kazatelné ztráty z poskytování univerzální služby držitelem telekomunikační licence*“ L Existence pravomocného podkladového rozhodnutí Českého telekomunikač- ního úřadu, jímž bude ověřena výše prokazatelné ztráty žalobce z poskytování uni- verzální služby za rok 2002, je podmínkou síne gua non pro rozhodnutí 0 stanovení výše příspěvku žalobce na účet univerzální služby za uvedené období.
II. Následné zrušení podkladového rozhodnutí Českého telekomunikačního úřa- du ve věci ověření výše prokazatelné ztráty žalobce z poskytování univerzální služ- by v roce 2002 znamená, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ při vy- dání rozhodnutí o stanovení výše příspěvku žalobce na účet univerzální služby za uvedené období, nemá náležitou oporu, pokud jde o stanovení jedné ze základních hodnot potřebných podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, pro vydání to- hoto rozhodnutí.
Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2007 vydané ve věci ověření výše prokazatel- né ztráty žalobce z poskytování univerzální služby v roce 2002 bylo při vydání rozhodnu- tí správního orgánu I. stupně o stanovení vý- še příspěvku žalobce na účet univerzální služby za rok 2002 tzv. podkladovým rozhod- nutím. Z logiky zákonné úpravy obsažené v $ 32 zákona o telekomunikacích plyne, že konkrétní výše finančního příspěvku žalobce Ca stejně tak i kteréhokoliv jiného přispěvate- le) na účet univerzální služby nemůže být ža- lovaným určena dříve, než dojde k ověření výše prokazatelné ztráty poskytovatele uni- verzální služby, neboť ověřená výše prokaza- telné ztráty je jedním z nezbytných údajů po- třebných pro výpočet výše příspěvku.
Tato skutečnost zcela evidentně vyplývá ze vzorce sloužícího pro výpočet výše příspěvku, který je zakotven v bodu 1 přílohy č. 2 vyhlášky č. 235/2001 Sb., a je vyjádřena i v $ 7 téže vy- hlášky, podle něhož žalovaný stanovuje po- stupem podle $ 5 výši plateb (finančních příspěvků), které jsou jednotliví držitelé tele- komunikační licence povinni provést na účet, na základě ověřené výše prokazatelné ztráty. Ověřená výše prokazatelné ztráty po- skytovatele univerzální služby je tedy zákla- dem pro stanovení výše finančního příspěvku jednotlivých držitelů telekomunikační licen- ce - přispěvatelů na účet univerzální služby.
Kromě ověřené výše prokazatelné ztráty po- skytovatele univerzální služby závisí výše fi- nančního příspěvku jednotlivých držitelů te- lekomunikační licence také na řadě dalších ukazatelů (hodnot), z nichž se postupem po- dle bodu 2 přílohy č. 2 vyhlášky č. 235/2001 Sb. vypočítává tzv. „podíl jednotlivého držitele te- lekomunikační licence“ To ale nemění nic na skutečnosti, že mezi ověřenou výší proka- zatelné ztráty poskytovatele univerzální služ- by a výší finančního příspěvku držitele tele- komunikační licence na účet univerzální služby je vztah přímé úměry - čím vyšší bude ověřená výše prokazatelné ztráty poskytova- tele univerzální služby, tím vyšší bude v ko- nečném výsledku i finanční příspěvek toho kterého držitele telekomunikační licence.
Výsledek řízení, v němž byla žalovaným ověřována výše prokazatelné ztráty žalobce z poskytování univerzální služby za rok 2002, má vzhledem k výše uvedenému zcela zásad- ní význam pro následné stanovení výše pří- spěvku žalobce na účet univerzální služby za uvedené období. Výši tohoto příspěvku totiž nelze stanovit dříve, než bude pravomocně ověřena výše prokazatelné ztráty žalobce z poskytování univerzální služby za rok 2002. Jinak řečeno, existence pravomocného pod- kladového rozhodnutí žalovaného, jímž bude ověřena výše prokazatelné ztráty žalobce z poskytování univerzální služby za rok 2002, je podmínkou séme gua non pro rozhodnutí o stanovení výše příspěvku žalobce na účet univerzální služby za uvedené období.
