L. Rozhodnutí orgánu státní báňské správy o odnětí oprávnění nebo osvědčení vydaného fyzické osobě k výkonu činnosti za hrubé nebo opakované porušení před- pisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu ($ 45 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě) nesleduje postih fyzické osoby, ale obsahově vyjadřuje zájem státu na ochraně života a zdraví osob a bezpečnosti provozu, jejichž ohrožení se lze důvodně obávat vzhledem ke zjištěnému protiprávnímu jednání dosavadního nositele toho- to oprávnění či osvědčení. Nejedná se tedy o rozhodnutí o uložení sankce za spá- chání správního deliktu, ale o rozhodnutí o uložení specifického správního opatře- ní preventivní povahy.
II. Z $ 68 odst. 1 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 72/1988 Sb., o používání vý- bušnin, vyplývá, že technický vedoucí odstřelů musí po každém provedeném od- střelu prohlédnout pracoviště, a to ihned poté, co uplyne příslušná čekací doba (vstup na pracoviště před jejím uplynutím zakazuje $ 67 odst. 1 téže vyhlášky). Je te- dy nepřípustné, aby technický vedoucí odstřelů provedl v řadě za sebou několik od- střelů, a teprve po provedení posledního z nich se vrátil na pracoviště, kde byl pro- veden první odstřel, aby jej prohlédl.
C... Námitku, v níž žalobce vytýká žalova- nému, že napadené rozhodnutí o uložení 1123 2448 sankce v podobě odnětí předmětného opráv- nění bylo vydáno až po marném uplynutí subjektivní i objektivní lhůty, ve které lze je- dině takové rozhodnutí vydat, považuje soud za neopodstatněnou. Soud má ve shodě s ná- zorem žalovaného za to, že rozhodnutí orgá- nů státní báňské správy o odnětí oprávnění nebo osvědčení vydaných fyzickým osobám k výkonu činností za hrubé nebo opakované porušení předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti pro- vozu, vydávaná podle $ 45 odst. 1 zákona o hornické činnosti, nejsou rozhodnutími o uložení sankce za spáchání správního de- liktu, ale rozhodnutími o uložení správního opatření, jejichž vydání zákon žádnou subjek- tivní či objektivní lhůtou neomezuje.
Ustanove- ní týkající se ukládání sankcí v podobě pokut jsou v zákoně o hornické činnosti obsažena v $ 44; dalším takovým ustanovením proces- ního charakteru týkajícím se postihu za proti- právní jednání vykazující znaky přestupku je $ 44a, podle kterého orgány státní báňské správy projednávají přestupky v oblasti ochra- ny a využití nerostného bohatství a používání výbušnin ve správním řízení podle obecných předpisů o přestupcích. Ustanovení $ 45 odst. 1 zákona o hornické činnosti však k vý- še uvedeným ustanovením sankčního charak- teru svým obsahem nepatří.
Rozhodnutí or- gánu státní báňské správy o odnětí oprávnění nebo osvědčení k výkonu činností vydaná dle tohoto ustanovení nesledují postih fyzické osoby, ale obsahově vyjadřují zájem státu na ochraně života a zdraví osob a bezpečnosti provozu, jejichž ohrožení se lze důvodně obá- vat vzhledem ke zjištěnému protiprávnímu jednání nositele tohoto oprávnění či osvěd- čení. Odnětí oprávnění či osvědčení obsaže- né ve správním rozhodnutí tudíž není sankcí, jak nesprávně dovozuje žalobce, ale správ- ním opatřením, jehož smyslem je zabránit do- savadnímu nositeli oprávnění či osvědčení, který hrubě nebo opakovaně porušuje před- pisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, v dalším vý- konu činnosti, kterou by mohl výše zmíněné chráněné zájmy ohrozit.
