č. 229/2005 Sb.
I. Důsledkem nevydání dokladu o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru cestu- jícímu je odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby [$ 21 odst. 9 ve spojení s $ 21 odst. 13 písm. b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě]. Správní úřad ne- má možnost správní úvahy o tom, zda řidiči v případě nevydání dokladu o zaplace- ní průkaz 0 způsobilosti řidiče taxislužby odebere, či nikoliv - on tak učinit musí.
II. K osobním a majetkovým poměrům řidiče taxislužby správní orgán nemůže při rozhodování o odebrání průkazu 0 způsobilosti řidiče taxislužby přihlížet. Stej- 282 ně tak k nim nepřihlíží ani soud při přezkumu zákonnosti takového rozhodnutí.
C) V protokolu o kontrole je pod bodem E. (další zjištění) výslovně uvedeno, že žalobci byl na místě kontroly zadržen průkaz o způ- sobilosti řidiče taxislužby podle $ 21 odst. 13 zákona o silniční dopravě. Obsahem tohoto protokolu je rovněž kontrolní zjištění zachy- cené pod bodem D.3., a sice že řidič nevydal stvrzenku z tiskárny taxametru, čímž byl po- rušen $ 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě a $ 15 odst. 1 vyhlášky. Proti obsahu tohoto protokolu žalobce, ač byl o této možnosti správním orgánem řádně poučen, žádné ná- mitky ve stanovené lhůtě nevznesl, a jak již by- lo zmíněno shora, skutkové zjištění o nevydání nebylo ze strany žalobce věrohodně zpochyb- něno či dokonce vyvráceno ani v dalším prů- běhu správního řízení, ani v řízení před sou- dem.
Zmíněný protokol o kontrole, stejně jako záznam z jízdy, představují věrohodné důkazy spolehlivě prokazující skutkový stav věci, z ně- hož správní orgány při rozhodování vyšly. (...) Neobstojí ani námitky, v nichž žalobce označuje rozhodnutí o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby za likvidační a tvrdí, že bylo povinností správního orgánu zohlednit při uložení této sankce též jeho osobní a majetkové poměry. Soud k tomu předně uvádí, že nevydání dokladu o zaplace- ní jízdného cestujícímu jako výstupu z tiskár- ny taxametru rozhodně není zanedbatelným pochybením, jak tvrdí žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I.
stupně, ale představuje jedno z nejzávažnějších poru- šení právních předpisů regulujících výkon ta- xislužby, jakého se může provozovatel taxi- služby dopustit. Nevydání dokladu (nebo vydání dokladu postrádajícího předepsané náležitosti) se totiž zpravidla neděje samo o sobě, ale s cílem zakrýt jiné protiprávní jed- nání, např. porušení cenových předpisů či porušení daňových předpisů, protože zázna- my z tiskárny taxametru slouží též k daňové evidenci provozovatele taxislužby (ke shod- nému závěru dospěl též Nejvyšší správní soud v rozsudku čj.
3 As 51/2004-72, ze dne 8. 6. 2005). Žalovanému lze přisvědčit v tom, že odebrání průkazu o způsobilosti řidiče ta- xislužby není typickou sankcí, ale zákonem stanoveným opatřením, jehož smyslem je za- bránit konkrétnímu řidiči nerespektujícímu zákonem stanovené povinnosti v dalším vý- konu taxislužby, ať již u stávajícího či u jiného provozovatele taxislužby. Odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby je nevyhnu- telným důsledkem, který zákon o silniční do- pravě bez dalšího spojuje se zjištěním skutku spočívajícího v nevydání dokladu o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru cestujícímu [$ 21 odst. 9 ve spojení s $ 21 odst. 13 písm. b) zákona o silniční dopravě].
Zákon o silniční dopravě nedává dopravnímu úřadu možnost správní úvahy ohledně toho, zda při zjištění uvedeného skutku o odebrání průkazu o způ- sobilosti řidiče taxislužby rozhodne, či niko- liv - správní orgán tak učinit musí, a zákon dokonce stanoví, na jak dlouhou dobu má být provinivšímu se řidiči průkaz odebrán. Při vydání rozhodnutí o odebrání průkazu o způ- sobilosti řidiče taxislužby v důsledku naplně- 9 Dostupné na www.nssoud.cz. ní některého z důvodů uvedených v $ 21 odst. 13 zákona o silniční dopravě nemůže správní orgán zohledňovat osobní a majetko- vé poměry řidiče, jak se žalobce mylně do- mnívá, neboť tato hlediska nejsou zákonnými kritérii, k nimž by správní orgán v řízení mo- hl jakkoliv přihlížet.
Na tomto místě nelze než poukázat na povinnost správního orgánu postupovat v řízení a rozhodnout ve věci sa- mé pouze tím způsobem, který zákon stano- ví, jak mu ukládá čl. 2 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod. Osobní a majetkové poměry žalobce tedy nejsou zákonnými hle- disky, které by mohly nějak ovlivnit rozhod- nutí správního orgánu o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby žalobci, tím méně délku doby, na kterou je tento průkaz odebírán (ta je striktně stanovena zákonem). Žalovaný tudíž nepochybil, když k těmto okolnostem při vydání napadeného rozhod- nutí nepřihlédl, a ze stejného důvodu nemůže k osobním a majetkovým poměrům žalobce přihlížet ani soud při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že správní orgány nemohly vzhledem k pro- kazatelně zjištěnému pochybení žalobce roz- hodnout jinak, než učinily (jak již bylo řečeno, zákon dopravnímu úřadu v takovém případě výslovně ukládá vydat rozhodnutí o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby na dobu dvou let), nelze dospět k závěru, že „Prest byl žalobcí uložen ve zjevně nepřimě- řené výši“ Z uvedeného důvodu nemohl soud vyhovět ani návrhu žalobce na modera- ci jemu uložené sankce (opatření), neboť podmínky pro tento postup, zakotvené v 6 78 odst. 2 s.
