I. Znak v podobě tvaru konstrukčního prvku určitého výrobku není předurčen
jeho technickou funkcí (§ 7 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových
vzorů), lze-li totožného účelu (funkce) tohoto konstrukčního prvku dosáhnout pomocí tvarově, a tím i vzhledově odlišných řešení. II. To, z jakého důvodu (bezpečnostního, estetického či jiného) původce průmyslového vzoru učinil součástí výrobku určitý konstrukční prvek, který významně
ovlivňuje celkový vzhled výrobku, je pro posouzení novosti a individuální povahy
průmyslového vzoru zcela irelevantní (§ 3 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně
průmyslových vzorů), stejně jako skutečnost, z jakého materiálu je tento konstrukční prvek vyroben. III. Skutečnost, že konstrukční prvky, které jsou součástí výrobku chráněného
napadeným průmyslovým vzorem, se nevyskytují ani u jednoho z namítaných „konkurenčních“ výrobků, sama o sobě prokazuje, že přítomnost těchto konstrukčních
prvků není předurčena technickou funkcí výrobku. IV. Výrobky určené k převážení jiných strojů bude během jízdy přepravovaný
stroj případnému pozorovateli zpravidla z velké části zakrývat. Nelze však pominout, že tyto výrobky budou užívány nejen při jízdě s nákladem, k jehož přepravě
jsou určeny, ale také v „nenaloženém“ stavu, např. při nutné manipulaci před zapo- tit tvrzení navrhovatele o jeho nedobré víře“,
je nutno vnímat ve spojení s větou, která jí
předcházela a v níž správní orgán hovoří
o přihlašovateli. Slovním spojením „o jeho nedobré víře“ měl tedy správní orgán na mysli
nedobrou víru přihlašovatele, nikoliv nedobrou víru samotného žalobce. Žalobce se mýlí, vytýká-li žalovanému porušení „primární zákonné povinnosti zjistit
přesně a úplně skutečný stav věci“. Řízení
o návrhu na prohlášení napadené ochranné
známky za neplatnou z důvodu uvedeného
v § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných
známkách není ovládáno zásadou materiální
pravdy, ani zásadou vyšetřovací. Důkazní břemeno ohledně prokázání toho, zda přihlašovatel věděl nebo vzhledem k okolnostem měl
vědět o existenci ochranné známky (práva
k označení) navrhovatele a zda přihlášením
ochranné známky došlo k poškození navrhovatele, leží výlučně na navrhovateli samot- ném a nikoliv na žalovaném. Jsou-li skutečnosti prokazující zlou víru přihlašovatele navrhovatelem doloženy, musí případné důkazy prokazující naopak dobrou
víru
přihlašovatele předložit přihlašovatel, popř.
jeho právní nástupce. Z § 82 odst. 4 věty prvé
ve spojení s § 152 odst. 4 správního řádu pak
lze dovodit povinnost účastníků řízení uvést
všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé a navrhnout veškeré důkazy
k prokázání svých tvrzení již v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně. Jak je
uvedeno v závěru odůvodnění napadeného
rozhodnutí, tuto povinnost navrhovatel nesplnil a řadu důkazních prostředků označil
(a zároveň předložil) až v průběhu rozkladového řízení. Protože orgán rozhodující o rozkladu zjistil, že se nejedná o důkazy, které nemohly být předloženy již v průběhu řízení
před správním orgánem I. stupně, k těmto
důkazům v souladu s § 82 odst. 4 správního
řádu při rozhodování nepřihlížel. (...) S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013 četím nakládání stroje, při kontrole po vyložení nákladu nebo při parkování po
ukončení přepravy. Ve všech těchto případech bude informovaný uživatel schopen
bez obtíží zaznamenat i ty prvky určující celkový vzhled výrobku, které jsou při jízdě s nákladem skryty.
I. Znak v podobě tvaru konstrukčního prvku určitého výrobku není předurčen
jeho technickou funkcí (§ 7 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových
vzorů), lze-li totožného účelu (funkce) tohoto konstrukčního prvku dosáhnout pomocí tvarově, a tím i vzhledově odlišných řešení. II. To, z jakého důvodu (bezpečnostního, estetického či jiného) původce průmyslového vzoru učinil součástí výrobku určitý konstrukční prvek, který významně
ovlivňuje celkový vzhled výrobku, je pro posouzení novosti a individuální povahy
průmyslového vzoru zcela irelevantní (§ 3 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně
průmyslových vzorů), stejně jako skutečnost, z jakého materiálu je tento konstrukční prvek vyroben. III. Skutečnost, že konstrukční prvky, které jsou součástí výrobku chráněného
napadeným průmyslovým vzorem, se nevyskytují ani u jednoho z namítaných „konkurenčních“ výrobků, sama o sobě prokazuje, že přítomnost těchto konstrukčních
prvků není předurčena technickou funkcí výrobku. IV. Výrobky určené k převážení jiných strojů bude během jízdy přepravovaný
stroj případnému pozorovateli zpravidla z velké části zakrývat. Nelze však pominout, že tyto výrobky budou užívány nejen při jízdě s nákladem, k jehož přepravě
jsou určeny, ale také v „nenaloženém“ stavu, např. při nutné manipulaci před zapo- tit tvrzení navrhovatele o jeho nedobré víře“,
je nutno vnímat ve spojení s větou, která jí
předcházela a v níž správní orgán hovoří
o přihlašovateli. Slovním spojením „o jeho nedobré víře“ měl tedy správní orgán na mysli
nedobrou víru přihlašovatele, nikoliv nedobrou víru samotného žalobce. Žalobce se mýlí, vytýká-li žalovanému porušení „primární zákonné povinnosti zjistit
přesně a úplně skutečný stav věci“. Řízení
o návrhu na prohlášení napadené ochranné
známky za neplatnou z důvodu uvedeného
v § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných
známkách není ovládáno zásadou materiální
pravdy, ani zásadou vyšetřovací. Důkazní břemeno ohledně prokázání toho, zda přihlašovatel věděl nebo vzhledem k okolnostem měl
vědět o existenci ochranné známky (práva
k označení) navrhovatele a zda přihlášením
ochranné známky došlo k poškození navrhovatele, leží výlučně na navrhovateli samot- ném a nikoliv na žalovaném. Jsou-li skutečnosti prokazující zlou víru přihlašovatele navrhovatelem doloženy, musí případné důkazy prokazující naopak dobrou
víru
přihlašovatele předložit přihlašovatel, popř.
jeho právní nástupce. Z § 82 odst. 4 věty prvé
ve spojení s § 152 odst. 4 správního řádu pak
lze dovodit povinnost účastníků řízení uvést
všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé a navrhnout veškeré důkazy
k prokázání svých tvrzení již v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně. Jak je
uvedeno v závěru odůvodnění napadeného
rozhodnutí, tuto povinnost navrhovatel nesplnil a řadu důkazních prostředků označil
(a zároveň předložil) až v průběhu rozkladového řízení. Protože orgán rozhodující o rozkladu zjistil, že se nejedná o důkazy, které nemohly být předloženy již v průběhu řízení
před správním orgánem I. stupně, k těmto
důkazům v souladu s § 82 odst. 4 správního
řádu při rozhodování nepřihlížel. (...) S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013 četím nakládání stroje, při kontrole po vyložení nákladu nebo při parkování po
ukončení přepravy. Ve všech těchto případech bude informovaný uživatel schopen
bez obtíží zaznamenat i ty prvky určující celkový vzhled výrobku, které jsou při jízdě s nákladem skryty.