Odnětí oprávnění či osvědčení je tak svou povahou specifickým preventivním opatřením, nikoliv sankcí. 1124 Žalovaný v této souvislosti správně po- ukázal též na další typy správních opatření upravené v $ 45 zákona o hornické činnosti, jako je např. rozhodnutí orgánu státní báňské správy o odnětí výbušniny nebo výbušného předmětu, které byly získány nebo s nimiž by- lo nakládáno v rozporu s tímto zákonem nebo v rozporu s jiným právním předpisem [$ 45 odst. 3 písm. a)], rozhodnutí o nařízení staže- ní výbušniny nebo výbušného předmětu z trhu [$ 45 odst. 3 písm. b)] či rozhodnutí o nařízení uložení výbušniny nebo výbušné- ho předmětu do skladu výbušnin nebo jejich zneškodnění [$ 45 odst. 3 písm. c)].
Ani v těchto případech se z obsahového hlediska evidentně nejedná o sankční ustanovení, ale o opatření, přičemž vydání rozhodnutí o na- řízení těchto opatření nemůže být (a také dle zákona není) vzhledem k zásadnímu význa- mu hodnoť, k jejichž ochraně jsou tato opat- ření určena, omezeno žádnými subjektivními či objektivními lbůtami. Stejně tak je tomu i v případě opatření spočívajícího v odnětí oprávnění nebo osvědčení vydaného fyzické osobě k výkonu činností podle $ 45 odst. 1 zákona o hornické činnosti, u kterého zákon kromě maximální délky doby, na kterou lze oprávnění či osvědčení odejmout, rovněž ne- stanoví žádnou subjektivní či objektivní lhů- tu, kterou by správní orgán limitoval při vy- dání rozhodnutí o uložení tohoto opatření.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí orgánu státní báňské správy o odnětí oprávnění nebo osvědčení vydaného fyzické osobě k výkonu činností podle $ 45 odst. 1 zákona o hornické činnosti nelze z výše uvedených důvodů po- važovat za sankci ukládanou za správní delikt, nelze na ně aplikovat ani lhůty pro ukládání sankcí v podobě pokut, zakotvené v $ 44 odst. 3 a 5 zákona o hornické činnosti. Soud k tomu dodává, že pokud by zákonodárce za- mýšlel omezit orgány státní správy při rozho- dování o uložení správních opatření stejnými lhůtami, jaké platí pro ukládání pokut, nic mu nebránilo v tom, aby tak v zákoně výslov- ně učinil.
Protože se v souzené věci nejedná o uložení sankce za spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu, je zcela nepřípadná též argumentace obou stran ohledně případ- © ——— < ného stavení běhu lhůt podle $ 41 s. ř. s. Zmí- něné ustanovení upravuje toliko stavení těch lhůt pro zánik odpovědnosti, popř. pro vý- kon rozhodnutí, které jsou stanoveny zvlášt- ními zákony ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů. (...) Ve shodě s názorem žalovaného považuje soud za prokázané, že žalobce svým jedná- ním porušil $ 68 odst. 1 a 3 vyhlášky o použí- vání výbušnin.
V průběhu řízení bylo zjiště- no, že místo nálezu 4 kg trhaviny Semtex koresponduje místu, kde žalobce dne 5. 6. 2003 prováděl jeden ze tří clonových odstřelů. Ža- lobce sice neustále zdůrazňuje, že ze žádné- ho důkazu nelze spolehlivě dovodit shodu me- zi nalezenou trhavinou a trhavinou, s níž jako technický vedoucí odstřelů dne 5. 6. 2003 na- kládal při provádění clonových odstřelů, avšak ani náznakem nepředkládá žádné ro- zumné vysvětlení mimořádné události, která celé řízení iniciovala. Jak již bylo soudem konstatováno shora, z uzavřeného řetězce ne- přímých důkazů vyplývá jediný logický závěr, a sice že nalezené 4 kg trhaviny Semtex 1A musí být částí trhaviny, která byla ze skladu výbušnin Velkolomu Čertovy schody vydána dne 5.
