srozuměna. Pak je ovšem na ní, aby byla srozuměna i s tím, že zá- kon o odpadech upravuje odpovědnost za správní delikty jako odpovědnost se znaky odpovědnosti objektivní, nikoliv za zavinění, a této odpovědnosti se proto nelze zprostit odkazem na jednání jiných osob a na poruše- ní povinnosti ze strany jiného subjektu. Přes- to žalobkyně v rozporu s dikcí a smyslem zá- kona namítá, že byla postižena za stav, který způsobily nezávisle na její vůli jiné osoby, ne- boť jinými osobami byly na místě určeném odkládány komunální odpady leckdy v oba- lech nevhodných a poškozených.
Soud zdů- | razňuje, že žalobkyně byla uloženou pokutou postižena nikoliv za vůli či způsob ukládaní odpadů, nýbrž za to, že bezesporu jako pů- vodce odpadu (stanovený fikcí zákona) neza- bezpečila odpad před nežádoucím únikem. Její jednání, které bylo sankcionováno, tedy spočívalo v nedostatku opatření a kroků k to- mu, aby odpad, který na území obce nepo- chybně ukládaly i jiné osoby, zajistila před únikem tak, jak požadují platné právní před- pisy o odpadech. Z uvedených důvodů, pro nerelevantnost posouzení otázky zavinění, není vadou řízení, neobsahují-li rozhodnutí správních orgánů obou stupňů žádné skuteč- nosti o míře zavinění.
Je samozřejmé, že žalobkyni nelze vést ja- ko původce odpadu k sankční odpovědnosti za uvedený správní delikt absolutně, nýbrž jen na základě zákonem stanovených podmí- nek. Tyto podmínky jsou dány v úpravě práv- ní povinnosti dle $ 16 odst. 1 písm. £) zákona o odpadech, totiž v povinnosti obce, u níž se dle zákona předpokládá původcovství odpa- du, což je ze zákona předvídatelné, zabezpe- čit odpady před nežádoucím znehodnoce- ním, odcizením nebo únikem. Pokud obec učiní taková opatření, která jsou dostatečná v otázce zajištění a ochrany shromážděných odpadů podle zákona o odpadech a vyhlášky č. 383/1991 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, pak obec bezesporu prokáže, že ne- porušila zákonem stanovenou povinnost a učinila veškeré možné kroky a opatření k to- mu, aby své povinnosti dostála.
Z podkladů správního řízení a kontroly provedené orgá- ny ČIŽP však nevyplývá, že by žalobkyně zaji- stila shromáždění a ochranu odpadů před ne- žádoucím únikem tak, jak požaduje zákon. Předně bylo orgány ČIŽP zjištěno a v říze- ní vyhláškou obce č. 2/2000 a dopisem obce ze dne 31. 3. 2003 zjištěno, že produkovatelé odpadu v rekreačních a chalupářských oblas- tech nepřístupných pro systém pravidelného svozu odpadu byli vyrozuměni, že k ukládání odpadu mají využívat igelitové pytle z PVC, které lze zakoupit na Obecním úřadu L.
v ob- dobí květen - říjen běžného roku, které po naplnění průběžně vždy v neděli odloží na © určené místo označené informační tabulkou. Z pořízené fotodokumentace i z provedené kontroly vyplynulo, že žalobkyně na místě ur- čeném pro ukládání odpadu informovala zde umístěnou vývěskou produkovatele odpadu o nezbytnosti ukládání odpadů v PVC pytlích s odkazem na vyhlášku obce č. 2/2000 a v do- datku vývěsky uvedla informaci o nutnosti shromažďovat odpad výlučně do typových pytlů REODEPONY. Z fotodokumentace není zřejmé, že by odpad zde ukládaný v různých shromažďovacích prostředcích byl chráněn před povětrnostními vlivy, před únikem ohro- žujícím zdraví lidí nebo životní prostředí.
Z žádné korespondence, vývěsky a ani z obec- ní vyhlášky nevyplývá, v jakém období mohou rekreanti odpady na určené místo odkládat. Přestože soud sdílí názor, že korespon- dence obce obsahující informace o době a způsobu ukládání odpadu nenahrazuje zá- vaznou vyhlášku obce, je toho názoru, že je-li směřována vůči každému možnému produ- kovateli odpadu, může informačně doplnit tuto vyhlášku z hlediska požadavku zákona na zabezpečení odpadů. V daném případě však obyvatelé obce nebyli ani koresponden- cí, ani umístěnou informační vývěskou srozu- mitelně a dostatečně informováni o době možného ukládání odpadu, a žádné opatření obce nadto nezajistilo shromážděný odpad tak, jak požaduje vyhláška č. 383/2001 Sb. Správní orgán I.
stupně totiž vytýkal žalobky- ni i to, že nesplnila technické požadavky vy- hlášky č. 383/2001 Sb. na zajištění ochrany odpadů minimálně před povětrnostními vli- vy, neboť z fotodokumentace je zřejmé, že kontrolovaný odpad se nacházel mimo chrá- něné prostory přímo u lesa. Žalobkyně tedy odpad nezabezpečila před únikem ohrožují- cím zdraví lidí nebo životní prostředí [$ 5 odst. 1 písm. b) a g) vyhlášky č. 383/2001 Sb.], což je jednáním spadajícím rovněž pod skut- kovou podstatu $ 16 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech.
Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při neutěšeném stavu likvidace komunálního od- padu v rekreační oblasti spadající pod správu Obecního úřadu L. vynaložila úsilí k tomu, aby od produkovatelů odpadu důsledně vyža- dovala plnění povinností fyzických osob a povinností vlastníka objektu dle čl. 5 a 6 obecní vyhlášky č. 2/2000 s případným uplat- něním sankčního postihu dle čl. 13 obecní vyhlášky a využívala oprávnění ke kontrolní činnosti zaměstnanců obecního úřadu dle čl. 12 vyhlášky. Pokud si obec sama právně upravila kontrolní činnosti a důsledky nega- tivních zjištění v možnosti ukládání sankcí a pokut, pak nebylo prokázáno, že by tato její oprávnění byla využívána, zvláště, zmiňuje-li sama žalobkyně ve svém vyjádření k zahájení správního řízení, že problematika odpadu 87 1037 v obci je „boj, běh na dlouhou trať“ a že vlast- níci rekreačních objektů způsob likvidity TKO a divokých skládek dosud nepřijali.
Jsou-li žalobkyní upraveny kontrolní mecha- nismy a sankční postihy, nelze zdůvodňovat nečinnost obce tím, že po dobu 24 hodin ne- lze nepřetržitě zajistit hlídače odpadků. Ža- lobkyně ničím nedoložila, ani z podkladů správního řízení nevyplývá, že by své kon- trolní činnosti někdy využila alespoň namát- kově nebo že by na schůzích obce společně s rekreanty zákonný způsob ukládání odpadů důsledně řešila. Neobstojí tedy její tvrzení, že splnila všechny povinnosti, které jí ze zákona o odpadech vyplývají.
Soud nepovažuje za důvodnou ani námit- ku žalobkyně, že není původcem odpadu vzhledem k tomu, že nebylo dostatečně pro- kázáno, že odpad uložený na určeném místě vyprodukovaly fyzické osoby. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí v rámci výsled- ků kontrolního zjištění příkladmo uvedl věci, které tvořily obsah pytlů s uniklým odpadem, mezi něž náležely komunální odpady typu odpadní eternit, elektrokabeláž, kola, obaly od hygienických potřeb, léků, papírové, pla- stové a plechové obaly od potravin apod. Do- statečně tak odůvodnil, že uvedené odpady nasvědčují komunálnímu odpadu pocházejí- címu z činnosti fyzických osob v rekreační oblasti.
Tíživou záležitost s ukládáním odpa- dů produkovaných rekreanty ostatně zmínila i obec sama. Podle názoru soudu tak postačí, jestliže provedené důkazy ve všech vzájem- ných souvislostech svědčí o tom, že jde o od- pady odpovídající komunálnímu odpadu fy- zických osob, a tak tomu bylo v daném případě. Smysl zákona o odpadech, který spo- čívá v určení osoby odpovědné jako původce komunálního odpadu pocházejícího z více zdrojů za zabezpečení před odvozem a likvií- dací tohoto odpadu na území obce, nelze upozadit a potlačit z hlediska životního pro- středí nevýznamným a nereálným zkoumá- ním souvislosti mezi nalezenými odpady a osobou, která je vyprodukovala a fakticky uložila na určené místo, jen za účelem proká- zání, že odpad vyprodukovala fyzická osoba.
Živnostenské podnikání: způsobilost provozovny k provozování živnosti; pozastavení provozování živnosti k $ 17 odst. 3 a 6 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákonů č. 286/1995 Sb., č. 356/1999 Sb. a č. 167/2004 Sb. k $ 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (staveb- ní zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
I. Ke zřízení provozovny autobazaru a vrakoviště a dalších souvisejících služeb na území, které do té doby sloužilo k jiným účelům, je v souladu s $ 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, třeba rozhodnutí o využití území. Podnikáním v takové provozovně bez vydání územního rozhodnutí podnikatel po- rušuje povinnost stanovenou v 6 17 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, tj. povinnost zajistit, aby jeho provozovna byla způsobilá k provozování živ- nosti podle zvláštních předpisů.
II. Institut pozastavení provozování živnosti podle $ 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, je sankcí svého druhu, zároveň má však charakter náprav- ného opatření, jehož smyslem může být i odstranění určitého trvajícího protipráv- ního stavu. i » Súčinností k I. 1 2007 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (sla- vební zákon). 88
Obec L. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty.