I. Důkazní břemeno ohledně zjištění existence rozdílu mezi cenou sjednanou me- zi konkrétním poplatníkem a s ním ekonomicky nebo personálně spojenou osobou a cenou na trhu obvyklou nese podle $ 31 odst. 8 písm. b) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správce daně. Existence takového rozdílu je totiž skuteč- ností rozhodnou pro užití právní fikce, při které je postupem podle $ 23 odst. 7 záko- na ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, upravován základ daně poplatníka o zjiš- těný rozdíl. Správce daně je proto v daňovém řízení povinen prokázat, že výše obvyklé (tržní) ceny se liší od ceny sjednané a vykázané daňovým subjektem.
II. Je nepřípustné, aby správce daně daňovému subjektu pouze sdělil, jaká je dle jeho názoru výše obvyklé ceny, aniž by tomuto zjištění rozhodnému pro další po- stup správce daně i daňového subjektu (dokládání zjištěného rozdílu daňovým sub- jektem a případná úprava základu daně správcem daně) předcházelo dokazování, » S účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb. 1411-1412 z něhož by daňový subjekt mohl seznat, na základě jakých důkazních prostředků k uvedenému zjištění správce daně dospěl, a při kterém by se daňový subjekt mohl k provedeným důkazům vyjádřit, popřípadě navrhnout důkazy jiné, jež dle jeho přesvědčení prokazují odlišnou výši obvyklé ceny.
Daňové řízení: omezení při změně vyměřené (doměřené) daně stanovené podle pomůcek k $ 16, $ 27 odst. 1 písm. ©), $ 47, $ 54 a $ 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a po- platků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb.
I. Jestliže správce daně stanovil na základě daňové kontroly základ daně a daň Po- dle pomůcek, pak učinil kvalifikovaný odhad daňové povinnosti, a to na základě skutečnosti, že daňovou povinnost nelze stanovit dokazováním. Není přitom roz- hodné, zda daňovou povinnost ověřoval správce daně namátkově, anebo vyčerpá- vajícím dokladovým způsobem. Dospěhli správce daně následně k závěru, že daň by- la pomocí pomůcek stanovena ve zjevně nesprávné výši, nemůže již výši základu daně a vyměřenou daň měnit tak, že v důsledku nových skutečností „přičte“ k této 2m dani další částku, navíc v řízení, jehož předmět řádně nevymezil.
II. Správce daně není oprávněn opakovat daňovou kontrolu kdykoli; nepostačí, vymezíli její obsah odlišně od kontroly předchozí a poukáže-li na nové najevo vyšlé skutečnosti, a to ani při dodržení lhůt podle $ 47 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o sprá- vě daní a poplatků. Při opakování daňové kontroly musí totiž respektovat také ostat- ní zákonná ustanovení, která limitují možnost změny již vyměřené daně.