6. 2003 na základě požadavku žalobce a která měla být (a ve skutečnosti nebyla) té- hož dne zcela spotřebována při provádění clonových odstřelů. Je sice pravdou, že žalob- ce nebyl jedinou osobou, která s tchavinou Semtex nakládala, když vyskladnění, výdej vý- bušnin a jejich přepravu na místo spotřeby zajišťovaly jiné osoby, nicméně byl to právě žalobce, kdo svým podpisem záznamu ve skladovací knize výbušnin stvrdil vydání 50 kg trhaviny Semtex 1A, kdo podpisem záznam- ních listů o spotřebě trhavin dokládal, že při provádění tří clonových odstřelů dne 5.
6. 2003 bylo celých 50 kg trhaviny Semtex zcela spotřebováno, a kdo jako technický vedoucí odstřelů nesl odpovědnost za práce spojené s použitím této výbušniny k trhacím pracím velkého rozsahu. To, že dobývací prostor vel- kolomu nebyl v rozhodné době řádně zabcz- pečený, takže do něj mohly vstoupit nepovo- lané osoby, považuje soud za irelevantní, protože vzhledem k okolnostem případu ne- lze rozumně předpokládat, že by nalezená trhavina byla na místo nálezu donesena zven- čí. Je také zcela nesporné, že v areálu velkolo- mu došlo k výše popsané mimořádné událos- ti spočívající v nálezu 4 kg trhaviny Semtex.
Tuto skutečnost nelze zpochybnit poukazem na kontroly provedené Velkolomem Čertovy schody v období od 5. 6. 2003 do 25. 7. 2003 či na kontrolu provedenou podle zápisu v de- níku směnových mistrů organizace ze dne 5. 3. 2003; nález trhaviny naopak svědčí o tom, že zmíněné kontroly - pokud k jejich provedení v souladu se záznamy skutečně do- šlo - nebyly dostatečně důkladné. Výstupy z kontrolního měření seismic- kých účinků tehacích prací, provedeného společností INSET, s. r. 0., dne 5. 6. 2003, kte- ré mj. prokazují skutečnou dobu provedení jednotlivých clonových odstřelů, považuje soud za naprosto věrohodné, a to již proto, že kontrolní měření bylo provedeno nezávislou třetí osobou ještě předtím, než ve velkolomu došlo k nálezu trhaviny.
Žalobce ostatně správnost údajů zachycených ve výstupech z těchto kontrolních měření ničím nezpo- chybnil. Pokud jde o podpis báňského in- spektora na výstupech z kontrolních měření společnosti INSET, tento zřejmě pouze stvr- zuje shodu kopií listin s jejich originálem; na správnost údajů zachycených ve výsledcích měření nemohl mít žádný vliv už z toho dů- vodu, že báňský inspektor zmíněné listiny podepsal až dne 30. 7. 2003. Časový sled tří clonových odstřelů zachy- cený ve výsledcích kontrolního měření scis- mických účinků trhacích prací provedeného společností INSET jednoznačně prokazuje, že žalobce při provádění clonových odstřelů dne 5.6.2003 porušil $ 68 odst. 1 a 3 vyhlášky o používání výbušnin.
Vzhledem k časovému odstupu mezi prvním (18:44:22 hod.) a dru- hým (18:49:18 hod.) clonovým odstřelem je nepochybné, že žalobce spolu s předákem nebo vedoucím pracoviště nemohli po pro- vedení prvního clonového odstřelu prohléd- nout pracoviště ihned po uplynutí čekací do- by, která v daném případě v souladu s $ 67 odst. 2 písm. b) vyhlášky o používání výbuš- nin činila 5 minut. Argumentace, v níž se ža- 1125 2448 lobce hájí tím, že došlo k současnému uzavře- ní obou bezpečnostních okruhů Velkolom Čertovy schody - východ i Velkolom Čertovy schody - západ, které pak byly nepřetržitě uzavřeny až do uplynutí čekací doby v trvání pěti minut běžící od posledního výbuchu (myš- leno zřejmě posledního výbuchu při posled- ním prováděném odstřelu), nemůže obstát.