ř. s., nebyly splněny. Dovoláváli se žalobce nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2002, kterým byla zru- šena část $ 106 odst. 3 stavebního zákona, soud k tomu uvádí, že předmětné ustanovení sta- vebního zákona umožňovalo za porušení zákona uložit pokutu od 500 000 Kč do 1 000 000 Kč; nepřipouštělo tedy uložení pokuty nižší než 500 000 Kč, a omezovalo tak správní uvážení rozhodujícího orgánu. V souzené věci se však nejedná o uložení pokuty a otázku toho, zda zákon o silniční dopravě umožňuje správní- 143 1464 mu orgánu určit její výši s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu, nebo zda správní uvážení rozhodujícího orgánu v tomto směru nepřípustným způsobem omezuje.
Závěry, jimiž Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/2002 zdůvodnil zrušení části $ 106 odst. 3 stavebního zákona, proto na souzenou věc vztáhnout nelze. Soud znovu opakuje, že $ 21 odst. 9 zákona o silniční do- pravě, podle něhož správní orgány v dané vě- ci postupovaly, je konstruován tak, že při zjiš- tění skutku spočívajícího v nevydání dokladu o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru ce- stujícímu je povinností správního orgánu rozhodnout o odebrání průkazu o způsobi- losti řidiče taxislužby provinivšímu se řidiči na dobu dvou let.
Je nepochybné, že odebrá- ní průkazu je ve svém důsledku zásahem do práva žalobce opatřovat si prostředky na své životní potřeby výkonem profese řidiče taxi- služby. Napadené rozhodnutí, jímž k tomuto zásahu došlo, nicméně bylo žalovaným vydá- no v souladu se zákonem, přičemž uvedené rozhodnutí má též ústavněprávní podklad, spočívající v právu státu stanovit zákonem podmínky a omezení pro výkon určitých po- volání nebo činností, které je nutno dodržo- vat (čl 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Žalobce si zkrátka musí uvědomit - a to je i smyslem uloženého opatření - že výkon taxislužby je regulován právními nor- mami, které jsou závazné pro všechny, a že nedodržení povinností zakotvených v těchto právních normách je spojeno s citelnými sankcemi, popř. též s opatřením spočívajícím v odnětí průkazu o způsobilosti řidiče taxi- služby. Je na něm, zda bude zákonem stano- vené povinnosti při výkonu taxislužby v bu- doucnu bezvýhradně respektovat, nebo zda jejich neplněním opětovně vystaví sebe i svou rodinu hrozbě nepříznivých důsledků, které jsou se ztrátou možnosti pracovat jako 144 řidič taxislužby spojeny.
Soud závěrem dodá- vá, že zabezpečovat finanční potřeby své a své rodiny může žalobce, tak jako kdokoliv jiný, nejen výkonem profese řidiče taxisluž- by, ale též výkonem jiné, pro něj vhodné vý- dělečné činnosti. C.) Soud tak pouze pro úplnost a nad rámec věci samé uvádí, že pokuta ve výši 16 500 Kč byla žalobci uložena nikoliv za nevydání do- kladu o výši jízdného, ale za spáchání jiného správního deliktu spočívajícího v porušení cenových předpisů, jehož se žalobce dopustil tím, že dne 8. 7. 2005 účtoval za poskytnutí ta- xislužby cenu vyšší než maximální (tato sku- tečnost je soudu známa z úřední činnosti, když v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Ca 273/2005 dne 21.
2. 2007 rozhodl o zamítnu- tí žaloby, kterou žalobce podal proti rozhod- nutí Ministerstva financí ze dne 9. 11. 2005 o uložení této pokuty). K otázce odlišnosti těchto dvou skutků a současně správních de- liktů soud pro stručnost odkazuje na rozsu- dek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, publikovaný pod č. 1038/2007 Sb. NSS. Odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxi- služby pak není sankčním postihem ukláda- ným provozovateli taxislužby za spáchání správního deliktu uvedeného v $ 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě či prodá- vajícímu za porušení cenových předpisů, ja- ko je tomu u výše zmíněných pokut - toto opatření postihuje provinivšího se řidiče ta- xislužby.
Na věci nic nemění skutečnost, že v případě žalobce splývá osoba provozovate- le taxislužby s osobou řidiče a prodávajícího, takže jak pokuty, tak i odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby byly ve vý- sledku namířeny proti jedné a téže osobě. K opožděné námitce stran rozdílného postu- pu správního orgánu ve skutkově obdobných případech nelze než konstatovat, že se jedná o nekonkrétní a ničím nepodložené tvrzení. 1465 Správní řízení: vyloučení úřední osoby k $ 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád Důvodem pro vyloučení úřední osoby podle $ 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není pouhá skutečnost, že tato osoba, jako pracovník městského či krajského úřadu, rozhoduje ve věci přestupku, z něhož je obviněn zastupitel příslušného měs- ta či kraje.
Ladislav B. proti Ministerstvu dopravy o odnětí průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby.