Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

9 Ca 420/2008

ze dne 2010-05-06

nálezů, ve znění zákona č. 296/2007 Sb. (v textu jen „zákon o rozhodčím řízení“) L Cíl občanského sdružení deklarovaný v jeho stanovách spočívající v rozhodo- vání majetkových sporů podle zákona o rozhodčím řízení je neslučitelný se záko- nem o rozhodčím řízení, podle něhož je oprávněn rozhodovat majetkové spory pouze jeden nebo více rozhodců - fyzických osob anebo stálý rozhodčí soud zřízený na základě zvláštního zákona ($ 2 odst. 1 a 6 13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o roz- hodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů). Neslučitelnost takového cíle sdružení se zákonem je důvodem pro odmítnutí registrace předmětného občanského sdruže- ní podle $ 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

II. Desetidenní lhůta k rozhodnutí o odmítnutí registrace občanského sdružení, zakotvená v $ 8 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, je lhůtou toliko pořádkovou, což znamená, že ministerstvo může rozhodnutí © odmítnutí registrace sdružení vydat i po uplynutí této lhůty. :

C.. Soud se předně neztotožnil s námit- kou žalobce stran nicotnosti napadeného rozhodnutí. Ve shodě s názorem žalovaného má soud za to, že desetidenní lhůta k rozhod- nutí o odmítnutí registrace, zakotvená v $ 8 odst. 2 zákona o sdružování občanů, je lhůtou toliko pořádkovou. Zákon o sdružování obča- nů nestanoví, že po uplynutí této lhůty již ne- lze vydat rozhodnutí o odmítnutí registrace, s marným uplynutím této lhůty nespojuje fik- ci vydání pozitivního rozhodnutí o registraci příslušného sdružení ani fikci vzniku sdružc- ní, jak je tomu podle $ 8 odst. 5 téhož zákona v případě marného uplynutí čtyřicetidenní lhůty pro doručení rozhodnutí o odmítnutí registrace zmocněnci přípravného výboru.

S uplynutím lhůt stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí lze spojovat pouze ty dů- sledky, které s touto právní skutečností spo- juje příslušný zákon. Mezi stranami není spo- ru © tom, že čtyřicetidenní lhůta zakotvená v $ 8 odst. 5 zákona o sdružování občanů, s je- jímž marným uplynutím jedině zákon bez dalšího spojuje vznik sdružení, nebyla v pro- jednávané věci překročena (jak žalobce sám konstatoval v podané žalobě, napadené roz- hodnutí mu bylo doručeno dne 19. 11. 2008). Jestliže žalovaný v projednávané věci roz- hodnutí o odmítnutí registrace sdružení vy- dal až po uplynutí lhůty 10 dnů ode dne zahá- jení řízení (řízení bylo zahájeno dne 20.

10. 2008 a napadené rozhodnutí bylo vydáno 12. 11. 2008), došlo sice k překročení (pořád- kové) lhůty stanovené v $ 8 odst. 2.zákona o sdružování občanů pro vydání takového rozhodnutí, tato skutečnost však žalovanému nebránila v tom, aby o odmítnutí registrace sdružení rozhodl později. Není tedy pravdou, že by napadené rozhodnutí bylo vydáno bez zákonného podkladu, jak namítl žalobce, a že by bylo z tohoto důvodu nicotné. Opodstatněnou shledal soud námitku brojící proti tomu, že žalovaný na základě po- souzení zvoleného názvu sdružení dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o sdru- žení, které sleduje dosahování svých cílů způ- soby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony, tj.o sdružení nedovolené ve smyslu $ 4 písm. b) zákona o sdružování občanů.

Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí konstatoval, že ná- zev předmětného sdružení (Rozhodčí soud při EACCL) splňuje požadavky stanovené v $ 6odst. 4 zákona 0 sdružování občanů, zá- roveň však dospěl k závěru, že zvolený název sdružení nevylučuje možnost záměny s jiný- mi subjekty, přičemž poukázal na to, že pod týmž názvem byla dne 28. 1. 2005 provedena registrace jiného občanského sdružení, které nyní existuje pod názvem Arbitrážní soud České republiky, o. s. Užití názvu Rozhodčí soud při EACCL proto žalovaný považuje za zjevně klamavé, matoucí a jsoucí v rozporu s principem právní jistoty s tím, že otázku vol- by názvu a jeho výsledné podoby vyjádřené ve stanovách lze dle jeho názoru podřádit též pod pojem „způsob“ tak, jak jej má na mysli $-4 písm. b) zákona o sdružování občanů.

S tím- to názorem žalovaného však soud nesouhlasí. Slovním spojením „způsoby, kterými ob- čanské sdružení sleduje dosahování svých cílů“ užitým v $ 4 písm. b) zákona o sdružo- vání občanů, je nutno rozumět nikoli samot- ný název sdružení, ale určení prostředků a cest, které sdružení hodlá využívat k dosa- hování jím vytčených cílů. Ze samotného ná- zvu předmětného sdružení nelze činit žádné závěry o cílech sdružení či o tom, jakými způ- soby sdružení hodlá těchto cílů dosahovat (shodně viz rozsudek Městského soudu v Pra- ze ze dne 31.

8. 2006, čj. 9 Ca 259/2004-33). Otázku klamavosti zvoleného názvu sdružení z důvodu jeho zaměnitelnosti s názvem jiné právnické osoby měl žalovaný řešit výlučně v režimu $ 6 odst. 4 zákona o sdružování ob- čanů, které obsahuje speciální úpravu týkají- cí se této problematiky, a to ve spojení s $ 7 odst. 2 téhož zákona. Podle posledně zmíně- ného ustanovení zákona o sdružování obča- nů žalovaný mohl do 5 dnů od doručení ná- vrhu na registraci upozornit přípravný výbor sdružení na to, že návrh nemá náležitosti po- dle $ 6Godst. 2 [písm. a)] a odst. 4 citovaného zákona, protože zvolený název sdružení se vý- razně neliší od názvu právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky s tím, že dokud tyto vady nebudou odstraně- ny, řízení o registraci nebude zahájeno.

Žalo- vaný však takto nepostupoval, přípisem ze dne 12. 11. 2008 vyrozuměl žalobce o tom, že řízení o registraci občanského sdružení Roz- hodčí soud při EACCE bylo dle $ 7 odst. 3 zá- kona o sdružování občanů zahájeno (doruče- ním bezvadného návrhu) dne 20. 10. 2008 a bezvadnost návrhu na registraci předmět- ného sdružení po formální stránce následně deklaroval i v napadeném rozhodnutí. Protože z důvodů popsaných shora není možné akceptovat názor žalovaného, že sa- motnou volbu názvu sdružení lze podřadit pod pojem „způsoby, kterými občanské sdru- žení sleduje dosahování svých cílů“ ve smyslu $ 4 písm. b) zákona o sdružování občanů, ne- mohl soud přisvědčit ani závěru správního or- gánu, že předmětné sdružení vzhledem ke zvo- lenému názvu sleduje dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a záko- ny, a že se tedy jedná o sdružení nedovolené.

Za dostatečný důvod pro odmítnutí re- gistrace předmětného občanského sdružení podle $ 8 odst. 1 písm. c) zákona o sdružová- ní občanů, který obstojí sám o sobě, však soud považuje zjištění žalovaného o nesluči- telnosti cíle tohoto sdružení deklarovaného v $ 1 odst. 2 jeho stanov, který spočívá v roz- hodování majetkových sporů podle zákona o rozhodčím řízení, se zákonem o rozhodčím řízení. Z dikce $ 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení jednoznačně vyplývá, že rozhodovat majetkové spory podle tohoto zákona je oprávněn pouze jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud, přičemž stálé rozhodčí soudy mohou být v souladu s $ 13 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení zřízeny pouze na základě (zvláštního) zákona.

Je tu- 267 2219 díž nepřípustné, aby o majetkových sporech podle zákona o rozhodčím řízení rozhodova- lo občanské sdružení vzniklé v režimu zákona o sdružování občanů, neboť tento typ práv- nické osoby není rozhodcem - fyzickou oso- bou ve smyslu $ 4 zákona o rozhodčím řízení ani stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona. Soud plně při- svědčuje názoru žalovaného, že poskytování rozhodčích služeb jinými subjekty než těmi, které k této činnosti výslovně opravňuje zá- kon o rozhodčím řízení, tj. v daném případě občanským sdružením, nepřichází v úvahu.