Osoba zúčastněná na řízení se návrhem
podaným dne 8. 8. 2006 domáhala výmazu
průmyslového vzoru žalobce s názvem „Přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí
techniky“ z rejstříku průmyslových vzorů.
V odůvodnění návrhu osoba zúčastněná na
řízení uvedla, že předmět průmyslového vzoru nesplňoval podmínku novosti a individuální povahy dle § 3 odst. 1 zákona o ochraně
průmyslových vzorů. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že napadený průmyslový
vzor je kopií výrobků již existujících v Japonsku. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2007
návrh na výmaz průmyslového vzoru zamítl.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala osoba zúčastněná na řízení rozklad, v němž namítala, že oj samotná není nová, jedná se o standardní část užívanou běžně
v daném oboru; způsob napojení oje na zbytek vozíku je taktéž standardem v daném
oboru a pouze technicky umožňuje najetí
kombajnu na čajové lístky na vozík (podobně
jako je tento mechanismus využíván při najetí stavební techniky na vozík v České republice a/nebo kdekoli jinde na světě); vzpěry/výztuhy plní čistě technickou funkci, jedná se
o klasický výztužný trojúhelník, který představuje „nejlepší technické řešení“ problému
lámání nosníků; z hlediska technického není
ani jiné technické řešení vhodné nebo možné; takový způsob výztuhy je běžný v řadě jiných oborů (včetně letectví, vodní dopravy,
stavby mostů atp.); ochranný rošt je běžnou kovovou mříží užívanou naprosto běžně na trhu,
na výrobku plní nejenom funkci technickou,
ale také funkci ochrannou a bezpečnostní;
předmětná mříž byla jenom seříznuta (upravena) na rozměry pro potřeby daného vozíku.
Předseda žalovaného rozhodnutím ze
dne 11. 8. 2009 změnil rozhodnutí správního
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
orgánu I. stupně tak, že rozhodl o výmazu
předmětného průmyslového vzoru z rejstříku průmyslových vzorů. V odůvodnění
rozhodnutí předseda žalovaného uvedl, že
z porovnání vnější úpravy napadeného průmyslového vzoru s japonskými vozíky na přepravu speciální sklízecí techniky je zřejmé, že
z hlediska charakteristických znaků vytvářejících celkový dojem výrobků vnější úpravy japonských vozíků i vnější úprava napadeného
průmyslového vzoru vykazují shodně jednu
nápravu, přičemž kola mají značně menší
rozchod, než jaká je celková šířka přívěsného
vozíku. Vně kol a současně pod úrovní vršku
kol jsou situovány nájezdové plošiny s navazujícími nájezdovými rampami. V případě rámu podvozku tvořeného prutovou konstrukcí s šikmými nosníky, stejně jako rámu
podvozku sestávajícího z příčných nosníků
tvořených mimo jiné vždy dvěma vzájemně
po délce svařenými profily, se jednoznačně
jedná o konstrukční uspořádání směřující
k zajištění dostatečné tuhosti, nosnosti a stability rámu podvozku vozíku, podmíněné
např. použitím vhodných profilů a materiálu
výztuh. Předseda žalovaného konstatoval, že
subtilnost vozíku chráněného napadeným
průmyslovým vzorem oproti japonským vozíkům není důsledkem designérského záměru,
nýbrž je dána typem použité konstrukce rámu podvozku.
vždy dvěma vzájemně
po délce svařenými profily, se jednoznačně
jedná o konstrukční uspořádání směřující
k zajištění dostatečné tuhosti, nosnosti a stability rámu podvozku vozíku, podmíněné
např. použitím vhodných profilů a materiálu
výztuh. Předseda žalovaného konstatoval, že
subtilnost vozíku chráněného napadeným
průmyslovým vzorem oproti japonským vozíkům není důsledkem designérského záměru,
nýbrž je dána typem použité konstrukce rámu podvozku.
Předseda žalovaného dále uvedl, že v případě odlišnosti spočívající ve vytvoření oje
(ze dvou rozebíratelných částí) a jejího napojení k rámu podvozku se dle výpovědi svědka
jedná o umožnění naklonění vozíku dozadu
při najíždění nebo sjíždění stroje, tj. speciální
sklízecí techniky, nikoliv o vnější úpravu výrobku, neboť neplní žádnou estetickou funkci. Ze svědecké výpovědi dále vyplynulo, že
jde výlučně o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede
dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, kde důvodem pro toto technické řešení bylo zejména vysoké těžiště převáženého stroje.
Předseda žalovaného dodal, že pokud se
týká odlišnosti napadeného průmyslového
vzoru spočívající v umístění ochranného roštu
v zadní části vozíku, svědek uvedl, že ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně z bezpečnostních, nikoli z estetických důvodů.
K jeho vytvoření byla použita standardní, toliko rozměrově upravená mříž. Jelikož výše
uvedené znaky vyplývají z konstrukčního řešení, nepatří k charakteristickým znakům
vnější úpravy výrobků. Navíc jde o konstrukční prvky, které nejsou při běžném užívání vozíků, tj. při převážení speciální sklízecí
techniky, vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem, dostatečně patrné.
Na závěr předseda žalovaného konstatoval, že pokud se jedná o zmiňované rozdíly ve
vzhledu ochranného zábradlí, vnějších bočních lišt, resp. v dalších znacích, jde o detaily
seznatelné jen při zvláštní pozornosti, přičemž je nutno vzít v úvahu zejména skutečnost, že předmětný vozík je výrobek určený
k převážení stroje, kdy během jízdy pozorovatel stěží takovéto rozdíly zkoumá či je schopen si je uvědomit. Předseda žalovaného
proto konstatoval, že vozík na přepravu speciální sklízecí techniky chráněný napadeným
průmyslovým vzorem se liší od japonských
vozíků na přepravu speciální sklízecí techniky pouze v nepodstatných vzhledových detailech, které nemají vliv na vnější tvar či obrys
výrobků, a v prvcích konstrukční povahy, které nelze zahrnout do rozsahu průmyslového
vzoru. Předseda žalovaného se s ohledem na
tyto skutečnosti neztotožnil s hodnocením
správního orgánu I. stupně a rozhodl, že celkový dojem, který vyvolává napadený průmyslový vzor, se co do charakteristických znaků
neliší od celkového dojmu vyvolaného japonskými vozíky na přepravu speciální sklízecí
techniky a zmíněné rozdíly nezakládají novost napadeného průmyslového vzoru oproti
robků, a v prvcích konstrukční povahy, které nelze zahrnout do rozsahu průmyslového
vzoru. Předseda žalovaného se s ohledem na
tyto skutečnosti neztotožnil s hodnocením
správního orgánu I. stupně a rozhodl, že celkový dojem, který vyvolává napadený průmyslový vzor, se co do charakteristických znaků
neliší od celkového dojmu vyvolaného japonskými vozíky na přepravu speciální sklízecí
techniky a zmíněné rozdíly nezakládají novost napadeného průmyslového vzoru oproti
těmto japonským vozíkům. Napadený průmyslový vzor nebyl před datem práva přednosti nový, a nesplňoval tak podmínku zápisu
dle § 3 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů.