Ustanovení $ 68 odst. 1 vyhlášky o používání výbušnin ukládá technickému vedoucímu odstřelů povinnost prohlédnout pracoviště po odstřelu, a to ihned po uplynutí čekací do- by. Je tedy nepřípustné, aby technický vedou- cí odstřelů provedl v řadě za sebou několik odstřelů a teprve po provedení posledního z nich se vrátil na pracoviště, kde byl prove- den první odstřel, aby jej prohlédl. Jinak řeče- no, z citovaného ustanovení vyhlášky o použí- vání výbušnin nade vší pochybnost vyplývá, že technický vedoucí odstřelů musí po kaž- dém provedeném odstřelu prohlédnout pra- coviště, a to ihned poté, co uplyne příslušná čekací doba (vstup na pracoviště před jejím uplynutím zakazuje $ 67 odst. 1 téže vyhláš- ky).
Tvrzení žalobce, že není v rozporu s vy- hláškou, vstoupí-li se na pracoviště až po do- bě delší než pět minut, protože vyhláška stanoví pouze minimální čekací dobu, po kte- rou nelze na pracoviště vstoupit, se nezaklá- dá na pravdě, neboť $ 68 odst. 1 vyhlášky technickému vedoucímu odstřelů jasně uklá- dá povinnost prohlédnout pracoviště ihned po uplynutí čekací doby. Dovolává-li se žalob- ce $ 67 odst. 4 věty prvé vyhlášky o používání výbušnin, který stanoví, že čekací doba se měří od posledního výbuchu, pak toto usta- novení je nutno vykládat v souvislosti s po- vinností zakotvenou v $ 68 odst. 1 téže vy- hlášky, a to tak, že čekací doba se měří od posledního výbuchu v rámci jednoho odstře- lu, nikoliv od posledního výbuchu v rámci sé- rie několika postupně prováděných odstřelů.
Tento výklad je plně v souladu též s $ 50 odst. 1 vyhlášky o používání výbušnin, který stanoví, že nabít se smí jen tolik náloží, kolik se jich má odpálit při jednom odstřelu. Vyhláška tímto ustanovením zakazuje, aby došlo k na- bití náloží pro více odstřelů a poté k „sériové- mu“ provedení více odstřelů po sobě. Pří- pustné je pouze nabití náloží potřebných pro 1126 odpal jednoho odstřelu, z čehož vyplývá, že každý odstřel musí být prováděn samostatně a že pro každý samostatně prováděný odstřel platí povinnosti stanovené vyhláškou v $ 68 odst. 1 (a též odst. 3) vyhlášky.
Pětiminutová čekací doba tak žalobci při provádění clonových odstřelů dne 5. 6. 2003 běžela po každém provedeném odstřelu; po každém provedeném odstřelu měl žalobce ja- ko technický vedoucí odstřelů vyčkat jejího uplynutí a ihned poté provést prohlídku pra- coviště za účelem zjištění výsledku trhacích prací a zjištění, že nehrozí nebezpečí od vý- bušnin. Po zjištění, že toto nebezpečí nehrozí, měl vydat pokyn k uvolnění bezpečnostního okruhu uzavřeného v souvislosti s provádě- ným odstřelem. Žalobce takto evidentně ne- postupoval, což ostatně sám v žalobě připou- ští, když argumentuje současným uzavřením obou bezpečnostních okruhů a jejich nepře- tržitým uzavřením až do uplynutí čekací do- by měřené od posledního výbuchu po prove- dení posledního, v pořadí třetího odstřelu.
Vedle $ 68 odst. 1 vyhlášky o používání vý- bušnin žalobce porušil i $ 68 odst. 3 téže vy- hlášky, který svým obsahem navazuje na po- vinnost prohlédnout pracoviště ihned po uplynutí čekací doby. Protože po provedení prvního a druhého clonového odstřelu ne- prohlédl pracoviště ihned po uplynutí čekací doby, nemohl po těchto odstřelech ani vydat pokyn k uvolnění bezpečnostního okruhu, neboť vydání tohoto pokynu bylo závislé na výsledku zjištění učiněného při prohlídce pracoviště, která však provedena nebyla.