Proklamaci obsaženou ve stanovách, podle níž Rozhodčí soud při EACCL není stálým rozhodčím soudem ve smyslu $ 13 zákona o rozhodčím řízení, žalovaný vzhledem k vý- še uvedenému právem vyhodnotil jako nad- bytečnou a neopodstatněnou, když zákon o rozhodčím řízení neumožňuje, aby o majet- kových sporech rozhodovaly jiné než stálé rozhodčí soudy. Jinými slovy řečeno, institut jakýchsi „nestálých rozhodčích soudů“, které by souběžně existovaly vedle stálých rozhod- čích soudů zřízených na základě zvláštního zákona a které by rovněž byly oprávněny roz- hodovat majetkové spory, tento zákon nezná a nepřipouští.

„Za zcela mylné považuje soud žalobní tvr- zení, podle něhož žalovanému nepřísluší hodnotit, zda je občanské sdružení Rozhodčí soud při EACCL oprávněno rozhodovat (ma- jetkové) spory a zda tato činnost není v roz- poru se zákonem o rozhodčím řízení, či po- dávat analýzu o tom, jakým způsobem tento zákon umožňuje vykonávat rozhodcovskou činnost. Žalovaný je v průběhu registračního řízení oprávněn a povinen posuzovat to, zda 268 cílem sdružení, které má být dle návrhu zare- gistrováno, není „jinak porušovat ústavu a zákony“ [$ 4 písm. a) zákona o sdružování občanů] a zda se nejedná o sdružení, které „sleduje dosahování svých cílů způsoby, kte- ré jsou v rozporu s ústavou a zákony“ [$ 4 písm. b) téhož zákona].

Rozhodování majet- kových sporů podle zákona o rozhodčím ří- zení je obecně vzato přípustnou činností upravenou obecně závazným právním před- pisem. Rozhodčí soud při EACCL však hodlal dosáhnout deklarovaného cíle spočívajícího ve výkonu této činnosti způsobem jsoucím v rozporu se zákonem, a sice tím, že by tuto činnost vykonával jako občanské sdružení, což je dle zákona o rozhodčím řízení nepří- pustné. Žalovaný proto právem dospěl k zá- věru, že z předložených stanov sdružení vy- plývá, že se jedná o sdružení nedovolené ve smyslu $ 4 písm. b) zákona o sdružování obča- nů, a registraci takového sdružení v souladu s $ 8 odst. 1 písm. c) téhož zákona odmítl.

Soud pouze na okraj podotýká, že v úvahu by součas- ně přicházela i kvalifikace nedovolenosti před- mětného sdružení podle $ 4 písm. a) zákona o sdružování občanů, neboť deklarovaným cí- lem sdružení (rozhodováním majetkových spo- rů) je porušovat zákon o rozhodčím řízení. Soud závěrem. uvádí, že opodstatněný závěr žalovaného o nedovolenosti sdružení, vyplývající ze zjištění o neslučitelnosti deklaro- vaného cíle sdružení se zákonem o rozhodčím řízení, je sám o sobě dostatečným důvodem pro odmítnutí registrace daného sdružení.

Jiný- mi slovy řečeno, tento důvod obstojí nezávisle na tom, zda další důvody, které žalovaného ved- ly k odmítnutí registrace daného sdružení, shle- dal soud opodstatněnými, či nikoliv. 2220 Regulace reklamy: reklama na doplněk stravy k $ 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákonů č. 138/2002 Sb., č. 25/2006 Sb. a č. 36/2008 Sb. Při zkoumání porušení povinnosti stanovené v $ 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, je nutné hodnotit, zda průměrný divák během zhlédnutí re- klamního spotu mohl bez jakýchkoli obtíží zaregistrovat zobrazený text „doplněk stravy“, a byl tak schopen ve své mysli zaznamenat informaci, že nabízený přípra- vek je doplňkem stravy.

JUDr. L. L., PhD., L.L.M. proti Ministerstvu vnitra České republiky o registraci občanské-