Proti rozhodnutí předsedy žalovaného
podal žalobce žalobu u Městského soudu
v Praze, v níž namítal, že předseda žalovaného vydal napadené rozhodnutí na základě nesprávného skutkového zjištění, zjevných vad
řízení, vadného právního posouzení a v rozporu s jeho ustálenou praxí. Žalobce připomenul, že podle zákona o ochraně průmyslových vzorů se „[p]růmyslový vzor považuje
za nový, nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti
zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový
vzor. Průmyslové vzory se považují za shodné, jestliže se jejich znaky liší pouze nepodstatně.“ Žalobce zdůraznil, že závěr předsedy
žalovaného o tom, že se jedná o vozíky, které
se liší pouze nepodstatně, je sám o sobě nesprávný. Průmyslový vzor žalobce se vyznačoval (oproti údajnému staršímu japonskému vozíku) mj. těmito znaky: podstatně
odlišný pohled zepředu a zezadu; 2 patra –
vrchní a spodní rám (jiná konstrukce rámu
podvozku); způsob napojení je tvarově nový;
trojúhelníkový nosník (jiné geometrické řešení); mříž (kolizní vozík mříž neobsahuje vůbec); kompaktnost; oj vrchem (tvarově nová);
celková větší složitost konstrukce. Žalobce se
domníval, že uvedený výčet a podstata odlišností dokazují, že rozdíly mezi oběma vozíky
jsou větší, než jen „nepodstatné“.
Žalobce měl za to, že žalovaný dal za pravdu po technické stránce nesprávnému tvrzení
navrhovatele výmazu, že šikmé nosníky vozíku mají výlučně technickou funkci spočívající v tom, že zabraňují prolomení konstrukce
a nelze je z technického nebo estetického
hlediska jiným způsobem koncipovat. S tímto
tvrzením žalobce zásadně nesouhlasil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přebral zcela
nesprávné tvrzení navrhovatele výmazu, že
ochranná mříž je nezbytný prvek konstrukce
vozíku. Žalobce upozornil, že podivuhodné
je to, že sám navrhovatel dokládal své tvrzení
registračními listinami k přívěsnému vozíku,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
které však tento údajně nezbytný prvek vůbec neměly. Žalobce byl proto přesvědčen, že
ochranná mříž v žádném případě není nezbytná a její umístění navíc radikálně mění
vzhledovou zadní část vozíku, a tím ovlivňuje
i celkový dojem.
e
ochranná mříž je nezbytný prvek konstrukce
vozíku. Žalobce upozornil, že podivuhodné
je to, že sám navrhovatel dokládal své tvrzení
registračními listinami k přívěsnému vozíku,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
které však tento údajně nezbytný prvek vůbec neměly. Žalobce byl proto přesvědčen, že
ochranná mříž v žádném případě není nezbytná a její umístění navíc radikálně mění
vzhledovou zadní část vozíku, a tím ovlivňuje
i celkový dojem.
Žalobce považoval za nesprávná i tvrzení
žalovaného, že v případě odlišnosti spočívající ve vytvoření oje (ze dvou rozebíratelných
částí) a jejího napojení k rámu jde výlučně
o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru,
kde důvodem pro toto technické řešení bylo
zejména vysoké těžiště převáženého stroje;
ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně
z bezpečnostních nikoli z estetických důvodů; k jeho vytvoření byla použita standardní
toliko rozměrově upravená mříž. Toto tvrzení
bylo dle názoru žalobce snadno vyvratitelné
i za použití navrhovatelem předložených důkazů. Přestože oje byly u všech zkoumaných
vozíků různé, všechny plnily svou technickou
funkci, a tudíž lze považovat jejich tvarové
provedení na této technické funkci nezávislé.
Žalovaný však tuto skutečnost zcela přehlídl.
Použití roštu (mříže) z hlediska bezpečnosti
bylo jen účelovým tvrzením, poněvadž v Japonsku certifikované vozíky tento prvek, který
ovlivňuje výrazně vzhled zadních partií vozíku, vůbec nemají, přesto však bezpečnostním kritériím vyhovují. To, z čeho byla mříž
vyrobena, je pro posouzení naprosto irelevantní. Rozhodující je to, jak působí na
vzhled výrobků. Vzhled mříže je nezávislý na
celé konstrukci a v žádném případě není předurčen svou technickou funkcí.
Žalobce dále uvedl, že mínění osoby zúčastněné na řízení, že žádný z prvků předmětného průmyslového vzoru není takovým
prvkem, který by měl odlišující efekt a který
by nutně nevycházel z technického předurčení jak daného prvku, tak i celého výrobku,
a že uspořádání rámu, vzpěry rámu, oje atd.
jsou alternativními znaky určitého tvaru, je
zavádějící. Tvar oje, rámu či vzpěr je v daném
případě volitelný nezávisle na funkci a má nespočet různých variant výrazně se lišících,
což žalobce v řízení před žalovaným dokázal.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
není takovým
prvkem, který by měl odlišující efekt a který
by nutně nevycházel z technického předurčení jak daného prvku, tak i celého výrobku,
a že uspořádání rámu, vzpěry rámu, oje atd.
jsou alternativními znaky určitého tvaru, je
zavádějící. Tvar oje, rámu či vzpěr je v daném
případě volitelný nezávisle na funkci a má nespočet různých variant výrazně se lišících,
což žalobce v řízení před žalovaným dokázal.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
Jinak je tomu, když tvar, linie atd. jsou předurčeny technickou funkcí a lze je měnit jen
nepatrně, protože původce nemá dostatek
volnosti. Tak např. žádnou volbu nemá konstruktér při tvorbě kolíků, respektive zdířek
v zástrčce nebo zásuvce. Nekonečně mnoho
možností má však při tvorbě hrnku, přičemž
všechny jeho části jsou technickým řešením
podmíněným funkcí, avšak tvar lze řešit nezávisle na technickém řešení. Vycházet z toho, jakou má nějaký prvek technickou funkci
a pomíjet jeho tvar, je nezákonné, poněvadž
při posuzování jen technické funkce by se
staly nechránitelé prakticky všechny předměty – kávovou lžičkou počínaje a kuchyňským robotem konče. Takový přístup byl nesprávný a odporoval podstatě předmětu
poskytované ochrany.