Po vydání zrušovacího rozhodnutí před- sedy Rady žalovaného ze dne 22. 10. 2009 nastala situace, že zde existuje napadené roz- hodnutí (ve spojení s rozhodnutím správní- ho orgánu I. stupně) ve věci stanovení výše příspěvku žalobce na účet univerzální služby za rok 2002, aniž by byla známa ověřená výše prokazatelné ztráty žalobce z poskytování univerzální služby za uvedené období. Tato situace je v rozporu se zákonem, neboť roz- hodnutí ve věci stanovení výše příspěvku ža- lobce na účet univerzální služby za rok 2002 může být vydáno až poté, co bude žalovaným pravomocně rozhodnuto o ověření výše pro- kazatelné ztráty žalobce z poskytování uni- verzální služby za uvedené období, a musí z tohoto podkladového rozhodnutí vycházet.
Po zrušení podkladového rozhodnutí ža- lovaného ze dne 14. 2. 2007 ve věci ověření výše prokazatelné ztráty žalobce z poskytování univerzální služby v roce 2002 nemá skutko- vý stav, který vzal správní orgán za základ na- padeného rozhodnutí, náležitou oporu, po- kud jde o stanovení jedné ze základních hodnot potřebných podle zákona pro jeho vydání, kterou je ověřená výše prokazatelné ztráty žalobce z poskytování univerzální služ- by za dané období, a v tomto směru vyžaduje zásadní doplnění. Lze rovněž konstatovat, že podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem spočívající v opomenutí všech známých účastníků řízení, jímž bylo za- tíženo řízení ve věci ověření výše prokazatel- né ztráty žalobce z poskytování univerzální služby za rok 2002 a které nakonec vedlo ke zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.
2. 2007, mělo v daném případě za následek i nezákon- nost napadeného rozhodnutí, neboť to v dů- sledku zmíněné podstatné vady předchozího řízení pozbylo svého podkladu. Soud proto rozsudkem vydaným podle $ 76 odst. 1 písm. b) a C) s. ř. s. napadené rozhodnutí pro podstat- né vady řízení, k nimž přihlédl z úřední po- vinnosti, bez jednání zrušil. Opodstatněnost žalobcem uplatněných námitek již soud ne- zkoumal, neboť na výsledek řízení v souzené věci by to nemohlo mít žádný vliv. 2586 Pobyt cizinců: stanovení doby zákazu vstupu na území v rozhodnutí o správním vyhoštění k $ 118 odst. 1 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změ- ně některých zákonů, ve znění zákona č. 428/2005 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
I. Ustanovení $ 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území Čes- ké republiky, ve znění účinném od 24. 11. 2005 svěřuje správnímu orgánu pravomoc stanovit v rozhodnutí o správním vyhoštění nejen délku, ale i počátek doby, po kte- rou nelze umožnit cizinci vstup na území, a to například tak, že se tato doba počítá ode dne uplynutí lhůty pro vycestování z území.
II. Nevyužil-li správní orgán této své pravomoci a v rozhodnutí o správním vy- hoštění stanovil pouze celkovou dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na úze- mí, aniž by jakkoli vymezil její počátek, počítá se tato doba ode dne právní moci roz- SN věk o 2586 hodnutí o správním vyhoštění. V takovém případě neměla podle právní úpravy ($ 118 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) účinné od 24. 11. 2005 do 31. 12. 2011 na počítání této doby žádný vliv ani skutečnost, že došlo, ať již z jakéhokoli důvodu, k odkladu vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění.
III. Doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné, se do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie nebo občanovi Evropské unie anebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území ČR, nezapočítává až podle $ 118 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu ci- zinců na území České republiky, ve znění účinném od 1. 1. 2012. - k
Akciová společnost Telefónica O2 Czech Republic proti Českému telekomunikačnímu