Soud považuje za potřebné zdůraznit, že k porušení výše zmíněných ustanovení vyhlášky o použí- vání výbušnin došlo bez ohledu na to, zda ža- lobce nechal oba bezpečnostní okruhy uza- vřít současně, jak tvrdí, či nikoliv. Již ze samotného časového sledu prvních dvou clo- nových odstřelů je totiž zřejmé, že žalobce po provedení prvního clonového odstřelu ne- mohl prohlédnout pracoviště ihned po uply- nutí čekací doby pěti minut. Sám žalobce pak popírá, že by po provedení prvního a druhé- ho clonového odstřelu provedl prohlídku pracoviště a že by (po zjištění, že nehrozí ne- bezpečí od výbušnin) vydal pokyn k uvolnění bezpečnostního okruhu, což měl dle $ 68 odst. 1 a 3 vyhlášky o používání výbušnin uči- nit, a jeho vlastní tvrzení jej tak usvědčují z protiprávního jednání.
(...) Soud však shledal opodstatněnou námit- ku vytýkající žalovanému, že nápadené roz- hodnutí postrádá řádné odůvodnění toho, proč orgán rozhodující o rozkladu změnil do- bu, na kterou se předmětné oprávnění žalob- ci odnímá, z patnácti měsíců na dobu tří let, tj. na více než dvojnásobek.
Odůvodnění na- padeného rozhodnutí obsahuje konstatování orgánu rozhodujícího o rozkladu, že přihlédl „i k mimořádné společenské nebezpečnosti porušení právního předpisu o používání vý- bušnin“ a v samém závěru odůvodnění roz- bodnutí orgán rozhodující o rozkladu uvádí, že změna výroku, pokud jde o dobu odejmu- tí oprávnění k výkonu činnosti technického vedoucího odstřelů, plně odpovídá závažnosti porušení, jichž se žalobce dopustil při výkonu své činnosti. Ve shodě se žalobcem považuje soud toto zdůvodnění za nedostatečné.
(...) Žalobce právem namítá, že napadené roz- hodnutí je nepřezkoumatelné i z toho důvo- du, že orgán rozhodující o rozkladu opomněl vypořádat se s těmi námitkami uplatněnými v rozkladu, jimiž žalobce brojil proti závěrům správního. orgánu I. stupně vztahujícím se k vytýkanému porušení $ 50 odst. 1 vyhlášky o používání výbušnin. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedo- statku důvodů rozhodnutí. 1127 2449-2450 II. PRÁVNÍ VĚTY 2449 Pozemkové úpravy: schválení návrhu pozemkové úpravy k $ 9 odst. 10 a $ 12 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku Rozhodnutí o schválení návrhu pozemkové úpravy nahrazuje územní rozhodnu- tá o umístění stavby, popř. rozhodnutí o využití území, neboť podle G 12 odst. 3 zá- kona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, pro změny druhů pozemků, výstavbu polních a lesních cest, ochranu a zúrodňování půdního fondu a další společná zařízení zahrnutá do schváleného návrhu pozemkových úprav se při následné realizaci pozemkových úprav již upouští od vydání územních rozhodnutí.
Znamená to, že schválení jednoduché pozemkové úpravy, jejíž součástí je schválení Plánu společných zařízení, nahrazuje vydání územního rozhodnutí o umístění takových společných zařízení v terénu. Z tohoto důvodu je také požado- váno, aby se k projednávanému návrhu vyjádřili nejen vlastníci pozemků (sbor je- jich zástupců), ale i dotčené orgány státní správy ($ 9 odst. 10 citovaného zákona).
Z. proti Českému báňskému úřadu o odebrání oprávnění k výkonu činnosti technického