Žalobce dále vytýkal žalovanému, že namísto toho, aby zkoumal vzhled výrobku nebo jeho části, porovnával tyto z hlediska konstrukčního uspořádání a dospěl k závěru, že
se v obou případech jednalo o konstrukční
uspořádání směřující k zajištění dostatečné
tuhosti, nosnosti a stability, které nebylo důsledkem designérského záměru, ale typem
použité konstrukce rámu. Žalobce uvedl, že
mu není zřejmé, podle kterého ustanovení
zákona v tomto ohledu žalovaný postupoval.
Namítal, že žalovaný by se správně měl zabývat otázkou, zda je či není subtilnost napadeného vozíku předurčena technickou funkcí,
či ne. V daném případě bylo naprosto zřejmé,
že subtilnost nebyla předurčena technickou
funkcí, přičemž důkaz předložil sám navrhovatel. Namítané japonské vozíky nebyly subtilní, avšak plnily stejnou technickou funkci,
tj. přepravovat kombajn či jinou techniku.
Žalobce se dále domníval, že žalovaný
v napadeném rozhodnutí nesprávně zkoumal
„konstrukční prvky“, které dle názoru žalovaného nebyly při běžném užívání vozíku,
tj. při převážení speciální sklízecí techniky,
vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem dostatečně patrné. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že pokud se jedná o rozdíly
v dalších znacích, jde o detaily seznatelné jen
při zvláštní pozornosti, přičemž je ještě nut-
ále domníval, že žalovaný
v napadeném rozhodnutí nesprávně zkoumal
„konstrukční prvky“, které dle názoru žalovaného nebyly při běžném užívání vozíku,
tj. při převážení speciální sklízecí techniky,
vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem dostatečně patrné. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že pokud se jedná o rozdíly
v dalších znacích, jde o detaily seznatelné jen
při zvláštní pozornosti, přičemž je ještě nut-
no vzít v úvahu zejména skutečnost, že předmětný vozík je výrobek určený k převážení
stroje, kdy během jízdy pozorovatel stěží takové rozdíly zkoumá či je schopen si je uvědomit. Žalovaný však v tomto směru nepředložil
žádný důkaz. Dle názoru žalobce žalovaný
zcela přehlížel, že v posuzovaném případě se
jedná o prvky, které nejsou při běžném provozu trvale zakryty. Speciální sklízecí technika, k jejíž přepravě je vozík určen, zahrnuje
různé typy strojů a stupeň zakrytí je pochopitelně různý. Přední a zadní část vozíku je však
vždy zcela zřetelná, částečně omezen je pohled
z boku a shora (například koly nebo pásy), ne
však tak, že by tyto části byly zcela zakryty přepravovanou technikou. U konečného uživatele může být vozík provozován i prázdný. Žalobce stejně tak považoval za absurdní
zkoumat tvar lžičky v hrnku naplněném černou kávou a tvrdit, že konec lžičky je u konečného uživatele neviditelný, a tudíž nechránitelný. Každý předmět u konečného uživatele
může být zakryt, příležitostné zakrytí však zákon o ochraně průmyslových vzorů určitě neměl na mysli.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že
otázky novosti a individuální povahy průmyslového vzoru jsou zásadními otázkami zápisné způsobilosti průmyslového vzoru do rejstříku. Úřad vymazal napadený průmyslový
vzor z rejstříku, jelikož průmyslový vzor nebyl k datu vzniku práva přednosti nový, a proto nesplňoval podmínky zápisné způsobilosti.
Jakkoli žalobce uvedl osm tvrzených rozdílů
svého průmyslového vzoru od dříve známé
vnější úpravy, správní rozhodnutí hodnotilo
tyto rozdíly dílem jako vyvolané technickými
požadavky a dílem jako znaky nepodstatné.
Žalovaný v řízení znaky dané technickou
funkcí vyloučil z posuzování, a v důsledku tohoto vyloučení ostatní znaky vykazovaly v celém průmyslovém vzoru pouze nepodstatné
odchylky. Žalovaný uzavřel, že napadené rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě a úplně zjištěného stavu věci, přičemž tato zjištění vedla
k závěru, že zápis napadeného průmyslového
vzoru do rejstříku nebyl proveden v souladu
se zákonem o ochraně průmyslových vzorů.
požadavky a dílem jako znaky nepodstatné.
Žalovaný v řízení znaky dané technickou
funkcí vyloučil z posuzování, a v důsledku tohoto vyloučení ostatní znaky vykazovaly v celém průmyslovém vzoru pouze nepodstatné
odchylky. Žalovaný uzavřel, že napadené rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě a úplně zjištěného stavu věci, přičemž tato zjištění vedla
k závěru, že zápis napadeného průmyslového
vzoru do rejstříku nebyl proveden v souladu
se zákonem o ochraně průmyslových vzorů.
Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření
k žalobě uvedla, že žalobce neuvedl žádné
konkrétní skutečnosti prokazující jeho tvrzení, že předmětný průmyslový vzor se odlišuje
od japonských výrobků, a stejně tak konkrétně neuvedl, zda a jak měl žalovaný zásadně
vybočit z mezí správního uvážení nebo rozhodnout dle vlastní libovůle v rozporu s obsahem spisu a právními předpisy. Osoba zúčastněná na řízení dodala, že žalovaný
v napadeném rozhodnutí jasně posoudil jednotlivé prvky z hlediska jejich ochrany a determinace funkcí, čímž zdůvodnil, ke kterým
prvkům přihlížel a ke kterým nikoli. Žalobce
přitom toto rozlišení prvků nijak nereflektoval a opomíjel podstatu posuzování průmyslového vzoru z hlediska jeho novosti a individuálního charakteru jako dvou odlišných
kategorií. Odlišný pohled zepředu a zezadu
nebyl dle osoby zúčastněné na řízení bez dalšího rozhodující pro konstatování novosti
průmyslového vzoru, když tato se posuzuje
podstatně komplikovaněji a na základě mnoha kritérií a skutečností, jak bylo jasné z napadeného rozhodnutí. Vlastnosti výrobku jako kompaktnost nebo celková větší složitost
konstrukce jsou irelevantní, pokud nejsou
posouzeny z hlediska celkového vzhledu (celkového dojmu) a individuální povahy průmyslového vzoru. Rozdíly v konstrukci rámu
podvozku a vzhledu nosníku byly odůvodněny nutností zajistit tuhost, nosnost a stabilitu
rámu, ochranu před zlomením při zatížení.
„Oj vrchem“ byla přítomna jako běžný konstrukční prvek (nikoli nové řešení a bez
zvláštní úpravy vzhledu), jehož umístění je
zdůvodněno technickou funkčností výrobku
– možností naklonění vozíku dozadu při manipulaci s ním. Vzhled oje byl primárně zcela
determinován funkcí a funkčností oje, kdy
odlišnosti spočívají pouze v realizačních variantách stejného technického principu.
Vzhled oje byl určen tak, aby umožňoval splnění své funkce, přičemž vnější vzhled oje
(povrch) nebyl nijak zvlášť ztvárněn tak, aby
ke vzhledu podmíněnému technickou funkcí
byla přidána vzhledová (estetická) hodnota.
Vzhled této části výrobku tudíž nepatřil
k charakteristickým znakům jeho vnější úpravy, které by požívaly ochrany průmyslovým
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
ouze v realizačních variantách stejného technického principu.
Vzhled oje byl určen tak, aby umožňoval splnění své funkce, přičemž vnější vzhled oje
(povrch) nebyl nijak zvlášť ztvárněn tak, aby
ke vzhledu podmíněnému technickou funkcí
byla přidána vzhledová (estetická) hodnota.
Vzhled této části výrobku tudíž nepatřil
k charakteristickým znakům jeho vnější úpravy, které by požívaly ochrany průmyslovým
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
vzorem. Jak bylo jasné z výpovědi původce
vzoru, mříž byla zahrnuta do výrobku z bezpečnostního hlediska, tedy nikoli jako vzhledový prvek výrobku, když její vzhled (obrysy,
linie a tvar) byl určen funkcí – možností jejího umístění na vozík a možností jejího využití – bezpečného nášlapu a ochrany uživatele
před konstrukcí. Tvrzení žalobce, že předložené japonské výrobky tento prvek neměly,
a přesto vyhověly bezpečnostním kriteriím,
považovala osoba zúčastněná na řízení za
bezpředmětné, neboť japonské vozíky nebyly
identické se zapsaným průmyslovým vzorem
a specifičnost konstrukce chráněné průmyslovým vzorem použití mříže zjevně vyžadovala. Žalovaný nadto ve svém rozhodnutí vycházel z tvrzení svědka, původce daného
průmyslového vzoru, který uvedl, že mříž byla nezbytná z důvodu bezpečnosti daného vozíku. Žalovaný ve svém rozhodnutí zdůvodnil
funkční určení vzhledu této části v souladu
s předloženými důkazy a logicky k tomuto
prvku nepřihlížel. Dle názoru osoby zúčastněné na řízení byl vzhled mříže – její tvar, rozměry – zcela determinován technickou možností její instalace na vozíku a jejího užívání
(včetně mřížkování jejího povrchu pro zabránění udržování se nečistot a sklízených rostlin na vozíku). Výše uvedené znaky žalovaný
z posuzování správně vyloučil, protože jejich
vzhled je dán jejich technickou funkcí.
Ve vztahu k námitce žalobce, že tvar oje,
rámu a vzpěr byl volitelný nezávisle na jejich
funkci, měl nespočet různých variant a nebyl
předurčen technickou funkcí, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že v případě průmyslových vzorů je nezbytné posoudit, vzhled jakých jeho částí (znaků) byl determinován
technickou funkcí. Přítomnost a tvar daných
prvků byl určen jejich technickou funkcí
s tím, že v případě napadeného průmyslového vzoru se dané prvky nevyznačovaly žádnou zvláštní úpravou vzhledu, která by tvořila „přidanou hodnotu“ vzhledu výrobku,
která by měla být chráněna. Ze srovnání napadeného vzoru a jeho namítaného předchůdce bylo zjištěno, že žádný z těchto prvků, jejichž vzhled byl determinován jejich
funkcí, se nevyznačoval zvláštní úpravou
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
vzhledu, která by byla „estetického charakteru“ (a tedy nikoli determinována funkcí)
a která by z těchto prvků učinila znaky způsobilé ochrany v rámci průmyslového vzoru
dle § 7 zákona o ochraně průmyslových vzorů.
S ohledem na to byly tyto znaky posouzeny jako determinované funkcí a nikoli jako relevantní vzhledové prvky, které by ovlivňovaly individuální charakter vzoru nebo jeho novost.
evyznačoval zvláštní úpravou
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
vzhledu, která by byla „estetického charakteru“ (a tedy nikoli determinována funkcí)
a která by z těchto prvků učinila znaky způsobilé ochrany v rámci průmyslového vzoru
dle § 7 zákona o ochraně průmyslových vzorů.
S ohledem na to byly tyto znaky posouzeny jako determinované funkcí a nikoli jako relevantní vzhledové prvky, které by ovlivňovaly individuální charakter vzoru nebo jeho novost.
K žalobní námitce, podle níž je hodnocení estetiky a míry tvůrčí činnosti prováděné
žalovaným mimo rámec zákona o ochraně
průmyslových vzorů, neboť citovaný zákon tato kritéria nevyžaduje a žalovaný má pouze
zkoumat předmět ochrany, novost a individuální povahu, osoba zúčastněná na řízení uvedla,
že ze strany žalovaného nedošlo k překročení
jeho rozhodovací pravomoci, ale v souladu se
zákonem o ochraně průmyslových vzorů k hodnocení toho, zda jsou dané prvky konstrukční
nebo vzhledové a zda byla u technických prvků
užita tvořivost původce, která by dala výrobku
nový celkový dojem odlišný od starších výrobků, které tento výrobek kopíroval.
Námitky, ve kterých žalobce polemizoval
se závěrem žalovaného o subtilnosti konstrukce vozíku chráněného zrušeným průmyslovým vzorem a namítal, že žalovaný se
měl zabývat otázkou, zda byla tato subtilnost
předurčena technickou funkcí, přičemž žalobce měl za to, že nikoli, neboť namítané japonské vozíky nebyly subtilní a přitom plnily
stejnou technickou funkci, považovala osoba
zúčastněná na řízení za irelevantní z důvodu
jejich nesrozumitelnosti. Podle ní nebylo
zřejmé, v čem žalobce spatřoval nesprávnost
rozhodnutí a jaký vztah měly tyto námitky ve
vztahu k celkovému posouzení nedostatku
novosti zrušeného průmyslového vzoru.
Závěry žalovaného ohledně konstrukčních prvků, které nebyly při běžném užívání
vozíku dostatečně patrné, a ohledně dalších
rozlišujících znaků, které byly seznatelné jenom při zvláštní pozornosti, dle osoby zúčastněné na řízení správně reflektovaly celkový
dojem, který výrobek činil na průměrného
uživatele a který byl rozhodující pro stanovení jeho jedinečnosti ve smyslu § 4 zákona
o ochraně průmyslových vzorů, resp. rozsahu
ochrany průmyslového vzoru dle § 10 téhož
zákona. Žalovaný zde správně posoudil dané
znaky jako nepodstatné z hlediska celkového
dojmu, který výrobek činí na průměrného
uživatele.
ly seznatelné jenom při zvláštní pozornosti, dle osoby zúčastněné na řízení správně reflektovaly celkový
dojem, který výrobek činil na průměrného
uživatele a který byl rozhodující pro stanovení jeho jedinečnosti ve smyslu § 4 zákona
o ochraně průmyslových vzorů, resp. rozsahu
ochrany průmyslového vzoru dle § 10 téhož
zákona. Žalovaný zde správně posoudil dané
znaky jako nepodstatné z hlediska celkového
dojmu, který výrobek činí na průměrného
uživatele.
Osoba zúčastněná na řízení v závěru svého vyjádření uvedla, že ze strany žalobce nebyly vzneseny žádné komplexní a srozumitelné námitky a důvody, které by svědčily o tom,
že žalovaný nesprávně posoudil nedostatek
novosti napadeného průmyslového vzoru.
Žalobce jednoznačně nenamítl, v čem se měl
napadený vzor vyznačovat novostí ve vztahu
k dřívějším výrobkům, aby jeho ochrana byla
opodstatněná. Žalobce pouze polemizoval
s jednotlivými vyjádřeními žalovaného bez
toho, aby jednoznačně zdůvodnil, v čem spatřuje novost svého řešení s tím, že pokud tvrdí, že určené prvky nejsou technické povahy,
pak neuvádí, v čem je jejich jedinečnost
oproti prvkům starších výrobků a jejich celkového dojmu. Osoba zúčastněná na řízení
byla toho názoru, že předmětný průmyslový
vzor představoval pouhou modifikaci známého výrobku, která není způsobilá zvláštní
ochrany z důvodu nedostatku novosti a nedostatku odlišnosti celkového dojmu, který
tvoří na spotřebitele.
Městský soud v Praze rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Soud shledal opodstatněnými námitky, jimiž žalobce brojí proti klíčovému závěru
předsedy žalovaného, že vozík na přepravu
speciální sklízecí techniky chráněný předmětným průmyslovým vzorem se od japonských vozíků na přepravu speciální sklízecí
techniky liší pouze v nepodstatných vzhledových detailech, které nemají vliv na vnější
tvar či obrys výrobků, a v prvcích konstrukční povahy, které nelze zahrnout do rozsahu
průmyslového vzoru, takže celkový dojem,
který předmětný průmyslový vzor vyvolává,
se co do charakteristických znaků neliší od
celkového dojmu vyvolaného japonskými vozíky na přepravu speciální sklízecí techniky.
Soud po provedeném řízení dospěl k opačné-
mu závěru, který ve svém rozhodnutí zastává
též správní orgán I. stupně, a sice že mezi
vzhledem vozíku chráněného předmětným
průmyslovým vzorem a vzhledem japonských vozíků jsou podstatné rozdíly, na základě kterých musí předmětný průmyslový vzor
u informovaných spotřebitelů nutně vyvolávat odlišný celkový dojem, než který vyvolává
vzhled japonských vozíků.
o japonskými vozíky na přepravu speciální sklízecí techniky.
Soud po provedeném řízení dospěl k opačné-
mu závěru, který ve svém rozhodnutí zastává
též správní orgán I. stupně, a sice že mezi
vzhledem vozíku chráněného předmětným
průmyslovým vzorem a vzhledem japonských vozíků jsou podstatné rozdíly, na základě kterých musí předmětný průmyslový vzor
u informovaných spotřebitelů nutně vyvolávat odlišný celkový dojem, než který vyvolává
vzhled japonských vozíků.
Žalobce právem nesouhlasí s posouzením
předsedy žalovaného, podle něhož v případě
rámu podvozku tvořeného prutovou konstrukcí s šikmými nosníky (u předmětného
průmyslového vzoru), stejně jako rámu podvozku sestávajícího z příčných nosníků tvořených mimo jiné vždy dvěma vzájemně po délce svařenými profily (u japonských vozíků),
se jedná o konstrukční uspořádání směřující
k zajištění dostatečné tuhosti, nosnosti a stability rámu podvozku vozíku, podmíněné
např. použitím vhodných profilů a materiálu
výztuh. Toto konstatování předsedy žalovaného
je sice obecně pravdivé, nelze z něj však činit
naprosto žádné závěry o absenci novosti či
individuální povahy u předmětného průmyslového vzoru. Je zřejmé, že rám podvozku
u všech posuzovaných vozíků musí být z konstrukčního hlediska navržen tak, aby vykazoval dostatečnou tuhost, nosnost a stabilitu.
Nelze však vyloučit, že u shodného druhu výrobků lze tohoto výsledku dosáhnout pomocí
různých konstrukčních řešení, která se vzájemně do značné míry liší. Tak tomu je i u vozíků posuzovaných v projednávané věci.
První z japonských vozíků má podvozek
sestávající ze čtyř příčných nosníků, které nesou nájezdové plošiny, přičemž zadní tři příčné nosníky jsou spojeny dvěma podélnými
nosníky tvořícími vrchní část rámu a přední
dva příčné nosníky jsou spojeny částmi nosníků sbíhajících se do oje. Základ vzhledu
konstrukce tohoto japonského vozíku, totiž
čtyři příčné nosníky, které nesou nájezdové
plošiny, z nichž zadní tři příčné nosníky jsou
spojeny dvěma podélnými nosníky, tvořícími
vrchní část rámu, zachovává i předmětný průmyslový vzor. Vozík chráněný napadeným
průmyslovým vzorem však má na rozdíl od
prvního japonského vozíku, a stejně tak na
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
rozdíl od druhého japonského vozíku, který
je při pohledu ze zadní strany velmi podobný
prvnímu japonskému vozíku, vzhledově výrazně subtilnější konstrukci složitějšího tvaru, která má navíc spodní středový podélný
nosník, a před nápravou má na každé straně
dva nosníky vedené od vnějších částí předních dvou příčných nosníků šikmo vzhůru
k podélnému nosníku, který nese součástkovou skupinu, na niž navazuje oj. Vzhledové
prvky, jimiž jsou na první pohled mnohem
subtilnější příčné nosníky, spodní středový
podélný nosník a šikmé nosníky v rámu vozíku chráněného předmětným průmyslovým
vzorem, nemají u japonských vozíků obdobu.
Jak ve svém rozhodnutí přiléhavě dovodil
správní orgán I. stupně, odlišnost ve znacích
vzhledu konstrukce rámu podvozku u porovnávaných vozíků nelze přehlédnout a je nutno ji pokládat za podstatnou.
oučástkovou skupinu, na niž navazuje oj. Vzhledové
prvky, jimiž jsou na první pohled mnohem
subtilnější příčné nosníky, spodní středový
podélný nosník a šikmé nosníky v rámu vozíku chráněného předmětným průmyslovým
vzorem, nemají u japonských vozíků obdobu.
Jak ve svém rozhodnutí přiléhavě dovodil
správní orgán I. stupně, odlišnost ve znacích
vzhledu konstrukce rámu podvozku u porovnávaných vozíků nelze přehlédnout a je nutno ji pokládat za podstatnou.
Odlišnost konstrukčních řešení rámu
podvozku u porovnávaných vozíků, které
jsou dle shodných tvrzení žalobce a osoby zúčastněné na řízení určeny k témuž účelu, sama o sobě prokazuje, že znaky, které vykazuje
toliko rám podvozku vozíku chráněného
předmětným průmyslovým vzorem, nejsou
předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru.
Konstatování předsedy žalovaného, že
subtilnost vozíku chráněného předmětným
průmyslovým vzorem oproti namítaným vozíkům není důsledkem designérského záměru, nýbrž je dána typem použité konstrukce
rámu podvozku, nelze přisvědčit. Vzhledem
k možnosti různých řešení konstrukce rámu
podvozku tohoto typu vozíků, které jsou patrné i z porovnávaných vozíků, nebyla subtilnost vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem předem dána, ani nebyla
podmíněna technickou funkcí vozíku. Původce předmětného průmyslového vzoru prokazatelně vytvořil jinou variantu konstrukce rámu podvozku než tu, která byla použita
u namítaných vozíků. Je přitom dost dobře
možné, že použití této subtilnější (a přitom
dostatečně pevné) konstrukce bylo i jeho designérským záměrem. Výsledek, jehož dosáhl, však rozhodně nebyl předem podmíněn
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
typem použité konstrukce rámu podvozku,
jak tvrdí předseda žalovaného, neboť původce mohl volit z vícero možných konstrukcí.
Dle náhledu soudu je podstatná ta skutečnost, že původce předmětného průmyslového vzoru zvolil takovou konstrukci rámu podvozku, která se co do vzhledu v podstatných
znacích odlišuje od konstrukce rámu podvozku porovnávaných vozíků.
Také žalobní námitky, které se týkají závěru žalovaného ohledně oje porovnávaných
vozíků, shledal soud důvodnými. Předseda žalovaného v tomto směru vyšel pouze ze svědecké výpovědi a konstatoval, že v případě
odlišnosti spočívající ve vytvoření oje ze
dvou rozebíratelných částí a jejího napojení
k rámu podvozku se dle výpovědi svědka jedná o umožnění naklonění vozíku dozadu při
najíždění nebo sjíždění stroje (speciální sklízecí techniky), nikoliv o vnější úpravu výrobku, neboť neplní žádnou estetickou funkci.
Ze svědecké výpovědi dle předsedy žalovaného dále vyplynulo, že jde o napojení zcela
standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, kdy důvodem
pro toto technické řešení bylo zejména vysoké těžiště převáženého stroje. Tyto závěry
nelze akceptovat, neboť neprokazují nenovost a absenci individuální povahy předmětného průmyslového vzoru.
í úpravu výrobku, neboť neplní žádnou estetickou funkci.
Ze svědecké výpovědi dle předsedy žalovaného dále vyplynulo, že jde o napojení zcela
standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, kdy důvodem
pro toto technické řešení bylo zejména vysoké těžiště převáženého stroje. Tyto závěry
nelze akceptovat, neboť neprokazují nenovost a absenci individuální povahy předmětného průmyslového vzoru.
Vlastní účel, k němuž má sloužit technické řešení oje zvolené původcem předmětného užitného vzoru a kterým je podle svědka,
a potažmo též žalovaného, umožnění naklonění vozíku dozadu při najíždění nebo sjíždění stroje, je pro posouzení novosti a individuální povahy předmětného průmyslového
vzoru zcela nepodstatný. Podstatná je ta skutečnost, zda tento konstrukční prvek, tj. oj,
nějak ovlivňuje vzhled porovnávaných vozíků, zda je od sebe navzájem odlišuje, a zda se
v důsledku toho celkový dojem, který u informovaného uživatele vyvolává předmětný
průmyslový vzor, liší od celkového dojmu,
který u něho vyvolávají porovnávané průmyslové vzory.
Jak ve svém rozhodnutí konstatoval správní orgán I. stupně, první japonský vozík má oj
tvořenou třemi vodorovnými nosníky přivařenými k rámu podvozku vozíku, z nichž prostřední je rovný a na svém konci nese závěsné
oko pro připojení k tažnému zařízení tažného vozidla, a dva postranní se obloukem sbíhají k prostřednímu nosníku. Oj vozíku podle předmětného průmyslového vzoru je
naproti tomu vytvořena jako podlouhlé nepravidelné těleso, mající v půdoryse v podstatě tvar dlouhého obdélníku, se závěsným
okem na konci, a je k rámu vozíku připojena
prostřednictvím složitější skupiny součástí.
Zatímco tři sbíhající se nosníky tvořící oj prvního japonského vozíku výrazně zasahují dovnitř půdorysu podvozku vozíku, jsou zjevně
svařeny s rámem na více místech, a jsou tak
integrální součástí rámu, těleso oje podle
předmětného průmyslového vzoru je k rámu
připojeno přes prvek umístěný v čelní rovině
rámu, který má vzhled spíše rozebíratelného
než integrálního spojení. Bez ohledu na to, jakým technickým záměrem byl konstruktér
vozíku podle předmětného průmyslového
vzoru veden či jakého účelu mělo být tímto
konstrukčním řešením dosaženo, výsledkem
je výrobek mající proti namítanému vzoru
prvního japonského vozíku vzhledově výrazně odlišnou přední část s ojí a navíc prvek
představující zjevně spojení oje s přední částí vozíku, který namítaný vzor prvního japonského vozíku nemá vůbec. Soud na tomto
místě plně přitakává závěru správního orgánu I. stupně (a tím i námitce žalobce), že porovnávané průmyslové vzory se těmito znaky
vzájemně liší, a to nikoliv nepodstatně.
Pro úplnost soud uvádí, že druhý namítaný vozík je na obrázku vyobrazen šikmo zezadu, se zdviženými nájezdními rampami, takže
uspořádání jeho přední části není vidět. Tato
skutečnost znemožňuje porovnání vzhledu
jeho přední části se vzhledem přední části vozíku chráněného předmětným průmyslovým
vzorem.
stě plně přitakává závěru správního orgánu I. stupně (a tím i námitce žalobce), že porovnávané průmyslové vzory se těmito znaky
vzájemně liší, a to nikoliv nepodstatně.
Pro úplnost soud uvádí, že druhý namítaný vozík je na obrázku vyobrazen šikmo zezadu, se zdviženými nájezdními rampami, takže
uspořádání jeho přední části není vidět. Tato
skutečnost znemožňuje porovnání vzhledu
jeho přední části se vzhledem přední části vozíku chráněného předmětným průmyslovým
vzorem.
Ke konstatování žalovaného, že ze svědecké výpovědi vyplynulo, že v případě oje vozíku chráněného předmětným průmyslovým
vzorem jde o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem
podání přihlášky předmětného průmyslové-
ho vzoru, soud uvádí, že toto konstatování je
naprosto obecné, nekonkrétní a nelze k němu jakkoliv přihlížet. Svědek, a ani předseda
žalovaného, předně neuvedl, jaké jiné konkurenční firmy toto technické řešení oje v minulosti používaly, což znemožňuje ověřit pravdivost této argumentace. Navíc navrhovatel
v návrhu na výmaz předmětného užitného
vzoru ani netvrdil, že by jiné konkurenční firmy používaly vzhledově podobné technické
řešení oje, jako je tomu u vozíku chráněného
předmětným průmyslovým vzorem. Jediné
namítané výrobky, které v návrhu na výmaz
označil, jsou japonské vozíky, u kterých k takovému závěru dospět nelze.
Obdobně jako je tomu u rámu podvozku,
i pro konstrukční řešení oje porovnávaných
vozíků platí, že totožného účelu (funkce) –
spojení vozíku s tažným vozidlem – lze evidentně dosáhnout pomocí tvarově, a tím
i vzhledově odlišných řešení oje. Důkazem toho jsou podstatné rozdíly mezi ojí vozíku podle předmětného průmyslového vzoru a ojí
prvního japonského vozíku. Znak v podobě
tvaru oje, který vykazuje předmětný průmyslový vzor, tedy není nijak předurčen jeho
technickou funkcí. Pokud by tomu tak bylo,
musely by se tvary ojí u obou porovnávaných
vozíků shodovat. Argumentace osoby zúčastněné na řízení, že vzhled oje je primárně zcela
determinován její funkcí, je vzhledem k výše
uvedenému mylná. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je podstatné, že
původce předmětného průmyslového vzoru
zvolil takovou konstrukci oje, která se co do
vzhledu v podstatných znacích odlišuje od
konstrukce oje namítaného vozíku.
Dalšími znaky předmětného průmyslového vzoru je jednak šikmá plošina (žalobcem
či správním orgánem I. stupně někdy označovaná též jako kryt) v zadní části vozíku, která zakrývá přímému pohledu zezadu nápravu, a dále zadní nástupní plošina, která je
zjevně pochozím roštem. Při hodnocení
těchto znaků předseda žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí opětovně vyšel
ze svědecké výpovědi, když konstatoval, že
ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně
z bezpečnostních, nikoli z estetických důvo-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
em I. stupně někdy označovaná též jako kryt) v zadní části vozíku, která zakrývá přímému pohledu zezadu nápravu, a dále zadní nástupní plošina, která je
zjevně pochozím roštem. Při hodnocení
těchto znaků předseda žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí opětovně vyšel
ze svědecké výpovědi, když konstatoval, že
ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně
z bezpečnostních, nikoli z estetických důvo-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
dů, přičemž k jeho vytvoření byla použita standardní, toliko rozměrově upravená mříž. Uvedené znaky dle předsedy žalovaného vyplývají
z konstrukčního řešení a nepatří k charakteristickým znakům vnější úpravy výrobků; navíc
jde o konstrukční prvky, které nejsou při běžném užívání vozíků, tj. při převážení speciální
sklízecí techniky, vzhledem k umístění pod
převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem, dostatečně patrné.
Žalobcův nesouhlas s těmito závěry je
opět důvodný. To, z jakého důvodu (bezpečnostního, estetického či jiného) původce
předmětného průmyslového vzoru umístil
na vozík ochranný rošt tvořený mříží, je pro
posouzení novosti a individuální povahy tohoto průmyslového vzoru zcela irelevantní,
stejně jako skutečnost, z jakého materiálu je
tento ochranný rošt vyroben. Podstatná je
skutečnost, že ani u jednoho z namítaných japonských vozíků se tyto konstrukční prvky
vůbec nevyskytují, což samo o sobě prokazuje, že přítomnost těchto znaků v předmětném průmyslovém vzoru rozhodně není předurčena jeho technickou funkcí. Pokud by
tomu tak bylo, musely by se tytéž znaky vyskytovat i u namítaných vozíků, které plní totožnou technickou funkci – slouží k přepravě
sklízecí techniky. Argumentuje-li osoba zúčastněná na řízení v této souvislosti tím, že
specifičnost konstrukce chráněné (předmětným) průmyslovým vzorem použití mříže
zjevně vyžadovala, nepřímo tím přiznává podstatný rozdíl mezi konstrukčním řešením vozíku podle předmětného průmyslového vzoru
na straně jedné a namítaných vozíků na straně
druhé, v důsledku něhož se určité prvky, které
nepochybně ovlivňují celkový vzhled výrobku, vyskytují pouze u vozíku chráněného
předmětným průmyslovým vzorem.
Vozík podle předmětného průmyslového
vzoru je vzhledem k přítomnosti uvedených
konstrukčních prvků (šikmá plošina zakrývající přímému pohledu nápravu a zadní nástupní plošina – pochozí rošt) při pohledu
zezadu vizuálně výrazně odlišný od japonských vozíků, které tyto konstrukční prvky
nemají, což u namítaných japonských vozíků
umožňuje přímý pohled na nápravu a dutiny
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
profilů tvořících podélné nosníky rámu
podvozku.
tného průmyslového
vzoru je vzhledem k přítomnosti uvedených
konstrukčních prvků (šikmá plošina zakrývající přímému pohledu nápravu a zadní nástupní plošina – pochozí rošt) při pohledu
zezadu vizuálně výrazně odlišný od japonských vozíků, které tyto konstrukční prvky
nemají, což u namítaných japonských vozíků
umožňuje přímý pohled na nápravu a dutiny
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
profilů tvořících podélné nosníky rámu
podvozku.
Soud, stejně jako žalobce, považuje za nesprávnou rovněž argumentaci předsedy žalovaného, že se jedná o konstrukční prvky, které nejsou při běžném užívání vozíků, tj. při
převážení speciální sklízecí techniky, vzhledem k umístění pod převáženým strojem
a bezprostředně za tažným vozidlem, dostatečně patrné. Je pravdou, že všechny porovnávané vozíky jsou výrobky určené k převážení jiných strojů a že během jízdy bude stroj
přepravovaný na vozíku případnému pozorovateli vozík z větší části zakrývat. Nelze však
pominout, že předmětné výrobky – vozíky
budou svými uživateli užívány nejen při jízdě
s nákladem, k jehož přepravě jsou určeny, ale
také v „nenaloženém“ stavu, např. při nutné
manipulaci s vozíkem před započetím nakládání stroje, při vizuální kontrole vozíku po
vyložení nákladu nebo při parkování vozíku
na odstavné ploše po ukončení přepravy. Ve
všech těchto případech bude informovaný
uživatel těchto výrobků schopen bez obtíží
zaznamenat všechny výše zmíněné znaky (jiné konstrukční řešení rámu podvozku a oje,
přítomnost šikmé plošiny zakrývající nápravu a zadního pochozího roštu), jimiž se vozík
podle předmětného průmyslového vzoru
z vizuálního hlediska nikoliv nepodstatně liší
od porovnávaných vozíků.
Skutečnost, že k vytvoření předmětného
průmyslového vzoru došlo na základě spolupráce původce průmyslového vzoru s panem T.,
který průběžně korigoval návrhy původce
a doplňoval a upřesňoval požadavky na konečnou podobu vozíku, nic nemění na tom,
že vozík podle předmětného průmyslového
vzoru se svými charakteristickými znaky (viz
výše) podstatně liší od namítaných japonských vozíků. Celkový dojem, který u informovaného uživatele předmětný průmyslový
vzor vyvolává, se vzhledem k těmto rozdílům
musí nutně lišit od celkového dojmu, který
u něho vyvolává vzhled namítaných vozíků.
Soud k tomu na okraj dodává, že úplné posouzení celkového dojmu vyvolávaného druhým japonským vozíkem je v podstatě nemožné, neboť tento vozík je zachycen pouze
Společnost s ručením omezeným VEZEKO proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti Pavla Z., o výmaz průmyslového vzoru.